Yotsugana ( japonsky 四つ仮名, doslova „čtyři [znaky] kana “) je název čtyř znaků japonského písma : v hiraganě - じ, ぢ, ず, づ, v katakaně - ジ, ヂ, ズ, ヅ (v systém Polivanov : ji, ji, zu, zu; v systému Hepburn : ji, ji, zu, zu; v systému Nippon-shiki - zi, di, zu, du). Různě se vyslovovaly až do japonského středověku [1] , s největší pravděpodobností splynuly v 16. století [2] nebo v první polovině 17. století [3] . Ve 20. století měly tyto fonémy v tokijském dialektu dvě čtení, což se odráží v Polivanovově systému. V jiných dialektech mají od jednoho (společného pro všechny) do čtyř různých čtení.
Rozdíly v pravopisu slov s Yotsugana zůstaly i poté, co splynuly v tokijském dialektu. Krátce po druhé světové válce byla zavedena nová pravidla pro používání kana . Nová pravidla předpokládala použití pouze dvou znaků kana: ji (ジ) a zu (ズ), jejich páry se používají pouze výjimečně, když rendaku (vyjadřování souhláskového zvuku, jako je slovo神無月 kanna zu uki , “ desátý měsíc lunárního kalendáře“, vytvořený z月 ts uki, „měsíc“), nebo pokud znělé ヂ nebo ヅ následuje za svým neznělým protějškem:つづく ts u zu uku, to znamená, pokud lze slovo napsat pomocí opakování ikonu . Jako ústupek bylo dovoleno regionům, kde má yotsugana tři nebo čtyři čtení, psát podle výslovnosti. Změna pravidel kanazukai v roce 1986 nahradila toto uvolnění poznámkou, že pravidlo nebylo přísně vynucováno.
| Dialekty | ji (ヂ) | ji (ジ) | zu (ヅ) | zu (ズ) |
|---|---|---|---|---|
| Tokio (literární) | [d͡ʑi] , [ʑi] | [d͡zu͍] , [zu͍] | ||
| Severní Tohoku , Izumo [4] | [d͡ʑi] | |||
| Jižní Tohoku | [d͡zu͍] | |||
| Koti [4] | [di] ~ [d z i] | [ʑi] | [du͍] ~ [d z u͍] | [zu͍] |
| Kagošima | [d͡ʑi] | [ʑi] | [d͡zu͍] | [zu͍] |
| japonský | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Příběh |
| ||||||
| Dialekty | |||||||
| Literatura | |||||||
| Psaní |
| ||||||
| Gramatika a slovní zásoba | |||||||
| Fonologie | |||||||
| romanizace |
| ||||||