Toponymie oblasti Kurgan

Toponymie regionu Kurgan  je soubor zeměpisných názvů, včetně názvů přírodních a kulturních objektů na území regionu Kurgan .

Oblast Kurgan byla vytvořena Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 6. února 1943 [1] O rok později, 14. srpna 1944, byla Dekretem prezidia Nejvyššího soudu vytvořena oblast Ťumeň . Sovět SSSR, do kterého byly z Kurganské oblasti převedeny okresy Armizonsky , Berdyugsky , Isetsky a Uporovsky .

Od roku 1943 se název kraje nezměnil.

Historie vzniku toponymie

Utváření toponymie regionu je dáno jeho historií.

Ve II tisíciletí před naším letopočtem. E. kmeny žily na území regionu, který dostal jméno Alakul - podle prvního vykopaného pohřebiště u jezera Alakul v okrese Shchuchansky . V polovině prvního tisíciletí př. Kr. E. místní kmeny se seznámily se železem, ve stejném období byly Trans-Uraly osídleny usedlými a polosedavými kmeny chovatelů dobytka-farmářů, četnými pohřby tehdejší kmenové šlechty - kurgans , mezi nimi - Tsarev kurgan, který dal název současnému regionálnímu centru.

V důsledku pohybu kmenů v I-II století našeho letopočtu. E. došlo k turkizaci lesostepní oblasti Tobol, začalo osidlování Trans-Uralu Turky . V XIII století se území regionu stalo součástí sféry vlivu Zlaté hordy a později součástí Sibiřského chanátu .

Rozvoj Zauralu Rusy začal v 15. století, ale až do 16. století šel velmi pomalu, prováděli ho především obchodníci a průmyslníci - zpočátku Novgorod, pak Moskva, kteří nakupovali kožešiny výměnou za ruské zboží . Osady vznikaly na obchodních cestách - osady, zimoviště, města.

Ve druhé polovině 16. století, po pádu Kazaňského a Astrachaňského chanátu , se rozvoj Zauralu zrychlil. V důsledku kampaně pod velením Yermaka bylo obsazeno hlavní město sibiřského Khanate, zatímco ostatní oddíly dokončily úplnou porážku v roce 1586. Od té doby se Trans-Ural stal součástí ruského státu. Před příchodem Rusů zde žily čtyři hlavní etnické skupiny – Tataři, Baškirové, Kalmykové a Kirgiz-Kaisakové (předci Kazachů). [2] .

V 17. století byla založena největší města regionu. Takže v roce 1662 rolník Timofei Nevezhin pokácel chatu na břehu Tobolu poblíž starověkých mohyl, čímž položil základy budoucího regionálního centra . Křestní název - Tsarevo Settlement - osada přijatá na carevské mohyle. Ve stejném roce poslal migrant Jurij Malečkin, přezdívaný také Juška Nightingale, do Tobolska petici s žádostí, aby mu bylo umožněno postavit věznici a osadu na Shadrině Zaimce. Na památku založení osady Shadrinskaya bylo Jušce Nightingale povoleno „v létě 7171 (1662) září 15. dne (25. září)“ zahájit stavbu, která dala vzniknout městu Shadrinsk [3] . Ještě dříve, v roce 1644, založil mnich Dalmat z Isetského na levém břehu řeky Iset, na soutoku Techa, Dalmatovský klášter Nanebevzetí [4] a o 7 let později vznikla u kláštera osada, která dala vznik do města Dalmatovo .

Podle kurganských místních historiků jsou poslední v době výskytu a objemově největší (asi 92 %) toponymická vrstva regionu ruská zeměpisná jména. Druhou skupinou co do počtu (asi 7 %) jsou turkická toponyma. Vyznačují se formanty „gan“, „kul“, „kurt“, „myši“. Vynikají uhorské formanty „sav“, „su“. Některá toponyma se základem „-var“, „-vara“ lze zřejmě spojovat s indoevropským etnikem, „-set“, „-kaz“ – s toponymy Ket [5] .

Mnoho oikonym regionu, vnímaných jako ruština ve zvuku, jsou adaptovanými variantami turkických topoformantů. Zvláště často se to projevuje ve vztahu k názvům osad, pocházejících z dřívějších hydronym, která jsou zpravidla turkického původu. Takže z limnonym - názvů místních jezer - taková regionální centra regionu jako Safakulevo , Vargashi , Petukhovo , Shumikha , Shchuchye , Mishkino , Makushino , Polovinnoye , Almenevo a Lebyazhye nesou svá jména . Ve vztahu k jezerům, na jejichž březích se usadili, vystupovali ruští osadníci jako vypůjčovatelé, kteří vlastní tuto půdu právem prvního uživatele, což se projevilo v identitě názvů jezer a vesnic v jejich blízkosti [6] .

Složení toponymie

Ke dni 22. prosince 2020 je ve Státním katalogu zeměpisných názvů v regionu Kurgan registrováno 5907 názvů geografických objektů [7] , včetně 1232 názvů sídel. Níže jsou uvedeny seznamy nejvýznamnějších přírodních objektů a největších sídel regionu Kurgan s charakteristikami jejich etymologie .

Hydronyma

Hlavní řeky:

• Tobol  - původ názvu "Tobol" zůstává nezveřejněn. Verze o podobnosti slova s ​​kazašským tobylki 'meadowsweet', 'labaznik' (v kazašském Tobol - Tobyl), Mansi Togal 'bad', toppa 'edge, border' ('hraniční řeka'), Tobolak (název chána) atd. S největší pravděpodobností je Tobol místní ugro-turecké složení: ugrotov-(tob-) plus turkický ol (ul, yul). Starověké ugroské výpůjčky tob- (moderní mansijský tov 'přítok řeky, větev', Chanty tou, touh 'jezerní kanál') v důsledku adaptace v turkickém jazykovém prostředí bylo komplikováno segmentem -ol (z -ul / -yul 'potok, řeka') a vstoupil do ruského jazyka již v upravené turkické samohlásce.
• Iset  - neexistuje jednotný názor na původ hydronyma. Byly vysloveny hypotézy o jeho spojení s etnonymem Issedona , zaznamenaným starověkými řeckými historiky, verzemi Tatar ( je et  - psí pach) a Ket ( Ise set  - rybí řeka). Zároveň na Uralu nejsou žádné stopy přítomnosti Issedonů nebo Ketsů, verze tatarské etymologie je mechanistická a porušuje zákony jazyka (slovopořádek). Jako nejproduktivnější se podle A. K. Matveeva zdá být „ugrický“ nebo „permský“ směr hledání: v blízkosti jezera Iset , ze kterého Iset vytéká, se nachází skupina jezer s názvy začínajícími na „ -tym “, která je spojen s maďarským a jihomansijským „-to“ a permským „-you“  – „jezerem“. Pokud přijmeme tuto verzi, pak lze formant „t“ („t“) v hydronymech jako „Iset“, „Ayat“ považovat za počáteční souhlásku topoformantu „t + samohláska“ („to“, „ty“ , atd.) s významem „jezero“, přepracovaný v procesu předruského a ruského vývoje [8] .
• Miass  - existuje mnoho hypotéz o původu hydronyma, zejména verze, že pochází z turkického "-miy" ("bažina, bažina") a "-ass"  - zdrobnělá přípona, to znamená "malý" bažina". A. K. Matveev poznamenává, že základ hydronyma by mohl tvořit také turkický formant „mees“ („bezstromové svažité místo“, „svah“, „jižní strana hory“), ale byl zaznamenán pouze na Altaji a v Sajanech. Matveev také nevylučuje předturkický původ hydronyma [9] .
• Yurgamysh  - podle A. A. Svinkin, z turečtiny - "hranice" [pro pasoucí se ovce], kde "Yr" znamená "top, border", "hák" - "projít" a "-myš" - indikační označení slovní adjektivum výsledku děje [10] .
• Kurtamysh  - z turkické "točité řeky" [10] .

Oikonyma

• Kurgan  - křestní jméno - Tsarevo Settlement - osada přijatá na carevské mohyle. Do roku 1738 se jmenovala Carevo Settlement , do roku 1782 - Careva Sloboda nebo Kurganskaya Sloboda , v roce 1782 byla přejmenována na krajské město Kurgan [11] .
• Shadrinsk  - založen jako Shadrinskaya Sloboda, v názvu "Shadrinskaya Zaimka " druhá část znamená "místo obsazené zemědělstvím" a definice je odvozena od ruské přezdívky Shadra ("pockmarked od neštovic") nebo od patronyma Shadrin. V roce 1712 byla Shadrinskaya Sloboda přejmenována na město Archangelsk Shadrinsk nebo Maloarkhangelsk podle názvu chrámu, který v ní byl postaven ve jménu archanděla Michaela. Po požáru v roce 1733, který město Šadrinsk zcela zničil, je v dokumentech opět označováno jako „osada“. V roce 1781 Shadrinsk získal status krajského města [3] .
• Almenevo  - podle místní pověsti dostalo své jméno od rybáře Almena, který jako první postavil na místě budoucí vesnice chatrč.
• Belozerskoye  - z limnonyma nedalekého Bílého jezera .
• Vargashi  - z limnonyma nedalekého jezera [6] .
• Dalmatovo  - vzniklo jako osada při Dalmatovském klášteře , v roce 1691 byla osada přejmenována na vesnici Nikolaevskoye, v roce 1781 výnosem [12] o zřízení permského místodržitelství získala obec statut krajského města s přísl. jméno Dalmatov , na počest zakladatele kláštera Nanebevzetí Dalmatova [13] .
• Zverinogolovskoye  - z turkického "Suvyarin-kol" (doslovný překlad - "vlhká rokle sestupuje do údolí řeky [Tobol]") - název traktu, který ruští kolonisté slyšeli název tohoto traktu jako "zvyaringol" “, přizpůsobili to jejich obvyklým výslovnostním standardům – pod mrzáckým překladem „Zvířecí hlava“ [6] .
• Kargapolye  - z turkického "karga pol" (doslovný překlad - "o arshinu se stane" - charakteristika hloubky přechodu poblíž vesnice) [6] .
• Kataysk  - z hydronyma Katayk [6]
• Ketovo  - od jmen prvních osadníků - bratři Ivan a Grigory Ketov.
• Kurtamysh  - z hydronyma " Kurtamysh " (viz výše)
• Lebyazhye  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Makushino  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Miškino  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Mokrousovo  - podle místní legendy jménem vysloužilého dragouna Ivana Stěpanoviče Mokrousova, který postavil první dům na břehu řeky Kizak [14]
• Petukhovo  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Polovina  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Glyadyanskoe  - ze starověkého turkického "glyan" - "kuře, naplněné během úniku" [6] .
• Safakulevo  - z limnonyma nedalekého jezera [6] .
• Tselinnoye  - dříve nazývané Novo-Kocherdyk, v roce 1963 bylo přejmenováno na Tselinnoye.
• Chastozerie  - podle místní legendy se naviják, unikající před drakem, ponořil do bouřkového mraku, který se rozpadl na mnoho úlomků, které dopadaly na zem jako křišťálové ledové kry, a vytvořilo se z nich mnoho modrých průhledných jezírek [15] .
• Shatrovo  - pochází z příjmení prvních osadníků, bratrů Shatrových.
• Shumikha  - město bylo založeno v roce 1892 jako stanice ve výstavbě Západosibiřské železnice . Neexistují žádné přesné údaje o původu toponyma, existují verze, které jej spojují se jménem nedalekého jezera, stejně jako se jménem zlatého listu („hype“), se kterým v těchto místech obchodovali Bucharové. . Pravděpodobnější je spojení s hydronymem Shumikha - „řeka s peřejemi a hlučným tokem“, řeky se stejným názvem jsou v Kemerovské a Tomské oblasti, na Krasnojarském území [3] .
• Shchuchye  - z limnonyma nedalekého jezera [6]
• Yurgamysh  - z hydronyma " Yurgamysh " (viz výše).

Oronyma

• Irtysh (dálnice)  - z hydronyma Irtysh , které pravděpodobně pochází z kazachštiny. Өrtys , což znamená "hory umístěné venku" [16] .

Poznámky

1. ↑ Výnos prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 6. února 1943 „O vytvoření oblasti Kurgan jako součásti RSFSR“
2. ↑ Zaural od starověku do konce 16. století. Oficiální stránky vlády regionu Kurgan . Datum přístupu: 20. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
3. ↑ 1 2 3 Webová stránka onomastics.rf
4. ↑ Svatá Dormition Dalmatovský klášter . Získáno 20. října 2015. Archivováno z originálu 15. dubna 2009. (neurčitý)
5. ↑ Vokhmentseva, Vokhmentsev, 2012 , str. čtyři.
6. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 A. A. Svinkin. K problematice etymologických studií názvů regionálních center při výrobě oficiálních symbolů obcí regionu Kurgan . Datum přístupu: 20. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
7. ↑ Státní katalog zeměpisných jmen. Registry SCGN . Získáno 19. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 3. června 2021. (neurčitý)
8. ↑ Matveev, 2008 , str. 112.
9. ↑ Matveev, 2008 , str. 174.
10. ↑ 1 2 A. A. Svinkin. Toponyma a hydronyma oblasti Kurgan s turkickým základem na "kur-" . Datum přístupu: 19. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
11. ↑ Matveev, 2008 , str. 148-149.
12. ↑ Kompletní sbírka zákonů Ruské říše: [Sbírka 1. Od roku 1649 do 12. prosince. 1825]. T XXI. Od 1781 do 1783. - Petrohrad: typ. 2 oddělení e.i. v. úřad, 1830. - C.21-22.
13. ↑ Vitevskij V. N. „I. I. Neplyuev a Orenburgské území v bývalém složení do roku 1758. T.2. Kazaň, 1897, str. 453
14. ↑ Mokrousovo . Datum přístupu: 20. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
15. ↑ Historie vesnice Chastozerya
16. ↑ Kde se vzalo slovo „Irtysh“? . Datum přístupu: 20. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)

Literatura

• Vokhmentseva L.D., Vokhmentsev M.P. Zeměpisné názvy regionu Kurgan / M.P. Vokhmentsev. - Čeljabinsk: Rifey, 2012. - 196 s. - ISBN 978-5-88521-172-7 .
• Matveev A.K. Zeměpisná jména Uralu. Toponymický slovník. - Jekatěrinburg: Nakladatelství "Socrates", 2008. - 352 s. - ISBN 978-5-88664-299-5 .
• Murzaev E.M. Slovník populárních zeměpisných pojmů. - M .: Myšlenka, 1984. - 653 s.
• Pospelov E. M. Zeměpisná jména světa. Toponymický slovník / rev. vyd. R. A. Ageeva. - 2. vyd., stereotyp. - M . : Ruské slovníky, Astrel, AST, 2002. - 512 s. - 3000 výtisků.  — ISBN 5-17-001389-2 .