B

b , b (moderní název: měkký znak [1] ) - písmeno většiny slovanských cyrilických abeced (28. v bulharštině , kde se nazývá " er malk ", ruské malé er ), 29. v běloruštině , 30. v ruštině [2] a 31. v ukrajinštině (na své současné místo se přesunulo v roce 1990  , dříve bylo poslední); to bylo vyloučeno ze srbštiny v polovině 19. století , nebylo zavedeno do makedonštiny , po vzoru nové srbštiny. Neoznačuje samostatný zvuk, lze jej považovat za diakritické znaménko , které upravuje význam předchozího písmene. V ukrajinštině se také používá v kombinaci ё , odpovídající ruskému písmenu Ё po souhláskách; v moderním bulharském pravopisu je to jediný způsob, jak se používá. Objevuje se i v abecedách některých neslovanských jazyků, v jejichž písmech se může vyskytovat v nečekaných polohách: například po samohláskách. V azbuce se obvykle považuje za 31. v pořadí a vypadá jako ; v hlaholici vypadá 32. takto (v pozdější chorvatské hlaholici se místo tohoto znaku používá pouze svislá čára zvaná: "štapić", což znamená "hůl, tyč"). Nemá žádnou číselnou hodnotu. Ve staré a církevní slovanské abecedě se nazývá „ѥr“ (stará-sl.) nebo „єr“ (ts.-sl.), jehož význam je neznámý, ale nepochybně je spojen se jmény písmena "er" b a "er" S . Hypotéza, která spojuje jména „er“, „er“, „ery“ se shodou tvarů cyrilice b a hlaholice R (někdy vypadají úplně stejně:) vypadá docela věrohodně . Původ hlaholského stylu písmene se obvykle vysvětluje jako modifikace písmene O ( ); Cyrilice je také spojena s O , ke kterému je nahoře připevněna hůl (v nejstarších cyrilských nápisech se vyskytují podobné formy).

Starověký význam je ultrakrátká verze zvuku [a]; následně tento zvuk zmizel ve všech slovanských jazycích a často zanechával změkčení předchozí souhlásky jako vzpomínku nebo se shodoval s jakoukoli plnou samohláskou (v různých jazycích různými způsoby). Vzpomínkou na přítomnost tohoto zvuku v ruštině jsou střídání jako lev – lev, prst – prst .

Se zavedením ruského civilního písma bylo malé písmeno ь původně vysoké, podle vzoru latinky b , ale tento styl vydržel jen několik let, na rozdíl od vysokého Ъ , které převládalo až do poloviny 18. století .

Měkký znak ve slovanských jazycích

ruština

V ruštině se používá měkký znak:

• po většině souhlásek k označení jejich měkkosti ( habr - loupež, krev - krev, pražec - věž, jilm - ligatura, říkají - krtek, šrot - páčidlo, kůň - kůň, cep - řetěz, teplo - smažit, váha - vše, udidlo - bít, počítat - počítat );
• před samohláskami navíc působí jako rozdělovací znak; současně se samohlásky čtou iotizovaně (ve slovech přejatých - včetně tvrdých: canyon  - [kɐˈnʲjɵn] );
• po zasyčení ( zh , sh , h , u ) měkkost neznamená (záleží na samotném písmenu), ale tradičně se používá ve známých kategoriích slov pro gramatické značení:
  • ženský rod podstatných jmen jednotného čísla v pádech nominativu a akuzativu: žito, inkoust, věc atd.;
  • rozkazovací způsob některých sloves: řezat, ničit, skrývat, vrásčit (i v množném čísle: řezat atd.; a ve zvratném tvaru: řezat, řezat atd.);
  • 2. osoba sloves v přítomném a budoucím čase má koncovku -sh : dát, říct, vzít, hněvat atd.; i ve vratné podobě ( dát , atd.);
  • neurčitý tvar části sloves končí na -ch : trouba, milovat, stříhat atd. (i ve zvratném tvaru: pozor atd.);
  • v některých dialektech: dokořán, bekhend, pryč ;
  • v některých částicích: pouze , vish , bish .
• po ts měkkost neznamená a také se děje jen ve výpůjčkách ( Zamosc ), někdy odpovídá té, která vypadla v hovorové výslovnosti a v cizích slovech ( revolucionář );
• po hrdelním g , k , x se nachází pouze ve výpůjčkách ( Alighieri, Chianti, Donahue ), ale ve vlastních ruských slovech je to nemožné (proto je rozkazovací způsob slovesa lehnout  - lehnout -  výjimkou slovo , které nekončí -- jako obecné pravidlo ) .

Po y , samohláskách, pomlčce a na začátku slova je použití měkkého znaménka nemožné.

Mezi návrhy na reformu ruského pravopisu, které nakonec vyústily v reformu pravopisu z let 1917-1918. , vznikl i nápad zrušit psaní měkkého znaku po syčivých; to však nebylo přijato. Tento návrh se v budoucnu objevil zejména v diskusi o zjednodušení pravopisu na počátku 60. let 20. století .

církevní slovanština

V církevní slovanštině je systém používání písmene b obecně stejný jako v ruštině. Hlavní rozdíly:

• u podstatných jmen mužského rodu se po měkkém syčení h a u obvykle píše ь místo ъ ( meč, přeslička );
• v krátkých trpných příčestích přítomného času se k odlišení od osobních tvarů sloves používá koncovka -ь : vidíme , ale on vidí (viditelný);
• po zasyčení v krátkých příčestích a přídavných jménech rozdíl v koncovkách -ь a -ъ odpovídá různým pádům: im. podložka. tvoření , víno. podložka. vytváření ;
• mezi souhláskami jsou v mnoha případech pravopisy přijatelné jak s měkkým znakem, tak bez něj: tma / tma, vytvořeno / vytvořeno (= rusky vytvořeno ) atd.

V některých případech v raně tištěných církevněslovanských knihách mohlo být písmeno b nahrazeno horním indexem ( erkom ); toto nebylo praktikováno posledních 300 let: erok nahrazuje pouze písmeno Ъ.

běloruština

V běloruském písmu je význam měkkého znaku obecně podobný ruštině, ale píše se pouze za písmeny z (včetně jako součást digrafu dz ), l , n , s , c . V Tarashkevitsa (varianta pravopisu běloruského jazyka) se používá častěji než v oficiálním pravopisu: v souhláskových skupinách vychází oficiální pravopis ze skutečnosti, že měkkost posledního písmene se rozšiřuje na předchozí (v tomto případě, není uvedena pouze asimilační měkkost, ale měkký znak je napsán takovými slovy jako „pismennik“, „kali'sci“) a „tarashkevytsia“ vyžaduje výslovně specifikovat měkkost každého písmene, což vede k vkládání dalších měkkých znaků mezi souhláskami.

Ukrajinština

V ukrajinském písmu je význam měkkého znaku také blízký ruštině, ale existuje několik rozdílů. První rozdíl: kombinace ё použitá po souhláskách neobsahuje dělící měkké znaménko, ale odpovídá ve výslovnosti ruskému písmenu ё (v moderní ukrajinské abecedě chybí). Druhý rozdíl: měkké znaménko se nepíše za písmeny b , p , c , m , f , p , w , h , w , u . Zejména v ženských slovech se syčením na konci a ve slovesech se syčením na konci se měkké znamení nepíše.

srbština

V srbském psaní, měkké znamení bylo používáno před reformami Vuk Karadžić , ačkoli měkkost souhlásek neoznačovala ve všech případech; nyní zrušeno a pro všechny souhlásky, které jsou měkké, se používají zvláštní písmena ( ђ , j , љ , њ , ћ ).

makedonština

Současné makedonské písmo vzniklo podle srbského vzoru v letech 1944-45. a také tento dopis neobsahuje.

bulharština

V bulharském psaní před reformou z roku 1944 se měkké znamení tradičně používalo v těch slovech, kde kdysi došlo ke změkčení (například král ). Nyní jsou psány bez měkkého znaménka a ve skloňování zůstaly stopy zmírnění ( král - král, vládnout , na rozdíl od dvůr - dvůr, dvort ). V současnosti se obvykle používá po souhláskách v kombinaci ё (což odpovídá výslovnosti ruského písmene ё ).

Jiné jazyky

b se používá jako součást:

• Digrafy Аь , Гь , Zhь , Кь , Л , Оь , Уь , Хь , Юь , Яь v mnoha kavkazských jazycích .
• Digrafy D , N v jakutském jazyce .
• Trigrafy G' , J' , K' , K '' v jazyce Abaza .
• Tetragraf Khykh [ v jazyce Lak .

Do roku 1998 byla zařazena i do abecedy tádžického jazyka. Používá se v dialektu Kildin jazyka Sami.

Je to 39. písmeno kazašské azbuky . Označuje palatalizaci , v latinské abecedě nemá stálou korespondenci.

Tabulka kódů

V HTML lze velké b napsat jako Ь nebo Ь, a malá písmena ь  jako ь nebo ь.

Viz také

• I s polooválem

Poznámky

1. ↑ Yer // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
2. ↑ Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / kap. vyd. Yu. S. Osipov . - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2004-2017.

Literatura

• Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / kap. vyd. Yu. S. Osipov . - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2004-2017.
• Bulich S. K. L // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Bulich S. K. Yer // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Karsky E. F. Slavic Kirillov paleografie / ed. vyd. akad. V. I. Borkovský . - 2. vyd., faksimile . - L., M. (fax.): Z Akademie věd SSSR; z "Nauka" (fax), 1928, 1979 (fax). - S. 167-168, 203. - 494 s. - 2700 výtisků.

Odkazy

• b na Scriptsource.org 
• b na Scriptsource.org 

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron V. Dahl plocha počítače