Árie

Árijci ( Avest.  airya- , jiné ind. ārya- , další perské ariya- ) nebo Árijci [1] (též Indoíránci [2] ) je jméno národů, které mluví jazyky Árijců (Indo- íránská) skupina indoevropské rodiny , pocházející z vlastního jména historických národů starověkého Íránu a severozápadní starověké Indie (II-I tisíciletí před naším letopočtem). Jazyková a kulturní blízkost těchto národů vede badatele k předpokladu existence původní praárijské komunity (starověkých Árijců), jejichž potomky jsou historické a moderní íránské a indoárijské národy .

V lingvistice Árijci (nebo Indoíránci) znamenají pouze dvě skupiny Indoevropanů: všechny národy mluvící jazyky indoárijské skupiny a všechny íránsky mluvící národy [3] . Rodové sídlo Árijců se podle některých předpokladů nacházelo mezi řekami Dněstr a Ural ( důlní kultura ) [4] .

Etymologie

U etnonyma * a/āri̯a- se předpokládá, že je povýšeno na indoevropskou formu * ar-i̯-o- , což se odráží [5] se vší pravděpodobností také v OE.  aire "ušlechtilý", "svobodný" atd.-Scand. ( runich. ) arjōstēR "nejušlechtilejší". Poslední slova však nikdy nebyla používána jako etnonymum, zatímco v jazycích indoíránských (árijských) národů mělo toto slovo kromě významu „vznešený“ i výraznou etnickou konotaci, která oponovala Árijcům ( "vlastní lid") okolním cizím národům - ostatní - ind. anāʹrya- , Avest .  anairya- "neárijský", "vnějšek". Od 80. let 20. století se navíc runový nápis N KJ72 čte jako asijosteR „milovaný“, „vyvolení“ a není spojen s Árijci. [6]

Byly navrženy různé verze původu * ar-i̯-o- , počínaje verzemi z 19. století již ponechanými v akademických kruzích : od slovesa „pohybovat se“ (tj. „nomád“) nebo od slovesa „pluh“ ( tedy "farmář"). V roce 1938 předložil Paul Thieme etymologii * ar-i̯-o- , kterou široce používal a kriticky přehodnotil E. Benveniste , jako „pohostinnou“ ve vztahu k * ari ( stará ind. arí „přítel“, „nepřítel“ , „cizinec“) [7] .

Tato hypotéza je potvrzena přítomností dalších ind. aryá- (←* ari̯a- ) „pán“, „pán domu“, přímo odpovídající íránským variantám etnonyma (s krátkým a- ). Přitom staroindickou verzi s dlouhým ā- ( ā́rya- ) lze interpretovat jako vriddhi - podobu z aryá- , tedy „člena svazku hospodářů-aryá, ve kterém se projevuje vzájemná pohostinnost ." Tomu odpovídá tak důležitý obecný árijský zbožštěný koncept jako * ari̯aman- ( starý ind. aryaman- , Avest .  airyaman- ) — Aryaman , lit. "Árijec", božstvo přátelství, pohostinnosti a manželství.

Ostatní Ind. Zdá se, že arí „přítel“ (ale také „nepřítel“ jako „cizinec“) má paralely v Chetitech. ara- („soudruh“) a od arm.  ari ("ari" - "odvážný"). Pro toto slovo Semereni navrhl blízkovýchodní zdroj (srov . výpary ′arj „příbuzný“, „soudruh“) [8] [9] .

Mezitím Illich-Svitych , spoléhajíc na skutečnost, že morfologie slova sama o sobě neodpovídá indoevropské struktuře (počáteční a- místo očekávaného laryngeálního * He- , přítomnost dvou sonantů za sebou), vyvodil pra-tj. *ar-i̯-o- přímo ze semitských jazyků ​​(srov . další hebrejštinu ‏ḥōrim ‏‎ „ušlechtilý“, „svobodný“ atd., kořen ḥ-rr „svobodit“) [10] .

V indo-íránské éře

Ve starověku byl mezi Árijci termín *a/āri̯a- (Árijec /Árij ) hlavním nadkmenovým etnonymem, označujícím totalitu árijských kmenů mezi indoíránskými národy, se kterými cítili spřízněnost a přímé etnické spojení. Termín byl také široce používán v lingvistickém smyslu: árijský jazyk  je rodným jazykem Indo-Íránců. Mezitím historické důkazy o existenci etnonyma pocházejí z doby po rozpadu indo-íránské jednoty. Pro indoíránskou etnonymii je proto na jedné straně příznačné vyloučení z působnosti etnonyma Arya okolních národů stejného árijského původu.

V Indii

Ve Védách

Védská literatura je charakterizována používáním ārya – jako společného etnonyma pro všechny árijské kmeny, které vyznávaly védské náboženství a jsou proti anārya – „neÁrijci“, dasyu-, dāsa „nepřátelé domorodců“ ( dasas ), mleccha-“ barbar". Ve významu „vznešený“ sjednotil tři „ dvojzrozené “ varny ( bráhmany , kšatrijové a vaišjové ), na rozdíl od šúdrů jako varny neárijského původu. Ve významu „lidé“ označoval především vaishyy (tedy „obyčejné lidi“), na rozdíl od bráhmanů a kšatrijů.

V Rig Veda je etnonymum zmíněno 36krát ve 34 hymnech. Árijský svět v Rigvédě pokrývá především Sapta Sindhavaḥ ( Sedm řek , řeky Paňdžáb ) a sdružuje 5 velkých kmenů: Anu, Druhyu, Yadu, Turvaśa a Pūru. V éře pozdějších Véd se centrum Indoárijců přesunulo na východ, do současné Haryany , kde povstal kmen Bhārata [11] [12] [13] [14] . Význam slova ārya- je stále více spojován s védským náboženským kultem, objevuje se pojem vratya- („odpadlíci“) – skupiny lidí árijského původu, kteří nedodržují všechna ustanovení Véd.

Během éry smriti

V pozdější sanskrtské literatuře se objevuje pojem Aryavarta (Āryāvarta, „země Árijců“), srdce bráhmanské civilizace. Podle Manuových zákonů se Aryavarta rozprostírá od Himalájí po pohoří Vindhya a od východního moře po západní [15] , to znamená, že pokrývá severní Indii od údolí Indu po Bengálsko a především rozhraní pohoří. Ganga a Jamna .

Jestliže pro éru Rigvédy je západní hranice árijského světa nejasná a možná, že některé z árijských kmenů uvedených v této památce patřily spíše k blízce spřízněným íránským národům , pak v éře Smriti nebyly západní národy (Íránci) žádné . déle považováni za krajany a označení Árijci se na ně nevztahovalo .

Samotný výraz ārya- se během epické doby nadále používá v etnickém smyslu („vznešený dvojzrozený Ind“), i když jeho význam se stále více posouvá k eticko-náboženské stránce, počínaje Rámájanou a Mahábháratou , přídomkem arya (ārya-) znamená primárně „zbožný“, „hodný“ a vztahuje se na různé osoby v závislosti na jejich chování a životním stylu.

V buddhismu

V buddhistické literatuře se ārya ( Pali ariya) ve významu „vznešený“, „svatý“ používá ještě častěji než v hinduistické literatuře. Buddhistické učení se často označuje jako ariyassa dhammavinayo „vznešená dharma a vinaja “, čtyři vznešené pravdy  – cattāri ariyasaccāni („čtyři árijské pravdy“), osmidílná cesta  – ariyamagga („árijská cesta“), samotní buddhisté – ariyapuggala („“ Árijci") a jejich odpůrci jsou anārya (“neÁrijci”) [16] . Některé texty uvádějí, že ārya dharma (učení Buddhy ) byla kázána všem: Árijcům (ārya), dasyu , dévům , gandharvům a asurům .

V íránském světě

Ve starověké íránské éře

Jméno (airya-) je v Avestě široce používáno jako etnická sebeidentifikace tvůrců pomníku: airyanąm „od Árijců“ (o šípu Erechshe), airyå daiŋʹhāwō „árijské země“, airyābyō pāδaēbyō „od árijská místa“, airyō.šayanəm „příbytek Árijců“ atd., stejně jako legendární airyanəm vaējō „Airyana Vaejo “ , „Eranwezh“ (srov. též název hory airyō.xšuθa- „árijská spokojenost“ ).

Není zcela jasné, který okruh národů byl zahrnut do Árijců. Mihr-yasht, 13-14 zahrnuje šest zemí v Airyoshayana (příbytek Árijců): Ishkata a Pourtu (v horách Hindúkuše ), Moura a Haroy ( Merv a Herat ), Gava-Sugda a Khvairizem ( Sogdiana a Chorezm ). Videvdad 1 uvádí 16 „nejlepších zemí“, počínaje Airyan Vaejo, aniž by je přímo nazýval „árijskými“. Zahrnují některé oblasti západní Indie. Na druhé straně Avesta již obsahuje výčet pěti „lidí“: Árijců (airya-) — vlastní jméno tvůrců Avesty — a Tuiryů (tūirya-), Sairimů (sairima-), Saini (sāini-) a Dahi (dåŋha-) jsou proti nim ..., zatímco poslední čtyři také odkazují na íránsky mluvící (tj. árijské) národy. Z tohoto avestánského konceptu dále rostla opozice Íránu (tedy země Árijců, viz níže) a Turanu .

Ve starověkých perských nápisech se etnonymum arija- používá ve třech kontextech:

Staří Řekové znali i běžný název íránských národů: "Árijci" ( ἄριοι ) - o Médských [17] , "Árijský ( ἄρειον ) druh" - o kouzelnících a jejich stádu [18] . Přídavné jméno *aryāna- (avest. airyana-) „árijský“, „árijský“ je známé i z řeckých zdrojů: Ἀρειανοί — lid, ke kterému Zoroaster patřil [19] , Ariana ( Ἀριανή ) [20] (země Árijců , Írán), například v Strabo :

„Jméno Ariana se rozšiřuje do části Persie a Médie , stejně jako do Baktrijců [21] [22] a Sogdianů na severu; mluví totiž téměř stejným jazykem, ale s nepatrnými rozdíly“ [23] .

V době středního Íránu

Kušanský král Kanishka v nápisu Rabatak složeném v baktrijském jazyce nazývá jazyk samotného nápisu „árijský“ ( αριαο ) [24] .

Myšlenka Árijců jako etnické komunity přežila parthské období (dynastie Arsacidů ) , což je patrné z parthských verzí nápisů Sassanid , kde se král nazývá šāhān šāh aryān „král králů Árijců. (MLKYN MLKʾ ʾryʾn)“, ačkoli neexistují žádné informace o tom, že by se sami Arsacidové takto nazývali.

Ve středoperském jazyce se etnonymum Árijci vyvinulo s epitézou : *arya- > *airya- > ēr (ʾyr), pl. č. ērān (ʾyrʾn) „Íránci“, „ušlechtilý“. Zároveň se k etnické konotaci přidává náboženská, ēr se v podstatě stává synonymem pro slovo weh(dēn) „následování dobra (víry)“, „ zoroastrijský “, na rozdíl od termínu anēr „neárijský“ , „nezoroastriánský“. Raní Sassanidové si říkají ēr māzdēsn (ʾyr mʾzdysn) „Árijec, obdivovatel Mazdy “ [25] .

Zároveň Sassanidové předkládají politický význam etnonyma a poprvé formulují myšlenku „íránského impéria“ - Parth. aryānšahr (ʾryʾnḥštr), srov. os. ērānšahr (ʾylʾnštr) < jiné íránské *aryānām xšaθra- „Království Árijců“, nazývající se „král Eranu a Aneranu “ (Árijci a neÁrijci) – srov. os. šāhān-šāh Ērān ud Anērān (MLKʾn MLKʾ ʾyrʾn W ʾnyrʾn), jiné řecké βασιλεύς βασιλέων ἀριανων . Výraz Eran (soubor Árijců, árijských zemí) se hojně používá v nové titulaci úředníků, v toponymech, v náboženské a politické propagandě [26] .

V této éře, na druhém konci íránsky mluvícího světa, v jižních ruských a severokavkazských stepích, se další íránští lidé, Alané (*alān < staroíránské *aryāna-) , nazývali „Árijci“ [27] . Stejně jako sásánští Íránci nepovažovali nezoroastrijské íránské národy, zejména Alany, za „Árijce“, i samotní Alané rozšířili toto starověké etnonymum pouze na sebe.

Seznam árijských zemí

V posvátné knize zoroastriánů Avesta v Mehr-jašt (Yt. 10.14), která popisuje region obývaný Árijci, obsahuje seznam – zemí „ Airjašajany “ ( Avest .  airiiō.šaiiana- ) – „příbytku Árijci". Obsahuje šest zemí rozdělených do tří dvojic:

Moderní reflexy

Žádný z moderních indoíránských národů si již neříká Árijci a na úrovni tradiční kultury jako celku si není vědom árijského původu a příbuznosti se všemi árijskými národy na základě společného árijského dědictví. Přežívající sekundární deriváty tohoto kořene jako etnonyma jsou vzácné, většina indoíránských národů se označuje místními nebo kmenovými jmény.

V nuristánských jazycích

V nuristánských jazycích , místních jazycích archaických kmenů Prigindukushya, jsou reflexy etnonyma *ari̯a- neznámé. Navíc není zcela jasné, zda se árijsky mluvící předkové Nuristani nazývali Árijci.

V Indii

V Indii je zachováno knižní ("naučené") použití sanskrtu. ārya- v náboženském smyslu „zbožný“, „dodržující dharmu “, někdy používaný (pod západním vlivem) v nacionalistickém smyslu, například ve jménu společnosti Arya-samaj založené v roce 1875 .

Živé užití bývalého etnonyma se ironicky zachovalo v jižní Indii, obývané drávidsky mluvícími (tedy neárijsky mluvícími) národy v podobě pálijského ájja  – uctivého oslovení člověka.

V íránském světě

Sásánovský koncept „árijského království“ (ērānšahr) pokračuje v moderním názvu země Írán ( persky ایران ‎ [ ʔiˈɾɒn] ), taj. Eron ). Ten byl přijat jako oficiální až v roce 1935. Předtím byl název Írán používán jako neoficiální název pro rozsáhlou etnokulturní oblast (tzv. „ Velký Írán “), což bylo podpořeno především popularitou národního íránského eposu Shah-nameh (X století) , který popisuje konfrontaci mezi usedlým Íránem a kočovným Turanem, pokračující v avestských airya- a tūirya-.

Od jména Íránu pochází vlastní jméno moderních obyvatel země: ایرانی [ʔiˈɾɒni] ) os. آریا ‎ [ ʔɒrjɒ] ) "árijský".

Reflex alanského (tedy „árijského“) vlastního jména ve formě „Allon“ se u Osetinců zachoval pouze v eposu Nart a dalších žánrech národního folklóru [29] [30] [31] [32 ] . Předpokládané někdy jako reflex *arya- vlastní jméno Osetsko-Ironců ( ir, irættæ ), jak se domníval V. I. Abaev , má substrátový původ a není nijak spojeno s Árijci [33] . Nicméně z pohledu V.F. Millera , jehož etymologii podpořil J. Harmatta, G. Bailey, R. Schmitta A. Kristol, osetské etnonymum sahá zpět do jiného Íránu. arya [34] [35] [36] . J. Cheng, ve shodě s Abaevem v kritice Millerovy etymologie a rozvíjející pozici R. Bielmeiera, srovnává ir se starověkým íránským uira (člověk, muž), avest.  vira "muž, válečník", Sogdian wyr (muž, manžel), Yaghnob vir a další ind. vira „člověk, hrdina“ [34] .

Ve finštině

Podle finského lingvisty A.J. Yokiho pochází ve finštině slovo orja , což znamená otrok, z avestského airya- „Árijec, Árijec“ [37] . Předpokládá se, že v tomto případě došlo ke změně významu z „cizinec, cizinec“ na „otrok“ [38] .

"Árijská rasa"

Na počátku 19. století se ustavila příbuznost velkého množství jazyků, nazývaná indoevropština , byla identifikována řada běžných indoevropských mýtů . V tomto ohledu bylo slovo Árijci ve spisech evropských badatelů 19. století mylně považováno za vlastní jméno všech starých Indoevropanů.

„Árijská“ rasová teorie byla vyvinuta francouzským spisovatelem Arthurem de Gobineau . Gobino považoval „ bílé “ za nejvyšší rasu a v rámci ní dal „Árijce“ na první místo. Tato myšlenka se rozšířila v XX-XXI století v rámci národního socialismu , neonacismu [39] [40] a novopohanství . Od konce 20. století se v rámci lidové historie rozvíjela „árijská“ myšlenka [41] . Mezi moderními zastánci myšlenky jsou „Árijci“ často označováni jako „Árijci“, což může způsobit zmatek s historickými Árijci [42] .

Myšlenka je založena na myšlence, že původní mluvčí indoevropských jazyků ( Protoindoevropané ) a jejich potomci až do současnosti tvoří zvláštní rasu nebo podrasu kavkazské rasy [43] [ 44] . Starověké národy patřící k „ nordické rase “ jsou považovány za původní „Árijce“ a „rasově nejčistší“ moderní „Árijci“ jsou jejich „nejčistšími“ potomky nebo národy, které si lépe zachovaly „árijského ducha“. Než ostatní. „Árijci“ jsou považováni za kulturní tregery, distributory vysoké kultury a zakladatele velkých civilizací starověku a moderny. Tato myšlenka souvisí s rozšířenou myšlenkou úzkého spojení mezi duchovním (kulturním) a fyzickým, což je jedna z nejdůležitějších součástí rasových teorií a rasismu .

Ve vědecké literatuře je myšlenka „árijské rasy“ klasifikována jako pseudovědecká , konkrétně pseudohistorická . Termín mísí lingvistické a antropologické charakteristiky: v moderní lingvistice se pouze indo-íránské jazyky nazývají árijské , v době, kdy se termín objevil, se tak obecně nazývaly indoevropské jazyky . Nositelé obou těchto a dalších nemají společné fyzikální vlastnosti a netvoří žádnou samostatnou rasu. Skutečný antropologický vzhled původních mluvčích indoevropských jazyků (Protoindoevropanů) není znám, protože neexistuje žádný obecně přijímaný názor na místo a čas jejich existence . Neexistuje žádný důkaz o nadřazenosti „árijské rasy“, existenci vysoce rozvinuté „árijské civilizace“, šíření kultury a civilizace „nordickou rasou“ a obecně o spojení rozvoje kultury a civilizace s konkrétní rasou. Dostupné vědecké údaje naopak hovoří o jiných způsobech migrace a šíření civilizace . Národy, které vytvořily nejstarší civilizace, byly tedy antropologicky daleko od „Nordů“ a migrace indoevropských kmenů na jejich území (často také daleko od zástupců „nordické rasy“) nehrály rozhodující roli. v dalším vývoji [42] . Historickí Árijci, kteří skutečně měli rozvinutou kulturu, jsou předky pouze indoíránských národů , to znamená, že nejsou předky nebo potomky Germánů , Slovanů , Keltů , Arménů atd., ale národů, které měly společné předci s nimi v osobě starých Indoevropanů [45] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Árijci // Vysvětlující slovník ruského jazyka  : ve 4 svazcích  / kap. vyd. B. M. Volin , D. N. Ushakov (sv. 2-4); komp. G. O. Vinokur , B. A. Larin , S. I. Ozhegov , B. V. Tomaševskij a D. N. Ushakov; vyd. D. N. Ushakova. - M .  : Státní ústav "Sovětská encyklopedie" (1. díl): OGIZ (1. díl): Státní nakladatelství zahraničních a národních slovníků (2.-4. díl), 1935-1940.
  2. ↑ Redin D. A. Historická věda na přelomu století. - Jekatěrinburg: Uralská státní univerzita pojmenovaná po A. M. Gorkém , Historická fakulta, vědecká a pedagogická laboratoř "Volot", 2000. - S. 31.
  3. ↑ Klein L. S. Kapitola III. Árijci a praárijci // Starověké migrace a původ indoevropských národů . - Petrohrad. , 2007. - S. 54. - 226 s. Archivováno 19. února 2018 na Wayback Machine
  4. ↑ Arias  / A. A. Vigasin  // Ankylosis - Bank [Elektronický zdroj]. - 2005. - S. 209. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 2). — ISBN 5-85270-330-3 .
  5. ↑ Pokorny, Julius Indogermanisches etymologisches Wörterbuch , 1959
  6. ↑ Gosta Holm. Ottar Grønvik Runene z Tunesteinen. abeceda. Sprekform. Budscape. Univerzity prolaget. Oslo-Bergen-Tromsø1981, 362 stran.  (anglicky)  // Nordic Journal of Linguistics. - 1983/06. — Sv. 6 , iss. 1 . — S. 93–96 . — ISSN 0332-5865 1502-4717, 0332-5865 . - doi : 10.1017/S0332586500000998 . Archivováno z originálu 1. listopadu 2019.
  7. ↑ Benveniste, Emile . Slovník indoevropských sociálních pojmů. - M .: Progress-Univers, 1995. - S. 240-242. — ISBN 5-01-003860-9 .
  8. ↑ Szemerinyi, O. Strukturalismus a substrát - Indoevropané a Semité na starověkém Blízkém východě // Lingua: Mezinárodní přehled obecné lingvistiky. - 1977. - T. 13 , č. 1-29 . - S. 122 . — ISSN 0024-3841 .
  9. ↑ Protosemita. * ʔary- . Získáno 30. května 2022. Archivováno z originálu dne 24. června 2021.
  10. ↑ Illich-Svitych, V. M. Nejstarší indoevropsko-semitské jazykové kontakty // Problémy indoevropské lingvistiky. Studie srovnávací historické gramatiky indoevropských jazyků . - M .: Nauka, 1964. - S. 7.
  11. ↑ Massageta  / Gavrituchin I. O. // Manikovskij - Meotida. - M .  : Velká ruská encyklopedie, 2012. - S. 296-297. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 19). — ISBN 978-5-85270-353-8 .
  12. ↑ Issyk  / Kuzminykh S. V. // Island - Kancléřství. - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2008. - S. 95. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 12). - ISBN 978-5-85270-343-9 .
  13. ↑ Andronovská kultura  / Kosarev M. F. // A - Dotazování. - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2005. - S. 741. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 1). — ISBN 5-85270-329-X .
  14. ↑ Bharatavarsha  // Velký Kavkaz - Velký kanál. - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2006. - S. 445. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 4). — ISBN 5-85270-333-8 .
  15. ↑ Manu-smriti , 2:22
  16. ↑ Donald Robbins. První na poli buddhismu - 309 tajemství úspěchu . - Emereo Publishing, 2015. - 206 s. — ISBN 1488833338 .
  17. ↑ Herodotos . Historie, 7.62
  18. ↑ Evdem z Rhodu
  19. ↑ Diodorus Siculus . 1.94.2
  20. ↑ Ariana  / Dandamaev M.A. // Ankylóza - Banka. - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2005. - S. 207. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 2). — ISBN 5-85270-330-3 .
  21. ↑ Baktria  / Koshelenko G. A., Frayonova E. M. // Ankylosis - Bank. - M .  : Velká ruská encyklopedie, 2005. - S. 681-682. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, sv. 2). — ISBN 5-85270-330-3 .
  22. ↑ Bactra  // Ankylóza - Banka. - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2005. - S. 680. - ( Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / šéfredaktor Yu. S. Osipov  ; 2004-2017, v. 2). — ISBN 5-85270-330-3 .
  23. ↑ Strabo . Zeměpis, 15.8
  24. ↑ N. Sims-Williams. Další poznámky k baktrijskému nápisu Rabatak, s dodatkem ke jménu Kujula Kadphises a Vima Taktu v čínštině // Sborník z 3. evropské konference íránských studií konané v Cambridge, 11. až 15. září 1995. Část 1: Staré a střední Iranian Studies / N. Sims-Williams, vyd. - Wiesbaden, 1998. - S. 79-92.
  25. ↑ Gherardo Gnoli. ĒR, ĒR MAZDĒSN . Získáno 8. srpna 2010. Archivováno z originálu dne 2. prosince 2010.
  26. ↑ G. Gnoli. ÍRÁNSKÁ IDENTITA ii. PŘEDISLÁMSKÉ OBDOBÍ . Získáno 8. srpna 2010. Archivováno z originálu 8. prosince 2010.
  27. ↑ Yu. A. Dzizzoyty. K etymologii etnonym Alan a Allon Archival copy ze dne 16. února 2020 na Wayback Machine // Issues of Onomastics . 2019. V. 16. č. 2. S. 222-258.
  28. ↑ G. Gnoli. AVESTAN  GEOGRAFIE . Encyclopaedia Iranica (2011). Získáno 5. 3. 2018. Archivováno z originálu 26. 2. 2018.

    Další geografickou zajímavost lze nalézt v další pasáži z Avesta Yt. 10.13-14, kde je popsána celá oblast obývaná Árijci (airyō.šayana-). Popis začíná horou Harā, jejíž vrchol dosahuje Mithra, když předchází nesmrtelnému slunci: Celá árijská vlast se podle této pasáže skládá z oblastí Iškata a Peruta, Margiana a Areia, Gava, Sogdiana a Chorasmia.
  29. ↑ Cheung, 2008 , str. 210.
  30. ↑ Arias / Grantovsky E. A.  // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
  31. ↑ V. Abaev, Historický a etymologický slovník osetského jazyka
  32. ↑ Encyklopedie Iranica, "Alans", VI Abaev, HW Bailey . Získáno 17. září 2014. Archivováno z originálu 21. ledna 2012.
  33. ↑ V. Abaev, Historický a etymologický slovník osetského jazyka. T. 1. S. 576
  34. ↑ 1 2 Cheung, 2008 , str. 271.
  35. ↑ G. Bailey. Arya, etnické epiteton v achajmenovských nápisech a v zoroastrijské avestánské tradici . Encyclopædia Iranica . Datum přístupu: 21. října 2014. Archivováno z originálu 21. října 2014.
  36. ↑ R. Schmitt. Árijci, vlastní označení národů starověké Indie a starověkého Íránu, kteří mluvili árijskými jazyky . Encyclopædia Iranica . Datum přístupu: 21. října 2014. Archivováno z originálu 21. října 2014.
  37. ↑ Joki AJ Uralier und Indogermanen // Mémoires de la Société Finno-Ougrienne. - Helsinky, 1973. - Sv. 151. - S. 297.
  38. ↑ Napolskikh V. V. Eseje o etnické historii. - Kazaň: Nakladatelství "Kazan real estate", 2015. - S. 63.
  39. ↑ „Velký árijský mýtus“, rytíř Dunlap, Vědecký měsíčník . sv. 59, č.p. 4 (říjen 1944), str. 296-300.
  40. ↑ Widney, Joseph P. Rasový život árijských národů Rasový život árijských národů. Ve dvou svazcích . — New York: Funk & Wagnalls, 1907.
  41. ↑ Dmitrievskij, Stanislav. Kam jdou mistři lidové historie? Část 2 . Free Press - Nižnij Novgorod, č. 50 (1608) (14. května 2010). Získáno 26. prosince 2017. Archivováno z originálu dne 26. prosince 2017.
  42. ↑ 1 2 Shnirelman V. A. Árijský mýtus v moderním světě . - M . : Nová literární revue , 2015. - (Knihovna časopisu "Inviolable Stock").
  43. ↑ Devdutt Pattanaik: Využití Árijců . Získáno 7. června 2020. Archivováno z originálu dne 14. června 2020.
  44. ↑ Mish, Frederic C., šéfredaktor Webster's Tenth New Collegiate Dictionary Springfield, Massachusetts, USA: 1994. - Merriam-Webster Viz původní definice (definice #1) „Árijce“ v angličtině. str. 66.
  45. ↑ Bongard-Levin G. M. , Grantovsky E. A. Od Skythie k Indii. Archivní kopie ze dne 14. června 2020 na Wayback Machine  - M.: Thought , 1983.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích