Valašský

Valašština [1] [2] ( stará rumunština , vlastním jménem Limba Rꙋmѫnѣ́skъ „Limba romynyaske“ [3] , tedy „ římský jazyk “) je východorománský jazyk Valachů z Valašska a Sedmihradska ze 16.- 18. století až do vytvoření spisovné rumunštiny v 60. letech 19. století [4] . Od konce 16. století se valašský jazyk v rumunské části Sedmihradska a Valašska zformoval do spisovnosti a od té doby se stal obecným spisovným jazykem. Později se stal národním jazykem Spojených knížectví Moldavska a Valašska , které se v 19. století spojily do jediného státu tzv.Rumunsko [1] . Vzhledem k výraznému vlivu slovanských jazyků na něj ve slovní zásobě a gramatice ho rumunský filolog Alexandru Cihak považoval za kreolský jazyk [5] . A Jakov Ginkulov věřil, že tento jazyk je v podstatě slovanský, podléhající latinskému vlivu [6] .

Na rozdíl od předchozích fází balkánské latiny (III-VI. století), protorumunštiny (VII-XI století) a předgramotné (daco) rétorománštiny (XI-XV století), jejichž strukturu lze rekonstruovat pouze pomocí srovnávací historické přístupem a pečlivým rozborem jazykových zákonitostí se valašský jazyk odráží ve východorománských písemných památkách náboženské a historické povahy. Za první písemnou památku ve valašštině je považována [7] dopis od bojara Nyakshu , napsaný v roce 1521. Valašština a později rumunština až do 60. let 19. století používala abecedu vycházející ze staroslověnské cyrilice ( valašsko-moldavská abeceda ).

Někteří moderní lingvisté nazývají období od objevení se písma ve valašském jazyce do poloviny 18. století staromunským obdobím [3] .

Jména

V historiografické a vědecké literatuře se pro jazyk vyskytují různé názvy: od 12. století - valašština, vlašština, voloština ( pozdně latinsky  lingua Valachica ) [8] , římská (walaš. limba rumlenyaske ) [9] , valašsko-moldavština ; ve 20. století - staromunština [3] , raná rumunština [10] , rumunština , starovýchodní rétorománština [11] [12] .

Podle italského historika ze 16. století Bonfinius mluvili Vlachové „latinsky“ [2] nebo, jak se říká v moderních pramenech, lidovým románským jazykem [13] .

Po sjednocení Valašského a Moldavského knížectví do jediného státu se provádí sedmihradská linie s cílem vyhnat Slovany a nahradit je latinismy a galicismy . Od roku 1860 je azbuka oficiálně nahrazena latinkou [14] a v roce 1861 dostává jazyk nový název „rumunština“ ( rum. rumînească ) [15] [16] .

Charakteristika

Obecně platí, že valašský jazyk, včetně psacího jazyka Näkshu, se svou gramatickou a lexikální strukturou příliš radikálně neliší od moderního rumunského jazyka. To svědčí o tom, že struktura valašské řeči se formovala již v 16. století, i když proces její krystalizace nebyl zcela dokončen.

Valašština vykazuje velkou fonetickou blízkost k některým lidově-latinským formám:

• Zachování lat. koncovky -u u podstatných jmen. manžel. druh jednotky čísla ( semnu místo moderního znamení „znamení“, unu místo moderního un „jeden“). V moderním spisovném jazyce byla redukována, ale v některých dialektech je zachována.
• Zachování lat. koncovky -ură/- ure z lat. dekomponovaná flexe typu corpus-corpora (místo moderního truncated-palatalized ur/uri).
• Procesy asimilace nebyly dokončeny do konce, proto jsou dimynyatse a gryndine více v souladu s původním jazykovým zákonem než moderním. dimineață a grindină , kde s>u [17] .
• Širší oběh měla i řada latinských lexémů: aue<uva „hrozen“ (dnes již zastaralý a nahrazený moderním struguri ) [18] .
• Zachování latinského infinitivu na -re: Nu le pot oamenii a credere . (Nekulce) [19] .

Slavismy

Valašština měla oproti moderní rumunštině podstatně více slovanských prvků a lexémů, z nichž některé byly při reformě odstraněny, t. zv. jazyková politika purismu po sjednocení Podunajských knížectví a vytvoření Rumunska. Rumunský filolog A. Cihak se domníval, že „ačkoli základem rumunštiny je latina, slovanská část jeho slovní zásoby tvoří 2/5 všech slov, zatímco latinská část je 1/5“ [20] . Vzhledem k významnému vlivu slovanských jazyků na slovní zásobu a gramatiku navrhl považovat ji za kreolský jazyk [21] .

• Používaly se slovanské předpony pro - a pre - / at -, které v moderním jazyce ztratily svou produktivitu, ale zůstaly v řadě lexémů a dialektů: zăuita / zeuita , (i) zafla / isafla ; pribeag/ pribyag , primejdie/ příměs , prisacă/ prisake , preakurat atd.
• pod vlivem církevněslovanského jazyka se utvořila liturgická rumunština , která měla výrazně větší počet slovanství než nyní (srov . pravoslav místo pozdějšího pravoslavného ).
• mnohá toponyma Valašska a Transylvánie se také objevila pod jejich slovanskými jmény, později trasovanými rumunským způsobem: Dlegopole> Campulung , Bělehrad> Alba-Iulia atd.
• téměř úplná absence galicismů a latinismů , s významným podílem Greekisms , Turkisms a Magyarisms , z nichž některé postupem času zastaraly (např. kishla „vesnice“ < kishlak).
• zachování produktivity sloves -i.

Gramatika

Dalším gramatickým rysem valašštiny byla skutečnost, že přípona doprovázela každé slovo jako součást jmenné fráze . Zde je několik příkladů: Wallach. Pryasfintsitului parintlui patriarhului / preasfintitului părintelui patriarhului „nejsvětějšímu otci patriarchy“ místo moderního. rum. preasfintsitului parinte patriarcha / preasfintitului părinte patriarcha .

Abeceda

Abeceda byla velmi blízká současné církevní slovanštině ; rozdíly ve složení abecedy (na konci 18. a 19. století) jsou následující:

• písmeno * se používá pouze jako číselný znak , to znamená, že se ve skutečnosti nejedná o písmeno;
• s se nepoužívá a v této zvukové hodnotě se používá velké yus ѫ ;
• počáteční slabika [yn] ([y] před [b], [p], [m]) je označena upraveným písmenem yus "yn" ;
• pro znělou afriku [j] se používá speciálně vymyšlené písmeno џ .

Některá písmena ( ъ , ѣ , ш , samohlásky se znakem stručnosti) mají odlišný zvukový obsah od ruské verze církevní slovanštiny, bližší bulharské fonetice.

Abecední pořadí je reprodukováno podle primeru: Bukoavn pentra ꙟвъцъта prunchilѡр de a se deprinde atut la kunoashcher slovelѡr, la slovenie, shi la reading... . Bucuresch, 1826. Pořadí písmen nebylo přesně stanoveno a v některých abecedách a primerech se mohlo výrazně lišit od daného. Některá vydání obsahují písmeno Ѿ v abecedě , které, stejně jako Ы , nebylo nikdy použito písemně, ale bylo použito ve Paschalii . Někdy Ѿ mohlo být napsáno na začátku církevních termínů přejatých z církevní slovanštiny: ѿpust.

Viz také

• Vlaho-moldavské vydání církevněslovanského jazyka
• Literatura vlašsko-moldavské edice církevně slovanského jazyka
• Valaši
• romanizace rumunštiny
• Timochský dialekt (Vlachština)
• nářečí muntenské nebo valašské
• vlašský dialekt (cikán)
• Liturgická rumunština
• balkánská latina
• Bulharské listiny Valašska a Moldávie

Poznámky

1. ↑ 1 2 Sergievsky M. V. Rumunský jazyk  // Literární encyklopedie  : v 11 svazcích: v. 10 / Ch. vyd. Lunacharsky A.V  .; vědecký tajemník Michajlova E. N. - M .  : Khudozh. lit., 1937. - 936 stb. : nemocný. - Úprava nevydaného vydání (kopie z osobní knihovny V. M. Živova ). Ed. elektron. verze I. A. Pilshchikov .
2. ↑ 1 2 Bernstein S. Výzkum v oblasti bulharské historické dialektologie. T. I. Jazyk valašských listin 14.-15. století Archivní kopie z 25. srpna 2016 na Wayback Machine
3. ↑ 1 2 3 Lukht-Narumov, 2001 , s. 578.
4. ↑ Lukht-Narumov, 2001 , s. 575.
5. ↑ Alexandru Cihak Dictionnaire d'étymologie daco-romane. Éléments slaves, magyars, turcs, grecs-moderne et albanais - Francfort s/M. : L. St-Goar, 1879   (fr.)
6. ↑ Ginkulov Ya . Císařská akademie věd, 1840, XV.
7. ↑ Costin Anghel, Mihai Stirbu. Aniversare - Epistola lui Neacsu Lupu  (Rom.)  // Jurnanul Naţional: journal. - 2006. - 2. července.
8. ↑ Johann Georg Schwandner. Scriptores rerum Hungaricarum veteres, ac genuini, partim primum ex tenebris eruti; partim antehac quidem editi, nunc vero ex mss. codicibus, et rarissimis editionibus, Bibliothecae Augustae Vindobonensis, ab innumeris mendis vindicati, ... partim etiam ad nostra vsque tempora ... . - impensis Ioannis Pauli Kraus biblioppolae Vindobonensis, 1748. - T. 3.
9. ↑ Moldavská identita Shornikov P.M. Archivovaná kopie z 21. července 2015 na Wayback Machine
10. ↑ Lukht-Narumov, 2001 , s. 582.
11. ↑ Dějiny Maďarska: - Svazek 1 - M. : Nauka, 1971 - S. 145
12. ↑ Florya B. N. Slované a jejich sousedé, svazek 7 Archivní kopie ze dne 30. srpna 2018 na Wayback Machine - M. Nauka , 1999 - 218 s. - str. 111
13. ↑ Karpov S.P. Dějiny středověku. Svazek 2 - Nakladatelství M. Moskevské univerzity, 2003 - S. 377
14. ↑ Slavica, svazek 27 Bukurešť, 1995 - str. 49
15. ↑ Repina T. A. Historie rumunského jazyka. - Nakladatelství Petrohradské univerzity, 2002. - S. 26
16. ↑ Al. Dîrul, I. Eţco, N. Raevskii. Limba moldovenească în perioada formării naţiei burgheze moldoveneşti - Kišiněv, 1985. - S. 220.
17. ↑ dimineata // Dicționare ale limbii române
18. ↑ aua // Dicționare ale limbii române
19. ↑ Archaický a nový rumunský infinitiv . Datum přístupu: 29. prosince 2015. Archivováno z originálu 5. února 2016. (neurčitý)
20. ↑ Sulyak S. G. K jazyku slovansko-moldavských písmen XIV-XVII století. (k historiografii čísla) Archivováno 11. června 2022 na Wayback Machine
21. ↑ Alexandru Cihak Słownik Etymologiczny

Literatura

• Domosiletskaya M.V. Studium rumunského jazyka a kultury Rumunů v Rusku (XIX století - začátek XX století) Archivní kopie ze dne 22. února 2019 na Wayback Machine // Journal Acta Linguistica Petropolitana . Sborník prací Ústavu pro lingvistiku, 2009
• Karpov S.P. Dějiny středověku. Svazek 2 - Nakladatelství M. Moskevské univerzity, 2003
• Lukht L.I., Narumov B.P. Rumunský jazyk // Jazyky světa. Románské jazyky . - M. : Academia, 2001. - S.  574 -626. — 722 s. — ISBN 5-87444-016-X .
• Repina T. A. Historie rumunského jazyka. - Petrohrad. : Nakladatelství Petrohradské univerzity, 2002. - S. 26
• Florya B. N. Slované a jejich sousedé, svazek 7 Archivní kopie ze dne 30. srpna 2018 na Wayback Machine - M. Nauka , 1999 - 218 s.
• Bukoavn pentra ꙟвцћtura prunchilѡr de a se deprinde atut la kunoascherѣ slovelѡr, la slovenia, shi la chetanie .... - Bucureschi, 1826 (Valaš.)
• Cartojan, N. Istoria Literaturii Române Vechi Archivováno 11. ledna 2012 na Wayback Machine . — Bucarești, 1980.   (Rom.)
• Chitimia, I.C.; Tomáši, Stela. Crestomatie de Literatură Româna Veche. - Cluj-Napoca: Editura Dacia, 1984, 1989. Sv. Já , II .  (Řím.)

Odkazy

• Proč Moldavané nejsou Rumuni. Kdy vznikl termín „limba romînească“? Archivováno 27. září 2016 na Wayback Machine