Sto třináctý žalm je 113. žalm z knihy Žalmů (v židovském Tegillim je text rozdělen na 2 žalmy - 114. a 115.). Známý z latinského incipit In exitu Israel (podle Vulgáty ). Text žalmu zpívali katolíci podle vzoru zvláštního (neposlouchajícího obecné pravidlo formulových melodií ) „toulavého“ tónu tonus peregrinus .
Vulgáta (Clementina) | Rus. překlad (Jungers) |
---|---|
1 In exitu Israel de Aegypto // domus Jacob de populo barbaro. 2 Facta est Judaea sanctificatio ejus // Izrael potestas ejus. 3 Mare vidit, et fugit // Jordanis conversus est retrorsum. 4 Montes exsultaverunt ut arietes // et colles sicut agni ovium. 5 Quid est tibi, kobyla, quod fugisti? // et tu, Jordanis, quia conversus es retrorsum? 6 Montes, exsultastis sicut arietes? // et colles, sicut agni ovium? 7 A facie Domini mota est terra, // a facie Dei Jacob 8 Qui convertit petram in stagna aquarum // et rupem in fontes aquarum. |
1 Po exodu Izraele z Egypta, domu Jákobova od barbarského lidu, 2 se Juda stala jeho svatyní, Izrael jeho provincií [1] . 3Moře spatřilo a uteklo, Jordán se obrátil zpět. 4 Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako ovečky. 5 Co je to s tebou, moře, proč jsi utíkal? a co je ti, Jordane, že ses vrátil? 6 [Co je s vámi] hory, že jste skákali jako berani? a kopce jako jehňata ovcím? 7 Od přítomnosti Hospodinovy se země pohnula, od Boha Jákobova, 8 který proměnil kámen ve vodní jezero a hmyz [2] [žulu] ve vodní prameny. |
9 Non nobis, Domine, non nobis // sed nomini tuo da gloriam super misericordia tua et veritate tua. 10 Nequando dicant gentes: Ubi est Deus eorum? 11 Deus autem noster in caelo // omnia quaecumque voluit fecit. 12 Simulacra gentium argentum et aurum, // opera manuum hominum. 13 Os habent, et non loquentur // oculos habent, et non videbunt. 14 Aures habent, et non audient // nares habent, et non odorabunt. 15 Manus habent, et non palpabunt // pedes habent, et non ambulabunt, // non clamabunt in gutture suo. 16 Similes illis fiant qui faciunt ea, // et omnes qui confidunt in eis. 17 Domus Israel speravit in Domino, // adjutor eorum et protector eorum est. 18 Domus Aaron speravit in Domino // adjutor eorum et protector eorum est. 19 Qui timement Dominum, speraverunt v Dominu // adjutor eorum et protector eorum est. 20 Dominus memor fuit nostri, et benedixit nobis, // benedixit domui Israel, benedixit domui Aaron. 21 Benedixit omnibus qui timement Dominum // pusillis cum majoribus. 22 Adjiciat Dominus super vos, // super vos et super filios vestros. 23 Benedicti vos a Domino // qui fecit caelum et terram. 24 Caelum caeli Domino, // terram autem dedit filiis hominum. 25 Non mortui laudabunt te, Domine // neque omnes qui descendunt in infernum, 26 Sed nos qui vivimus, benedicimus Domino, // ex hoc nunc et usque in saeculum. |
9 Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu vzdej slávu podle svého milosrdenství a své pravdy. 10 Ať pohané nikdy neříkají: Kde je jejich Bůh? 11 Náš Bůh je však na nebi i na zemi. Všechno, co chtěl, udělal. 12 Modly pohanů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. 13 Mají ústa, ale nemluví; oči mají, ale neuvidí. 14 Mají uši, ale neslyší; Mají nosní dírky, ale nevoní. 15 Mají ruce, ale nemohou se dotýkat [3] ; mají nohy, ale nejdou; nedají hlas svým hrtanem. 16 Ať jsou jako oni, kdo je činí, a všichni, kdo v ně doufají. 17 Dům Izraele doufal v Hospodina, on je jejich pomocníkem a ochráncem. 18 Áronův dům doufal v Hospodina, on je jejich pomocníkem a ochráncem. 19 Ti, kdo se bojí Hospodina, doufali v Hospodina, on je jejich pomocníkem a ochráncem. 20 Hospodin na nás pamatoval a požehnal nám: požehnal domu Izraele, požehnal domu Áronovu, 21 požehnal těm, kdo se bojí Hospodina, malým i velkým. 22 Kéž Hospodin přidá [dobré] tobě, tobě i tvým synům. 23 Požehnaný jsi od Pána, který učinil nebesa i zemi. 24 Nejvyšší nebe [4] patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským. 25 Mrtví tě nebudou chválit, Hospodine, ani všichni, kdo sestoupí do pekla, 26 ale my živí budeme od nynějška až na věky velebit Hospodinu. |
Ve struktuře žalmu se podle Septuaginty , (předreformní) Vulgáty a církevněslovanského překladu (ze Septuaginty) rozlišují 2 části: první pokrývá verše 1-8, druhá - verše 9-26 . Druhá část v masoretské verzi a v překladech z hebrejštiny (včetně moderních „kritických“ překladů do němčiny, angličtiny, ruštiny a dalších jazyků) se objevuje jako samostatný žalm, který má své vlastní číslo ( Žalm 115 ). Ve struktuře druhé části jsou jasně rozlišeny tematické „bloky“: verše 12-16 (o pohanských idolech), 17-19 (sjednocené epiforou ), 20-24 (o požehnání), 25-26 (konečný, „ mrtví“ hříšníci a žijící spravedliví).
Básnické ctnosti žalmu 113 (114) byly v různých staletích opakovaně vychvalovány. I. G. Herder to popsal jako „ jednu z nejkrásnějších ód ve všech jazycích “ [5] . Významný biblický filolog Herman Gunkel našel v žalmu „ jasnost podání, nápadnou stručnost, přísnou jednotnost a krásnou pravidelnost struktury “ [6] .
V západní křesťanské tradici se žalm 113 zpíval zvláštním, tzv. „putujícím“ ( tonus peregrinus ), žalmovým tónem. Volba tonus peregrinus pro text popisující putování (putování) dlouho trpícího židovského národa mohla mít rétorický význam . Samostatné verše žalmu byly ve středověku používány jako textový základ pro gregoriánské antifony , responzoria a verše do aleluja [7] . Poslední verš žalmu Nos qui vivimus je znám jako jeden z prvních příkladů notované polyfonie v dějinách hudby . Jako příklad techniky organum je uveden v pojednání Pseudo-Hukbalda (Hoger z Verdunu?) z konce 9. století Musica enchiriadis . V období renesance a baroka skladatelé používali latinský text, jako např. v loutnové tabulatuře V. Galilea (v pojednání Fronimo, 1584), v motetech A. Vivaldiho (RV 604), J. D. Zelenky ( ZWV 83, ZWV 84), J.-J. de Mondonville (1753), stejně jako překlady žalmu do nových evropských jazyků, jako v Když Izrael vyšel z Egypta od W. Byrda , Als das Volk Israel auszog od G. Schutze (sbírka „Žalmy Davidovy“, SWV 212 ), Da Israel aus Ägypten zog od F. Mendelssohna (op. 51).
žalmy | |
---|---|
Zahrnuto v žaltáři |
|
Apokryfy |
|
Terminologie | |
Texty |
|
* Zahrnuto v Septuagintě , ne v Tanakh |