Sij

SIj je československá samohybná dělostřelecká lafeta originální konstrukce, určená pro export do Jugoslávie.

Historie

V roce 1938 českoslovenští inženýři vytvořili originální samohybné dělo určené pro export do Jugoslávie. Samohybné dělo se jmenovalo „SIj“ a po okupaci Československa dostalo index „T-3D“.

Popis

Pro ni byl navržen originální podvozek s velkými silničními koly, nosnými válečky a koly. Na jedné straně byly umístěny 4 válečky, dva válečky a jedno hnací a vodicí kolo. Karoserie byla sestavena z plechů různé tloušťky, ale největší a nejsilnější plechy byly umístěny v přední části. Tloušťka plechů dosahovala 30 mm. Bojový prostor byl umístěn vpředu a motorový prostor vzadu.

Samohybné dělo bylo vybaveno naftovým 4válcovým motorem Škoda o výkonu 60 k, který byl navíc chráněn masivním pancéřovým pláštěm. Byla instalována mechanická převodovka s manuální převodovkou a dvoustupňová převodovka.

Samohybné dělo bylo vyzbrojeno 47mm kanónem Škoda A9J (úhel horizontálního natočení byl 30 stupňů, vertikálně od -10 do 25). V korbě byl instalován i kulomet ZB vz.30J. V bojovém prostoru byla umístěna munice 42 ran a 1000 nábojů.

Pro pozorování na střeše bojového prostoru byla instalována velitelská kopule se čtyřmi pozorovacími zařízeními, která byla zapůjčena ze samohybného děla Škoda Š-Id . Rychlost byla 31 km/h při jízdě po dálnici. Plavba po pevné zemi trvala 6 hodin.

Zkoušky

Prototyp úspěšně prošel námořními zkouškami, po kterých Jugoslávie obdržela objednávku na 108 samohybných děl, ale po okupaci Československa byla celá objednávka zrušena. Specialisté z Panzerwaffe sami provedli komplexní testy samohybných děl a byli s výsledky spokojeni, ale nedostalo se do sériové výroby. Jediná instance Š-Ij byla následně předána k dispozici jednotkám SS , kde zůstala až do roku 1943 . Další stopy jsou ztraceny.

Odkazy

•  (nedostupný odkaz - Škoda Š-Ij \ historie T-3D )