Mongolský čtvercový dopis

Dopis od Pugba Lamy

Císařský edikt psaný mongolským čtvercovým písmem
Typ dopisu abugida
Jazyky Mongolština, čínština, tibetština, sanskrt, ujgurština
Území Čínská dynastie Yuan
Příběh
Tvůrce Drogon Chogyal Pagpa
datum vytvoření 1269 - asi 1360
Původ

brahmi

gupta siddhamatrika tibetský
Vyvinutý do Ne
Příbuzný lepcha , hangul (vliv na jednotlivá znamení)
Vlastnosti
Směr psaní svisle zleva doprava [d] [1]
Rozsah Unicode U+A840–U+A87F
ISO 15924 Phag
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Dopis Pagba Lamy , ( Mong. dөrvolzhin үseg , tulγur ( dörbelǰin , pagba ) bičig/üsüg , "čtvercové písmeno; Pagbův dopis"; Tib . [ čínština ex.蒙Ǐ [新] inì字, doslova [nové] mongolské písmo"; čínština ex.八思巴字, pinyin bāsībā zì , doslova: „Pagbův dopis"; čínština. tradiční čínština國字, ex.国字, pinyin guó zì , doslova: „národní písmo"; tradiční čínská方體字, ex.方体字, pchin -jin fāngtǐzì ​​, doslovně: „čtvercové písmo“; tradiční čínská元國書/字, ex.元国书/字, pchin -jin yuánguó shū/zì , doslovně: „skript Yu“ písmo typu abugida odvozené z tibetského písma . Vytvořil jej tibetský lama Drogon Chogyal Pagpa (v ruské literatuře Pagba Lama) pro Kublajchána , mongolského vládce z dynastie Yuan v Číně , jako jediné písmeno pro jazyky všech národů podřízených dynastii Yuan. : mongolština, tibetština, čínština, sanskrt, starověký Ujgur a možná i perština. Dopis se téměř přestal používat po svržení dynastie Yuan dynastií Ming . Zachovalo se obrovské množství památek tohoto písma, což umožňuje moderním lingvistům získat představu o fonetice a vývoji čínského jazyka a dalších jazyků regionu ve 13.-14.

Historie

Mongolské písmo tohoto období používalo ujgurskou abecedu s minimálními úpravami, které dostatečně neodrážely fonetiku mongolského jazyka. S vytvořením stabilního multietnického státu – říše Yuan – se Peking poprvé stal hlavním městem současně pro Čínu, Koreu, Tibet, Mongolsko, Yunnan a další regiony. V důsledku toho se objevil problém písemné komunikace mezi dvorem Mongolů a nadnárodní byrokracií s rodilými mluvčími jazyků se zásadně odlišnými fonetickými principy, především čínštinou.

Mongolský chán a císař dynastie Jüan Kublajchán se obrátil na svého duchovního mentora, tibetského mnicha, vedoucího školy Sakya , Phagba Lamu, aby tento vytvořil novou abecedu pro celou říši. Phagba použil tradiční indickou filologii a známé indické písmo založené na tibetštině a dévanágarí , aby bylo vhodné i pro čínštinu a mongolštinu.

Výsledný dopis byl znám pod několika jmény, včetně „mongolského čtvercového písmene“.

Navzdory původu písma nebyly texty psané písmem phagbalama psány vodorovně, jako v tibetském písmu, ale svisle, s řádky uspořádanými zleva doprava, jako v ujgurském a mongolském písmu.

Písmo se přestalo používat po pádu dynastie Yuan v roce 1368. Podle lingvistů, jako je Gary Ledyard , bylo toto písmo jedním z původů korejského písma Hangul [2] . Ve 20. století se na tibetské peníze spolu s tradiční tibetštinou používalo také písmo Phagba Lama.

Formuláře

Na rozdíl od svého předchůdce, tibetského písma, byla všechna písmena písma psána postupně (spojení /CV/ se vždy psalo jako CV , to znamená, že znak pro samohlásku následoval znak pro souhlásku, na rozdíl od tibetského a mnoha indických písem , kde byla tato zásada porušena) a v řádku (to znamená, že znaky pro samohlásky nebyly diakritické). Nicméně, samohlásky, jak v skriptu předka, měl oddělené počáteční formy (na rozdíl od samohlásek v otevřených slabikách, které začínají souhláskou), tak psaní Pagba Lama je klasická abugida . Stejně jako v tibetštině bylo krátké /a/ psáno pouze na samém začátku slova. Písmena slabik v dopise byla psána dohromady a tvořily slabičné bloky.

Existovala řada grafických druhů písma.

Unicode

V Unicode bylo ve verzi 5.0 [3] zahrnuto 56 znaků Pagba v rozsahu U+A840 až U+A877 pod názvem Mongolian Square Script ( Phags-pa ) . 

Poznámky

  1. ↑ http://www.unicode.org/versions/Unicode13.0.0/ch14.pdf
  2. ↑ Ledyard, Gari K. The Korean Language Reform of 1446. Soul: Shingu munhwasa, 1998.; Ledyard, Gary. "Mezinárodní lingvistické pozadí správných zvuků pro poučení lidu." V Young-Key Kim-Renaud, ed. Korejská abeceda: její historie a struktura. Honolulu: University of Hawai'i Press, 1997.
  3. ↑ Unicode 5.0.0

Viz také

Literatura

Odkazy