Kunrei-shiki

Japonské psaní

Kanji

Cana

• Katakana
• Hiragana

Používání

• Furigana
• Okurigana

historický

• Manyōgana
• Hentigana

Přepisy

• Romaji
  • kunrei-shiki
  • nippon-shiki
  • Hepburn
• cyrilice
  • Polivanov

Fonologie

Kunreishiki (訓令 式, „oficiální systém“) je soubor pravidel pro přepis japonštiny pomocí latinské abecedy, navržený japonským fyzikem Aikitsu Tanakadate v roce 1885 , který byl až do konce druhé světové války „předepsaným“ systémem. přepis japonského jazyka. Název systému se podle vlastních pravidel píše jako Kunreisiki . Kunrei-shiki je norma ISO 3602 .

Systém je variantou staršího systému Nihon-shiki , revidovaný tak, aby lépe odrážel moderní japonskou fonologii. Například slovo かなづかい se píše kanadukai v nihon-shiki , ale v moderním jazyce se vyslovuje kanazukai a v kunrei- shiki se píše kanazukai .

Oficiální stav

Systém byl schválen japonským vládním nařízením č. 3 z 12. září 1937 . Během okupace Japonska americkou armádou byl tento rozkaz zrušen a po skončení okupace opět uveden v platnost jako Kabinetní rozkaz č. 1 z 29. prosince 1954 .

Kunrei-shiki, stejně jako nihon-shiki, je uznáván normou ISO 3602:1989. Dokumentace--Romanizace japonštiny (písmo kana) . V roce 1994 ANSI stáhla svůj ANSI Z39.11-1972 americký národní standardní systém pro romanizaci japonštiny (modifikovaný Hepburn) (nařizující použití upraveného systému Hepburn) a také doporučil použití kunrei-shiki.

Rozsah

Navzdory svému oficiálnímu statutu není kunrei-shiki příliš rozšířené, ať už v Japonsku nebo mimo něj. Dokonce i vláda často používá systém Hepburn k romanizaci japonských jmen a termínů v kontextu anglického jazyka, včetně pasů a dopravních značek. Většina zemí, zejména anglofonních, také používá systém Hepburn.

Protože kunrei-shiki je založeno na japonské fonologii, používání tohoto systému může způsobit, že nejaponští mluvčí budou vyslovovat slova nesprávně. John Hinds, autor knihy Japonština: Popisná gramatika , poznamenává tento faktor ve své knize jako „hlavní chybu“ [1] .

Další potíže také vyvstávají v relativně nedávných kombinacích katakana ve výpůjčních slovech, jako jeティーム (チーム) - z anglického týmu . V Hepburnově systému se tato dvě slova píší odlišně – tī mu a chīmu, v tomto pořadí. Nicméně, většina japonských reproduktorů vnímáティ t'i a チti jako stejný foném, tak v kunrei-shiki nahoře slova jsou psána jak t'îmu a tîmu, příslušně: apostrof označuje nestálost fonému.

Nejčastěji kunrei-shiki používají rodilí mluvčí japonštiny (zejména v samotném Japonsku) a lingvisté studující japonštinu. Hlavní výhodou kunrei-shiki je, že zprostředkovává gramatiku japonského jazyka logičtěji, zatímco v systému Hepburn vypadají konjugace některých sloves nelogicky (viz tabulka vpravo), protože kořen sloves je změněn v něm, který nemá oporu v japonské morfologii.

Pravidla Kunrei-shiki

Funkce nahrávání

• へhe , když se používá jako gramatický indikátor, se zapisuje jako e ;
• はha , když je používán jako částice, je psán jako wa ;
• をwo , když se používá jako indikátor velikosti písmen, se zapisuje jako o .
• Dlouhé samohlásky se označují cirkumflexem, např. dlouhé o se píše jako ô .
• Slabičné んn se píše jako n před souhláskami, ale jako n' před samohláskami.
• Zdvojené souhlásky se bez výjimek označují zdvojením odpovídajícího písmene.
• První písmeno ve větách, stejně jako první písmena vlastních jmen, se píše velkými písmeny.

Viz také

• Nihon-shiki je přísná forma ISO 3602.
• Polivanov systém
• Hiragana
• Katakana
• Kanji
• japonský
• přepis
• Transkripce

Poznámky

1. ↑ Hinds, Johne. Japonština: Popisná gramatika . " Hlavní nevýhodou tohoto systému je to, že u lidí, kteří nejsou rodilými mluvčími japonštiny, je tendence vyslovovat určité tvary nesprávně . Archivováno 26. ledna 2013 na Wayback Machine ."