Bezpečnostní papír

Cenným papírem  se rozumí dokument osvědčující ve stanovené formě a povinných náležitostech majetková práva , jehož realizace nebo převod je možný pouze po jeho předložení [1] .

Občanský zákoník Ruské federace také stanoví, že převodem cenného papíru přecházejí všechna práva v něm uvedená souhrnně. V určitých případech pro výkon a převod práv ověřených cenným papírem stačí mít doklad o jejich zapsání ve zvláštní evidenci (běžné nebo elektronické).

Cenné papíry jsou vhodné při organizaci a fungování obchodních subjektů - akcie , mohou to být úvěrové  dluhopisy , směnky atd. nebo platební prostředky - šeky . Poskytují zjednodušený a rychlý převod práv k věcným a jiným hodnotám.

Ruský trh cenných papírů je regulován následujícími regulačními dokumenty:

Z právního hlediska lze cenný papír považovat za vlastnické právo , stejně jako movitý majetek . Z ekonomického hlediska je cenný papír zástupcem kapitálu.

Cenné papíry jako ekonomická kategorie  představují právo na podíl z celkového kapitálu získaného v důsledku počátečního umístění těchto cenných papírů, jakož i na rozdělení a přerozdělení zisků , které tento kapitál poskytuje. Toto právo je odděleno od svého přirozeného základu (peníze, vybavení, patenty atd.) a má dokonce svou vlastní hmotnou podobu (například ve formě papírového certifikátu, účetních zápisů atd.), jakož i následující: základní vlastnosti (viz část ).

Známky cenného papíru

V právní literatuře existují známky cenného papíru:

Dokumentace - cenný papír je listina, tj. záznam právního významu úředně sepsaný oprávněnou osobou v souladu s podrobnostmi;

Ztělesňuje soukromá práva - cenný papír není cenný sám o sobě, ale proto, že zahrnuje subjektivní občanská práva majetkové (závazné a vlastnické) i nemajetkové povahy (např. právo podílet se na řízení společnosti);

Nutnost předložení - předložení cenného papíru je povinné pro výkon práv v něm zakotvených;

Směnitelnost - cenný papír může být předmětem občanskoprávních transakcí;

Veřejná spolehlivost - ve vztahu k řádně legitimovanému majiteli cenného papíru může osoba povinná z cenného papíru vznést pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu listiny samé nebo se týkají platnosti listiny, případně vycházejí z přímých vztahů mezi dlužníkem cenného papíru a jeho majitelem .

Emise cenných papírů

Emise cenných papírů (emise) je obvykle považována za nástroj k přilákání finančních zdrojů.

Emitentem cenného papíru může být stát, úřady, právnické a fyzické osoby.

Informace o umisťovaných cenných papírech jsou obvykle uvedeny ve zvláštním dokumentu – prospektu . Uvádí následující údaje:

  1. obecné informace o cenném papíru (kategorie, druh, forma emise, nominální hodnota , emitované množství);
  2. práva udělená cenným papírem jeho majiteli;
  3. údaje o emitentovi cenných papírů;
  4. postup při ukládání a účtování práv k cenným papírům;
  5. název organizací, které evidují práva k cenným papírům (registrátory);
  6. údaje o organizacích podílejících se na prvotním umístění cenných papírů ( upisovatelé );
  7. datum začátku a konce umístění cenných papírů;
  8. termín, podmínky a postup splácení (pokud existují);
  9. informace o hodnotě, podmínkách a postupu při výplatě cenných papírů;
  10. směr použití finančních prostředků z umístění cenných papírů;
  11. informace o příjmech z cenných papírů;
  12. postup zdanění příjmů z umístěných cenných papírů apod.

Vlastnosti cenných papírů

Cenné papíry jsou uznávány jako práva ke zdrojům, které splňují následující základní požadavky[ co? ] :

Práva zajištěná cennými papíry

V cenných papírech mohou být zakotvena následující práva:

  1. právo požadovat zaplacení určité peněžní částky (dluhopisy, směnky, šeky, spořitelní certifikáty, svěřenecké certifikáty atd.);
  2. právo podílet se na řízení a obdržet část zisku ve formě dividend (akcií);
  3. věcné právo, nejčastěji vlastnické nebo zástavní právo ke zboží v držení jiné osoby, působící např. jako přepravce nebo uschovatel. Tyto cenné papíry zabezpečují právo na přijetí určitého zboží a jsou zároveň prostředkem k nakládání se zbožím, tj. doklady o vlastnictví ( konosamenty , skladní listy atd.);

Hodnota a cena cenných papírů

Cenný papír má dvě hodnoty: nominální (nominální hodnota) hodnotu (hodnota jako zástupce reálného kapitálu) a kurzovou (tržní) hodnotu (hodnota jako fiktivní kapitál).

Nominální hodnota cenného papíru (nominální hodnota) je množství peněz, které cenný papír poskytuje, když je směněn za skutečný kapitál ve fázi jeho emise nebo zpětného odkupu.

Tržní hodnota cenného papíru je výsledkem kapitalizace jeho vlastnických práv. Vypočítá se jako součet kapitalizace majetku a jiných práv cenného papíru.

Tržní cena cenného papíru je peněžní hodnota jeho tržní hodnoty, která se vypočítá pomocí následujícího vzorce:

Cena = Tržní hodnota × (1 + Procento odchylky tržní ceny od hodnoty)

Metody oceňování cenných papírů

Ve světové praxi se používá mnoho metod oceňování cenných papírů, z nichž nejběžnější jsou:

Ocenění obvykle provádějí investiční banky nebo nezávislé analytické agentury, které poskytují nezávislou analýzu hodnoty cenných papírů.

Podrobnosti o cenných papírech

Cenný papír musí obsahovat zákonem stanovené povinné náležitosti a splňovat náležitosti formy cenného papíru, jinak je neplatný. Detaily cenného papíru lze podmíněně rozdělit na ekonomické a technické.

Technické detaily - čísla, adresy, pečetě, podpisy, názvy servisních organizací atd.

Ekonomické detaily:

Klasifikace cenných papírů

Cenné papíry lze klasifikovat podle následujících kritérií:

Základní cenné papíry jsou cenné papíry založené na vlastnických právech k jakémukoli aktivu , obvykle zboží , penězům , kapitálu , majetku , různým druhům zdrojů atd. Mezi základní cenné papíry patří:

Na druhé straně lze hlavní cenné papíry rozdělit na:

Derivátový cenný papír nebo derivát  je nedokumentární forma vyjádření vlastnického práva (závazku) vzniklého v souvislosti se změnou kurzu burzovně obchodovaného aktiva, které je podkladem tohoto cenného papíru. Mezi derivátové cenné papíry patří: futures kontrakty (komodita, měna, úroková sazba, index atd.), volně obchodovatelné opce a swapy .

Dále je nutné poznamenat rozdělení cenných papírů do druhů podle způsobu určení předmětu:

Způsoby převodu práv na jiné osoby k uvedeným cenným papírům:

Indosament může být prázdný (bez určení osoby, které má být plnění provedeno) nebo příkazem (s uvedením takové osoby).

Podle finančních vztahů se cenné papíry dělí na dluhové (dluhopisy, směnky, vkladové a spořitelní certifikáty atd.) a vlastní (akcie, opce).

Cenné papíry jako práva ke zdrojům umožňují klasifikovat cenné papíry podle typů zdrojů:

Typ zdroje Odpovídající zabezpečení
Země Hypoteční zástavní list
Nemovitost Hypotéka, hypoteční zástavní list, privatizační šek, potvrzení o bydlení
Komplex nemovitostí Skladem
produkty Konosament, skladový list
Peníze Dluhopis, směnka (T-note, střednědobý dluhopis), vlastní směnka, vkladový certifikát, šek, obchodní papír atd.

Cenné papíry v kontextu ruské legislativy

Podle ruské legislativy mezi cenné papíry patří [2] :

Bezpapírové cenné papíry

Cenný papír nesmí mít fyzickou listinnou podobu. V tomto případě je vlastnické právo fixováno výlučně registrátorem a vlastníkovi bude vydán doklad osvědčující fixní právo.

Transakce se zaknihovanými cennými papíry lze provádět pouze na základě žádosti u registrátora.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Občanský zákoník Ruské federace článek 142. Cenné papíry
  2. ↑ Občanský zákoník Ruské federace (část první) ze dne 30. listopadu 1994 N 51-FZ, hlava 7. čl. 143

Zdroje

Právní dokumenty

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie