Baškirské psaní

Baškirské písmo ( baškir. bashkort yҙyuy ) - psaní baškirského jazyka . Za dobu své existence několikrát změnil svůj grafický základ. V současné době funguje psaní Bashkir v azbuce .

Historie

V historii baškirského psaní existují 4 etapy:

• XIX - začátek 20. století - rané experimenty s vytvářením písma na základě arabštiny a cyrilice ;
• 1923-1930 - psaní podle arabského písma ;
• 1930-1940 - psaní podle latinské abecedy ;
• od roku 1940 - psaní podle azbuky .

Rané období

Až do poloviny 19. století byl spisovným jazykem Baškirů staroturecký psaný a spisovný jazyk (Türks) a jeho místní varianta, uralsko-volžská turečtina . Mnoho děl baškirské literatury bylo napsáno v turkickém jazyce - baškirské šezhere , „Dopis Batyrši královně Kateřině II.“, výzvy a příkazy Salavata Julaeva , díla básníků 19. století A. Kargaly, T. Jalsygulov , H. Salikhov, G. Sokoroy , Akmulla , M. Umetbaeva aj. Pro psaní turki byla použita arabská abeceda. V literárních dílech řady autorů 19. století, psaných v turečtině, jsou rozšířeny rysy mluveného jazyka Baškir [1] [2] .

Do poloviny 19. století se datují první pokusy o vytvoření baškirského národního písma, schopného zprostředkovat fonetické rysy jazyka. V roce 1869 tedy Mirsalih Bekchurin publikoval první baškirskou gramatiku v knize „Počáteční průvodce studiem arabštiny, perštiny a tatarštiny s dialekty Bukhara, Bashkirs, Kirgiz a Turkestán“. V této knize, v jižním dialektu jazyka Baškir, na základě arabské grafiky, publikoval pohádku „Batyr batsha əkiəte“ [3] .

V 60. letech 19. století misionář-pedagog Nikolaj Ilminskij ve svém díle „Úvodní četba do kurzu turecko-tatarského jazyka“ navrhl používat k psaní baškirštiny azbuku. Na základě této práce byla koncem 19. - začátkem 20. století publikována řada baškirských primerů [4] . První z těchto primerů vydal V. V. Katarinsky v Orenburgu v roce 1892 (přetištěno v letech 1898 a 1906). Abeceda tohoto vydání obsahovala všechna písmena tehdejší ruské abecedy (kromě ё, й, ѳ, ѵ ), jakož i doplňkové znaky ä, г̇, ҥ, ö, ӳ . V „Základu pro Bashkiry“ vydaném v Kazani v roce 1907 A. G. Bessonovem byla také všechna písmena tehdejší ruské abecedy (kromě ё, y ), jakož i doplňkové znaky ä, g̣, ḍ, ҥ, ö, ṣ, ӱ . Další základku připravil na přelomu 19.-20. století N.F. Katanov  - v ní autor pro zobrazení specifických baskirských zvuků použil diakritickou přehlásku (ӓ - /ә/, ӧ - /ө/, ӟ - /ҙ/ , k̈ - /ҡ/, ӱ - /ү/ atd.). Tento základ zůstal v rukopise a nebyl publikován [3] . V roce 1912 vydal M. A. Kulaev knihu „Základy onomatopoeie a abeceda pro Baškirce“ (znovu vydaná v roce 1919), kde byla také použita azbuka. Pro zobrazení specifických zvuků jazyka Baškir použil autor unikátní písmena vlastního vynálezu [5] [6] . Všechny tyto abecedy se však příliš nepoužívají [7] .

Arabské písmo

V červenci 1921 se 2. všebaškirský kongres sovětů rozhodl přijmout opatření k vytvoření psaného jazyka pro jazyk Baškir jako státní jazyk Baškirské sovětské republiky . V prosinci 1922 byla v Akademickém centru Lidového komisariátu pro vzdělávání Baškirské ASSR zřízena komise pro vývoj abecedy a pravopisu. V čele komise stál Saifi Ufaly , jejími členy byli také G. Shonasi, S. Ramiev a další. Za základ nového písma byla vzata tatarská „střední abeceda“ na arabském grafickém základě, navržená G. Ibragimovem v roce 1911. Komise přizpůsobila tuto abecedu potřebám baškirské fonetiky: písmena, která se používala pouze v arabských výpůjčkách, byla vyloučena a hláskování samohlásek bylo vylepšeno. Na začátku slova byly samohlásky psány s hamzou (ﺀ) nahoře. Přední a zadní samohlásky se v písmu nelišily (např. و označovalo /у/ i /ү/; ۇ  - /о/ a /ө/ atd.), ale pro sémantické účely mohla být písmena umístěna jako znak tvrdost je svislá čára (ٸٖول - st ( on ), ٸول - үл ( zemřít )) [7] .

Abeceda obsahovala následující písmena: ي ھ ۋ و ن م ل ڴ گ ق ف ﻉ ش س ژ ز ر ﺫ د ﺡ ﺝ ث ﺕ پ ب pro souhlásky a wel V prosinci 1923 - lednu 1924 byla tato abeceda oficiálně schválena. V březnu 1924 v něm byly provedeny drobné změny týkající se pravopisu hlásek /s/ a /e/ na začátku slova. Arabská abeceda fungovala až do roku 1930 [7] [5] .

latina

Souběžně s přijetím arabské abecedy se rozvíjelo hnutí za latinku . Poprvé byla otázka romanizace baškirského písma nastolena v Akademickém centru v červnu 1924 a již v říjnu vznikl první návrh [7] (o něco dříve, v červenci, navrhli tatarští specialisté jediný tatar- Baškirská romanizovaná abeceda [8] ). Na tento projekt navázaly další. Navrhli tato označení zvuků: /h/ - h, /х/ - ħ, /ы/ - ȗ, ә, /ң/ - n̑, /ш/ - ŝ, /ҫ/ - t', /ы/ - î, /zh/ - ĵ, /w/ - ŭ, /җ/ - ĝ, j [5] .

V červnu 1927 schválil Všesvazový výbor Nové turkické abecedy jedinou abecedu pro turkické národy SSSR  - yanalif . Na jejím základě byla znovu revidována baškirská latinizovaná abeceda. 6. července 1930 Ústřední výkonný výbor Bashkir ASSR oficiálně schválil tuto abecedu; v témže roce byla zveřejněna pravidla pravopisu na něm založená. Později na něm byly provedeny drobné změny - v květnu 1933 bylo na konferenci Baškirského výzkumného ústavu jazyka a literatury zrušeno písmeno Ç ç a v roce 1938 digraf ьj . 3. března 1939 vyšla nová pravidla pravopisu pro jazyk Baškir v latinské abecedě, ale v té době již byl dotaz na překlad baškirského písmene do azbuky [7] .

Po reformě v letech 1938-1939 vypadala baškirská latinská abeceda takto [7] :

Cyrilice

V srpnu 1938 předsednictvo Bashkirského regionálního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků nastolilo otázku přechodu na azbuku . Začal vývoj nového systému psaní. Největší kontroverzi vyvolal pravopis zvukových kombinací /yy/, /ye/; /ya/, /ya/; / yo / / ё / - bylo navrženo označit je písmeny e , i a ё . Nakonec byl tento návrh zamítnut. Také diskuse byla způsobena zobrazením specifických zvuků jazyka Bashkir. Byly předloženy následující návrhy [7] [5] :

23. listopadu 1939 byla nová abeceda schválena prezidiem Nejvyšší rady Bashkir ASSR a v roce 1940 byla uvedena do provozu. V roce 1950 bylo na návrh Bashkirského výzkumného ústavu jazyka, literatury a historie zavedeno do abecedy písmeno Ё ё , které získalo moderní vzhled [7] . V roce 1981 byla zavedena nová pravidla pravopisu jazyka Bashkir, která neovlivnila složení abecedy, ale přinesla znatelnou změnu v používání písmen - pokud dříve písmeno Yu yu v původních slovech Bashkir označovalo kombinace /yu/ a /yu/, pak s přijetím nových pravidel - pouze /yu/. Zvuková kombinace /yү/ se začala přenášet písmeny yү [9] .

Moderní abeceda

Moderní baškirská abeceda vypadá takto [10] :

Abecední korespondenční tabulka

Sestaveno z: [7] [5]

Komentáře

1. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Vypůjčeno z ruštiny.
2. ↑ Na začátku slova.
3. ↑ Ve výpůjčkách z ruštiny, arabštiny atd.
4. ↑ 1 2 Ve výpůjčkách z arabštiny.

Poznámky

1. ↑ Jazyky Ruské federace a sousedních států. - M .: "Nauka", 2001. - T. I. - S. 173-176. — 432 s. - 385 výtisků.  — ISBN 5-02-022647-5 .
2. ↑ Psané jazyky světa. Ruská Federace. - M. , 2000. - T. I. - S. 74. - 651 s.
3. ↑ 1 2 L. M. Khusainová. Abecedy jazyka Bashkir v XIX - začátek XX století // Bulletin Orenburgské státní univerzity. - 2017. - č. 3 (203). - S. 37-42.
4. ↑ R. M. Latypová. Aktivity N. I. Ilminského při vytváření baškirské abecedy // Universum: filologie a dějiny umění. — 2014.
5. ↑ 1 2 3 4 5 Ҡ. Z. Achmarov . Bashkort yagyuy tarihynan. - 2. - Өfө: Kitap, 2012. - 184 s. - 1500 výtisků.  - ISBN 978-5-295-05619-2 .
6. ↑ L. M. Khusainová. Baškirský dopis. - Sterlitamak: Sterlitamak pobočka BashGU, 2012. - S. 99. - 119 s. - 300 výtisků.
7. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 A. G. Biishev. O baškirské abecedě // Problémy se zlepšováním abeced turkických jazyků SSSR. - M .: "Nauka", 1972. - S. 49-58 .
8. ↑ M. Z. Zakijev. Turko-tatarské písmo (historie, stav a vyhlídky). - M. : INSAN, 2005. - S. 71. - 248 s. — ISBN 5-85840-330-1 .
9. ↑ L. M. Khusainová. Z historie vzniku a vývoje baškirského pravopisu // Bulletin Orenburgské státní univerzity. - 2016. - č. 3 (191). - S. 54-58.
10. ↑ Uraksin Z. G. Alphabet  // Baškirská encyklopedie  / kap. vyd. M. A. Ilgamov . - Ufa: GAUN " Baškirská encyklopedie ", 2015-2020. — ISBN 978-5-88185-306-8 .
11. ↑ Projekt tatarsko-baškirské abecedy vyšel v novinách „Eshche“ 18. července 1924