valašský | |
---|---|
vlastní jméno | Limba Рꙋмѫнѣ́skъ |
země | Valašské knížectví |
Postavení | se vyvinul do rumunštiny |
Klasifikace | |
Kategorie | Jazyky Eurasie |
římská skupina Balkánsko-románská podskupina | |
Psaní | Valašsko-moldavská abeceda |
Valašština [1] [2] ( stará rumunština , vlastním jménem Limba Rꙋmѫnѣ́skъ „Limba romynyaske“ [3] , tedy „ římský jazyk “) je východorománský jazyk Valachů z Valašska a Sedmihradska ze 16.- 18. století až do vytvoření spisovné rumunštiny v 60. letech 19. století [4] . Od konce 16. století se valašský jazyk v rumunské části Sedmihradska a Valašska zformoval do spisovnosti a od té doby se stal obecným spisovným jazykem. Později se stal národním jazykem Spojených knížectví Moldavska a Valašska , které se v 19. století spojily do jediného státu tzv.Rumunsko [1] . Vzhledem k výraznému vlivu slovanských jazyků na něj ve slovní zásobě a gramatice ho rumunský filolog Alexandru Cihak považoval za kreolský jazyk [5] . A Jakov Ginkulov věřil, že tento jazyk je v podstatě slovanský, podléhající latinskému vlivu [6] .
Na rozdíl od předchozích fází balkánské latiny (III-VI. století), protorumunštiny (VII-XI století) a předgramotné (daco) rétorománštiny (XI-XV století), jejichž strukturu lze rekonstruovat pouze pomocí srovnávací historické přístupem a pečlivým rozborem jazykových zákonitostí se valašský jazyk odráží ve východorománských písemných památkách náboženské a historické povahy. Za první písemnou památku ve valašštině je považována [7] dopis od bojara Nyakshu , napsaný v roce 1521. Valašština a později rumunština až do 60. let 19. století používala abecedu vycházející ze staroslověnské cyrilice ( valašsko-moldavská abeceda ).
Někteří moderní lingvisté nazývají období od objevení se písma ve valašském jazyce do poloviny 18. století staromunským obdobím [3] .
V historiografické a vědecké literatuře se pro jazyk vyskytují různé názvy: od 12. století - valašština, vlašština, voloština ( pozdně latinsky lingua Valachica ) [8] , římská (walaš. limba rumlenyaske ) [9] , valašsko-moldavština ; ve 20. století - staromunština [3] , raná rumunština [10] , rumunština , starovýchodní rétorománština [11] [12] .
Podle italského historika ze 16. století Bonfinius mluvili Vlachové „latinsky“ [2] nebo, jak se říká v moderních pramenech, lidovým románským jazykem [13] .
Po sjednocení Valašského a Moldavského knížectví do jediného státu se provádí sedmihradská linie s cílem vyhnat Slovany a nahradit je latinismy a galicismy . Od roku 1860 je azbuka oficiálně nahrazena latinkou [14] a v roce 1861 dostává jazyk nový název „rumunština“ ( rum. rumînească ) [15] [16] .
Obecně platí, že valašský jazyk, včetně psacího jazyka Näkshu, se svou gramatickou a lexikální strukturou příliš radikálně neliší od moderního rumunského jazyka. To svědčí o tom, že struktura valašské řeči se formovala již v 16. století, i když proces její krystalizace nebyl zcela dokončen.
Valašština vykazuje velkou fonetickou blízkost k některým lidově-latinským formám:
Valašština měla oproti moderní rumunštině podstatně více slovanských prvků a lexémů, z nichž některé byly při reformě odstraněny, t. zv. jazyková politika purismu po sjednocení Podunajských knížectví a vytvoření Rumunska. Rumunský filolog A. Cihak se domníval, že „ačkoli základem rumunštiny je latina, slovanská část jeho slovní zásoby tvoří 2/5 všech slov, zatímco latinská část je 1/5“ [20] . Vzhledem k významnému vlivu slovanských jazyků na slovní zásobu a gramatiku navrhl považovat ji za kreolský jazyk [21] .
Dalším gramatickým rysem valašštiny byla skutečnost, že přípona doprovázela každé slovo jako součást jmenné fráze . Zde je několik příkladů: Wallach. Pryasfintsitului parintlui patriarhului / preasfintitului părintelui patriarhului „nejsvětějšímu otci patriarchy“ místo moderního. rum. preasfintsitului parinte patriarcha / preasfintitului părinte patriarcha .
Abeceda byla velmi blízká současné církevní slovanštině ; rozdíly ve složení abecedy (na konci 18. a 19. století) jsou následující:
Některá písmena ( ъ , ѣ , ш , samohlásky se znakem stručnosti) mají odlišný zvukový obsah od ruské verze církevní slovanštiny, bližší bulharské fonetice.
Abecední pořadí je reprodukováno podle primeru: Bukoavn pentra ꙟвъцъта prunchilѡр de a se deprinde atut la kunoashcher slovelѡr, la slovenie, shi la reading... . Bucuresch, 1826. Pořadí písmen nebylo přesně stanoveno a v některých abecedách a primerech se mohlo výrazně lišit od daného. Některá vydání obsahují písmeno Ѿ v abecedě , které, stejně jako Ы , nebylo nikdy použito písemně, ale bylo použito ve Paschalii . Někdy Ѿ mohlo být napsáno na začátku církevních termínů přejatých z církevní slovanštiny: ѿpust.
dopis | titul | číselná hodnota |
přechodná abeceda |
Rumunská latina |
moldavská azbuka |
fonetický význam |
poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|---|
ALE | Az | jeden | A | A | A | /A/ | |
B | Kytice | b | b | b | /b/ | ||
V | Vide | 2 | v | proti | v | /proti/ | |
G | Sloveso | 3 | G | g, gh | G | /G/ | |
D | Dobr | čtyři | d | d | d | /d/ | |
Є , E | Ano | 5 | E | E | E | /E/ | První varianta osnovy se používá na začátku slov, druhá - uprostřed a na konci. |
A | Juvet | — | a | j | a | /ʒ/ | |
S | vesnice | 6 | — | — | — | — | V raných památkách ( Skeyan Psalter , 16. století) se používal k vyjádření afrikaty /d͡z/, charakteristické pro severní dialekty ( Dm҃nꙋl sisѐ kаtrѫ menё ). Následně vypadl z používání písemně, ale byl používán jako číselný znak. Odpovídá písmenu ḑ v „etymologických“ variantách latinské abecedy, které existovaly před rokem 1904. V moderní rumunštině se používá písmeno z. |
Z , Ꙁ | Země | 7 | z, ḑ | z | h | /z/ | Ꙁ se používalo uprostřed a na konci slov a také pro psaní čísel. |
já | Izhe | deset | i | i | a | /i/ | A a І ve slovech přejatých z řečtiny a přes řečtinu se ety a iota používají místně, v rumunských slovech a ve slovanských výpůjčkách jsou umístěny podle stejného principu jako v předrevoluční ruštině: І před samohlásky A před souhlásky a na konci slov. Často se používá ve tvaru Ї. |
A | A | osm | já, ĭ | i | i, y, y | /i/, /j/, /ʲ/ | Symbol And s krátkým ( Y ) nebyl považován za samostatné písmeno. Zvuková hodnota je neslabičné i (ĭ, й) a palatalizační znak (ĭ, ь): mai/maĭ/mai („více“); dobře/ochĭ/ochi. V pozdějších verzích rumunské cyrilice se znak stručnosti používal také přes U a I. |
Na | Kako | dvacet | k | c, ch | na | /k/ | |
L | Lude | třicet | l | l | l | /l/ | |
M | Mislete | 40 | m | m | m | /m/ | |
H | Náš | padesáti | n | n | n | /n/ | |
Ѻ , O | Na | 70 | Ó | Ó | o | /o/, /o̯/ | "Wide" O bylo použito na začátku slova. |
P | mír | 80 | P | p | P | /p/ | |
R | Ritse | 100 | R | r | R | /r/ | |
Z | slova | 200 | s | s | S | /s/ | |
T | Tvrdý | 300 | t | t | t | /t/ | |
V | Spojené království | — | ꙋ | u | v | /U u/ | V tradiční verzi byl použit pouze typ gama. V pozdějších verzích se používal s krátkým ( Ў ) k označení neslabičného /u/. |
Ѹ | V | — | ɣ | u | v | /u/ | Digraf Oy byl použit na začátku slova, jako poziční varianta Y |
F | Vejít se | 500 | F | F | F | /F/ | |
X | Hyer | 600 | X | h | X | /h/ | |
Ѡ | Ѡ | 800 | Ó | Ó | o | /o/, /o̯/ | Ѡ a О se liší nejen přejatými, ale také správnými rumunskými slovy. Ѡ se nejdůsledněji používalo v zájmenech a členech lor/-lor a o (lѡr/-lѡr; ѡ), stejně jako ve slovech lѡk, vѡr atd. V některých textech se místo toho používalo Ѡ na začátku slov z Ѻ (nejčastěji široká omega, Ꙍ ), vedle samohlásek a také na konci slov (ѡm, adaѡg, akolѡ). |
C | Qi | 900 | C | ț | C | /t͡s/ | |
H | Cherf | 90 | h | c (před e, i) | h | /t͡ʃ/ | |
W | Sha | — | w | ș | w | /ʃ/ | |
SCH | shcha | — | sch | Svatý | PCS | /ʃt/ | |
Kommersant | Їher | — | b | A | uh | /ə/ | |
S | Їѡрѵ | — | — | — | — | — | Písmeno Y bylo obvykle obsaženo v abecedě, ale ve skutečnosti se nepoužívalo písemně, nemělo žádný digitální význam. |
b | Ir | — | — | — | — | — | V řadě textů se b používalo po souhláskách na konci slov. Jeho funkce byla podobná Ъ v církevní slovanštině a předreformním ruském pravopisu . Někdy bylo b , podle církevně slovanského vzoru, nahrazeno znakem paerok . |
Ѣ | Їѧт | — | ea | ea | já | /e̯a/ | V některých případech může písmeno Ѣ předávat zvuk /e/: putѣre (putere, "síla"). Nejednotnost v používání Ѣ byla spojena s tradicí a zvláštnostmi různých dialektů. |
Ѫ | Ano | — | î | v, o | s | /ɨ/ | |
YU | YU | — | iɣ, ĭɣ | iu | Yu | /ju/, /j/, //ʲ/ | V řadě případů byl přes Yu umístěn krátký znak (yŭ). V tomto případě byl jeho fonetický význam podobný Y. Yu s krátkou jedničkou bylo použito, pokud při změně slova, které mělo na konci neslabičné „a“ nebo měkkou souhlásku (obvykle /r'/), se zvuk /u/ stal jasnějším: cheryŭ - cheryury (“ nebe-nebe" r'zboyŭ - r'zboyului ("válka" - "války") V některých dialektech je místo y zvýraznění [ u̯ ] nebo [ ju̯ ]. |
Ꙗ | ꙗ ko | — | IA | IA | já | /ja/ | Písmeno bylo použito na začátku slova jako poziční varianta Ѧ . |
Ѧ | ꙗ' | — | IA | IA | já | /ja/ | |
Ѳ | čita | 9 | t, ft | t,th | t | /t/, /f/, /θ/ | Používá se k přesnému vyjádření řeckého pravopisu přejatých slov (zejména jmen a titulů). |
Ѯ | a | 60 | ks | X | ks | /ks/ | Používá se k přesnému vyjádření řeckého pravopisu přejatých slov (zejména jmen a titulů). |
Ѱ | ii | 700 | ps | ps | ps | /ps/ | Používá se k přesnému vyjádření řeckého pravopisu přejatých slov (zejména jmen a titulů). |
P | Pa | — | џ | g (před e, i) | ӂ | /d͡ʒ/ | |
Ꙟ | Ꙟь | — | în, îm | în, îm | yn, ym | /ɨn/, /ɨm/, /ɨ/ | Navenek to připomíná šipku ↑ . Používá se k vyjádření předložky/předpony în, îm („in“). Na začátku slova může také znamenat /ы/ ve slovech ꙟшй ("sám"), ꙟл ("jeho") atd. Je to modifikace jednoho z yus (pravděpodobně velké: Ꙟ se píše na začátku slov a Ѫ - uprostřed a na konci). Přidáno do Unicode pouze od verze 5.1, kódy U+A65E a U+A65F, a proto se nemusí správně zobrazovat ve starších verzích písem. |
PROTI | Vpsilon | 400 | i, ɣ | i, v | a v | /i/, /y/, /v/ | Používá se k přesnému vyjádření řeckého pravopisu přejatých slov (zejména jmen a titulů). |
rumunský jazyk | |
---|---|
Dialekty | |
Příbuzné jazyky | |
Lingvistika | |
Původ | |
jiný |