Spitzer (vesmírný dalekohled)

Spitzerův vesmírný dalekohled

"Spitzer" v pohledu umělce
Organizace NASA  / JPL  / Caltech
Hlavní dodavatelé Lockheed Martin / Ball Aerospace
Ostatní jména Space Infrared Telescope Facility (SIRTF)
Rozsah vln 3,6 - 160 µm ( infračervené )
ID COSPAR 2003-038A
ID NSSDCA 2003-038A
SCN 27871
Umístění ve vesmíru
Typ oběžné dráhy heliocentrický
Výška oběžné dráhy 0,98 - 1,02  a. E.
Období oběhu 1 rok
Datum spuštění 25. srpna 2003 05:35:00 UTC
Místo spuštění SLC-17 na mysu Canaveral
Orbit launcher Delta-2 7920H ELV
Doba trvání Podle plánu: od 2,5 roku do 5 let
Hlavní mise: 5 let, 8 měsíců. a 19 dní.
Prodloužená mise: 16 let, 5 měsíců a 4 dny.
Ukončení práce 30. ledna 2020
Hmotnost 950  kg
typ dalekohledu Zrcadlový dalekohled Ritchey -Chrétien
Průměr 0,85 m
Ohnisková vzdálenost 10,2 m
chladivo kapalné helium
vědecké přístroje
  • IRAC
infračervená kamera / spektrometr
  • IRS
infračervený spektrometr
  • MIPS
tři pole infračervených detektorů
Logo mise
webová stránka spitzer.caltech.edu
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Spitzer ( Eng.  Spitzer Space Telescope ; Spitzer Space Telescope, kód observatoře "245" ) je vesmírný dalekohled NASA určený k pozorování vesmíru v infračerveném pásmu . Vypuštěný 25. srpna 2003 nosnou raketou Delta 2 byl v době startu největším kosmickým infračerveným dalekohledem na světě; postoupil tento titul Herschelově observatoři spuštěné v roce 2009. Pojmenována po americkém astrofyzikovi Lymanu Spitzerovi je jednou z Velkých observatoří .

V infračervené (tepelné) oblasti je maximum záření ze slabě svítící hmoty Vesmíru - slabě chlazených hvězd , extrasolárních planet a obřích molekulárních mračen , infračervené paprsky jsou však pohlcovány zemskou atmosférou a prakticky nedosahují povrchu z vesmíru, což znemožňuje jejich registraci pozemskými dalekohledy. Naopak kosmická prachová mračna jsou průhledná pro infračervené paprsky , které před námi skrývají mnoho zajímavého, například galaktický střed .

V roce 2009 dalekohledu došla chladicí kapalina , což znamenalo konec hlavní mise [1] .

V roce 2020 byl dalekohled uveden do režimu hibernace. Poté bylo oficiálně oznámeno dokončení dalekohledu [2] .

Historie a příprava

Infračervené světlo je absorbováno zemskou atmosférou , takže je nemožné jej pozorovat ze zemského povrchu . V 60. letech 20. století, ještě před vytvořením vesmírných dalekohledů, astronomové vypouštěli dalekohledy do horních vrstev atmosféry pomocí balónků k pozorování v infračervené oblasti a poté pomocí letadel [3] .

V roce 1983 se IRAS stal prvním orbitálním dalekohledem pracujícím v infračervené oblasti. Ve stejném roce NASA oznámila, že dalekohled (tehdy nazývaný Space Infrared Telescope Facility ) bude vypuštěn pomocí raketoplánu , stejně jako další tři Velké observatoře , nicméně po katastrofě raketoplánu Challenger v roce 1986 bylo rozhodnuto vypustit dalekohled. pomocí jiné nosné rakety [4] .

Aby bylo možné efektivně pozorovat v infračervené oblasti, vyžadoval dalekohled neustálé chlazení; kapalné helium fungovalo jako chladicí kapalina . V roce 2009 byl zcela vyčerpán a schopnost pozorování v dlouhých vlnách zmizela. Od té doby je v provozu pouze infračervená kamera [1] [5] .

Dne 30. ledna 2020 vedoucí projektu Joseph Hunt oficiálně oznámil, že teleskop byl uveden do režimu hibernace a ukončil svůj provoz. Den předtím, 29. ledna, Spitzer předal svá nejnovější vědecká data [2] .

Vybavení

Na palubě Spitzeru jsou tři pozorovací zařízení vyvinutá různými vědci a vyrobená různými společnostmi [6] [7] [8] [9] :

Infračervená kamera

Infračervená kamera schopná současného sledování na čtyřech vlnových délkách (3,6 µm, 4,5 µm, 5,8 µm a 8 µm). Pro každou z vlnových délek je zde detektor o velikosti 256×256 pixelů [10] .

Infračervený spektrograf

Infračervený spektrograf schopný pozorování ve čtyřech rozsazích: 5,3–14 a 14–40 µm s nízkým rozlišením a 10–19,5 a 19–37 µm s vysokým rozlišením. Pro každý rozsah je použit detektor 128×128 pixelů [11] .

Vícepásmový zobrazovací fotometr pro Spitzer

Tři detektory schopné pozorování ve vzdálené infračervené oblasti: 24 µm (128×128 pixelů), 70 µm (32×32 pixelů), 160 µm (2×20 pixelů) [12] .

Vědecké objevy a výsledky práce

První snímky pořízené na Spitzeru byly pořízeny za účelem testování schopností dalekohledu.

V roce 2004 objevil dalekohled možná nejmladší známou hvězdu v temné mlhovině L 1014 . Předchozí infračervené dalekohledy v této mlhovině nic nenašly [13] .

Jedním ze slavných objevů Spitzera v roce 2005 bylo první přímé pozorování exoplanet, konkrétně „ horkých Jupiterů “ - velkých planet s vysokými povrchovými teplotami, například HD 209458 b (předtím byly exoplanety objevovány nepřímými metodami [14] ) . Jiná pozorování ve stejném roce ukázala, že Mléčná dráha má výraznější příčku , než se dříve myslelo. Nakonec v roce 2005 vědci zjistili, že Spitzer zachytil snímky některých prvních hvězd ve vesmíru, které se zformovaly pouhých 100 milionů let po velkém třesku [15] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Aktualizace stavu Spitzer - NASA Spitzer Space  Telescope . Archivováno z originálu 19. března 2012.
  2. ↑ 1 2 Alexandr Voytyuk. Spitzerův dalekohled byl poslán navždy spát . nplus1.ru. Staženo 31. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 31. ledna 2020.
  3. Raná historie . Staženo 2. května 2020. Archivováno z originálu dne 2. srpna 2020.
  4. Watanabe, Susan Studium vesmíru v infračerveném spektru . NASA (22. listopadu 2007). Získáno 8. prosince 2007. Archivováno z originálu dne 7. července 2019.
  5. Spitzer z NASA vidí vesmír „teplým“ infračervenýma očima . NASA (5. srpna 2009). Získáno 30. ledna 2016. Archivováno z originálu 11. listopadu 2014.
  6. Obecná informační stránka observatoře SSC Archivováno z originálu 6. února 2010. , 4. října 2009.
  7. Přehled observatoře SSC Archivováno 10. října 2009. , 4. října 2009.
  8. Domovská stránka SSC Science Information Archivováno 29. června 2015 na Wayback Machine , 4. října 2009.
  9. Spitzer Observers' Manual Archived 11, October 2009. , odkaz na technické informace o přístroji, Ver 8, 15. srpna 2008.
  10. Informační stránka pro vědecké uživatele SSC IRAC (střední IR kamera) Archivováno 18. června 2010 na Wayback Machine , 4. října 2009.
  11. Informační stránka pro vědecké uživatele SSC IRS (spektrometr) Archivováno 15. listopadu 2010 na Wayback Machine , 4. října 2009.
  12. SSC MIPS Archivováno 19. února 2011 na informační stránce pro vědecké uživatele zobrazovacího fotometru a spektrometru Wayback Machine (dlouhá vlnová délka 24 um, 70 um a 160 um), 4. října 2009.
  13. Bourke, Tyler L.; Crapsi, Antonio; Myers, Philip C. a kol. Objev nízkohmotného bipolárního molekulárního výtoku z L1014-IRS pomocí submilimetrového pole  //  The Astrophysical Journal  : journal. - IOP Publishing , 2005. - Sv. 633 , č.p. 2 . — P.L129 . - doi : 10.1086/498449 . - . - arXiv : astro-ph/0509865 .
  14. Tisková zpráva: NASA Spitzer Marks Beginning of New Age of Planetary Science Archived 3. února 2020 na Wayback Machine .
  15. Infračervená záře nalezených prvních hvězd: Scientific American archivováno 10. října 2007. .

Odkazy