S-II-b

S-II-b - československý střední tank, tank podpory pěchoty. Také známý jako Š-II-b .

Výrobní zázemí

V roce 1934 schválila ČSR program přezbrojení armády, podle kterého byly tanky rozděleny do čtyř kategorií. Z dokumentu bylo známo, že kategorie II označovala tanky blízké podpory. Dodatečné písmeno („a“ pro pěchotu, „b“ pro kavalérii) naznačovalo přesnější specifikaci. Počátkem roku 1935 schválil Vojenský technický ústav technické požadavky na tanky pro podporu pěchoty, i když v té době již Škoda měla hotový projekt na tank pro podporu pěchoty a současně vyráběla tank S-II-a pro podporu pěchoty .

Technické údaje

Podvozek

Podvozek byl podobný jako u LT vz.35 , ale značně se lišil konstrukcí. Skládá se z komponent:

1. 8 dvojitých silničních kol o rozměrech 350x94 mm. Válce byly blokovány po párech ve 4 podvozcích, každý pár podvozků měl samostatné odpružení s tlumením rázů na poloeliptických listových pružinách.
2. Napínací válec mezi prvním podvozkem a hnacím kolem.
3. 3 opěrné válečky.
4. Přední vodicí kola.
5. Zadní hnací kola.
6. Maločlánková housenka s ocelovými pásy šířky 370 mm.

sbor

Trup tanku byl nýtován a podle projektu měl být vyroben z plechů válcované pancéřové oceli o tloušťce 10, 20 a 25 mm, což zvýšilo ochranu tanku.

Motor

Nádrž byla vybavena benzinovým čtyřdobým 4válcovým motorem Škoda T-11/0 o výkonu 105 k, vybaveným kapalinovým chlazením a výkonným ventilátorem. Mezi bojovým prostorem a motorovým prostorem byla 4 mm pancéřová přepážka. Převodovka tanku obsahovala 4stupňovou převodovku (6 rychlostí vpřed a 1 vzad), kardanovou hřídel, spojky a pneumatický brzdový systém.

Osádka. Sledovací zařízení

Posádku tanku tvořili 4 osoby: řidič, radista (oba se nacházeli před korbou v křeslech s područkami a koženými pásy), velitel a střelec.

Řidič sedící vpravo měl možnost výhledu v dosti úzkém sektoru. Poklop vyrobený v přední plachtě o rozměrech 300x75 mm byl vybaven episkopem s neprůstřelným sklem o tloušťce 50 mm.

Radista byl vlevo a obsluhoval radiostanici a kursový kulomet ZB vz.35 . Pro kontrolu a zaměřování měl v poklopu průhledovou štěrbinu o rozměrech 120x50 mm.

Velitel a střelec se nacházeli v bojovém prostoru. Z pozorovacích přístrojů byl v kopuli velitele instalován monokulární periskop a pozorovací přístroje. V případě potřeby mohl velitel prostor prohlédnout pootevřeným poklopem věže.

Přistání a vylodění posádky bylo provedeno poklopem na střeše řídícího prostoru (vpravo) a poklopem v kopuli velitele. Pro nouzové opuštění tanku byl v podlaze bojového prostoru umístěn poklop.

Věž

Věž tanku Š-II-b měla ramenní popruh o průměru 1310 mm a byla až na drobné změny konstrukčně téměř totožná s věží Š-II-a. Otáčení věže bylo prováděno pomocí setrvačníků.

Zbraně

V čelním štítu věže byl instalován kanón Škoda vz.34UV ráže 37 mm a pěchotní kulomet ZB vz.35 (ZB-53) ráže 7,92 mm. Výzbroj měla samostatné vedení. Vertikální úhly děla se pohybovaly od -10° do +25°. Střelivo pro 37 mm dělo: 82 nábojů. Pro kulomety: 3000 ran každý.

Barva

Vzorek byl natřen standardní tříbarevnou kamufláží, skládající se z tmavě zelené, hnědé a žluté skvrny.

Zkoušky

První tank (číslo 13637) byl vyroben z nepancéřované oceli a nebyl vybaven zbraněmi, aby se ušetřilo. Armáda tento polotovar koupila za 887 tisíc korun . V září 1935 tank přešel na cvičiště v Milovitsy , ale zkoušky začaly až v lednu 1936, které pokračovaly až do léta.

Testy byly obecně neúspěšné: s hmotností 10,3 tuny byla maximální rychlost S-II-b pouze 26 km/h a výzbroj a pancéřování nesplňovaly požadavky armády. Nedostatků se nepodařilo zbavit a československá armáda odmítla nedokončené vozidlo přijmout do výzbroje. Zahraničí také odmítlo dodávat. Jediný exemplář pěchotního tanku byl předán tankové škole ve Vyshkowicích , kde zůstal až do března 1939 . Po okupaci České republiky byl tank zajat Němci a jeho osud zůstává neznámý.