Aramejské písmo

Aramaic psaní  je systém souhláskového fonetického psaní , které se vyvinulo z fénického psaní .

Historie

Aramejština, stejně jako řečtina , která se také vyvinula z fénického písma, tvořila základ aramejské větve východních abeced – stejně jako řecká abeceda sloužila jako základ pro abecedy západu. Aramejské písmo se svými samohláskami a matres lectionis dalo vzniknout řadě nejdůležitějších abeced Blízkého východu, severní Afriky a Asie, včetně arabské a moderní hebrejské abecedy a pravděpodobně také různých písem Indie [2] ( Brahmi [ 3] [4] a dále Devanagari ) a jejich abecední potomci z jihovýchodní a střední Asie (včetně thajského a mongolského písma).

Převládání aramejského písma je způsobeno skutečností, že aramejský jazyk a písmo, které je od konce VIII století před naším letopočtem. E. prostředky mezinárodní korespondence a komunikace na Středním východě, během výbojů Achajmenovců získaly status diplomatického jazyka a písma Perské říše .

V aramejském jazykovém prostředí nadále existovaly pohanské kulty; takže náboženská sekta Mandejců , která existuje dodnes (moderní Írán a Irák; několik stovek Mandejců žije také v USA a Austrálii), zachovala posvátné knihy psané v mandejském dialektu aramejského jazyka, tento dialekt se také používá jako bohoslužebný jazyk a jeho modernější podobu, podle některých zpráv jej v každodenní komunikaci používá v Íránu asi 1 tisíc lidí; jiní íránští Mandaeans mluví persky, zatímco iráčtí Mandaeans mluví arabsky.

Po arabských výbojích v 7. století a zřízení chalífátu byly syrsko-aramejské dialekty nahrazeny arabským jazykem; tento proces byl však dlouhý a v podstatě skončil až v 15. století. Současnými dědici aramejského jazyka jsou kromě asyrských a mandejských dialektů dialekty několika vesnic v Sýrii (viz Maalula , Saydnaya ), kde žije několik tisíc lidí, většinou křesťanů.

Syrsko-aramejská literatura je velmi rozsáhlá a má velký historický význam. Brilantní éra středověkého islámského myšlení se stala možná svého času právě díky překladu děl starověkých řeckých filozofů, zejména Aristotela, do aramejštiny az ní do arabštiny.

Abeceda

Viz také

• aramejské jazyky
• Fénické psaní
• Historie psaní

Poznámky

1. ↑ Aramaic alphabet - Encyclopædia Britannica záznam
2. ↑ Vsevolod Viktorovič Potapov. Stručná lingvistická příručka . — 1997.
3. ↑ Anatolij Pavlovič Terentiev-Katansky. Od východu na západ: Z dějin knih a tisku ve střední Asii v 8.-13 . - Věda, 1990.
4. ↑ Teorie o původu písma Brahmi .

Odkazy

• Aramaic language and alphabet Archived 6. října 2008 na Wayback Machine