Jidiš

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 27. srpna 2022; kontroly vyžadují 2 úpravy .
jidiš
vlastní jméno יידיש, ייִדיש, אידיש IPA : [ˈjɪdɪʃ]
země Austrálie , Rakousko , Argentina , Bělorusko , Belgie , Bosna a Hercegovina , Brazílie , Spojené království , Maďarsko , Německo , Izrael , Kanada , Kostarika , Lotyšsko , Litva , Mexiko , Moldavsko , Nizozemsko , Panama , Polsko , Portoriko , Rusko , Rumunsko , Spojené státy americké , Ukrajina , Uruguay , Francie , Švýcarsko , Švédsko , Estonsko , Jižní Afrika
oficiální status Deklarativní úřední jazyk: Židovská autonomní oblast [cca. 1] Menšinový jazyk: Bosna a Hercegovina Nizozemsko Polsko Rumunsko Ukrajina Švédsko [1] [2]
 

 
 
 
 
 
 
Regulační organizace YIVO
Celkový počet reproduktorů 1 541 000 [3]
Postavení Zranitelný
Klasifikace
Kategorie Jazyky Eurasie

Indoevropská rodina

germánská větev Západoněmecká skupina Vysoké německé jazyky Vysokoněmecké dialekty
Psaní Hebrejská abeceda
Jazykové kódy
GOST 7.75–97 jít 202
ISO 639-1 yi
ISO 639-2 jid
ISO 639-3 yid - společný
ydd - východ yih
- západ
WALS ydd
Etnolog jid
Linguasphere 52-ACB-g
ABS ASCL 1303
ELCat 2990 a 3211
IETF yi
Glottolog yidd1255
Wikipedie v tomto jazyce

idština ( idština יי β přesně , יִuction, אי uct jidiš nebo  jidiš - doslovně :  “židovský”, שפת יוnk přesněmympa , [ 4] יהו uty jednou-ed ת,ש ] יהוuty jednou-ed יהוuty jednou-ed ת , ש ] יוויייייייייייייי )-židovský jazyk)-židovský jazyk) Germánská skupina , historicky hlavní aškenázský jazyk , kterým na začátku 20. století mluvilo asi 11 milionů Židů po celém světě.

Jidiš vznikl ve střední a východní Evropě v 10.–14. století na základě středohornoněmeckých dialektů s rozsáhlými výpůjčkami z hebrejštiny a aramejštiny (až 15–20 % slovní zásoby) a (ve východní větvi) slovanské (až do výše 15 % v dialektech), a později - a z moderní němčiny [5] . Fúze jazyků dala vzniknout originální gramatice, která umožňuje kombinovat slova se semitskými a slovanskými kořeny a syntaktické prvky germánských jazyků.

Název

Slovo jidiš pro samostatný jazyk se začalo systematicky používat až v 19. století, i když od 17. století bylo používáno jako jedno z vlastních jmen. Dochovaly se i dřívější dokumenty z 15.-16. století, ve kterých je tímto slovem označena germánská řeč Židů, jejich výklad je však diskutabilní [6] . Židé dříve nazývali svůj jazyk Loshn Ashkenaz ( לשון אשכנז , „jazyk Německa “) nebo Taich ( טייטש , původně: „Němec“), čímž jej neoddělovali od jazyka německých křesťanů [7] .

V 19. století se pod vlivem židovského osvícenství rozšířilo původně pejorativní označení jidiš jako židovský žargon ; spisovatelé píšící na něm se nazývali slang spisovatelé. V letech 1868-1869 vydal Shie-Mordhe Lifshitz „Rusko-moderní židovský slovník“. Reverzní slovník téhož autora, vydaný v roce 1876, je již označován jednoduše jako „židovsko-ruský“. Ludwig Zamenhof v roce 1879 sestavil esej o „nové hebrejské“ gramatice v ruštině.

V SSSR , v oficiální literatuře, výraz “židovský jazyk” znamenal přesně jidiš; Hebrejštině se říkalo „hebrejština“, aniž by se uznávalo její postavení jako živého mluveného jazyka Izraele .

V ruštině lze slovo „jidiš“ použít jak jako skloňované (pouze tvar jednotného čísla ), tak jako nesklonné podstatné jméno [8] .

Otázky klasifikace

Historicky jidiš patří k vysokofranským dialektům hornoněmeckého shluku západogermánských jazyků germánské skupiny .

V roce 1991 Paul Wexler , profesor lingvistiky na univerzitě v Tel Avivu , předložil hypotézu , která ji zařadila do skupiny slovanských , spíše než germánských jazyků . V akademických kruzích je Vekslerova teorie považována za kuriozitu, odrážející spíše politické názory autora [9] .

Linguogeografie

Rozsah a abundance

Je velmi obtížné určit aktuální počet mluvčích jidiš. Většina aškenázských Židů během 20. století přešla na jazyk zemí, kde žijí. Odhady počtu mluvčích jidiš však lze získat ze sčítání lidu v některých zemích.

Významný počet mluvčích jidiš také žije ve Spojeném království , Belgii , Francii a v menší míře v Austrálii , Argentině a Uruguayi .[ upřesnit ]

Na základě výše uvedených údajů lze celkový počet mluvčích jidiš ve světě odhadnout na 500 tisíc lidí. Podobné údaje jsou uvedeny i v některých dalších zdrojích: 550-600 tis.. Zároveň existují mnohem vyšší odhady: 1 762 320 [10] (v předchozím, 15. vydání byl uveden ještě vyšší počet mluvčích jidiš - 3 142 560 osob) a dokonce 2 miliony (na konci 70. let; CEE [18] ), ale není vysvětleno, na jaké metodice jsou tyto odhady založeny.

Sociolingvistické informace

Přestože mezi většinou aškenázských Židů v Izraeli jidiš ustoupil hebrejštině a v diasporách  jazykům okolního obyvatelstva, zástupci některých tradičních náboženských komunit ( haredi a zejména chasidi ) spolu komunikují převážně v jidiš. .

Dialekty

Jidiš se skládá z velkého množství dialektů, které se obvykle dělí na západní a východní dialekty.

Západní jidiš, blízce příbuzný německému a holandskému dialektu okolního obyvatelstva, je dnes prakticky mrtvý.

Východní dialekt, vytvořený mimo německy mluvící prostředí, se dělí na tři hlavní dialekty:

Existují jak přechodné, tak smíšené dialekty.

Oblastní varianty jidiš vykazují velké rozdíly v samohláskových systémech, od opozice mezi krátkým otevřeným i a dlouhým uzavřeným i až po vzory s úplnými paralelními krátkými a dlouhými samohláskovými sekvencemi. Mezi dialekty patří také ü a dvojhlásky , které končí na -w a -u. Některé dialekty postrádají h foném , některé rozlišují méně palatals a západní jidiš postrádá vyjádřený rozdíl. Artikulace r se liší v různých oblastech od r apikální po (převážně) r uvulární.

Psaní

Jidiš používá hebrejské čtvercové písmo . Směr písmene, stejně jako v hebrejštině , zprava doleva: װיקיּפּעדיע  - Wikipedie. Na rozdíl od hebrejštiny je písmo plně vokalizováno : samohlásky jsou označeny písmeny, podobně jako v řečtině, latině a cyrilice; v hebraismech (včetně slov jak vlastní hebrejštiny, tak aramejského původu) je zachováno tradiční hláskování souhlásek .

Pravopis IVO [20] je nyní považován za standardní , stejně jako konzervativnější systém kodifikovaný v Klal tacones fun idishn oysleig (Obecná pravidla pro jidiš pravopis) [21] (odráží se v tabulce níže). Náboženská nakladatelství zase preferují pravopis tisku v jidiš na počátku 20. století – tzv. „Daichmer“, tedy vypůjčení některých charakteristických rysů pravopisu německého jazyka [22] .

Písmeno abecedy [23] [24] Grapheme ("Clal tacones") [21] Grafém (pravopis IVO) [20] název Standardní výslovnost Poznámky
jeden א א א shtumer alef nevyslovuje se napsané na začátku slova před samohláskami (kromě ע)
 — mekhice alef nevyslovuje se napsané uprostřed slova pro oddělení po sobě jdoucích samohlásek nebo װ a ו
אַ paseh alef A
אָ komety alef o
2 ב ב ב bas b
בֿ Weiss v pouze v hebraismech
3 ג ג giml G
čtyři ד ד dalad d
5 ה ה Ahoj h
6 ו ו ו WWII v také [o] a [oh] v hebraismech
|וּ melupm vov v psáno v kombinaci s װ
װ zwei vovn v
nebo vov yod Ach
7 ז ז zayen h
osm ח ח on je X pouze v hebraismech
9 ט ט tes t
deset י י י jojo já, y také [hej] a [ay] v hebraismech
יִ Hirek Yod a
ײ ײ zwei yudn Ahoj
ײַ paseh zwei yudn ach
jedenáct כ כ כּ káva na pouze v hebraismech
כ hof X
ך Langer hof X na konci slova
12 ל ל chromý l
13 מ מ madam m
ם shlos paní m na konci slova
čtrnáct נ נ jeptiška n
? Langer jeptiška n na konci slova
patnáct ס ס samech S
16 ע ע ian uh hraje v hebraismech jinou roli
17 פ ּפּ platit P
פ פֿ faye F
ף Langer fay F na konci slova
osmnáct צ צ cadik C
nebo langer tzadik C na konci slova
19 ק ק kuf na
dvacet ר ר reysh R
21 ש ש ש pneumatiky w
שׂ syn S pouze v hebraismech
22 ת ת תּ Soudruh t pouze v hebraismech
ת sovy S

Některé souhlásky jsou přenášeny digrafy nebo trigrafy : דז [dz], דזש [j], זש [g], טש [h], שטש [u].

Dvojice base/weiss, kof/hof, pei/fei, shin/sin a tov/sov jsou ve slovnících a učebnicích považovány za samostatná písmena. Ve slovnících má každý z nich zpravidla svou vlastní sekci (kromě weiss a sov, které se nepoužívají na začátku slova). Varianty písmen označujících samohlásky, včetně digrafů, jsou považovány za samostatná písmena v učebnicích a příručkách, nikoli však ve slovnících [25] [26] [27] [28] .

Ve 20. letech 20. století byl v Sovětském svazu a poté v některých komunistických a prosovětských nakladatelstvích v jiných zemích historický a etymologický princip psaní hebraismů nahrazen fonetickým [29] . Navíc bylo upuštěno od zvláštního zápisu koncových souhlásek ך, ם, ן, ף, ץ ve prospěch obvyklého כ, מ, נ, פ, צ. V roce 1961 se v SSSR (s výjimkou Birobidžanu ) vrátili k psaní závěrečných dopisů [30] [31] . V tomto systému se fonetický pravopis hebraismů a některých předložek zachoval až do roku 1994 v časopise Di Yiddish Gas .

Historie jazyka

Jedna fráze v modlitební knize synagogy ve Wormsu (1272) je nejstarším dochovaným písemným pramenem napsaným hebrejskou abecedou v mluveném jazyce německých Židů. Tato fráze zahrnuje několik slov hebrejského původu, která se v tomto kontextu používají k označení výrazů specifických pro židovské náboženství, charakteristické pro moderní jidiš [32] . Zda se jazyk tohoto zdroje nazývá „jidiš“ nebo „němčina“, závisí na definici toho, co je „jidiš“. Někteří lingvisté (včetně Maxe Weinreicha ) se domnívají, že germánské dialekty Židů se do jisté míry lišily od dialektů německých křesťanů již v 10.-12. století, ale nedostatek dochovaných písemných pramenů, kromě izolovaných glos , neumožňuje spolehlivá rekonstrukce raného „protojidiš“. Zároveň rozbor židovských pramenů sepsaných ve 13.-15. v různých německy mluvících provinciích západní Evropy ukazuje, že s výjimkou malé specificky židovské lexikální vrstvy (včetně slov hebrejského, starofrancouzského a středohornoněmeckého původu) jsou systémové charakteristiky jazyka těchto zdrojů (tj. , fonetika a morfologie) plně odpovídají rysům místních německých dialektů. Žádné společné gramatické rysy, které by mohly být součástí hypotetického „proto-jidiš“ společného všem Židům v tehdejším Německu a z něhož by pocházely všechny moderní dialekty jidiš [33] . V XV-XVI století. Západní jidiš (v západním Německu, severní Itálii a Rakousku) a východní jidiš (v českých zemích, východním Německu, Polsku a Litevském velkovévodství ) se oddělily do nářečního prostoru odděleného od němčiny [34] .

Od středověku byl jidiš mluveným jazykem evropských Židů. Díky chasidismu a haskalah se objevuje náboženská, vzdělávací a beletristická literatura v jidiš, která se vyvíjí souběžně s literaturou v hebrejštině. Mimořádného rozkvětu dosáhl jidiš na počátku 20. století.

V době říjnové revoluce v Rusku v roce 1917 byl jidiš již vnímán jako nezávislý jazyk a byl uznáván jako jazyk všeobecného vzdělávání a kancelářské práce v sovětských republikách: Ukrajinská SSR a jako jeden ze čtyř oficiálních jazyků ​BSSR spolu s běloruštinou , ruštinou a polštinou [ 35] [35] [36] [37] . Nějakou dobu heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!" byl napsán na erbu BSSR v jidiš, spolu s běloruštinou , ruštinou a polštinou . V roce 1917 to byl také jeden ze státních jazyků Ukrajinské lidové republiky .

Druhá světová válka (včetně hlavně holocaustu ), asimilace Židů na Západě a v SSSR, včetně zavírání židovských škol a touha zavést hebrejštinu v Izraeli rychlým tempem – všechny tyto faktory vedly k téměř všeobecnému mizení kulturního života v jazyce jidiš a rychlý pokles jeho každodenního používání [38] .

Jazyková charakteristika

Fonetika a fonologie

Jidiš má výdechový přízvuk, a ačkoli místo přízvuku ve slově není vždy zcela předvídatelné, existuje několik charakteristických rozložení přízvuku slova. Systém krátkých samohlásek je trojúhelníkového typu se třemi stupni řešení a dvěma polohami artikulace:

Samohlásky
iu
e o
A

Nejcharakterističtějšími diftongy jsou kombinace ei, ai a oi. V jidiš, stejně jako v jižních dialektech němčiny, je odraz středoněmecké dvojhlásky ei a dlouhé samohlásky î odlišný:

Zvuk Středoněmecká korespondence německy Bavorský dialekt jidiš
starý ei ei [ae] (hláskuje se ei): heizen, Stein, klein oa: hoazn, Stoa, gloa ei: קלײן ,שטײן ,הײצן
střední ei î [ae] (hláskované ei): reiten, treiben, weiß ei: reitn, dreim, weiss ai: װײַס ,טרײַבן ,רײַטן
pozdní ei iu [ɔʏ] (psáno eu): teuer, neu ei: deia, nei ai: נײַ ,טײַער

Souhláskový systém:

mn n' bd d'g pt t'k vz z' zcr fs s' š č xhy já l'

Poznámka : patrové souhlásky jsou označeny apostrofem .

Na rozdíl od mnoha hornoněmeckých dialektů se řady plosiv a frikativ neliší napětím, ale znělostí. Dialekty jidiš jsou také charakterizovány typy sandhi , které se mezi německými dialekty nevyskytují (znělá asimilace, výskyt znělých souhlásek ve výsledku slabik), převzaté ze slovanských jazyků. Slovanský vliv také ovlivnil vzhled kontrastu palatinálních souhlásek v jidiš. Navíc díky přílivu slov hebrejsko-aramejského a slovanského původu pronikly do jidiš četné počáteční souhláskové kombinace, neobvyklé pro němčinu (například bd-, px-, tx-) [39] [40] [41 ] [42] .

Morfologie

Gramatický systém jidiš se v zásadě řídí vzorem německého jazyka, ale s významným počtem změn ve východních dialektech. Moderní hovorové dialekty se vyznačují výrazným zjednodušením systému pádů a/nebo rodů oproti konzervativnějšímu spisovnému jazyku [43] [44] .

Článek

Určitý člen je umístěn před podstatným jménem a souhlasí s ním v rodu, čísle a pádu.

případ mužský střední rod Ženský Množný
Jmenovaný דער der דאָס dos די di די di
Akuzativ דעם dem
Dativ דעם dem דער der
Přivlastňovací

Neurčitý člen má pouze tvar jednotného čísla, nemění se a je stejný pro všechny rody: אַ (a), před samohláskou nebo dvojhláskou - אַן (an).

Tvary určitého členu se používají i jako ukazovací zájmena (toto, toto, toto).

Podstatné jméno

Je charakterizována kategoriemi pohlaví, čísla, případu a jistoty/nejistoty.

Kategorie rodu se projevuje ve slovech shodných s podstatným jménem - členy, přídavná jména a / nebo zájmena. V některých případech jsou zjištěny výkyvy v rodu.

Jméno přídavné

Germánské rozlišování slabých a silných deklinačních adjektiv zmizelo (kromě středního jednotného čísla), ale objevilo se nové rozlišení mezi přechylovanými predikativními adjektivy.

Zájmeno
tvář Jednotky h ,
Případy		 pl. h ,
Případy
1 l. Jejich (já) - איך (mein - מיין) Svět (my) - מיר
2 l. Du (vy) - דו Ir (vy) - איר
3 l. Er (on) - ער (zayn - זיין) Zey (oni) - זיי
Číslice
  1. ein(s) - איין
  2. zwei - צוויי
  3. suchý - דרייַ
  4. jedle - פיר
  5. finf - פינף
  6. zeks - זעקס
  7. zibm [cca. 2]  — זיבן
  8. aht - אַכט
  9. nain - נייַן
  10. tsen - צען

[45]

Sloveso

Ve slovesu se začaly analyticky tvořit všechny časy a způsoby kromě přítomného času indikativního. Rozvíjí se konzistentní rozdíl mezi dokonalými a nedokonalými aspekty, cizí struktuře germánských jazyků; objevila se řada nových slovesných tvarů vyjadřujících aspektové a hlasové odstíny.

Nové funkce získalo i přítomné příčestí. Konjugační formy v mnoha případech prošly inovací, vznikly nové třídy perifrastické konjugace.

Předložka
  • zábava ( פון ) - od, od
  • ba ( ביי ) - at
  • tsu ( צו ) - to
  • v ( אין ) — v
  • světlomety ( פאַר ) - pro/před
  • af ( אויף ) - zapnuto
  • untər ( אונטער ) — pod

Syntaxe

V syntaxi se objevily nové modely slovosledu. Slovosled v hlavních a vedlejších větách se stal stejný. Vzdálenost mezi podstatnými jmény a jejich definicemi i mezi částmi slovesných frází byla zkrácena.

Pro jednoduchou větu se používá sloveso „od“ (איז), podobně jako v německém ist (jíst). Například:

כינע איז אַ לאַנד אין מזרח אַזיע — Hinə ze země v mizrəh aziyə (Čína je země ve východní Asii) קאָקאָס פּאַלמע איז אַ טראָפּישע פלאַנץ – Kokosová palma z tropishə flange (kokosová palma) je tropická איך בין אַ זינגער - Jejich bin a zingər (Jsem zpěvák) דו ביסט אַ זינגער - Du bist a zingər (jste zpěvák) זי איז אַ שיין מיידעלע - Zee ze shein meidalə (je to krásná dívka).

Slovní zásoba

Slovní zásoba je ze 70 % germánského původu, s rozsáhlými vrstvami hebrejské a aramejské slovní zásoby, stejně jako slovanského původu.

Příklady germánských slov původu: odlər (אָדלער, orel ), aizn (אייזן, železo ), budovat (בילד, obraz ), bly (בליי, olovo ), blut (בלוט, krev ).

Barvy

ruské jméno jidiš Příklad
Červené Roit (רויט)
Růžový Rosə (ראָזע)
Žlutá Gal (געל)
Zelená zelená (גרין)
Modrý Bloh (בלאָ)
Bílý Weiss (ווייס)
Černá Schwartz (שוואַרץ)
Hnědý broin (ברוין)

K dispozici je také hebrejská slovní zásoba: bokhər (בחור, chlap), dorəm (דרום, jih), yam (ים, moře), mayrəv [46] (מערב, západ), midbər (מדבר, מדבר, poušť) z מדבר, מדבר, východ) , milhomə (מלחמה, válka), mishpokhə (משפּחה, rodina), tsofn (צפון, sever), khazər (חזיר, prase), shabəs (שבת, sobota)

Jiddish také absorboval Slovisms: Verbə (samotný ďvilאר), Vidrə (jižlniny), Dachə (β אַט ă pozdní), Klyachə (קליאַט My Late), Murəshkck (מוראַ IMent), Ozərə ( ), STAP (rychlovarná konvice (טשייניק)

Vliv na jiné jazyky

Odessa dialekt

Jidiš, spolu s ukrajinským jazykem, měl velký vliv na vytvoření Odessa dialektu .

Zdroj slangu

Mnoho hebraismů ( Xiva , Chochma aj.) se do ruštiny dostalo přes jidiš – dokládá to zejména jejich aškenázská výslovnost [47] .

Běloruský a ukrajinský jazyk

Na začátku 20. století žily mezi Bělorusy 2 miliony Židů. Množství Židů a přímé kontakty s nimi ovlivnily jazyk Bělorusů [48] . Řada jidiš slov se dostala do běloruštiny [49] [50] (zejména slov týkajících se obchodu a řemesel, protože tyto oblasti byly převážně v rukou Židů [48] ) a ukrajinštiny. Například v běloruštině jsou slova ava (oh, oh), balagol (tahač), bahur (butuz; milenec), bebakhi (vnitřnosti; hadry), garmidar (nepořádek, hluk), kaptsan (ragamuffin), razdabara ( řečník), fanaberiya (nafoukanost), khalemus (konec, smrt), haўrus (svaz, společnost), heўra (gang, obchod), shakhrai (tulec), gandlyar (obchodník), handlovy (obchodování). V ukrajinštině, ze stejného kořene jidiš - slovo gendlyar (znevažující, doslova „bezohledný obchodník“, „huckster“), handelik (slang, „večeře“).

Viz také

Komentáře

  1. ↑ Jidiš se historicky aktivně oficiálně používá. Dnes vycházejí týdenní stránky v jidiš v novinách „Birobidzhaner Stern“, vychází výroční almanach „Birobidzhan“ s částí v jidiš, jazyk se studuje v jedné z místních škol. Deklarativní užívání jazyka je zachováno na vývěsních štítech státních institucí atd. Přestože počet mluvčích jidiš v JAR dnes nepřesahuje 100 osob, zvláštní postavení regionu přitahuje aktivisty z jiných zemí a regionů.
  2. ↑ V tomto slově došlo k fonetickému efektu charakteristickému pro jidiš, kdy se hláska [n] na konci slova po hláskách [b] nebo [p] změní na [m]. Tento efekt se v psaní tradičně neprojevuje.

Poznámky

  1. ↑ http://jiddischforbundet.se/index.php/om-jiddisch/jiddisch-som-minoritetssprak Archivováno 24. září 2013 na Wayback Machine Jiddisch som nationalellt minoritetsspråk
  2. ↑ Archivovaná kopie (odkaz není dostupný) . Získáno 24. ledna 2013. Archivováno z originálu 8. dubna 2011. Situace ve Švédsku  
  3. ↑ Etnolog 2010
  4. ↑ 1 2 3 4 Hovorový židovský jazyk // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
  5. ↑ Katz, 1993 , str. 161-228.
  6. ↑ Weinreich, 2008 , str. 315-327.
  7. ↑ Weinreich, 2008 .
  8. ↑ Jidiš - pravopisný slovník ruského jazyka . GRAMOTA.RU . Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  9. ↑ Jidiš a slovanské jazyky . Výuka jazyků: osvědčené postupy a příručky . Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  10. ↑ 1 2 jidiš,  východní , etnolog . Staženo 10. dubna 2018.
  11. ↑ Sčítání lidu Běloruské republiky 2009
  12. ↑ Informační materiály Celoruského sčítání lidu 2010 Obyvatelstvo Ruské federace podle jazykových znalostí
  13. ↑ Rozloučení s minulostí je nevyhnutelné  // Lechaim . - 2001. - srpen ( č. 8 (112) ). — ISSN 0869-5792 .
  14. ↑ RL0431: POPULACE PODLE MATEŘSKÉHO JAZYKA A POHLAVÍ, 31. PROSINCE 2011. Statistická databáze
  15. ↑ Sčítání lidu 2001 - Národní a krajské údaje - Souhrnná data . www.nepszamlalas2001.hu. Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  16. ↑ Sčítání lidu 2001 - Národní a krajské údaje - Souhrnná data . www.nepszamlalas2001.hu. Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  17. ↑ Sčítání lidu 2001 - Národní a krajské údaje - Souhrnná data . www.nepszamlalas2001.hu. Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  18. ↑ Jazyk jidiš , Elektronická židovská encyklopedie ORT  (23. března 2018). Staženo 19. listopadu 2018.
  19. ↑ 1 2 Mapa založená na mapě v Koryakov Yu. B. Dialekty jidiš [2 mapy] // Výroční almanach židovské hudební kultury "Music of Jidiškait". 2006, číslo 2. Články a písně. Sestavili: A. Smirnitskaya, A. Pinsky. - M .: "Vzpomínky", 2006. - 268 stran s ilustracemi. ISBN 5-903116-04-3 .
  20. ↑ 1 2 jidiš Alef-beyové (abeceda)
  21. ↑ 1 2 _
  22. ↑ Krogh Steffen. Základy psané jidiš mezi Židy Haredi Satmar  (anglicky)  // Marion Aptroot, Björn Hansen (eds.) Struktury jazyka jidiš: sbírka. - De Gruyter, 2013. - S. 63-103 .
  23. ↑ Birnbaum, 1979 , s. 197-199.
  24. ↑ Kahn, 2011 , str. jeden.
  25. ↑ Katz, 1987 .
  26. ↑ Weinreich, 1971 .
  27. ↑ Weinreich, 1977 .
  28. ↑ Zucker, 1994 .
  29. ↑ https://homepage.univie.ac.at/boerries.kuzmany/wp-content/images/2007-KUZMANY-Sovetskaja-reforma-pravopisanija-idisa-Tiros-8.pdf
  30. ↑ Solomon Birnbaum. Sovětský jidiš  (anglicky)  // Sovětské židovské záležitosti. - 1979. - Iss. 9 . - str. 29-41 .
  31. ↑ Katz, 1993 .
  32. ↑ Jacobs, 2005 , str. padesáti.
  33. ↑ Beider, 2015 , str. 206-230.
  34. ↑ Židovská němčina jako zázrak sjednocení
  35. ↑ Historie židovské komunity v Bělorusku (nepřístupný odkaz) . Svaz běloruských židovských veřejných sdružení a komunit . Získáno 16. března 2013. Archivováno z originálu 15. ledna 2013. 
  36. ↑ Ioffe E. G. Belarus // Ruská židovská encyklopedie . - M. , 1994.
  37. ↑ N. A. Zenkovich. Sebrané spisy. T. 4. - 2000. - S. 126. - 640 s.
  38. ↑ Etnos dvou židovských jazyků . alvishnev8391.narod.ru. Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  39. ↑ Jacobs, 2005 .
  40. ↑ טעאָדאָר גוטמאַן. די קאָנסאָנאַנט־אַסימילאַציע אין זאַץ  (jidiš)  . - 1928. - Sv. 2 . - str. 107-110 .
  41. ↑ ראָמאַן יאַקאָבסאָן. *  _  _ - 1953. - Sv. 13 . - str. 70-83 .
  42. ↑ Sapir Edward. Poznámky k židovsko-německé fonologii  (anglicky)  // The Jewish Quarterly Review: journal. - 1915. - Sv. 6 . - str. 231-266 .
  43. ↑ יודל מאַרק. דער גראַמאַטישער מין פֿון זאַכווערטער  (jidiš)  // יידיךַּ ש - 1943. - Sv. 3 . - str. 97-136 .
  44. ↑ Meyer Wolf. Geografie jidiš case and gender variation  (anglicky)  // Marvin Herzog, Wita Ravid, Uriel Weinreich (eds.) The Field of Jidiš: sbírka. - Londýn: Mouton, 1969. - Sv. 3 . - str. 102-215 .
  45. ↑ Elektronická židovská encyklopedie
  46. ↑ jidiš A hebrejština . IRIS - Velký hebrejsko-rusko-hebrejský slovník Dr. Barucha Podolského, programy pro výuku hebrejštiny . Datum přístupu: 10. dubna 2018.
  47. ↑ Paul Wexler. Hebräische und aramäische Elemente in den slavischen Sprachen: Wege, Chronologien und Diffusionsgebiete  (německy)  // Zeitschrift für Slavische Philologie: Journal. - 1983. - Bd. 43 . - S. 229-279 .
  48. ↑ 1 2 Karsky E.F. Bělorusové. Úvod do studia jazyka a lidové slovesnosti. - Varšava, 1903. - T. 1. - S. 159, 170-174.
  49. ↑ Lexikální studie moderního běloruského spisovného jazyka / pad red. A. Ya Bakhanková. - Mn. : Věda a technika, 1994. - S. 72.
  50. ↑ Musorin A. Yu Jména obchodníků ve středověkém Bělorusku . Philology.ru - ruský filologický portál . Datum přístupu: 10. dubna 2018.

Literatura

  • Sandler S. A. Jidiš: Učebnice pro rusky mluvící. - M. : RGGU, 2001. - 528 s. - 4000 výtisků.  — ISBN 5-7281-0522-X .
  • Falkovich E. M. O jazyku jidiš // rusko-židovský (jidiš) slovník: Ok. 40 000 slov / Komp. R. Ya. Lerner, E. B. Loitsker, M. N. Maidansky, M. A. Shapiro. 2. vyd., stereotyp. - M . : Ruský jazyk, 1989. - S. 666-714. — ISBN 5-200-00427-6 .
  • Beider A. Původy jidiš dialektů. - Oxford: Oxford University Press, 2015. - 611 s. — ISBN 978-0-19-873931-9 .
  • Birnbaum SA Jidiš: Průzkum a gramatika. - Manchester: Manchester University Press, 1979. - 400 s.
  • Jacobs NG jidiš: Lingvistický úvod. - Cambridge: Cambridge University Press , 2005. - ISBN 0-521-77215-X .
  • Kahn L. Hovorový jidiš. - New York: Routledge, 2011. - 320 s.
  • Katz D. Gramatika jazyka jidiš . - Londýn: Duckworth, 1987. - 290 s. - ISBN 0-7156-2162-9 .
  • Weinreich M. Historie jazyka jidiš. — USA. - Yale University Press , 2008. - ISBN 9780300108873 .
  • Weinreich U. College Jidiš: Úvod do jazyka jidiš a do židovského života a kultury. 5. rev. vyd. - New York: YIVO Institute for Jewish Research, 1971. - 399 s. — ISBN 0-914512-26-9 .
  • Weinreich U. Moderní anglicko-jidiš, jidiš-anglický slovník. - New York: Schocken Books, 1977. - 789 s.
  • Niborski Y. , Noiberg Sh. Dictionnaire de mots jidiš d'origine hébraïque et araméenne (en jidiš). Paris, Bibliothèque Medem, 1. vydání, 1997; 2. vydání 1999; 3. vydání revue et augmentée, Paříž 2012.
  • Niborski Y. , Vaisbrot B. Dictionnaire jidiš-francais. Paříž, Bibliothèque Medem, 2002; 2. vydání 2011.
  • Komplexní jidiš-anglický slovník (vyd. S. Beinfeld a H. Bochner, založený na Niborski Y., Vaisbrot B., Dictionnaire yiddish-français, Bibliothèque Medem). Indiana University Press, 2013.
  • Yofe Y. , Yudel M. Groyser verterbukh fun der yidisher shprakh . V. 1-4, New York.
  • Zucker Sh. Jidiš. An Introduction to the Language, Literature and Culture, Vol 1. - New York: The Workmen's Circle/Arbeter Ring, 1994. - 286 s.
  • הירשע־דוד קאַץ. תקני תקנות, פראַגן פון יידישער סטיליסטיק = Katz H.-D. Dodatky k dodatkům: Otázky stylistiky jidiš  (jidiš) . — אָקספאָרד: אָקספאָרדער יידיש, 1993. — 349 s. — ISBN 9781897744000 .
  • Esej o jidiš literatuře - článek z elektronické židovské encyklopedie

Odkazy

Online zdroje

Další odkazy

 Židé
kultura
diaspora
Židé
Jazyky
Příběh
etnické
skupiny
Evropští Židé
kavkazští Židé
Blízkovýchodní Židé
Středoasijští Židé
Židé z Indie
Jiné skupiny
  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie