IAS 40 "Investment Property" - mezinárodní standard účetního výkaznictví , který se používá při uznávání, hodnocení a zveřejňování informací ve vztahu k investicím do nemovitostí, byl uveden v platnost pro použití v Ruské federaci na základě nařízení Ministerstva financí Ruska. ze dne 25. listopadu 2011 č. 160n „O uzákonění IFRS a interpretacích IFRS na území Ruské federace“ [1] .
V říjnu 1984 byl zveřejněn návrh standardu E26 „Investiční účetnictví“ a v březnu 1986 byl vydán IAS 25 „Investiční účetnictví“, který od 1. ledna 1987 zavedl nový standard pro účetní transakce. V červnu 1999 byl vydán Návrh standardu E40 Investment Property, k němuž byly do 31. října 1999 akceptovány připomínky. V dubnu 2000 byla vydána verze standardu pro investice do nemovitostí z roku 2000, která nahradila IAS 25 z hlediska účtování investic do nemovitostí. V květnu 2002 byl vydán Návrh dodatku ke standardu pro investice do nemovitostí, k němuž byly do 16. září 2002 akceptovány připomínky. Dne 18. prosince 2003 byla vydána verze standardu Investice do nemovitostí z roku 2003, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2005. Dne 22. května 2008 byly vydány dodatky ke standardu týkající se rozestavěných objektů a objektů připravovaných do budoucna, které vstoupily v platnost 1. ledna 2009 a 12. prosince 2013 byly vydány dodatky standardu, které jej propojují. se standardem IFRS 3 , který vstoupil v platnost s účinností od 1. července 2014 [2] .
Investice do nemovitostí je majetek (pozemek a/nebo budova) držený vlastníkem za účelem získání nájmu a/nebo kapitálového zhodnocení, ale ne pro použití při výrobě nebo dodávkách materiálů a služeb nebo pro administrativní účely, nikoli pro běžné prodeje. podnikání [3] .
Nemovitost je tedy uznána jako investice do nemovitosti, pokud [4] :
Nemovitosti, které nejsou investičními nemovitostmi [5] :
Investice do nemovitostí se uznává jako aktivum, pokud je pravděpodobné, že do účetní jednotky poplynou budoucí ekonomické užitky a hodnotu nemovitosti lze spolehlivě ocenit.
Při prvotním zaúčtování se investice do nemovitostí oceňují pořizovací cenou včetně transakčních nákladů.
Společnosti si pak mohou vybrat způsob účtování pro všechny investice do nemovitostí [6] :
Po prvotním zaúčtování, výběrem účtování v pořizovací ceně, jsou všechny investice do nemovitostí vedeny v pořizovací ceně snížené o oprávky a kumulované ztráty ze snížení hodnoty v souladu s IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení. Pokud investice do nemovitostí splňuje kritéria pro uznání aktiva drženého k prodeji, pak je zaúčtována v souladu s IFRS 5 Dlouhodobá aktiva držená k prodeji a ukončované činnosti.
Po prvotním zaúčtování, zvolením účtování v reálné hodnotě, jsou všechny investice do nemovitostí oceněny reálnou hodnotou, pokud reálnou hodnotu nelze spolehlivě ocenit. Zisky nebo ztráty vyplývající ze změn reálné hodnoty majetku se účtují do výkazu zisku a ztráty v období, ve kterém nastanou.
Reálná hodnota je částka, za kterou lze nemovitost směnit v transakci mezi dobře informovanými, na sobě nezávislými a ochotnými provést takovou transakci stranami [7] . Nejlepším měřítkem reálné hodnoty jsou aktuální ceny podobných nemovitostí nacházejících se ve stejné oblasti a ve stejném stavu.
Majetek držený v reálné hodnotě se neodepisuje. Investice do nemovitostí držené na základě operativního leasingu se oceňují pouze reálnou hodnotou.
Společnost zveřejňuje informace [8] :
| Mezinárodní standardy účetního výkaznictví | |
|---|---|