Westron

Westron ( angl.  Westron ), neboli běžný dialekt ( ang.  Common Speech ) - v legendáriu J. R. R. Tolkiena, rodném jazyce téměř všech národů Západní Středozemě .

Vznik a vývoj

Zpočátku byly jazyky lidí četné a rozmanité. Některé z nich byly do určité míry ovlivněny elfskými jazyky, zatímco jiné byly ovlivněny skřetími a trpasličími dialekty. Díky mudrcům z Gondolinu se zachovala znalost Talisca  , jazyka národů Beor , Haleth a Hador [1] , ze kterého vzešel adunajský jazyk obyvatel Numenoru .

Když Númenorejci začali prozkoumávat západní pobřeží Středozemě, ukázalo se, že jejich jazyk úzce souvisí s místními dialekty. V důsledku jejich smíchání vznikl jediný jazyk, později nazvaný Westron . Z numenorských předsunutých základen a opevnění se Westron rozšířil hluboko na pevninu - Eriador a okolní země (ve kterých se odehrály události popsané v Hobitovi a Pánu prstenů ). Národy Rhovanionu , které se nacházejí za Mlžnými horami , měly malý kontakt s Numenorejci, takže jejich vlastní jazyky jsou zde zachovány. Také, Westron měl malý nebo žádný vliv na dialekty Gwathuirim ( sind. Gwathuirim ) (předchůdcové Dunlendings ) a národy Bílých hor , kdo často oponoval Numenor.

Po zničení ostrova založili přeživší Faithful ve Středozemi království Arnor a Gondor . Na rozdíl od toho, jak se jejich příbuzní kdysi stavěli proti elfům, se obyvatelé království soustředili na studium a používání elfích jazyků, což vedlo k určitému ignorování Společné řeči. V průběhu několika staletí se Westron promíchal s některými pobřežními jazyky, zejména s Dunlendingy. Následně Dunedain doplnil a obohatil Westron o elfské výpůjčky. Pokročilejší lidový jazyk se stal jazykem obchodu a diplomacie po zemích a obchodních cestách království, včetně Dale a Osamělé hory . Dokonce i skřeti ze Saurona používali ke vzájemné komunikaci zkroucenou formu Westrona.

Odkazy v Tolkienových spisech

Termín Westron se používá jako anglický překlad původního jména Aduni ( anglicky  Adûni ). V sindarštině je známá jako Annúnaid ( synd. Annúnaid ) nebo Falaʹtren ( synd. Falathren ). Alternativní termín Common Speech je vyjádřen Westronským výrazem Sôval Phârë ve stejném významu [ 2 ] . 

V Hobitovi a Pánovi prstenů jsou Westronianská jména a tituly plně přeloženy do angličtiny [3] . K tomu byly důležité předpoklady: vlastní jména byla přeložena tak, aby co nejpřesněji vyjadřovala význam, který měla. Názvy jako Baggins , Bagshot Row , Peregrin , Rivendell nejsou prezentovány jako pravý Westron, ale jako jejich anglický překlad ve stejném smyslu, jako byl použit ve Westronu.

Například skutečné jméno Meriadoca Brandybucka ( angl . Meriadoc  Brandybuck ) bylo údajně Kalimak Brandagamba ( angl.  Kalimac Brandagamba ), krátce - Kali ( angl.  Kali ) ve významu "veselý, veselý" ("veselý"). Anglická verze Meriadoc , zkráceně Merry , byla navržena tak, aby zprostředkovala „žoviálnost“ jména. Podobně byla přeložena jména Peregrin Took ( anglicky  Peregrin Took ) a Samwise Gamgee ( anglicky  Samwise Gamgee ) , jejichž původní jména byla Razanur Tûc a Banazir Galbasi .  Původní jméno Froda Pytlíka v Hobitu Westronovi bylo Maura Labingi . Pozoruhodné je, že jméno Bilbo Pytlík ( angl. Bilbo Baggins ) zůstalo prakticky nezměněno, až na drobnou změnu v koncovce. V originále to zní jako Bilba ( angl. Bilba ), ale Tolkien se domníval, že v angličtině je to spíše ženské jméno, a proto změnil koncovku tak, aby odpovídala jménu mužskému.     

Místní jména byla také přeložena z Westron do angličtiny : například Rivendell byl překlad Karningul a Bag End byl Labin - nec .    

Struktura

O Westronovi se toho moc neví . Tolkien to téměř všude překládal do angličtiny. Některá slova jsou uvedena v dodatcích k Pánu prstenů, poměrně více v Národech Středozemě .

Odkazy

•  Westron – obecná řeč
• Westron – společný jazyk  (ruština)

Poznámky

1. ↑ Tolkien. JRR Část druhá. Lhammas // Ztracená cesta a jiné spisy / Ed. C. Tolkien . - Boston: Houghton Mifflin, 1987. - S. 180. - 455 s. — (Dějiny Středozemě). — ISBN 0-395-45519-7 .
2. ↑ Tolkien. JRR Část první. Příloha jazyků ​​// Národy Středozemě / Ed. C. Tolkien . - Boston: Houghton Mifflin, 1996. - S. 32. - 496 s. — (Dějiny Středozemě). — ISBN 0-395-82760-4 .
3. ↑ JRR Tolkien , Pán prstenů - App. F.

Literatura

• Solopova, E. (2009), Jazyky, mýty a historie: Úvod do lingvistického a literárního pozadí beletrie JRR Tolkiena, New York City: North Landing Books, '7. Vymyšlené jazyky. str. 77–78., ISBN 0-9816607-1-1