Yusy

Tato stránka nebo sekce obsahuje speciální znaky Unicode . Pokud nemáte požadovaná písma , některé znaky se nemusí zobrazit správně.

Yusy  - písmena staroslověnských abeced, cyrilice a hlaholice , označující staré slovanské nosové samohlásky , které později (v 10. století) ztratily nasalizaci ve většině slovanských jazyků [1] [2] .

Obě cyrilské yus pravděpodobně pocházejí buď ze zvláštního nápisu řeckého písmena alfa Ѧ, charakteristické pro křesťanské nápisy 9.-11. století, nebo podle jiné verze z hlaholského malého yus, otočeného o 90° ve směru hodinových ručiček [3] . Je také možné, že toto písmeno je vypůjčeno ze staré bulharské abecedy , kde je znak jako Ѧ [4]

Jo malý

Yus small (Ѧ ѧ) označoval nosní samohlásku [ ɛ̃ ]. Nápis v azbuce - , v hlaholici - . Postupem času se ve východoslovanských jazycích změnil na zvuk [ a ] ​​​​po změkčené souhlásce, písemně označovaný písmenem I : pět  „pět“. Moderní písmeno I vzniklo z kurzívy malého yus ze 17. století a bylo opraveno zavedením civilního typu v roce 1708.

V moderním církevněslovanském jazyce ruské verze se malé yus a jotizované A (Ꙗ) neliší ve výslovnosti: oba znaky jsou ekvivalentní ruskému Ya. V některých vzdělávacích abecedách byly yus a Ꙗ dokonce vytištěny vedle sebe, jako by byly to varianty téhož písmene. Pravidla církevního slovanského pravopisu vyžadují použití písmene Ꙗ na začátku slov a yusa uprostřed a na konci, s následujícími dvěma výjimkami [5] :

• osobní zájmeno i (= oni, 3. osoba vin. pád množného čísla a dvojčíslí ) se píše přes yus (ale vztažné zájmeno z něj vytvořené yazhe ("který, který, který") - přes Ꙗ);
• slovo jazyk a jeho odvozeniny se píší odlišně v závislosti na významu: orgán řeči a komunikační prostředky jsou psány prostřednictvím malého yus, zatímco lidé („invaze Galů as nimi dvanáct jazyků“) - prostřednictvím Ꙗ .

Nosová hláska slovanského jazyka znázorněná malým yu se v polštině nezměnila v „já“ a písmena Ę a Ą mu odpovídají po měkkých souhláskách ( polsky pięć, piąty , rusky pět, kvinta < praslovanština * рętь , *pętъ ). Nosová výslovnost je zachována, kromě ę v některých polohách (například když je ę na konci slova).

Jus velký

Yus velký (Ѫ, ѫ) označoval nosní samohlásku [ ɔ̃ ]. Nápis v azbuce - , v hlaholici - . V ruštině se od 10. - 11. století shodovalo ve výslovnosti s [y]: řeka  "ruka". Od poloviny 12. století mizí z ruského písma (nahrazeno písmenem U ), v 15. století se vrací pod jihoslovanský vliv a zcela zaniká v 17. století .

V bulharské abecedě , velké yus ( golyam yus , golyama nosovka , široce ъ ) existoval před reformou 1945, ačkoli samohláska už dávno přestala být nosová a zněla stejně jako Ъ. V polské abecedě písmena Ę a Ą po pevných souhláskách odpovídají velkému yus ( polsky ręce, rąk , ruské ruce, ruce < praslovanština *rǫka ; polština pąć , ruský způsob < praslovan *pǫtъ ) a nosová výslovnost je zachována.

V církevně slovanském písmu se velké yus nachází pouze ve zvláštní tabulce - klíč k hranicím Paschalia , označující ty roky, kdy oslava Velikonoc připadá na 24. dubna (OS).

Iotated yuses

V azbuce a hlaholici existovaly také ligatury pro označení jotizovaných yuse: malé Ѩ ѩ (cyrilice - , hlaholice - ) a velké Ѭ ѭ (cyrilice - , hlaholice - ).

Iotované velké yus se v bulharském písmu používalo až do 1010, přičemž jeho levá část ve tvaru i byla někdy opatřena stejnou tečkou jako písmeno i.

Uzavřené a smíšené yuses

V památkách jugoslávského písma 11.-12. století se také nacházejí speciální uzavřené yuse. Ꙙ (a jeho vzácné iotizované Ꙝ ) se běžně používalo místo malého nebo malého jotizovaného yus [6] . S výjimkou jednotlivých případů jsou tato písmena ruským památkářům prakticky neznámá. Smíšené yus Ꙛ se také nachází .

Číselná hodnota

Obvykle se má za to, že yus nemá číselnou hodnotu ani v azbuce, ani v hlaholici, ačkoli malé yus bylo někdy používáno k označení čísla 900 - z toho důvodu, že je poněkud podobné archaickému (nezahrnuto v klasické řečtině abeceda ) starořecké písmeno sampi mající stejnou číselnou hodnotu [7] .

Alternativní terminologie

V církevně slovanské abecedě lze malému yus jednoduše říkat „yus“ (protože jiné yus se nepoužívají) nebo dokonce „já“.

V literatuře o filologii , paleografii atd. se někdy pro stručnost místo fráze „malé yus“ používá podmíněný pravopis „ѧs“ (podobným způsobem místo „velké yus“ - „ѫs“, atd.).

V některých chorvatských zdrojích slovo jus ( jus ) odkazuje na písmeno Yu, zatímco „skutečné“ yuses se nazývají en ( en ; malé), en ( jen ; malé iotizované), on ( na ; velké) a yon ( jon ; velké iotované).

Unicode

Viz také

• Seznam písmen azbuky
• Vznik nosových samohlásek v praslovanštině

Poznámky

1. ↑ Vostokov, 1820 , s. 8-12.
2. ↑ Meillet, 1924 , str. 49-54.
3. ↑ Karsky, 1928 , str. 166-167.
4. ↑ „Nemůžete tam spočítat ty zelené hedvábné prapory...“ (Symboly bulharské státnosti (X - první třetina XIII. století)  // Gasyrlar Avaza / Echo of the Ages. - 2009. - Vydání 2. Archivováno 21. září 2019.
5. ↑ Izotov, 2007 , str. 18-19.
6. ↑ Karsky, 1928 , str. 207-208.
7. ↑ Karsky, 1928 , str. 216-217.

Literatura

• Yusy // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Rozprava o slovanském jazyce (1820)  // Filologická pozorování A. Kh. Vostokova . - Petrohrad. , 1865. - S. 8-12 .
• Izotov A.I. Staroslověnština a církevní slovanské jazyky. — M .: Philomatis, 2007. — 240 s. - 2000 výtisků.  - ISBN 978-5-98111-084-8 .  - S. 18-19.
• Karský E. F.  . Slovanská paleografie Kirrilovskaja. - 2. vyd., faksimile . - L., M. (fax.): Nakladatelství Akademie věd SSSR ; Věda (fax), 1928, 1979 (fax). - S. 167-168, 207-209.
• Meillet, Antoine . . Fonetika // Společný slovanský jazyk = Le slave commun (1924, 1934) / Per. z francouzštiny a poznámka. P. S. Kuzněcovová ; celkový vyd. S. B. Bernshtein . - 2. vyd. — M .: Progress , 2000, 2001. — 500 s. - 1000 výtisků.  - ISBN 5-01004712-8 , 5-01-004660-1, 978-5-397-01978-1 .  - S. 49-54.
•  Srezněvskij I.I. Starověké slovanské památky písma Yus, s jejich popisem a s komentáři k rysům jejich pravopisu a jazyka . - Petrohrad. , 1868. - 640 s. - (Sborník článků čtených v Oddělení ruského jazyka a literatury Akademie věd; sv. 3).

Odkazy

• Ѫ na Scriptsource.org 
• ѫ na Scriptsource.org 
• - na  Scriptsource.org
• ѭ na Scriptsource.org 
• Ѧ na Scriptsource.org 
• ѧ na Scriptsource.org 
• Ѩ na Scriptsource.org 
• ѩ na Scriptsource.org 
• Ꙙ na Scriptsource.org 
• ꙙ na Scriptsource.org 
• Ꙝ na Scriptsource.org 
• ꙝ na Scriptsource.org 
• Ꙛ na Scriptsource.org 
• ꙛ na Scriptsource.org