| ISO 26000:2010 (ISO 26000) | |
| Průvodce společenskou odpovědností | |
| Vydavatel | Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO, ISO) |
| webová stránka | www.iso.org |
| výbor (vývojář) | TC 471 |
| Datum schválení | 2010 |
| Etapa | proud |
| Aktuální vydání | ISO 26000:2010 |
| Světový analog | GOST R ISO 26000-2012 (ruský ekvivalent) |
ISO 26000 – Směrnice pro společenskou odpovědnost.
Dne 28. října 2010 byla zveřejněna mezinárodní norma ISO 26000:2010 Pokyny pro společenskou odpovědnost [1] [2]
Tato mezinárodní norma byla připravena s využitím přístupu mnoha zainteresovaných stran z více než 90 zemí a 40 mezinárodních nebo regionálních organizací s širokým rozsahem působnosti. , zapojený do různých aspektů společenské odpovědnosti. Tito odborníci zastupovali šest různých skupin zúčastněných stran :
1. spotřebitelé;
2. státy;
3. průmysl;
4. dělníci;
5. nevládní organizace (NGO);
6. dále organizace poskytující služby, podporu nebo výzkum v oblasti společenské odpovědnosti a další.
Kromě toho byly vytvořeny speciální podmínky pro dosažení rovnováhy mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi a také genderové vyváženosti v projektových týmech. Přestože bylo vynaloženo úsilí na zajištění široké a reprezentativní účasti všech skupin zúčastněných stran, dosažení úplné a spravedlivé rovnováhy zúčastněných stran bylo omezeno různými faktory, včetně dostupnosti zdrojů a potřeby znalosti angličtiny.
V současné době se na vývoji normy podílelo více než 400 odborníků a cca 200 pozorovatelů z 94 členských zemí ISO .
Mezinárodní norma ISO 26000 poskytuje návod na principy sociální odpovědnosti, hlavní témata a problémy související se sociální odpovědností a na to, jak začlenit společensky odpovědné chování do zásad, systémů, postupů a procesů organizace. Tato mezinárodní norma zdůrazňuje důležitost výsledků a zlepšení výkonu.
ISO 26000 má být užitečná pro organizace všech typů, velké i malé, působící v rozvinutých i rozvojových zemích. I když ne všechny části této mezinárodní normy budou stejně užitečné pro všechny typy organizací, všechna hlavní témata jsou použitelná pro každou organizaci. Je odpovědností jednotlivé organizace určit, co je pro organizaci použitelné a na co je pro ni důležité reagovat prostřednictvím sebeanalýzy a dialogu se zúčastněnými stranami.
Vládní organizace se mohou rozhodnout použít tuto mezinárodní normu. Jeho účelem však není nahrazovat, upravovat nebo jakýmkoliv způsobem měnit závazky státu.
ISO 26000 je určena pro dobrovolné použití a není určena ani vhodná pro certifikaci, povinné nebo smluvní použití. Nemá za cíl vytvářet netarifní překážky obchodu, ani měnit zákonné povinnosti organizace. Kromě toho není zamýšleno jako vhodný základ pro právní kroky, stížnost, obhajobu nebo jiné podání v jakémkoli mezinárodním, vnitrostátním nebo jiném soudním sporu, ani není zamýšleno jako důkaz vývoje obvyklých mezinárodních práv .
Každá organizace se vyzývá, aby zvýšila svou úroveň společenské odpovědnosti uplatňováním této mezinárodní normy, včetně zohlednění očekávání zúčastněných stran, dodržování zákona a souladu s mezinárodními standardy chování.
ISO 26000 byla připravena pracovní skupinou pro sociální odpovědnost vytvořenou pod Technickou radou ISO.
Úvod
1 Rozsah
2 Termíny, definice a zkratky
2.1 Termíny a definice
2.2 Zkratky
3 Chápání společenské odpovědnosti
3.1 Společenská odpovědnost organizací: historický kontext
3.2 Současné trendy ve společenské odpovědnosti
3.3 Charakteristika společenské odpovědnosti
3.4 Vláda a společenská odpovědnost
4 Principy společenské odpovědnosti
4.1 Obecné
4.2 Odpovědnost
4.3 Transparentnost
4.4 Etické chování
4.5 Respektování zájmů zúčastněných stran
4.6 Respektování právního státu
4.7 Respektování mezinárodních norem chování
4.8 Respektování lidských práv
5 Uznání společenské odpovědnosti a angažovanosti se zainteresovanými stranami
5.1 Obecně
5.2 Uznání společenské odpovědnosti
5.3 Identifikace zúčastněných stran a interakce s nimi
6 Pokyny k hlavním aspektům společenské odpovědnosti
6.1 Obecná ustanovení
6.2 Organizační řízení
6.3 Práva h 6.4
Pracovní postupy
6.5 Životní prostředí
6.6 Spravedlivé obchodní praktiky
6.7 Obavy spotřebitelů
6.8 Účast a rozvoj komunity
7 Pokyny pro integraci postupů společenské odpovědnosti v rámci organizace
7.1 Všeobecně
7.2 Vztah organizačních charakteristik ke společenské odpovědnosti
7.3 Chápání společenské odpovědnosti organizace
7.4 Postupy pro integraci společenské odpovědnosti odpovědnost v rámci celé organizace
7.6 Zvyšování důvěryhodnosti [organizace] s ohledem na společenskou odpovědnost
7.7 Přezkoumávání a zlepšování činností a postupů organizace týkajících se společenské odpovědnosti
7.8 Dobrovolné iniciativy pro společenskou odpovědnost
Příloha A (informativní) Příklady dobrovolných iniciativ a nástrojů společenské odpovědnosti.
Při rozvíjení své společenské odpovědnosti by organizace měla chápat tři vztahy :
— Mezi organizací a společností. Organizace potřebuje pochopit, jak její rozhodnutí a aktivity ovlivňují společnost. Organizace by také měla rozumět očekáváním odpovědného chování, které má společnost ohledně tohoto dopadu. To by mělo být provedeno řešením hlavních témat a problémů společenské odpovědnosti;
- Mezi organizací a jejími zainteresovanými stranami. Organizace by si měla být vědoma svých různých zainteresovaných stran. Rozhodnutí a aktivity organizace mohou mít potenciální a skutečný dopad na tyto jednotlivce a organizace. Tento potenciální a skutečný dopad je základem „zájmu“, který vede k tomu, že organizace nebo jednotlivci jsou považováni za zainteresované strany; a
- Mezi zúčastněnými stranami a společností. Organizace by měla chápat vztah mezi zájmy zainteresovaných stran, které organizace ovlivňuje na jedné straně, a očekáváními společnosti na straně druhé. I když jsou zainteresované strany součástí společnosti, mohou mít zájmy, které nejsou v souladu s očekáváními společnosti. Zainteresované strany mají zájmy, které jsou pro organizaci jedinečné a mohou se lišit od očekávání společnosti ohledně společensky odpovědného chování v každé otázce. Například zájem dodavatele dostat zaplaceno a zájem komunity na dodržování smlouvy mohou být různé stránky téhož problému.
Při uznání své sociální odpovědnosti bude organizace muset vzít v úvahu všechny tři vztahy. Organizace, její zainteresované strany a komunita budou mít pravděpodobně různé názory, protože jejich cíle jsou odlišné. Je třeba si uvědomit, že jednotlivci a organizace mohou mít mnoho různých zájmů, které mohou být ovlivněny rozhodnutími a aktivitami organizace.
Aby organizace mohla definovat rozsah své společenské odpovědnosti, identifikovat použitelné problémy a stanovit své priority, měla by zvážit následující klíčová témata:
1. organizační řízení;
2. lidská práva;
3. pracovní postupy;
4. životní prostředí;
5. poctivé obchodní praktiky;
6. problémy týkající se spotřebitelů; a
7. účast a rozvoj komunity.
Ekonomické aspekty, stejně jako ty, které se týkají zdraví a bezpečnosti a hodnotového řetězce, jsou zahrnuty do sedmi hlavních témat podle obsahu. Rozdíly v tom, jak je zohledněno každé ze sedmi klíčových témat mužů a žen.
Každé z hlavních témat obsahuje řadu problémů souvisejících se společenskou odpovědností. Jsou popsány v této části spolu s přidruženými akcemi a očekáváními. Společenská odpovědnost je dynamická a odráží vývoj sociálních a environmentálních problémů, takže v budoucnu mohou nastat další problémy.
Činnost v těchto hlavních tématech a problémech by měla být založena na principech a praktikách společenské odpovědnosti. U každého hlavního tématu by organizace měla identifikovat a monitorovat všechny problémy, které mají důležitý nebo významný dopad na její rozhodnutí a aktivity. Při hodnocení použitelnosti problému by měly být brány v úvahu krátkodobé a dlouhodobé cíle. Neexistuje však žádné předem určené pořadí, ve kterém by organizace měla zvažovat hlavní témata a řešit problémy; toto pořadí bude záviset na organizaci samotné a její strategii.
Přestože všechna hlavní témata spolu souvisejí a doplňují se, povaha organizačního řízení je poněkud odlišná od ostatních hlavních témat. Efektivní organizační řízení umožňuje organizaci jednat v jiných klíčových tématech a problémech a implementovat principy:
- Odpovědnost. Princip: Organizace by měla nést odpovědnost za svůj dopad na společnost a životní prostředí.
- Průhlednost. Zásada: Organizace by měla být transparentní ve svých rozhodnutích a činnostech, které mají dopad na společnost a životní prostředí.
- Etické chování. Princip: Organizace by se měla vždy chovat eticky.
— Respektování zájmů zúčastněných stran. Princip: Organizace by měla respektovat, zvažovat a reagovat na zájmy svých stakeholderů.
- Respekt k právnímu státu. Princip: Organizace by měla akceptovat, že dodržování zásad právního státu je povinné.
— Dodržování mezinárodních norem chování. Zásada: Organizace by se měla řídit mezinárodními standardy chování a zároveň dodržovat zásady právního státu.
— Dodržování lidských práv. Zásada: Organizace by měla respektovat lidská práva a uznávat jejich důležitost a univerzálnost
Organizace by měla zvážit hlavní témata jako celek; to znamená, že by měl zvážit všechna hlavní témata a problémy a jejich vzájemné vztahy, spíše než se soustředit pouze na řešení jednoho problému. Mělo by být zajištěno, že jednotlivá vylepšení, která řeší konkrétní problém, neovlivní negativně řešení jiných problémů nebo nebudou mít negativní dopad na životní cyklus produktu nebo služby, jeho zúčastněné strany nebo hodnotový řetězec.
Přijetím opatření v reakci na tato klíčová témata a problémy a začleněním společenské odpovědnosti do svých rozhodnutí a činností může organizace získat důležité výhody.
Organizační řízení [5]
Lidská práva
Číslo 1: Náležitá péče
Číslo 2: Rizikové situace v oblasti lidských práv
Problém 3: Vyhýbání se spoluúčasti
Problém 4: Náprava stížností
Problém 5: Diskriminace a zranitelné skupiny
Číslo 6: Občanská a politická práva
: Ekonomická otázka sociální a kulturní práva
Problém 8: Základní práva při práci
Pracovní postupy
Problém 1: Zaměstnanost a pracovní vztahy
Problém 2: Pracovní podmínky a sociální ochrana
Problém 3: Sociální dialog
Problém 4: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Problém 5: Rozvoj 6.5
Životní prostředí
Problém 1: Znečištění Prevence
Problém 2: Udržitelné řízení zdrojů
Problém 3: Zmírňování změny klimatu a přizpůsobení
se Problém 4: Ochrana a obnova přírodního prostředí
Dobré obchodní postupy
Problém 1: Protikorupční
Problém 2: Odpovědné zapojení do poly Problém
3: Spravedlivá soutěž
Problém 4: Podpora společenské odpovědnosti ve sféře vlivu
Problém 5: Respekt k vlastnickým právům
Problémy týkající se spotřebitelů
Problém 1: Poctivé marketingové, komunikační a smluvní praktiky
Problém 2: Ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitelů
Problém 3: Udržitelná spotřeba
Problém 4: Uživatelský servis a podpora a řešení sporů
Problém 5: Ochrana dat a soukromí spotřebitelů
Problém 6: Přístup k základním službám
Problém 7: Vzdělávání a povědomí
Účast a rozvoj komunit
Problém 1: Účast v [životě] komunit
Problém 2: Vzdělávání a kultura
Problém 3: Tvorba pracovních míst a rozvoj dovedností
Problém 4: Rozvoj technologií
Problém 5: Bohatství a tvorba příjmů
Problém 6: Zdraví
Problém 7: Sociální investice
ISO 26000 poskytuje definici a pochopení toho, co je sociální odpovědnost a co musí organizace dělat, aby jednaly společensky odpovědným způsobem (společensky odpovědným způsobem).
Poskytuje návod na:
ISO 26000 přispívá k:
| normy ISO | |
|---|---|
| |
| 1 až 9999 |
|
| 10 000 až 19999 |
|
| 20 000+ | |
| Viz také: Seznam článků, jejichž názvy začínají na „ISO“ | |