Používání
historický
Přepisy
Kana ( japonsky 仮名) je japonský slabikář , který existuje ve dvou grafických formách: katakana a hiragana [pozn. 1] .
Tyto dva typy kana se liší stylem: znaky hiragana jsou zaoblené (ひらがな), zatímco znaky katakany jsou hranaté (カタカナ). Pouze několik znaků je podobných (nejzřejmější podobnosti jsouか a カ,り a リ,せ a セ) a pouze znakyへ a ヘjsou téměř totožné . Pokud nebereme v úvahu rozšíření katakany (pro jazyk Ainu ), pak korespondence mezi znaky hiragana a katakana je jedna ku jedné, to znamená, že jakýkoli text napsaný v hiraganě lze napsat katakanou v stejným způsobem a naopak.
Znaky hiragany se používají k zápisu proměnných částí japonských slov ( okurigana ), slov samotných a často také vysvětlujícího čtení hieroglyfů ( vedlejší kana - furigana ). Katakana se dnes používá hlavně k psaní slov převzatých z jiných, především evropských jazyků (tzv. lexikální výpůjčky „ gairaigo “).
Existují také zastaralé slabikáře: hentaigana a manyogana .
Stejně jako znaky kanji mají znaky kana specifické pořadí a způsob psaní řádků. Na rozdíl od kanji, pro které existují přísná pravidla pro psaní tahů ve znaku pro sjednocení (což zlepšuje čitelnost zvýrazněním kláves; rychlost psaní), v kana jsou pravidla individuální (jsou zde i společné prvky) pro každý znak, což usnadňuje identifikovat je mezi podobnými:
Mezi japonštinou a ruštinou jsou fonetické rozdíly – rozdíly ve výslovnosti hlásek, nezohledňování vede k přízvuku mluvčího, který není ve svém vlastním jazyce (nesprávná výslovnost hlásek).
| japonský | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Příběh |
| ||||||
| Dialekty | |||||||
| Literatura | |||||||
| Psaní |
| ||||||
| Gramatika a slovní zásoba | |||||||
| Fonologie | |||||||
| romanizace |
| ||||||