V celé křesťanské historii byly homosexuální vztahy v křesťanství považovány za smrtelný hřích a jeho příčina (jako obecně příčina jakéhokoli hříchu) byla vysvětlována poškozením lidské přirozenosti a jejím sklonem k hříchu po pádu . Tento pohled na homosexuální vztahy je obsažen v oficiálním stanovisku římskokatolické církve [1] , oficiálním stanovisku Ruské pravoslavné církve [2] , starých východních církví a řady protestantských církví (včetně Církve adventistů sedmého dne , většina baptistických , metodistických a letničních církví) [3] .
Pojem „homosexualita“ v moderním vědeckém slovníku společenských a humanitních vědních oborů lze použít jako označení společenského jevu [4][ upřesnit ] a k označení sexuální přitažlivosti k lidem stejného pohlaví [5] .[ upřesnit ] .
Křesťanští autoři jasně rozlišují mezi homosexuální orientací a homosexuálním chováním [6] [7] . Takže, podle " Ortodoxní encyklopedie ", "je považováno za nutné odlišit homosexualitu od homosexuality - zvrácené sexuální přitažlivosti člověka hlavně k osobám stejného pohlaví s ním <...>, protože homosexualita může zůstat pod kontrolou." jednotlivce a nerealizovat se v praxi, ačkoli homosexualita zpravidla zahrnuje vhodné sexuální chování. Na druhé straně homosexualita není vždy důsledkem homosexuality“ [8] .
V literatuře zemí západního světa termín angl. homosexualismus ( německy Homosexualismus aj.) se používá zřídka, místo něj se častěji používá výraz angličtina. homosexualita ( německy: Homosexualität atd.). V anglicky psané křesťanské literatuře může být termín homosexualita používán jak k označení homosexuálního chování , tak k označení sexuální orientace osoby . Přitom podle moderních anglicky mluvících autorů[ co? ] , biblické texty nejsou o sexuální orientaci, ale o homosexuálním chování [9] . Homosexualita („homosexualita“, anglicky homosexuality ) jako „definice“ je považována za moderní pojem [9] .
Prorektor Kyjevské teologické akademie, docent V. V. Burega , v článku vytvořeném na základě zprávy na mezinárodní konferenci „Křesťanství a moderní koncepty člověka“ v Krakově poznamenává, že „touha mluvit o homosexuální přitažlivosti a chování jako normální jev“ vede k odmítnutí používání termínu „homosexualita“ a místo něj používá slovo „homosexualita“ se stejným sémantickým obsahem. Tedy již v terminologii, která se stala běžnou v Evropě a Americe, „obsahuje určitou výzvu pro křesťanskou antropologii“. Biblické texty, vysvětluje Burega, „jsou výhradně o homosexuálním chování. Všechny pokusy najít v Bibli myšlenku homosexuální orientace by měly být uznány jako neúspěšné“ [10] .
Raně křesťanské představy o sexualitě , počínaje apoštolskými dobami , se formovaly na základě ortodoxních židovských předpisů a vyznačovaly se antagonistickým postojem k homosexuálnímu styku, který byl spolu s heterosexuálním cizoložstvím považován za hřích [11] .
Židovská literatura období druhého chrámu je jednomyslně proti praktikování homosexuálních vztahů [12] . Stejné názory vyjadřují knihy židovských autorů, například Josephus Flavius a Filón Alexandrijský [12] [13] .
Formování křesťanské nauky probíhalo v atmosféře silného vlivu judaismu a křesťanství bylo v té době vnímáno jako jedna z odnoží (sekty) v judaismu. Morální a rituální normy judaismu byly upraveny zákonem Mojžíšovým . Křesťanství a judaismus mají společné primární zdroje ( Starý zákon , aka Tanakh ), a je mezi nimi mnoho společného, pokud jde o představy o morálce a sexuálních normách, včetně postojů k homosexuálnímu chování. Kontinuita mravních norem Starého zákona v křesťanství souvisí s přijetím mravních předpisů Starého zákona v jejich křesťanském chápání (v kontextu učení Ježíše Krista a apoštolů ) [14] . Tuto kontinuitu lze vysledovat při srovnání děl historiků a teologů prvních století našeho letopočtu a zejména děl církevních otců .
Nový zákon a apoštolské křesťanstvíMorální normy křesťanství v oblasti sexuálních vztahů vycházejí z textů Starého a Nového zákona. Kázání na hoře je vnímáno jako koncentrovaný pohled na morálku [15] , spojující přikázání a učení Nového zákona s přikázáními Starého zákona .
V Kázání na hoře použil Ježíš klasické hodnoty judaismu [16] a stanovil z pohledu křesťanských teologů ještě přísnější mravní normy, než byly požadavky starozákonního judaismu a judaismu doby r. Ježíš [17] [18] [19] . Zatímco křesťanství přijímá mravní sexuální normy starozákonního judaismu jako podrobnější výklad principů sexuální morálky Desatera (přikázání „nezcizoloží“), zároveň klade hlavní důraz na požadavky, za prvé všechny, o vnitřní mravní čistotě (myšlenky a touhy člověka) [20] .
Kromě biblických textů jsou v pravoslaví a katolicismu podstatným argumentem pro věřící těchto církví výroky církevních otců , světců a (mezi katolíky) učitelů církve , jejichž víra patří do oblasti posvátné Tradice , jsou také citovány . V protestantismu je tato raně křesťanská literatura považována za historický důkaz názorů křesťanů té doby.
Mnoho otců , církevních učitelů a světců se k otázce homosexuálních vztahů vyjádřilo extrémně tvrdou odsuzující formou s odkazem na Písmo svaté . Jan Zlatoústý tedy ve výkladu listu apoštola Pavla Římanům prohlásil: „manželé jsou horší než vrazi“ [21] . Homosexuální vztahy odsoudili také Basil Veliký , Řehoř Nysský , Blahoslavený Augustin , Jan IV. Rychlejší a mnoho dalších [2] .
Na základě kategorického odsouzení homosexuálních vztahů církví byly v křesťanských státech přijaty zákony, které tyto vztahy trestaly. V roce 342 vyhlásili křesťanští císaři Constantius II a Constans trest smrti pro muže, kteří vstoupili do vztahů stejného pohlaví [22] . V 390, křesťanští císaři Valentinian II , Theodosius já velký a Gratian odsoudil muže “hrát roli žen”, odsoudit ty zodpovědné k veřejnému pálení [23] . Křesťanský císař Justinián I. obvinil ty, kdo se dopustili homosexuálních skutků, že způsobují takové jevy, jako je hladomor, zemětřesení a mor způsobený nemocemi. S poukazem na biblický příběh o zničení měst Sodoma a Gomora předepisuje trest smrti za homosexuální činy (zákony 538 a 544) [24] [25] [26] [27] . Je také známo, že podle dekretu Justiniána byli homosexuálové kastrováni a rozváženi po městě, aby je všichni viděli [27] [28] .
Badatelé vidí souvislost mezi logikou Justiniánových zákonů a následnými zákony, často předepisujícími trest smrti za homosexuální činy v křesťanských státech [25] [26] . Následující staletí historie jsou plná přesvědčení za homosexuální vztahy jak inkvizicí , tak státními „ zákony proti sodomii “, ačkoli počet odsouzených za homosexuální vztahy byl nevýznamný ve srovnání s počtem popravených na základě obvinění z kacířství a čarodějnictví [29 ] .
V období od 6. do 14. století teologové často považovali sodomii buď za nejtěžší sexuální hřích, nebo za jeden z nejtěžších hříchů tohoto druhu. V dokumentech raného středověku nebyl pojem sodomie nejčastěji specifikován, ale podle některých autorů se pojem sodomie ve 14. století používal především k označení homosexuálních aktů. Albert Veliký tedy jasně odlišil sodomii od masturbace , cizoložství (cizoložství), mimomanželských záležitostí a zkaženosti , tvrdil, že sodomie zpochybňuje „krásu, rozum a přirozenost“ a trval na tom, že sodomie je nejhorší z hříchů [30] .
Učitel a světec katolické církve Tomáš Akvinský ve svém „ Shrnutí teologie “ tvrdil, že homosexuální skutky jsou v rozporu s přirozeným zákonem (mravním zákonem, který je podle Tomáše dán Bohem všem lidem bez ohledu na jejich víra a náboženství) [31] . Myšlenky Tomáše Akvinského pevně vstoupily do moderního oficiálního učení katolické církve [1] . Tradiční morální teologie po staletí popisovala zvláštní zkaženost sexuálních vztahů stejného pohlaví, často zmiňovala homosexuální akty spolu s krvesmilstvem a sodomií [32] [33] .
Ve středověku církev učila, že hřích sodomie může zemi nebo městu přinést Boží trest, stejně jako byla za své hříchy potrestána Sodoma a Gomora [34] . Ztroskotání lodi, při kterém v roce 1120 zemřel William , syn a dědic anglického krále Jindřicha I., bylo historikem Jindřichem z Huntingdonu považováno za důsledek hříchu sodomie, při kterém byli vinni téměř všichni na palubě [35 ] .
Během křížových výprav byla homosexualita jako fenomén v Evropě často ztotožňována s islámem , vzhledem k prodeji chlapců z evropských zemí do harémů muslimských vládců. Z homosexuality byli obviňováni i heretici – kataři , tato obvinění souvisela s tím, že jejich bonhommes („dokonalí“) během svých kazatelských misí putovali ve dvojicích (jako muži) [35] .
V pozdním středověku se boj církve proti sodomii stal organizovanějším, zejména ve 12. a 13. století , po nastolení inkvizice a zpřísnění zákonů proti homosexuálním vztahům. Do konce třináctého století se obvinění z homosexuálních aktů stala běžnou součástí vyšetřování inkvizice [30] . Koncil v Nábulusu (1120) v Jeruzalémském království přijal zákony proti sodomii , která se trestala upálením nebo vypovězením z království. Pád křižáckého království v roce 1291 byl také vysvětlen rozšířením sodomie u templářských rytířů [34] . Obvinění z homosexuality patřilo mezi hlavní v procesu s templáři ve Francii na počátku 14. století [36] . Třetí lateránský koncil z roku 1179 byl prvním katolickým ekumenickým církevním koncilem, který stanovil přesný trest za sodomii. Mniši byli potrestáni vyloučením z řádu nebo uvězněním v klášteře. Laici byli vystaveni izolaci a zbavení společenství s věřícími [30] .
Homosexuální akty byly dekriminalizovány v převážně křesťanských zemích ve druhé polovině 20. století . Ve Spojených státech byly takové zákony v řadě států definitivně zrušeny až v roce 2003 , kdy je Nejvyšší soud USA shledal protiústavními [37] .
Konzervativní křesťanská teologie považuje vztahy osob stejného pohlaví za bezpodmínečně hříšné a Bohem zakázané [38] [39] [40] [41] [42] . Tato pozice je založena na textech Bible, které jsou považovány za Bohem inspirované, přesné a neomylné [43] [44] , jakož i z hlediska, podle kterého by měl být biblický text brán doslovně, když kontext nevyžaduje alegorický výklad [45][ neutralita? ] .
Níže jsou uvedeny biblické texty použité k vytvoření jejich postoje k homosexuálním vztahům, stejně jako komentáře z pozic konzervativní teologie.
Příběh o stvoření člověka je obsažen v textu Genesis 1:26-28 a v synodním překladu je následující:
A Bůh stvořil člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu ho stvořil; muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: Ploďte se a množte se a naplňte zemi .Starozákonní profesor Richard M. Davidson poznamenává, že tento text popisuje spojení muže a ženy jako božský záměr, jako ideál lidské sexuality, reprezentovaný fyzickým vztahem ženatého muže a ženy [46] . Tedy „ heterosexualita je okamžitě prohlášena za řád stvoření“, jak také říká text Genesis 2:24 :
„Proto muž opustí otce i matku a přilne ke své ženě; a [ti dva] budou jedno tělo . "„Tato výlučně heterosexuální forma manželského sexuálního spojení mezi mužem a ženou tvoří božské paradigma, řád Stvoření pro lidstvo od samého počátku. Toto paradigma znamená, že manželství nemůže představovat sexuální svazek mezi mužem a jiným mužem nebo ženou a jinou ženou. Tento standard manželství mezi mužem a ženou zůstává normou v celém Písmu. Jakákoli odchylka od této heterosexuální normy je biblickými autory vykreslována jako překroucení normy stvoření“ (Řím 1:24-27 ) [47][ specifikovat ] .
Křesťanští autoři považují tento biblický text za obraz Boha, zasazený do spojení muže a ženy jako lidských bytostí, vzájemně se doplňujících a korespondujících [48] :56-58 [49] .
komentátoři Bible[ kdo? ] věnujte pozornost skutečnosti, že Ježíš opakovaně cituje z knihy Genesis, 1:26 (v Mk. 10:6-8 a v Mt. 19:5 ), přičemž zdůrazňuje slova „Bůh stvořil“ a jako potvrzení vztah mezi mužem a ženou jako ideál manželského svazku v době Nového zákona a heterosexualita jako norma a Boží instituce [50] .
„Bible začíná a končí manželským svazkem. Kniha Genesis představuje manželství jako první Boží zřízení... zatímco závěrečné kapitoly knihy Zjevení popisují manželství jako metaforu k zobrazení vztahu mezi Kristem a Jeho lidem. Je důležité poznamenat, že manželství je na konci týdne stvoření v jedinečné pozici, aby zdůraznilo Boží ideál pro lidskou rasu .
V křesťanské teologii se Sodoma a Gomora staly běžnými podstatnými jmény pro extrémní stupeň sexuální nemorálnosti, extrémní zkaženosti a drzé hříšnosti [52] . Bible popisuje Sodomity jako „obyvatelé Sodomy byli zlí a velmi hříšní před Hospodinem“ ( Gn 13:13 ), pád a zničení měst je popsáno jako důsledek jejich hříchů [53] a je zmíněno v Nový zákon v listech Judových. 1:7,8 a 2 Pet. 2:6-12 v kontextu odsouzení za troufalé hříšné chování [54] [55] .
Podle autorů Základů sociální koncepce Ruské pravoslavné církve Bůh potrestal obyvatele Sodomy „právě za hřích sodomie “ [56] . Ortodoxní encyklopedie upřesňuje, že církevní tradice tento hřích v tomto případě chápe jako pokus o homosexuální násilí na hostech [8] . Pravoslavný církevní historik V. V. Burega poznamenává, že v moderní biblistice dochází ke změně názorů a „i ti bibličtí, kteří trvají na tradičně tvrdém postoji k homosexualitě, se shodují, že tato pasáž z Knihy Genesis stále neobsahuje jasné odsouzení homosexualita“, chápaná ve smyslu homosexuálního chování v obecném smyslu [10] . Starozákonní učitel Gordon Wenham píše: „Komentátoři Bible chápou, že požadavek na část obyvatel Sodomy ‚poznat‘ návštěvníky jejich města je požadavkem na homosexuální styk“ [53] . Hebrejské sloveso yada (věděl), používané k popisu aktů sexuální povahy, jasně naznačuje sexuální záměry obyvatel města [57] [58] [59] [60] .
Když mluvíme o hříchu homosexuálního styku, komentátoři Bible poukazují i na jiné hříchy. Zaměření jejich akcí na hosty dodává zločinům Sodomitů zvláštní závažnost. Upozorňuje na to zejména teolog a biblista Robert Gagnon , který zdůrazňuje, že závažnost hříchu Sodomy a Gomory spočívala v pokusu o pohlavní zneužití hostů [61] : 73-74 . Podle Gordona Wenhama nejde o homosexualitu jako takovou, ale o útok na hosty s jasnými homosexuálními úmysly [53] . Podle kněze Lva Šichljarova svědčí chování Sodomitů nejen o sexuální, ale hlavně duchovní zvrácenosti, nenávisti a krutosti [62] . Lopukhin's Explanatory Bible uvádí, že „celá tíha zločinného chování Sodomitů spočívala v abnormálnosti a zvrácenosti jejich sexuálních cítění, což dalo vzniknout nepřirozeným neřestem obtěžování dětí a sodomii, které později získaly technický název „Sodomský hřích“. ". Píše se v ní také, že skutky Sodomy a Gomory, které se dostaly k Bohu a přinesly odplatu, naznačují „hřích útlaku slabších ze strany silných spojený s krveprolitím a vraždami“, který „trpěl obyvateli Sodomy, kteří se vyznačovali extrémní mravní prostopášnost a arogantní a pohrdavý postoj k nejnižším a nejslabším (Ez 16:47-56)“ [57] .
Křesťanští teologové ve svých komentářích k těmto veršům upozorňují nejen na sexuální povahu hříšného chování („ smilníci “, „násilně zhýralí “), ale také na mimořádnou troufalost a drzost těch, jejichž hříchy jsou přirovnávány k hříchům Sodomy. a Gomora [54] , jako příklad lidského hříchu a Božího soudu [52] , jakož i symbol důsledků porušení základního principu svatosti [9] . Teologové poukazují na to, že apoštol připomíná osud Sodomy milovníkům neřestí – těm „snílkům, kteří poskvrňují tělo“, včetně těch, kteří se poskvrňují sexuálními perverzemi , ale ospravedlňují se milostí Boží, čímž převracejí význam Boží milosti . [52] .
V kultuře se Sodoma a Gomora staly symbolem zkaženosti, nemravnosti a božské odplaty a samotná Sodoma je spojována se sodomií [63] .
Jedním z textů Bible, který zakazuje homosexuální vztahy, jsou přikázání Mojžíšova zákona, uvedená v knize Leviticus 18:22 a 20:13 [64] . V synodálním překladu Bible do ruštiny text Leviticus 18:22 zní takto: „Neoblékej s mužem jako s ženou: to je ohavnost.“
Konzervativní křesťanští teologové považují tuto pasáž Bible za kategorický zákaz homosexuálních vztahů [48] :143-144 [65] s poukazem na to, že podle biblického textu jde o něco, co je zcela v rozporu s Bohem [66] . Moderní badatelé připisují zákaz tohoto textu skutečnosti, že Židé byli obklopeni pohany, kteří prováděli rituální akty stejného pohlaví. Někteří teologové z tohoto důvodu nerozšiřují zákaz na osoby s homosexuální orientací [67] . Konzervativní křesťanský teolog Robert Gagnon také spojuje přikázání s pohanskými rituály. Podle Gagnona existovala ve starověkém Izraeli kultovní prostituce osob stejného pohlaví, jak naznačují biblické texty, kde se používá slovo quedesim. Zejména Gagnon píše: „Nepochybuji o tom, že okruh lidí, ve kterém bylo vytvořeno přikázání z Leviticus 18:22, považoval alespoň částečně homosexuální kult prostituce. Zdá se, že původní formou homosexuálního styku v Izraeli byla homosexuální kultová prostituce . Gagnon zároveň neomezuje zákaz na rituální prostituci a tradičně jej rozšiřuje na jakékoli homosexuální akty [68] .
Nový biblický slovník, který nepochybuje o „jednoznačném odsouzení homosexuality“, také píše: „Historicky byla homosexuální praxe spojována s pohanským kultem prostituce (1. Královská 14:24; 15:12; 22:46) . Přísné zákazy levitských zákonů (Lv 18:22; 20:13) byly zaměřeny především proti modlářství; slovo „ohavnost“ (to'eba), které se například vyskytuje v obou těchto příkladech, je náboženský termín často používaný k odsouzení toho, co považují za odporné pohanské obřady. V přísném souladu s kontextem pak uvedená starozákonní odsouzení odkazují na homosexuální praktiky v rámci pohanských obřadů a neměla by být vykládána příliš široce“ [69] .
Při projednávání knihy Leviticus řada autorů[ kdo? ] upozorňují na komplexní, tedy obecnou časovou a obecnou kulturní povahu právní úpravy upravující sexuální styky. Spolu s homosexualitou text 18. kapitoly knihy Leviticus, naznačující trest v podobě smrti, seskupuje řadu nezákonných sexuálních praktik, jejichž zákaz přesahuje kulturu pouze starověkého Izraele: incest , bestialitu a cizoložství , a které stále zůstávají zakázány v naprosté většině kultur [66] [70] .
Komentátoři[ kdo? ] Bible poukazuje na kontinuitu přikázání knihy Leviticus, která upravují sexuální chování, v období Nového zákona. Zároveň zdůrazňují, že apoštol Pavel , autor čtrnácti novozákonních epištol, nevěřil, že Boží požadavky na čistotu sexuálních vztahů, stanovené v Mojžíšově zákoně, ztratily pro křesťany svou platnost [66]. . Naopak, evangelická svoboda od starozákonního zákona se nedotýká mravních aspektů, včetně zákazu homosexuálních vztahů, ale pouze obřadních a dietních, a to z důvodu doby a kultury. . Tento závěr mimo jiné vyplývá ze čtyř zákazů pro nežidovské křesťany formulovaných apoštoly v knize Skutků 15:29a , podle nichž se má „zdržovat věcí obětovaných modlám a krvi, uškrcených a smilstva“. “, kde smilstvo ( porneia ) znamená jakékoli nezákonné sexuální praktiky [71] . V Novém zákoně tedy zákazy zahrnují stejný seznam a ve stejném pořadí, v jakém jsou formulovány v knize Leviticus: zákaz obětovaných modlám ( Lv 17:7-9 ), zákaz jíst krev ( Lv 17:10-12 ), zákaz pojídání zvířat, jejichž krev se nevypouští ( Lv 17:13-16 ), jakož i zákaz takových sexuálních praktik, jako je krvesmilstvo, cizoložství, homosexuální praktiky a sodomie [ 50] .
Profesor Richard M. Davidson, hovořící o aplikaci zákazu, píše, že slovo zākār ( זָכָר ) označuje muže jakéhokoli věku, neomezuje se pouze na dospělého muže, což činí zákaz absolutním pro jakýkoli pohlavní styk stejného pohlaví bez ohledu na věk, souhlas nebo sociální status účastníků [64] .
Řada autorů upozorňuje na skutečnost, že Bible pro hodnocení homosexuality používá velmi silný termín – „ohavnost“ [66] [72] [73] . A tak americký sociolog a kriminalista David Greenberg [74] komentující postoj Bible poznamenává: „Když se v hebrejské Bibli objeví slovo toevah („ohavnost“), může se vztahovat k modlářství, kultovní prostituci, magie nebo věštění; někdy se používá v širším kontextu. Ale vždy to znamená něco strašně nechutného . Stejné slovo se v Bibli používá k popisu obětování dětí modlám [73] [76] .
Některé teologické zdroje mohou tuto pasáž považovat za nepopiratelné odsouzení homosexuality obecně, přičemž poukazují na pohanské rituály, během nichž byly praktikovány homosexuální vztahy [58] [77] .
Vyprávění Soudců, kapitola 19 popisuje příběh, který je podobný příběhu Sodomy a Gomory:
Zatímco jásali svá srdce, hle, obyvatelé města, zkažení lidé, obklíčili dům, zaklepali na dveře a řekli starci, majiteli domu: Vyveď muže, který vešel do tvého domu, poznáme ho (Soudců 19:22).Interpretace této pasáže konzervativní teologií je podobná interpretaci textu příběhu o Sodomě a Gomoře, text je posuzován v kontextu odsouzení homosexuálních vztahů [78] [79] . Komentátoři zároveň upozorňují na fakt, že zničený náboženský život má katastrofální následky, vede zejména k nemravnosti a ohrožuje existenci společnosti a státu [80] .
Text listu apoštola Pavla Římanům 1:24-27 je křesťany považován za „nejdůležitější biblický odkaz při diskuzi o homosexuálních vztazích“ [81] :5 a v synodálním překladu zní takto:
"Stejně tak muži, kteří opustili přirozené užívání ženského pohlaví, byli zaníceni touhou jeden po druhém, muži dělali ostudu mužům a dostávali v sobě patřičnou odplatu za svou chybu . "Křesťanští autoři uvažují o této pasáži v kontextu toho, jaké důsledky pro člověka může mít odmítnutí uctívat Boha [82] , v důsledku čehož „jsou instinkty zvráceny, mění svůj skutečný účel“ a člověk je vydáván „vůli nepřirozené neřesti“ [83] . Teologové zdůrazňují, že v těchto verších apoštol Pavel hovoří o nepřirozenosti jakýchkoliv homosexuálních aktů, mužských i ženských.
Text Římanům 1:26 je tradičně vykládán jako odsouzení ženské homosexuality [84] . Tato pasáž je považována za jedinou zmínku v Bibli [81] :6 .
Jedním z textů Bible, který je považován za kategorický zákaz homosexuálních vztahů, je úryvek z 1. listu apoštola Pavla Korinťanům , 6:9-10 :
Nebo nevíte, že nespravedliví nezdědí království Boží? Nenechte se oklamat: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani Malakia, ani homosexuálové, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani rouhači, ani dravci – nezdědí království Boží.Křesťanští autoři poznamenávají, že lidé, kteří praktikují hříchy uvedené v tomto textu, nevstoupí do Božího království [85] , včetně těch, kteří praktikují sodomii, která je nazývána „nejnepřirozenějším hříchem“ [86] .
Překlady pro ἀρσενοκοῖταιDiskuse o textu 1. Korintským 6:9-10 zahrnuje úvahy o významu slova ἀρσενοκοῖται , které se do ruštiny překládá jako homosexuálové .
Křesťanští teologové upozorňují na původ této sloučeniny, protože má svůj původ v textu Leviticus 18:22 a 20:13 ( „neopírej se s mužem jako se ženou“ ), kde jsou výrazy muž ( זָכָר ) a lhát ( מִשְׁכָּב ), a také na skutečnost, že v Listu Korinťanům apoštol Pavel spojuje dvě slova znamenající podobné pojmy v řeckém jazyce - muž ( ἄρσην ) a lež ( κοίτη ). Pavlovi současníci toto slovo nikdy nepoužili v sekulární řecké literatuře a apoštol je použil pouze v židovsko-křesťanském náboženském kontextu.
V komentáři k této pasáži křesťanští autoři poznamenávají, že „nepochybná intertextuální souvislost mezi Pavlovým použitím výrazu ἀρσενοκοῖται (1. Kor. 6:9 a 1. Tim. do kontextu knihy Leviticus Starého zákona, který zakazuje jakýkoli sexuální sexuální vztahy“ [87] .
Překlady μαλακοίDoslovný význam starověkého řeckého výrazu z 1. listu apoštola Pavla do Korintským 6:9 μαλακοί je „jemný“, „jemný“, „luxusní“, „půvabný“, „elegantní“, „rafinovaný“. V překladu New American Standard Bible je toto slovo interpretováno jako „zženštilý“ ( „zženštilý“ , používá se jako synonymum pro „homosexuál“). V poznámce pod čarou překladu Bible New King James Version je slovo μαλακοί interpretováno jako „ chlapští partneři homosexuálů “ ( „catamites“ ). V moderních překladech takový jako nová mezinárodní verze a novější mezinárodní standard, μαλακοί je překládán mimo kontext homosexuality jako “ mužské prostitutky ” . V ruském překladu Bible RBO-2011 je toto slovo kombinováno s následujícím pojmem ἀρσενοκοῖται s obecným významem „homosexuálové“, v ruském překladu „Slova života“ obsahuje verš 9 slova „libertini, homosexuálové a zvrhlíky“ [88] . Ve slovníku zastaralých a málo používaných slov, obsaženém ve vydáních kanonické Bible Ruské biblické společnosti , je uvedeno: „ malaky (řecká) - písmena, „slabý, hýčkaný“. Pasivní homosexuál“ [89] .
Předpokládá se, že dvě slova - ἀρσενοκοῖται a μαλακοί , stojící spolu, popisují homosexuální pár, odsuzují aktivního i pasivního partnera. Tato verze je uvedena například v překladu Bible „Anglická standardní verze“ a je obsažena v komentářích teologů k textu 1. listu apoštola Pavla Korinťanům 6:9 , což znamená pod pojmem malakia pasivní, a termínem sodomit - aktivní homosexuál [85] [90] [91] .
Diskuse o pasáži z 1. Pavlovy epištoly k Timoteovi 1:10 je podobná diskusi z 1. Korintským 6:9 . V obou případech se používá starořecké slovo άρσενοκοίται . Sodomie je odsouzena v První epištole apoštola Petra , 4:3 . Odsouzení obyvatel Sodomy v listu apoštola Judy 1 :7 se tradičně vykládá jako odsouzení sodomie [92] .
Moderní názory na homosexuální chování v západní společnosti se výrazně liší od těch, které převládaly již v 19. a 20. století.
Dříve bylo běžné mluvit o homosexuálním chování téměř výhradně jako o zvrácenosti a v křesťanských církvích jako o hříchu a překroucení Božího řádu. Z právního hlediska byla homosexualita chápána jako zločin (proti veřejné morálce), případně jako nemoc. Ale ve XX století. na Západě došlo k radikálním názorovým změnám, o homosexualitě se již nemluvilo jako o perverzi [10] .
V XX-XXI století ve společnosti prochází postoj k homosexuální orientaci významnými změnami. Světová zdravotnická organizace vyškrtává homosexualitu ze seznamu duševních poruch [93] . V mnoha zemích světa probíhá proces přijímání homosexuální orientace jako normy v sociální, právní a lékařské sféře [94] [95] [96] .
Psychologové začínají studovat podstatu homosexuality a mnozí z nich docházejí k závěru, že sexuální orientaci dospělých nelze změnit [97] [98] [99] .
Nedávné změny ve společenských postojích vyžadují, aby křesťanské církve v nových historických podmínkách formulovaly a prosazovaly svůj postoj k homosexuálnímu chování a homosexuální orientaci. Při utváření jejich postoje k homosexualitě (homosexualitě) u křesťanských denominací je zvykem upozorňovat na to, že samotný termín „homosexualita“ (její varianta „homosexualita“ je běžná v ruštině) v literatuře může označovat jak homosexuální chování, tak homosexuální orientaci [100 ] .
Na základě jednoznačných indicií z Písma a také na základě autority Tradice (v pravoslaví a katolicismu) je homosexuální chování v křesťanství tradičně považováno za jednoznačně hříšné, ale homosexuální náklonnost sama o sobě není hříchem. Tato pozice je běžná v mnoha denominacích, od katolíků [10] po mormony [101] .
Nejkonzervativnější křesťané a fundamentalisté , jako jsou Assemblies of God Pentecostals, neuznávají vrozenou povahu homosexuální orientace [102] a považují za možné změnit sexuální orientaci a chování s pomocí Boha [103] . Jiní, jako např. v katolicismu (a někdy částečně v pravoslaví [104] ), uznávají homosexuální sklony jako přirozenou vlastnost, se kterou však musí člověk bojovat, a pokud nemůže v manželství budovat heterosexuální vztahy, pak dodržet úplné sexuální abstinence [1] .
V posledních desetiletích došlo v některých protestantských denominacích k revizi tradičních názorů na homosexuální chování.
Názory na povahu homosexuality jsou základem různorodosti postojů k homosexuálním vztahům. Zpravidla se uvažují dva diametrální úhly pohledu – konzervativní a liberální, které homosexuální vztahy hodnotí opačně. Ve skutečnosti však v církevní realitě mají tato diametrální hlediska širší škálu odstínů. Například LR Holben , autor speciální studie Co si křesťané myslí o homosexualitě: Šest reprezentativních hledisek , představuje šest různých křesťanských postojů k otázce homosexuality [105] . Tyto pozice jsou stručně uvedeny níže.
V konzervativní křesťanské teologii existuje jednota názorů na takové základní pojmy, jako je nepřípustnost promiskuity nebo cizoložství. Existují však neshody ohledně různých soukromých nuancí ohledně sexuálních praktik a antikoncepce. Všechny tyto nuance jsou tak či onak spojeny s představami o následování Boží vůle, cudnosti a výkladů přikázání „nezcizolož“. Tento přístup se odráží i v postoji k lásce ke stejnému pohlaví.
V tradiční křesťanské teologii je homosexuální chování považováno za překroucení Božího záměru a považováno za hříšné [106] . Podle tradičního teologického pohledu se apoštol Pavel snažil ve svých epištolách odsoudit homosexuální chování, nikoli však homosexuály samotné. [107]
Tradiční křesťanský pohled na manželství a rodinu vychází z chápání člověka jako tvora stvořeného Bohem, náležejícího k jednomu ze dvou pohlaví (mužského nebo ženského), která se v manželství doplňují. Rozdíly mezi pohlavími jsou vnímány jako zvláštní dar od Stvořitele. Základy sociálního konceptu ruské pravoslavné církve tedy říkají:
„Rozdíl mezi pohlavími je zvláštním darem Stvořitele lidem, které stvořil. „A Bůh stvořil člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu ho stvořil; Stvořil je jako muže a ženu“ (Genesis 1:27). Muž a žena jsou stejně nositeli obrazu Boha a lidské důstojnosti a jsou stvořeni k integrální jednotě mezi sebou v lásce: „Proto muž opustí otce i matku a přilne ke své manželce; a ti dva budou jedno tělo“ (Genesis 2:24). Jím požehnaný manželský svazek ztělesňuje původní vůli Páně o stvoření a stává se prostředkem k pokračování a rozmnožování lidského rodu: „A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: Ploďte se a množte se a naplňte zemi a podmaňte si to“ (Gn 1,28). Charakteristiky pohlaví nejsou redukovány na rozdíly ve stavbě těla. Muž a žena jsou dva různé způsoby bytí v jednom lidstvu. Potřebují komunikaci a vzájemné doplňování. V padlém světě však mohou být vztahy mezi pohlavími zvrácené, přestanou být výrazem lásky od Boha a zvrhnou se v projev hříšné záliby padlého člověka pro jeho „já“.
Podle tradice jsou hlavními cíli manželství: narození a výchova dětí, vzájemná pomoc a prostředek ke zkrocení tělesné žádostivosti („vyhnout se smilstvu“: 1. Kor. 7:2-6 ) [108] . Narození a výchova dětí zaujímá v chápání tradičního křesťanského manželství zvláště důležité místo [109] [110] , za hřích je považováno záměrné odmítání plodit děti ze sobeckých důvodů [111] [112] .
Ústava 2. vatikánského koncilu katolické církve " Gaudium et spes " uvádí: "Svým přirozeným charakterem samotná instituce manželství a manželská láska jsou určeny k rození a výchově potomstva, jimiž jsou korunováni" [113] . Početí a narození dětí je chápáno jako přirozený (přirozený) účel sexuálních vztahů [114] . To učili mnozí slavní církevní otcové a světci v dějinách křesťanství [115] [116] [117] [118] [119] [120] [121] [122] .
Non-vaginální sexuální akty takový jako masturbace , anální a orální sex , ve kterém pojetí nemůže fyzicky nastat, být tradičně viděn jak “nepřirozený” a “zvrácený”. Homosexuální akty také patří do stejné řady sexuálních praktik v křesťanské tradici.
Katechismus katolické církve prohlašuje, že homosexuální styky jsou hříchem, odkazuje zejména na nedostatek možnosti početí u pohlavních aktů stejného pohlaví, jakož i na komplementaritu pohlaví [1] .
V poslední době se v církevních kruzích stále více diskutuje o potřebě chránit „tradiční rodinné hodnoty“ ve společnosti. Tyto hodnoty jsou spojeny s takovými vlastnostmi a postoji jako „čistota a mravní krása vztahů mezi mužem a ženou“ a „velké děti – láska k dětem, láska k dětem, touha mít mnoho dětí, potřeba péče pro, vzdělávat a rozvíjet je“ [123] , které jsou považovány za prostředek k překonání demografické krize [123] [124] . Podle obhájců „tradičních rodinných hodnot“ koncept rodiny vylučuje takové jevy, jako jsou vztahy mezi osobami stejného pohlaví, mimomanželské soužití a odmítání plodit děti [124] . Kritika vztahů mezi osobami stejného pohlaví zaujímá v systému „tradiční rodiny“ zvláštní místo, svazky osob stejného pohlaví jsou vnímány jako „protirodinná myšlenka“ a „sociální patologie“ [124] . Věrní zastánci „tradičních rodinných hodnot“ aktivně vystupují proti sňatkům osob stejného pohlaví [125] .
V církevní historické tradici je za legální sexuální styk považován pouze vaginální sex v manželství a manželství je chápáno jako svazek muže a ženy. Homosexuální vztahy jsou považovány za hřích mezi muži i ženami, a to navzdory skutečnosti, že přímý zákaz vztahů mezi osobami stejného pohlaví v přikázání knihy Leviticus , jak je chápán v tradiční teologii, se vztahuje na muže (odtud pochází termín „ sodomie “). z).
Zákaz stejnopohlavního sexu je zvažován v kontextu výkladu jednoho z Mojžíšových deseti přikázání „nezcizolož“. Různá porušení tohoto přikázání jsou považována za odklon od ctnosti cudnosti [126] [127] [128] [129] . Například kompendium Katechismu katolické církve uvádí:
"Hříchy hluboce protichůdné k cudnosti, každý podle povahy svého předmětu, jsou: cizoložství, masturbace, smilstvo, pornografie, prostituce, znásilnění, homosexuální akty" [130] .
V synodálním překladu Bible, 1. Timoteovi 1:8-10 , v seznamu hříchů, které porušují Desatero přikázání , je sodomie postavena na roveň smilstvu.
V tradiční teologii lze homosexuální akty považovat za oddělené od hříchů cizoložství a smilstva, protože cizoložství je v úzkém smyslu chápáno pouze jako cizoložství [131] a smilstvo jako mimomanželský sexuální vztah mezi mužem a ženou [132] .
Podle tradičního chápání hříchu a ctnosti v křesťanské teologii jsou tyto pojmy člověku přístupné nejen díky nadpřirozenému Božímu zjevení danému v Písmu a Tradici, ale také díky přirozenému mravnímu zákonu, jehož pochopení je dostupné člověk skrze rozum. Proto základy mravního zákona znají i ti, kteří neznají nadpřirozené zjevení. Podobné chápání se odráží ve spisech církevních otců ( Justin Filosof , Irenej z Lyonu , Klement Alexandrijský , Origenes , Athanasius Veliký , Řehoř Teolog , Cyril Alexandrijský , Maxim Vyznavač , Jan Zlatoústý ) [133] . Tak o tom Tertullian napsal:
"Potvrzuji tedy, že před Mojžíšovým zákonem napsaným na kamenných deskách existoval nepsaný zákon, který byl obvykle chápán přirozeným způsobem a dodržován předky." „Ptáte se na Boží zákon – je společný všemu lidstvu a vytesaný na deskách naší přirozenosti, na které ukazuje apoštol“ [133] .
V průběhu středověku se koncept přirozeného práva nejpodrobněji rozvinul v rámci katolické teologie (v tomismu ) [134] . Tomáš Akvinský vysvětluje její podstatu takto:
„Přirozený zákon není nic jiného než světlo rozumu, které do nás vlil Bůh; díky němu víme, co dělat a čemu se vyhnout .
Tato myšlenka je nejen součástí svaté tradice , ale stala se také základem oficiálního učení katolické církve. Proto také papež Lev XIII .
„Přirozený zákon je vepsán do duše každého člověka a vtisknut do ní, neboť je to lidská mysl, která přikazuje konat dobro a zakazuje hřešit“ [136] .
Na základě tohoto pojetí přirozeného práva Katechismus katolické církve uvádí, že homosexuální akty jsou „proti přirozenému právu“ [1] .
Postoje k homosexualitě se u křesťanů různých vyznání liší a mnoho vyznání nemá na tuto otázku jednotný názor. Postoje křesťanských denominací k otázkám homosexuálního chování a sexuální orientace se v současnosti mohou v některých detailech lišit (v otázkách přijímání k bohoslužbě či účasti na eucharistii), radikálnější rozdíly mezi postoji některých liberálních protestantských denominací a církví, které si zachovaly tzv. tradiční pohled na křesťanství v otázkách sexuálního chování.
Následují oficiální pozice některých nejznámějších a hlavních denominací a církví, názory teologů a věřících v nich, stejně jako pozice denominací, pro které neexistuje konsensus, ať už jsou křesťanské nebo parakřesťanské ( Svědkové Jehovovi, Mormoni).
Názory největších náboženských organizací v křesťanství (v počtu více než 10 milionů lidí)Oficiální stanovisko katolické církve , uvedené v jejím katechismu , odsuzuje homosexuální akty jako v rozporu s přirozeným zákonem, funkcí plození a komplementaritou muže a ženy. Katechismus přitom uvádí značný počet lidí, kteří se vyznačují „náklonností“, která je pro ně zkouškou, ke kterým katolická církev vyzývá, aby se s nimi zacházelo s respektem a bez diskriminace:
„S ohledem na Písmo svaté, které představuje homosexuální akty jako vážnou formu zkaženosti, tradice vždy prohlašuje „homosexuální akty jsou rozhodně nezákonné“. Jsou v rozporu s přírodním zákonem. Zbavují sexuální akt jeho životodárné funkce. Nepocházejí z opravdové emocionální a sexuální komplementarity. Za žádných okolností nemohou být schváleny.
Velký počet mužů a žen představuje hluboce zakořeněnou tendenci k homosexualitě. Tento sklon, objektivně rušivý řád, je pro většinu z nich těžkou zkouškou. Musí se s nimi zacházet s respektem, soucitem a taktem. Je třeba se vyvarovat jakéhokoli projevu nespravedlivé diskriminace vůči nim. Tito lidé jsou povoláni k tomu, aby ve svém životě naplnili vůli Boží, a jsou-li křesťané, aby spojili s obětí Spasitelova kříže obtíže, kterým čelí v důsledku svého stavu .
Ortodoxní církve , podobně jako oficiální katolicismus, odsuzují homosexuální vztahy jako hřích. Například Ruská pravoslavná církev v „ Základech sociálního konceptu “ uvádí, že:
"Písmo svaté a učení církve jednoznačně odsuzují homosexuální sexuální styky a vidí v nich kruté překroucení Bohem dané přirozenosti člověka" [2] .
V souladu s tradicí východního křesťanství považuje pravoslaví homosexualitu v kontextu myšlenky hříšných vášní , se kterými musí každý člověk tak či onak bojovat.
Ruská pravoslavná církev sice homosexualitu jednoznačně odsuzuje jako hřích , ale zároveň považuje za nutné křesťansky milosrdný postoj k lidem s homosexuálními sklony. Základy sociálního konceptu Ruské pravoslavné církve, schválené Radou biskupů Ruské pravoslavné církve ve dnech 13. – 16. srpna 2000, hovoří o nutnosti, aby církev přistupovala k lidem s homosexuálními sklony „pastoračně“. nutnost a možnost „křesťanského společenství“ křesťanů s homosexuály, poskytování „duchovní podpory“ a modlitební pomoci homosexuálům při zbavení se homosexuality [161] .
Starověké východní církve tradičně dodržují odsuzování homosexuálních vztahů.
Mnoho církví v anglikánském společenství považuje homosexualitu za přirozený jev a oslavují sňatky homosexuálů [162] .
Episkopální církev Spojených států , stejně jako anglikánské církve Velké Británie , Kanady , Jižní Afriky , Austrálie a Nového Zélandu , žehnají sňatkům osob stejného pohlaví a partnerstvím osob stejného pohlaví, přijímají otevřené homosexuály ke kněžství a mají otevřené precedenty. pro svěcení, včetně civilních partnerství, homosexuálů na biskupy. Anglikánské církve v Brazílii , Jižní Africe, jižní Indii, Novém Zélandu a Kanadě podnikly rázné kroky k podpoře a oslavě vztahů osob stejného pohlaví. [163]
Nejliberálnější postoj zaujímá americká episkopální církev [164] . V roce 2003 se episkopální církev USA stala první anglikánskou provincií , která vysvětila na biskupa otevřeně homosexuálního kněze ve vztazích osob stejného pohlaví . V roce 1976 přijala Generální úmluva Episkopální církve Spojených států rezoluci, v níž se uvádí: „Smyslem této Všeobecné úmluvy je, že homosexuální lidé jsou Božími dětmi, které mají plné a stejné právo jako všichni ostatní přijímat lásku, pastorační péče a péče o církev.“ [165] . Episkopální církev Spojených států 23. června 2005 definovala význam rezoluce ve 130stránkovém dokumentu nazvaném „Put Our Hope In Christ“ [166] :
Věříme, že Bůh nám otevírá oči pro Boží skutky, které jsme předtím nemohli vidět… právo na svěcení osob ve smluvním svazku osob stejného pohlaví… osoba žijící ve svazku osob stejného pohlaví může mít právo vést stádo Krista… členové episkopální církve uznávali svatost ve vztazích mezi osobami stejného pohlaví a přišli podporovat požehnání takových svazků a svěcení nebo zasvěcování lidí do těchto svazků… Jejich posvátnost je v příkrém rozporu s mnoha hříšnými vzory sexuality v svět… Myšlenka, že existuje pouze jeden správný způsob, jak číst nebo interpretovat Písmo, je spíše moderní myšlenka.
V roce 2010 byla do biskupství zvolena otevřeně lesbická Mary Glasspoolová , která je v partnerství s Becky Sandersovou [167] [168] .
První otevřeně gay a lesbické ministryně byly vysvěceny v roce 1977 Paulem Moorem , Jr., biskupem z New Yorku [169] . Ellen Barrett je první otevřeně vysvěcenou lesbičkou [170] .
Reverend Cameron Partridge konvertoval v roce 2001 a byl vysvěcen v roce 2005 [171] a stal se prvním otevřeně transgender ministrem, který kázal ve washingtonské katedrále [172] .
V roce 2015 Generální konvent schválil „kanonické a liturgické změny k zajištění manželské rovnosti pro biskupy“. Kanonická změna odstranila „formulaci definující manželství jako manželství mezi mužem a ženou“. Liturgické změny stanovily dva obřady manželství pro páry stejného nebo opačného pohlaví [173] .
Anglická církev učí, že „ vztahy osob stejného pohlaví představují skutečnou reciprocitu a věrnost“ [174] . Diecéze anglikánské církve v Evropě označily manželství osob stejného pohlaví, které se uskutečnilo v dánské luteránské církvi, za „skutečně radostnou událost“ [175] . Diecéze Chichester zorganizovala v Brightonu průvod homosexuálů a podpořila účast na něm [176] .
V otázce transgender lidí Valné shromáždění v roce 2017 hlasovalo pro návrh, který říká, že transgender lidé by měli být „vítáni a potvrzeni ve svém farním kostele“ [177] [178] .
V roce 2017 House of Clear of the Church of England hlasoval proti návrhu řady biskupů považovat manželství výhradně za svazek muže a ženy [179] . Návrh byl zamítnut před dosažením všech tří sněmoven v anglikánském zákonodárném sboru [180] . Poté, co byl návrh zamítnut Generální radou , arcibiskupové z Canterbury a Yorku vyzvali k „nové radikální křesťanské obnově“, která je „založená na dobrých, zdravých, prosperujících vztazích a na chápání toho, co znamená být člověkem ve 21. a být sexy." [181] . Biskupka z Gloucesteru Rachel Trewicková se dostala do titulků, když vyzvala k genderově inkluzivnímu jazyku a prohlásila, že „Boha nelze vidět jako člověka. Bůh je Bůh . " [182]
Na Generální radě Kanadské anglikánské církve v roce 2016 získal návrh na změnu kánonu manželství tak, aby zahrnoval manželství osob stejného pohlaví, požadovanou 2/3 většinu a byl schválen; v roce 2019 prošel druhým čtením a získal 2/3 většinu v komorách kléru a laiků [183] [184] . Také v roce 2016 torontská diecéze poprvé zvolila Kevina Robertsona , otevřeně gaye, biskupa stejného pohlaví, poprvé [185] .
Generální rada Kanady schválila rezoluci umožňující každé provinční radě a diecézi žehnat nebo uzavírat sňatky osob stejného pohlaví [186] .
V roce 2013 povolilo deset anglikánských diecézí ( Edmonton , Nové Skotsko a Ostrov prince Edwarda , Rupert 's Land , Ottawa , Vancouver New Westminster , Toronto , Huron of London , Hamilton Niagara , Montreal a British Columbia ve Victorii ) požehnání a sňatek. páry stejného pohlaví. Anglikánské farnosti Central Interior (bývalá diecéze Caribou ) také povolují takové obřady [187] .
Colin Fletcher , současný biskup z Oxfordu , povolil alespoň jednu oslavu osob stejného pohlaví pořádat ministrem Anglické církve, který předsedal vysoce postavenému svatebnímu obřadu pro kněžku Mpho Tutu a jejího partnera. Mpho Tutu je dcerou zesnulého biskupa Desmonda Tutu z Jižní Afriky [188] [189] , známého bojovníka proti apartheidu a nositele Nobelovy ceny za mír z roku 1984 .
V roce 2003 byl Rowan Smith, děkan katedrály sv. Jiří v Kapském Městě , vřele přivítán farníky poté, co vyšel [190] . Douglas Torr, další kněz, také vystoupil ve svém sboru v Johannesburgu [191] . Navíc Mervyn Castle, který je otevřeně gay, byl vysvěcen na biskupa v Kapském Městě [192] .
Diecéze Kapského Města v roce 2009 hlasovala pro uznání svazků osob stejného pohlaví [193] . Hlasování z roku 2009 „[učinilo] malý krok k přijímání gayů ve ‚věrných a oddaných vztazích‘“ [194] . Usnesení také uvádí, že „potvrzuje pastorační odpověď na partnerství osob stejného pohlaví s věrným závazkem v našich farních rodinách“; [193]
Provinční synod přijal v roce 2013 rezoluci „vyzývající své biskupy, aby poskytli pokyny ohledně pastorační péče pro páry stejného pohlaví, které uzavřely civilní svazky v souladu s jihoafrickým právem“ [195] . Rozlišení je také [196] :
V roce 2018 synod anglikánské církve Nového Zélandu odhlasoval povolení rituálů posvěcení manželství osob stejného pohlaví a civilních svazků [198] . Před oficiálním požehnáním církev prohlásila, že „duchovcům by mělo být umožněno ‚uznávat při veřejné bohoslužbě‘ občanský svazek osob stejného pohlaví nebo státní sňatek členů jejich náboženské komunity“ [199] .
Farnosti Pakekh jsou otevřenější v otázkách gayů a lesbiček , včetně svěcení a požehnání svazkům osob stejného pohlaví . Diecéze Dunedin a Auckland jsou známé dalšími podobnými příklady, včetně svěcení gay duchovních bez celibátu a požehnání vztahům osob stejného pohlaví, které provádějí kněží jako úředníci [200] [201] . V roce 2006 byl v diecézi Dunedin vysvěcen otevřeně gay a partner stejného pohlaví jáhen [202] . Následně byl tentýž jáhen vysvěcen na kněze [203] . Diecéze Auckland také zavedla politiku ve prospěch svěcení gayů a lesbických kněží v partnerstvích osob stejného pohlaví [204] . Kongregace mohou nabídnout „požehnání vztahu“ pro dva partnery v diecézi Auckland [205] . V roce 2005 vstoupil pár osob stejného pohlaví do občanského svazku v kostele sv. Matouše v diecézi Auckland [206] . V roce 2011 přijala diecéze Wayapu rezoluci potvrzující svěcení gayů a lesbických duchovních [207] . Biskupský kaplan v diecézi Wayapu také provedl požehnání pro pár stejného pohlaví [208] . V roce 2017 Andrew Hedge , biskup z Wayapu , jmenoval děkanem katedrály ve Wayapu [209] [210] gay kněze oddaného se svou partnerkou .
V roce 2020 odvolací tribunál, nejvyšší církevní soud Anglické církve v Austrálii , rozhodl, že diecéze mohou povolit požehnání pro svazky osob stejného pohlaví [211] [212] [213] . Roger Herft jako diecézní biskup z Newcastlu „podporoval požehnání svazkům osob stejného pohlaví“ [214] . Kostel svatého Ondřeje v Subiaco , Perth , Západní Austrálie , byl první anglikánskou církví v Austrálii, která veřejně vítala gaye, lesby, bisexuály a transgender lidi. LGBT lidé jsou vítáni na jeho nedělních večerních bohoslužbách. [215] Od té doby ostatní diecéze zaujaly pozitivní postoje vůči párům stejného pohlaví a LGBT duchovním. V roce 2013 diecéze diecéze Petra hlasovala pro uznání svazků osob stejného pohlaví [216] . Roger Herft, arcibiskup Peter , řekl, že "gayové a lesbičky slouží v kněžství. Jsou mnou vysvěceni a jsou ctěni a respektováni jako kněží..." Diecéze Perth odhlasovala, že již nebude zakazovat kněžím mít vztahy, včetně sexuálních. jedničky, manželství [217] [218] .
V roce 2011 zvolila diecéze Adelaide nového pomocného biskupa Tima Harrise , který podpořil povolení LGBT duchovenstva [219] . Kromě toho v roce 2012 diecéze Gippsland jmenovala otevřeně homosexuálního kněze [220] a v roce 2015 John Packers , biskup z Wangaratty , podpořil sňatky osob stejného pohlaví a připojil se k arciděkanovi, který se již nabídl, že sňatky osob stejného pohlaví, pokud dovoleno tak učinit [221] [ 222] . Sarah McNeilová , biskupka z Graftonu , navíc podpořila a podpořila LGBT duchovní a jejich postoje [223] . Cathedral Church of the Diecese of Grafton a St John's Cathedral of Diecese of Brisbane oficiálně podporovaly a podporovaly LGBT lidi [224] . V roce 2015 schválil Výbor pro sociální odpovědnost anglikánské církve v Jižním Queenslandu civilní svazky pro páry stejného pohlaví [225] . Také v roce 2015 Kay Goldsworthy , biskup z Gippslandu , jmenoval otevřeně gay kněze v partnerství osob stejného pohlaví na jinou pozici [226] . Také v roce 2016 Gary Weatherill , biskup z Ballaratu , oznámil svou podporu manželství osob stejného pohlaví [227] . V dubnu 2016 církev svatého Ondřeje v diecézi Perth veřejně požehnala svazkům osob stejného pohlaví [228] . V roce 2018 arciděkan Peter McLeod-Miller „vedl neformální obřad svírání rukou“. pro pár stejného pohlaví [229] [230] . V Melbourne se několik anglikánských kněží zúčastnilo sňatku osob stejného pohlaví a požehnalo mu [231] . V roce 2018 zvolila diecéze Gippsland Richarda Treloara, hlasitého zastánce manželství osob stejného pohlaví [232] . Diecéze Wangaratta a Ballarat hlasovaly pro požehnání občanským svazkům osob stejného pohlaví [233] [234] . Děkan katedrály svatého Jana v Brisbane, reverend Peter Catt, napsal, že žehná svazkům osob stejného pohlaví . Diecéze Wangaratta a Newcastle schválily obřady požehnání pro manželství osob stejného pohlaví [236] [237] [238] .
Titulky novin v Severní Americe uváděly, že Skotská episkopální církev souhlasila s svěcením gayů a lesbiček v oddaných vztazích. Církev tak učinila prohlášení, že tato politika není nová. Církev ohledně tiskové zprávy uvedla: "Zájem tisku se soustředil na jednu malou část celkového prohlášení." Pokračujeme v mluvení o tom:
„Když mluvíme o tom, že v současné době neexistují žádné překážky pro svěcení osoby, která může být v úzkém vztahu s příslušníkem stejného pohlaví, biskupové pouze konstatovali stávající situaci ve Skotsku , kde na rozdíl od některých jiných provincií existují návrhy. Generální rada nikdy nepřijala, že by takovému svěcení bránila. Proto oznámení učiněné na začátku tohoto měsíce nepředstavuje žádnou změnu v politice biskupů“ [239] .
V roce 2005 byli duchovní schopni uzavírat civilní partnerství osob stejného pohlaví a ve skotské episkopální církvi není sexuální abstinence předpokladem pro vstup do civilních svazků [240] . Od roku 2008 žehná glasgowská katedrála Panny Marie civilním partnerstvím [241] .
V roce 2015 hlasovala Skotská episkopální církev pro obřady manželství osob stejného pohlaví [242] . Po tomto hlasování se v katedrále v Dundee konala první svatba osob stejného pohlaví . V roce 2016 Generální rada odhlasovala změnu manželského kánonu tak, aby umožňoval párům stejného pohlaví uzavírat manželství. Po druhém čtení v roce 2017 byl návrh schválen 97 hlasy pro, 33 proti a 3 se zdrželi hlasování [244] [245] .
Waleská církev podnikla kroky k povolení sňatků osob stejného pohlaví a obřadů požehnání pro svazky osob stejného pohlaví [246] . Generální rada hlasovala pro pořádání oficiálních ceremonií pro vztahy osob stejného pohlaví [247] .
Od roku 2005 povoluje waleská církev kněžím uzavírat civilní partnerství osob stejného pohlaví [248] . V roce 2020 církev vysvětila prvního otevřeně provdaného lesbického biskupa provincie [249] . V roce 2015 řídící orgán odhlasoval schválení sňatků osob stejného pohlaví, většina dotázaných také hlasovala pro sňatky osob stejného pohlaví. Mezi diecézemi, diecéze St. Asaph a diecéze Llandaff drtivou většinou podporovaly manželství osob stejného pohlaví . V dubnu 2016 přijalo kolegium biskupů rozhodnutí plně schválit páry stejného pohlaví a nabídnout sváteční modlitby za manželství stejného pohlaví [251] . Z modliteb určených pro páry stejného pohlaví, první forma děkuje Bohu „za [dva lidi], kteří v sobě našli takovou lásku a společenství, že je to podnítilo, aby věnovali svůj život vzájemné podpoře“ [252] .
V roce 2016 podepsalo mnoho duchovních v irské církvi dopis podporující episkopální církev USA a její otevřený postoj k požehnání párům stejného pohlaví [253] . Civilní partnerství jsou povolena od roku 2005. V roce 2008 "Church of Ireland Pensions Board potvrdila, že bude s občanskými partnery zacházet stejně jako s jejich manželi [254] . Valné shromáždění přijalo Politiku vedení důchodů v roce 2008 [255] . Ujištění o sexuální abstinenci se od duchovní.256 V roce 2012 církevní duchovní penzijní fond nadále uznával, že „nárok na důchod registrovaného občanského partnera člena církve bude stejný jako práva pozůstalého manžela.“ 257 Pokud jde o soužití, církev uvedla, že „jakýkoli pohled na [258]záměr páru být věrný a oddaný ve vztahu po celý život.“zahrnovatsoužití [ 259] .
LuteránstvíV roce 2013 byl Guy Erwin , který byl v partnerství gayů 19 let, jmenován biskupem jihozápadní Kalifornie synodu Evangelické luteránské církve v Americe (ELCA) v Kalifornii a stal se prvním otevřeně gayem, který byl vysvěcen na biskupa ELCA [260 ] .
Evangelical Lutheran Church in America ( ELCA ), největší luteránská církevní organizace ve Spojených státech, umožňuje LGBTQ+ sňatky a svěcení LGBTQ+ duchovních. Politika ELCA uvádí, že LGBTQ+ jednotlivci jsou vítáni a povzbuzováni, aby se stali členy a podíleli se na životě kongregace [261] .
V červenci 2011 Pancírkevní shromáždění Evangelické luteránské církve v Kanadě vydalo nové prohlášení o sexualitě, které umožňuje duchovním uzavírat partnerství osob stejného pohlaví a umožňuje požehnání svazkům osob stejného pohlaví [262] .
Mezi luterány panují protichůdné postoje ohledně homosexuality. Liberální směr, který tvoří většinu luteránů, nepovažuje homosexuální vztahy za hřích [263] . A tak Evangelická luteránská církev v Americe , Evangelická církev Německa , Protestantská církev Nizozemska žehnají svazkům osob stejného pohlaví a otevírají služby pro homosexuály žijící v oddaných vztazích mezi osobami stejného pohlaví [264] [265] [266] [267] [268] . Dánská církev a italská evangelicko-luteránská církev žehnají svazkům osob stejného pohlaví [269] [270] , norská církev umožňuje homosexuálům stát se kněžími [271] . Od 1. listopadu 2009 se švédská církev stala první hlavní denominací, která oficiálně korunovala manželství osob stejného pohlaví [272] a v listopadu 2009 byla otevřená lesbička Eva Brunne vysvěcena na biskupku Stockholmu . Kanadská evangelická luteránská církev se v červenci 2011 stala další významnou denominací, která žehná sňatkům osob stejného pohlaví a umožňuje službu gay kněžím .[273] .
Konzervativní denominace, jako je Lutheran Church-Missouri Synod , Lutheran Church of Australia a Wisconsin Evangelical Lutheran Synod , považují homosexuální vztahy za hříšné a dovolují sloužit pouze těm, kteří bojují s homosexuálními sklony .
Luteránské církve v postsovětském prostoru se drží konzervativních postojů. V roce 2008 zveřejnila Estonská rada církví obecný postoj svých členů, podle kterého "tradici Písma svatého nelze vykládat ve smyslu povolení praktikování homosexuality. Podle Bible je homosexualita hříchem, který je ve Starém i Novém zákoně považováno negativně. Podle chápání církevního života a praxe nelze hřích „proměnit v normu.“ Tento postoj potvrdili biskupové estonské, lotyšské a litevské evangelicko-luterské církve [276] .
PresbyteriánstvíMnoho presbyteriánů na Novém Zélandu je aktivních ve Sdružení a Kongregaci křesťanského smíření [277] , ekumenické skupině, která podporuje plné začlenění a účast všech lidí v církvi, včetně gayů a lesbiček.
V Americe jasnější presbyteriáni[ upřesnit ] je koalice inkluzivních gay kongregací založená v roce 1980. Dnes organizace zahrnuje 113 církví, přičemž mnozí neformálně schvalují toto poslání plněji vítat lidi všech sexuálních orientací do církevního života.
Církevní soud pro sjednocenou presbyteriánskou církev v Jižní Africe uvádí, že „Presbyteriánská církev povoluje sňatky homosexuálů“ [278] .
Sjednocená církev Kanady se 70% presbyteriánským členstvím je zcela otevřená ohledně homosexuality a podporuje manželství osob stejného pohlaví (viz výše). V květnu 2011 se presbyteriánská církev v USA po 30 letech diskusí rozhodla ordinovat a přijímat otevřeně homosexuální lidi do pastorační služby [279] [280] . Skotská církev povoluje obřad svazků osob stejného pohlaví od roku 2006, první gay byl vysvěcen v roce 2009 a v roce 2013 bylo oficiálně rozhodnuto povolit svěcení otevřeně gayům v církevních odborech [281] .
Zpráva presbyteriánské církve v Kanadě z roku 2002 shrnula tento postoj a poznamenala, že církev „je proti jakémukoli postoji nenávisti nebo diskriminace zaměřené na homosexuály, církev věří, že jejím posláním je vést všechny lidi k milosti a milosrdenství Ježíše Krista“. Poznamenává, že „[Presbyteriánská církev v Kanadě] má na odpovědných pozicích lesby a homosexuály, lidé s homosexuální orientací mohou požívat všech privilegií členství v církvi“ [282] . 145. valné shromáždění v červnu 2019 přijalo dvě doporučení: Presbytáře podle zákona o bariérách mohou být paralelní s definicemi manželství jako „smluvního vztahu mezi mužem a ženou nebo jako smluvního vztahu mezi dvěma dospělými“ a že LGBTQI osoby mohou být vysvěceny jako kněží a vládnoucí starší [283] . Doporučení byla schválena Valným shromážděním v roce 2021 [284] .
Mezi presbyteriány neexistuje shoda a po mnoho let se vedou spory ohledně homosexuality. Presbyteriánská církev v Americe , Asociace reformované presbyteriánské církve ( Associate Reformed Presbyterian Church ) a Ortodoxní presbyteriánská církev ( Ortodoxní presbyteriánská církev ) odsuzují vztahy mezi osobami stejného pohlaví jako neslučitelné s biblickou morálkou, ale věří, že homosexuálové mohou činit pokání a vzdát se „způsob života“ [285] . V Brazílii presbyteriánská církev ( Igreja Presbiteriana do Brasil ) odsuzuje homosexuální vztahy a navíc se postavila proti zákonu proti homofobii [286] . Presbyteriánská organizace OneByOne považuje za své poslání „reformovat“ homosexuály .
KřestBaptistická síť je britská organizace, která podporuje neheterosexuální křesťany a lidi, kteří se zajímají o svou sexualitu v církvi. Baptistická aliance je americké baptistické hnutí, které podporuje manželství osob stejného pohlaví a je otevřené LGBT lidem [288] [289] . Sdružení dobročinných a podporujících baptistůsestává z baptistických církví, organizací a jednotlivců, kteří podporují lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci a genderovou identitu a zasazují se o začlenění LGBT lidí do baptistických náboženských komunit [290] . Tato skupina se skládá z téměř 100 církví a organizací přidružených k American Baptist Churches USA.a Co-operative Baptist Fellowship[291] . Národní baptistická konvence USA, Americké baptistické církve USA, a Progressive National Baptist Conventionmít kongregace a duchovní, kteří k této otázce zaujímají liberální postoj [292] .
Výzkum v USA ukazuje, že LGBT lidé se identifikují spíše jako protestanti než jako katolíci [293] [294] [295] . George Barna , konzervativní křesťanský autor a výzkumník, provedl v roce 2009 ve Spojených státech průzkum, který zjistil, že gayů a lesbiček , kteří se hlásí ke křesťanství, je více, než se dříve myslelo. Některá ze svých hlavních zjištění z dat shrnul takto: [296] „Lidé, kteří vykreslují dospělé gaye jako bezbožné , hédonistické , antikřesťanské, nepracují s fakty. Velká většina gayů uvádí víru jako hlavní součást svého života, považují se za křesťany a tvrdí, že mají v dnešních životech nějaký smysluplný osobní závazek vůči Ježíši Kristu .“ Barna také zjistil, že LGBT lidé spíše interpretují víru jako individuální než kolektivní zkušenost [297] .
V roce 1986 Evangelical and Ekumenic Women's Caucus (EEW), tehdy známý jako International Evangelical Women's Caucus , přijal rezoluci, která uvádí: „Zatímco homosexuálové jsou dětmi Božími, a na základě biblického pověření Ježíše Krista , které jsme všichni vytvořili FEEW rovný v očích Boha a jako uznání přítomnosti lesbické menšiny v FEEW, FEEW zaujímá pevný postoj ve prospěch ochrany občanských práv homosexuálů “ [298] .
Někteří křesťané věří, že biblické pasáže byly špatně přeloženy nebo že tyto pasáže neodkazují na LGBT orientaci v moderním smyslu [299] . Liberální křesťanští učenci, stejně jako konzervativní křesťanští učenci, zkoumají dřívější verze textů, které tvoří Bibli v hebrejštině nebo řečtině . V těchto raných textech je mnoho termínů, které moderní učenci interpretují jinak než předchozí generace vzdělanců [300] [301] [302] . Existují obavy z kopírovacích chyb, padělků a zaujatosti překladatelů pozdějších Biblí [300] [301] [302] . Považují některé verše, například ty, o nichž říkají, že podporují otroctví [300] nebo nerovné zacházení se ženami [301] , dnes za neplatné a v rozporu s vůlí Boží přítomnou v kontextu Bible . Odkazují na tyto otázky a argumentují, že je třeba změnit teologické názory na sexuální vztahy, jak říkají, na dřívější pohled . Považovat sexuální vztahy v manželství za pozitivní, bez ohledu na sexuální orientaci. A jsou toho názoru, že biblické verše se nezmiňují o homosexuálních vztazích [302] .
Průzkum z roku 2014 zjistil, že 43 % bílých evangelikálních amerických křesťanů ve věku 18 až 33 let podporuje manželství osob stejného pohlaví [303] . Některé evangelikální církve přijímají homosexualitu a oslavují sňatky osob stejného pohlaví [304] [305] . Pastoři se také podíleli na změně tradičního postavení své církve. Stejně jako New Heart Community Baptist Church of La Mirada v roce 2014, který se nachází na předměstí Los Angeles [306] . Nebo GracePointe Church ve Franklinu na předměstí Nashvillu také učinil toto rozhodnutí v roce 2015. [307] .
Al Sharpton , baptistický ministr a vůdce hnutí za občanská práva , během své kampaně za demokratickou prezidentskou nominaci v roce 2004 prohlásil , že otázka, zda by gayové nebo lesby měli mít možnost se ženit, je urážlivá: „Je to jako říkat, že dáváte černé nebo bílé. nebo Hispánci právo žít spolu – ale nevdávat se [...] Je to jako ptát se „Podporuji černé manželství nebo bílé manželství“... Z této otázky lze usoudit, že gayové nejsou jako ostatní lidé“ [308] .
Řada církví zaujímá flexibilnější pozici. Tedy Baptistická unie Velké Británieje přesvědčen, že páry stejného pohlaví „by neměly být diskriminovány kvůli své sexuální orientaci“, ale ti křesťané, kteří považují vztahy mezi osobami stejného pohlaví za špatné, by neměli být nuceni změnit svůj postoj k principu jejich víry [309] . Národní baptistická konvence USA neformuluje oficiální stanovisko, ponechává jej na uvážení každé jednotlivé kongregace. [310] .
Americký pastor Fred Phelps , hlava Westboro Baptist Church , který často pronášel proti přítomnosti LGBT ideologie v náboženských praktikách , byl těžce kritizován a pronásledován v médiích . Dostal zákaz vstupu do Spojeného království [311] . Rozhodnutím Rady starších byl Phelps exkomunikován . A brzy zemřel v souvislosti s kritickým zdravotním stavem. Jeho syn Nathan se stal LGBT aktivistou a odsuzuje náboženskou skupinu svého otce [312] .
Mnoho baptistických církví neschvaluje homosexuální vztahy. Takže koalice amerických baptistických církví USA, a to navzdory skutečnosti, že některé její členské organizace zastávají opačný postoj, tvrdí, že „homosexuální praktiky jsou neslučitelné s křesťanským učením“, a staví se proti manželství osob stejného pohlaví [313] [314] .
Obtížnost počítání spočívá ve skutečnosti, že baptisté považují za členy své náboženské skupiny pouze ty, kteří byli pokřtěni v dospělosti při vědomí. Křest , od konce 19. století největší náboženská denominace ve Spojených státech amerických , je zastoupen v každém státě USA , ale nikde netvoří většinu, s výjimkou států Virginie a Texas , kde jsou nejrozsáhlejší. většina protestantů, nepočítaje 28 % katolíků v Texasu a 12 % katolíků ve Virginii. Baptisté v těchto státech jsou také členy Southern Baptist Convention USA . Americká jižní baptistická konvence má přes 16 milionů členů z celkového počtu 54,85 milionů amerických baptistů . Světová baptistická unie zastupuje většinu baptistů na světě . Americká jižní baptistická konvence vystoupila ze Světové baptistické unie v roce 2004. Jižní baptistická konvence obvinila tehdejšího prezidenta Baptistické světové unie Kima z přijetí „liberální teologie“ kvůli své podpoře výkonu pastorační služby žen a také proto, že její člen Koalice American Baptist Churches USA, přijatých do členských organizací obhajujících sňatky mezi osobami stejného pohlaví [315] . V roce 2005 dvě organizace Southern Baptist Convention , Virginia Baptist General Association a Texas Baptist General Convention , požádaly o členství v Baptist World Union a byly přijaty [316] . V roce 2014 byla baptistická církev New Heart Community v La Mirada , která se nachází na předměstí Los Angeles , také vyloučena z Jižní baptistické úmluvy kvůli přijetí homosexuality a manželství osob stejného pohlaví [306] .
Jižní baptistická konvence vydala řadu rezolucí odsuzujících homosexuální aktivitu jako „akt zkažené přírody“, „překroucení božských měřítek“, „porušení přírody“ a „ohavnost vůči Bohu“ [3] . Je také proti sňatkům homosexuálů [148] .
Evangeličtí křesťanští baptisté se v postsovětském prostoru drží konzervativních postojů a považují homosexualitu za „hříšnou závislost“, která „vyžaduje uzdravení“. Jakýkoli pokus legalizovat vztahy osob stejného pohlaví je uznáván jako „přímá vzpoura proti Bohu a jím určeným přírodním zákonům“ [317] .
MetodismusNázory metodistů na homosexualitu jsou různorodé, protože neexistuje jediná denominace, která by reprezentovala všechny metodisty. Světová metodistická rada , která zastupuje většinu metodistických denominací, nemá žádná oficiální prohlášení týkající se sexuality. Metodická církev Velké Británie umožňuje kněžím žehnat sňatkům osob stejného pohlaví [318] . Sjednocená metodistická církev (více než 6 milionů věřících jen v USA ), která pokrývá Spojené státy , Filipíny , části Afriky a části Evropy , rozšiřuje službu na homosexuální osoby s ohledem na to, že všichni lidé mají posvátnou hodnotu [319 ] [320] [321] .
Metodistická církev Nového Zélandu schválila svěcení otevřeně gay a lesbických kněží od roku 2004 [322] . V roce 2013, kdy byly na Novém Zélandu legalizovány sňatky osob stejného pohlaví , mohly kongregace uzavírat sňatky osob stejného pohlaví [323] . Sjednocená církev v Austrálii povolila starším, aby otevřeně ordinovali gay a lesbické duchovní [324] a církve mohou žehnat uzavřeným partnerstvím párů stejného pohlaví [325] . 13. července 2018 Australská sjednocená církev odhlasovala v národním shromáždění zavedení oficiálních svatebních obřadů pro páry stejného pohlaví [326] . United Church of Canada, člen Světové metodistické rady, je sjednocená církev, která vznikla sloučením několika denominací, včetně metodistů. Tato denominace podporuje začlenění LGBT. V církvi jsou vysvěceni otevření gayové a lesby a v roce 2012 byl do čela celé denominace zvolen první otevřeně gay moderátor [327] . Sjednocená církev Kanady podporuje manželství osob stejného pohlaví od roku 2003 [328] .
V roce 2020 se metoditská církev Jižní Afriky rozhodla, že nebude bránit svým členům, laikům nebo duchovním, ve vstupu do občanského svazku osob stejného pohlaví [329] [330] [331] . Církev dovolila [ gay ministrům ] mít homosexuální vztahy jako ministři a dovolila [gay ministrovi] bydlet ve farním domě s [partnerem]. [332] .
AdventismusCírkev adventistů sedmého dne se postavila proti [140] sexuálním praktikám osob stejného pohlaví a tvrdila, že „sexuální vztahy jsou přípustné pouze v manželských vztazích mezi mužem a ženou“ a všechny vztahy mimo manželskou intimitu nejsou v souladu s Božím plánem [ 333] . Současná církevní politika však uvádí, že otevřeně homosexuální jedinci (a „praktikující“) by měli být zváni na bohoslužby a zacházeno s nimi s láskou a laskavostí, jako by měla každá lidská bytost [334] [335] . To platí i pro obsazování církevních funkcí homosexuály [336] .
Církev adventistů byla založena v roce 1863 v USA , její sídlo se nachází v Silver Spring , Maryland , sdružuje více než 20 milionů věřících.
Patrick Allen , bývalý adventní pastor a současný generální guvernér Jamajky , v listopadu 2012 vyzval své krajany, aby následovali příkladu biblického proroka Nehemiáše , který prokázal „nulovou toleranci vůči korupci a rozhodné kroky k jejímu vymýcení“. Allen si posteskl nad "významnou změnou k horšímu... toho, čemu se říká "nový normál". Tento trend začal zákazem modliteb ve školách a později ve vládních úřadech v bývalé "bastě křesťanství" ve Spojených státech pod praporem náboženské svobody ." Guvernér Allen pokračoval: "Existuje rostoucí tlak na státy jako Jamajka , aby uznaly zvláštní práva pro lesby a gaye , dokonce i hrozba zadržování finanční pomoci těm, kteří to neudělají." [ 337]
letničníMetropolitan Community Church je letniční denominace založená v roce 1968 v Los Angeles , aby sloužila LGBT lidem s křesťanskou vírou . Globální aliance afirmujících apoštolských letničních má své kořeny v roce 1980, což z ní činí jednu z nejstarších existujících pro- LGBT apoštolských letničních denominací [338] . Další takovou organizací je International Affirmative Pentecostal Church , která je v současnosti největší afirmativní letniční organizací s církvemi v USA , Velké Británii , Střední a Jižní Americe, Evropě a Africe. Také United Church of Christ slaví manželství osob stejného pohlaví [339] .
Homosexuální letniční církev byla založena v roce 1980 v Schenectady , New York [340] .
Většina církví, které jsou v letničním hnutí, považuje homosexuální vztahy za hřích. Největší letniční církev Assemblies of God odkazuje na tradiční chápání biblických textů jako na „perverzi“. Homosexualita je vnímána spíše jako chování než orientace, dospělí mohou po pokání změnit svou sexuální orientaci na heterosexuální, protože pro Boha není nic nemožné [103] [138] . Homosexualitu kategoricky odsuzovaly i další mezinárodní letniční církve - Církev Boží [341] , Mezinárodní církev čtyřstranného evangelia [342] , Letniční shromáždění světa [343] , Církev Boží v Kristu [156] , Mezinárodní Svatost letniční církev [342] . Postoj Sjednocené letniční církve je takový, že každý církevní duchovní, který bude shledán vinným ze sexuálních hříchů, je okamžitě zbaven funkce a ztrácí právo nadále sloužit v církvi [344] .
Stejně pevnou pozici zaujímají křesťané evangelické víry (letniční) v Rusku . Biskup K. V. Bendas, člen Odborné rady Výboru Státní dumy Ruské federace pro veřejná sdružení a náboženské organizace, tvrdí, že homosexualita „není nemoc, kterou je třeba léčit, ale hřích, který je třeba vymýtit! “ [345] .
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormoni)Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů jasně říká, že homosexuální sklony nejsou samy o sobě hříšné [101] . Homosexuální vztahy jsou však považovány za vážný hřích na úrovni nebo dokonce vyšší než jiné sexuální aktivity mimo legální heterosexuální manželství [149] . Mormoni aktivně vystupují proti sňatkům osob stejného pohlaví v USA s tím, že podkopávají skutečný účel manželství [150] . Mormoni tak přispěli v roce 2008 na kampaň proti sňatkům osob stejného pohlaví v Kalifornii („ Proposition 8 “) v rozsahu od 50 % do 75 % rozpočtu kampaně [346] .
Spolu s tím mormonská církev vyzvala své členy, aby oslovovali homosexuály s láskou a porozuměním, což vyvolalo kritiku a protesty konzervativnějších církví [347] .
Svědkové JehovoviSvědkové Jehovovi považují homosexuální styk jakékoli povahy za formu smilstva spolu s jakýmkoli sexuálním stykem, který přesahuje intimní život legálně ženatého muže a ženy [348] . Manželství osob stejného pohlaví jsou odmítána jako v rozporu s biblickou definicí manželství jako svazku muže a ženy [147] [349] .
Podle učení svědků Jehovových Bůh neschvaluje ani neschvaluje homosexuální praktiky a nepřipouští homosexuální svazky, které považuje za ohavné [147] . Členové společnosti Svědkové Jehovovi jsou povinni zdržet se jakékoli formy homosexuálního chování, které je považováno za vážný hřích; nekajícní homosexuálové jsou vyloučeni z kongregace [146] . Učení svědků Jehovových však učí odmítat homosexuální chování , ale ne lidi [350] , zatímco povzbuzuje lidi, kteří mají homosexuální touhy, aby se svými sklony bojovali, stejně jako povzbuzuje heterosexuály, kteří nejsou ženatí nebo jsou v manželství. osoba k tomu, která nemůže mít pohlavní styk [348] . Svědkové Jehovovi navíc učí, že odsouzení homosexuálních praktik v Bibli nemůže být důvodem pro homofobii nebo pohrdání homosexuály a že se všemi sousedy by se mělo zacházet s respektem a důstojností [348] .
V závislosti na učení církví jsou křesťané, kteří zažívají homosexuální náklonnost, povzbuzováni, aby se buď naučili udržovat heterosexuální vztahy, překonávali homosexuální sklony, žili v sexuální abstinenci, nebo měli vztahy se stálým partnerem. První dvě možnosti odpovídají postoji konzervativních křesťanů, třetí možnost připouštějí liberální křesťané. V souladu s těmito postoji existují různé typy podpory homosexuálních křesťanů ze strany organizací v blízkosti církve.
Mezinárodní katolická organizace "Courage"[351] se zaměřuje na podporu abstinence od stejnopohlavního sexu. Jiné skupiny povzbuzují homosexuální členy, aby se snažili zcela snížit nebo odstranit svou přitažlivost ke stejnému pohlaví . Příklady takových skupin jsou: PFOKS[352] která si říká "ex-gay"; Pozitivní alternativa k homosexualitě[353] , což je koalice organizací věnujících se „pomáhání lidem s nechtěnými přitažlivostmi ke stejnému pohlaví naplnit jejich osobní touhy po změně, ať už rozvojem jejich přirozeného heterosexuálního potenciálu nebo volbou celibátního, nesexuálního životního stylu“.
Medico-psychologické publikace popisují pokusy lidí změnit svou sexuální orientaci, vedené náboženským přesvědčením. Například Warren Throckmorton , profesor psychologie na Grove City College , popisuje 11 publikací o takovém jednání v přehledu literatury [354] [355] .
Mimo jiné popisuje práci publikovanou v roce 1999 v Journal of Psychology & Theology , která popisuje výsledky studie 140 lidí (102 mužů a 38 žen), kteří se snaží změnit svou sexuální orientaci, vedeni náboženským přesvědčením.
Jeden rok po počátečním sledování byla úspěšnost chování 60,8 % u mužů a 71,1 % u žen. Zároveň byli účastníci považováni za behaviorálně úspěšné, pokud se po dobu jednoho roku zdrželi fyzického homosexuálního kontaktu.
Podle studie profesora psychologie Kima Schaeffera a kolegů z Point Loma Nazarene University „souvisel úspěch se silnou náboženskou motivací a pozitivním duševním zdravím“. Mezi lidmi, kteří nejsou uvedeni jako behaviorálně úspěšní, většina (88,2 %) uvedla, že se nadále snaží změnit svou sexuální orientaci, což podle studie naznačuje, že účastníci považují za pravděpodobné, že dosáhnou změny sexuální orientace [356] [ 357] .
Systematický přehled prokazující neúčinnost pokusů o změnu sexuální orientace (včetně náboženských metod) popsal problémy výzkumu prokazujícího účinnost PSO [358] . Schaefferova studie byla kritizována za to, že měřítkem úspěšnosti změny sexuální orientace v ní byla abstinence od homosexuálního styku, která ukazuje změnu sexuálního chování, nikoli však orientace, a také za vzorek tvořený převážně bílými muži.
Přehled nezahrnoval studii úsilí o změnu orientace mezi 1 060 bývalými nebo současnými členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů . Podle studie byly náboženské metody reorientace nejběžnější, začaly dříve, byly prováděny delší dobu a byly nejškodlivější a nejméně účinné [359] . Mezi omezení studie je třeba poznamenat její retrospektivní design a závislost na self-reportech subjektů [358] .
Skupiny konzervativních křesťanů, jejichž cílem je překonat homosexuální sklony, se často obracejí k použití reparativní terapie [360] . Ve skutečnosti vzestup fundamentalismu v USA v 70. letech poskytl reparativním terapeutům klienty – mladé lidi, jejichž sexuální orientace byla v rozporu s jejich náboženským přesvědčením . Reparativní terapie, podporovaná především National Association for the Study and Therapy of Homosexuality ( NARTH ), byla opakovaně kritizována a odsuzována mnoha předními odbornými lékařskými, psychologickými a vzdělávacími asociacemi [98] [362] . V srpnu 2009 Americká psychologická asociace (APA) uvedla, že odborníci by měli věřícím gayům a lesbám poskytovat adekvátní a realistické informace. Podle APA by si homosexuálové měli vybírat svůj vlastní životní styl na základě informací, které jim budou poskytnuty. Zástupci APA ve skutečnosti považovali za přijatelné pouze dvě možnosti pro udržení duševního zdraví homosexuálů – zachování sexuální abstinence nebo udržování vztahů mezi osobami stejného pohlaví, zcela odmítali pokusy o změnu sexuální orientace jako neperspektivní a zdravotně nebezpečné (riziko zvýšené úzkosti, deprese, pokusy o sebevraždu). Pokud jde o reparativní terapii, zpráva APA uvedla: „Bylo vědecky dokázáno, že sexuální orientace se pravděpodobně nezmění v důsledku úsilí vynaloženého za tímto účelem“ [97] .
Podle přehledu studií 12 studií na toto téma shledalo reparativní terapii neúčinnou a pouze jedna studie, kterou provedl vedoucí NARTH Joseph Nicolosi , dokázala opak [363] . Jeho studie byla navíc publikována v časopise Psychological Reports . Tento časopis účtuje vědcům poplatky za publikování výzkumu a má také extrémně nízký impakt faktor [364] . Studie byla také kritizována v systematickém přehledu za použití retrospektivních self-reports a nerandomizovaného vzorku získaného z bývalých gayů a ministerstev NARTH a sestávajícího převážně z bílých věřících mužů [358] .
V roce 2020 byl proveden systematický přezkum účinnosti a bezpečnosti pokusů o změnu sexuální orientace. Došlo se k závěru, že studie na toto téma trpí metodologickými omezeními: absence kontrolní skupiny, výběrová zaujatost účastníků, retrospektivní design, vysoká religiozita a potenciální zaujatost subjektů, nedostatek genderové a etnické diverzity ve vzorcích. Nakonec se dospělo k závěru, že důkazy o účinnosti PSO jsou neprůkazné, zatímco existuje mnoho důkazů o jejich neúčinnosti a nebezpečnosti [358] .
Studie z Journal of the International Council for the Rehabilitation of Victims of Torture informovala o extrémních etických porušováních při provádění PEP: v některých zemích PEP zahrnuje bití, znásilňování, nucené vystavování, násilné krmení, izolaci a zadržování, zbavení jídlo, nucené zacházení, slovní napadání, ponižování a elektrický šok. Expertní skupina uvádí, že „konverzní terapie je kruté, nelidské nebo ponižující zacházení, pokud je prováděno násilně nebo bez souhlasu osoby, a může představovat mučení v závislosti na okolnostech, zejména na závažnosti způsobené fyzické a duševní bolesti a utrpení. “ [365] .
Několik studií na různých vzorcích neheterosexuálních lidí, kteří se pokusili změnit svou orientaci, zjistilo, že neheterosexuálové, kteří se o to pokusili, častěji hlásili osamělost, drogovou závislost, pokusy o sebevraždu, depresi [366] [367] [368] a duševní poruchy. zdravotní problémy [369] . To umožňuje alespoň vyvodit závěr o možné škodlivosti terapie pro ty, kterým nepomohla ke změně orientace. Průřezový design těchto studií omezuje platnost závěrů o směru příčinné souvislosti, ale zdá se nepravděpodobné, že by léčbě předcházely nepříznivé psychosociální faktory, protože snaha změnit orientaci je obvykle spojena spíše s vnějšími než vnitřními faktory [366] .
V roce 2021 vydala APA rezoluci, která konstatovala nedostatek vědeckých důkazů pro výkon PIS. Řada metodologických nedostatků činí zprávy o úspěšné změně orientace neplatnými. Reparativní terapeuti zkreslili teorie jiných lidí (například teorii Lisy Diamond o plynulosti sexuální orientace ), jejich výsledky nebyly reprodukovány ve spolehlivých studiích, některé jejich práce byly staženy. Kromě toho může reparativní terapie vést k takovým následkům, jako jsou:
Studie jihokorejských LGB lidí z Jižní Koreje dospěla k závěru, že pokusy o změnu sexuální orientace zvyšují prevalenci sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu 1,44krát a 2,35krát. Autor studie navíc dospěl k závěru, že reparativní terapie může být formou menšinového stresu :
Pokusy o změnu sexuální orientace mohou působit jako stresor pro menšiny, protože LGBT lidé jsou jedinečně stresováni tím, jak společnost, instituce a jednotlivci reagují na jejich sexuální orientaci, což přispívá k negativním mechanismům zvládání a negativním výsledkům v oblasti fyzického a duševního zdraví. [371]
Naproti tomu organizace jako NARTH a Katolická lékařská asociace zpochybňují názor, že profesionální akce je neúčinná při nápravě nechtěné sexuální přitažlivosti osob stejného pohlaví.
Nedávno si reparativní terapie získala širokou popularitu mezi hlavními konzervativními náboženskými skupinami, zejména ve Spojených státech , jako způsob, jak čelit hnutí za práva homosexuálů . Mnoho z těchto skupin vidí reparativní terapii jako jemnější způsob, jak vyjádřit své odmítnutí homosexuality. Tyto skupiny také využívají reparativní terapii k ovlivnění veřejného mínění a přesvědčování zákonodárců proti „podporování rovných práv, občanského partnerství a přijímání zákonů o trestných činech z nenávisti“ [372] . APA ve svém usnesení uvádí, že reparativní terapie úzce souvisí se stigmatizací LGBT lidí. Odborná podpora reparativní terapie zhoršuje situaci LGBT lidí, ospravedlňuje diskriminaci a činí LGBT osoby zranitelnější vůči porušování lidských práv. V zemích s největší nesnášenlivostí vůči LGBT lidem a nejmenším přístupem ke spolehlivým znalostem o sexuální orientaci se reparativní „terapeuti“ cítí obzvláště svobodní a zvyšují problémy LGBT lidí. Navíc snahy amerických reparativních terapeutů v cizích zemích vedly ke zpřísnění místních anti-LGBT zákonů [370] .
Konzervativní církve sice homosexualitu a „propagandu homosexuality“ jednoznačně odsuzují, ale k lidem s homosexuálními sklony přistupují s pastorační odpovědností [373] . Tradičním přístupem v křesťanské církvi je předcházet hříšnému sexuálnímu chování a hříšným sklonům374 a pomáhat těm, kteří se již do tohoto chování zapojili a získali určité hříšné sklony374 ] [ 375] [376] .
Pomoc církve a rádců tradičně směřuje jak k povzbuzování a řešení emocionálních problémů, tak k prezentaci křesťanských přístupů k překonání hříšných sklonů a zbavení se získaných návyků. Homosexuální chování je chápáno jako získané návyky (výsledek špatných rodinných vztahů, znásilnění a svádění, nesprávné pokusy vyřešit své sexuální problémy [375] ), které lze změnit [377] .
Podle přehledu studií Americké psychologické asociace však argumenty, že rodinné faktory mohou ovlivnit pravděpodobnost homosexuality, nejsou podloženy důkazy [378] . V současné době nepanuje mezi vědci shoda v tom, jaké faktory utvářejí sexuální orientaci člověka. Obecně se má za to, že je to ovlivněno jak vrozenou predispozicí, tak charakteristikou vzdělání, ale pro většinu lidí není formování orientace vědomou a dobrovolnou volbou [379] . Teorie o biologické predispozici k určité sexuální orientaci jsou však podporovány více důkazy než teorie o jejím sociálním původu [380] .
V procesu poskytování pomoci věnují poradci pozornost následujícímu:
Po druhé světové válce vliv liberální teologie v evropském a americkém protestantismu značně upadl. Nicméně i přes zhroucení této teologické školy některé její principy přežily a nadále ovlivňují moderní protestantskou teologii. Mezi pozitivní vlivy patří metodiky vytvořené školou pro biblická studia a negativní vlivy jsou znovuobnovené pokusy vybudovat křesťanskou teologii mimo učení Ježíše Krista [381] .
Ve druhé polovině 20. století se v teologii rozvinulo mnoho směrů, které lze považovat za neoliberální [382] : nenáboženské křesťanství, teologie boží smrti, kritická teologie, sekulární teologie.
Přirozeným důsledkem rozvoje sekulární teologie bylo zvažování otázek souvisejících se společensko-politickými problémy naší doby [383] .
Tak byly vyvinuty myšlenky „politické teologie“, feministické teologie , kombinace teologie s marxistickými a socialistickými myšlenkami ( teologie osvobození , teologie revoluce ) a „dekonstruktivistická teologie“. Jsou zvažovány otázky genderové rovnosti , dodržování lidských práv , dialogu se sekulární společností a nekřesťanskými náboženstvími, jsou realizovány myšlenky LGBT hnutí ve společnosti i v církvích.
Moderní liberální protestantismus nevyžaduje od svých stoupenců disciplínu při zavádění společenských a náboženských pravidel, což ve svém důsledku vede k relativismu ve vztahu k řadě křesťanských norem – šíření tzv. „ženské kněžství“, žehnání homosexuálních sňatků apod., jehož výsledkem je sekularizace samotné víry. Liberální protestantismus si neklade za cíl transformovat společnost, ale snaží se přizpůsobit změnám v ní probíhajícím a hlásat ideály lidských práv a svobod [384] . Konečným výsledkem těchto procesů je ztráta počtu církví vyznávajících liberální principy [384] [385] .
Názory představitelů liberálního křesťanství se soustředí na myšlenku proměn a reforem klasické biblické teologie a církevních vztahů v souladu s jejich vizí změn probíhajících v moderní společnosti.
Životní styl, etika a morálkaMax Weber ve své knize The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism poukazuje na příznivé zvyky a názory protestantů pro rozvoj kapitalistického průmyslu a svobodu podnikání. Tento rys protestantismu je nyní nejrozšířenější ve Spojených státech a ve světě. Weber zvláště zdůrazňuje asketismus a hromadění jako zdroje počátečního kapitálu. Spolu se vzájemnou důvěrou v rodinách, sektách a komunitách a s odmítáním zahálejících kratochvílí to vedlo k rozvoji obchodu a bankovnictví a následně k průmyslové velkovýrobě.
Protestantská etika je historicky spojena s protestantskou doktrínou ospravedlnění vírou a teologickým principem Sola Fide. Skutky lásky byly vnímány jako výsledek projevu víry, „ne láska tvoří víru, jak věřili scholastici, ale naopak víra tvoří lásku“ [386] .
Morální předpisy starozákonního zákona byly podle klasické protestantské teologie navrženy tak, aby podněcovaly jednání, podporovaly dobro a odrazovaly od zla. Duchovním smyslem Zákona bylo poukázat na hřích a tím vyvolat pokání . Podle Luthera musí být evangelium hlásáno na pozadí Zákona a ve spojení se Zákonem, jinak ztrácí smysl. Ve sporu s antinomisty Luther a ortodoxní teologové odmítli názory, že morální normy stanovené ve Starém zákoně nemají pro křesťany žádnou platnost a měly by být nahrazeny „evangelickými“ [387] .
Myšlenka jednoty a kontinuity mravních norem Starého a Nového zákona je charakteristická pro ortodoxní protestantskou teologii i dnes.
Myšlenky antinomianismu v moderním protestantismu se projevují v aktivitách náboženských organizací, které vyvinuly zvláštní systém morálky, který nahradil ten, který je založen na Božím zákoně ( Deset přikázání ). Tyto mravní ideály v etice antinomianismu samy usilují o to, aby zaujaly místo dobra, slibují, že osvobodí lidi od předsudků a plně uspokojí lidské potřeby. V ortodoxní křesťanské etice je tento přístup vnímán jako zneužití křesťanské doktríny milosti za účelem potěšení hříšného těla a může se projevovat v aktivitách některých náboženských organizací („sekt“), které ospravedlňují a dokonce ospravedlňují zhýralost [ 388] .
Někteří moderní liberální protestantští teologové odmítají některé morální normy, které jsou charakteristické nejen pro protestantismus, ale pro křesťanství jako celek (například v otázkách sexuálního života). Použití starozákonních přikázání k odsouzení hříšného životního stylu je některými ultraliberálními teology vnímáno jako selektivní použití starozákonních přikázání a trvají na tom, že v tomto případě je nutné splnit všechna přikázání Starého zákona, a tím si nasadit na stejné úrovni přikázání košer , sabat a přikázání, regulující sexuální chování [389] .
Tyto myšlenky získaly v posledních desetiletích podporu v některých církvích v západní Evropě a severní Evropě, zejména zastupujících denominace jako luteránství a anglikánství. Přitom v jiných zemích (Afrika, Asie, Latinská Amerika) tyto myšlenky v náboženských organizacích těchto konfesí nejenže nezískaly podporu, ale setkaly se s ostrou reakcí [390] .
Liberální teologieŘada křesťanských církví, např. Německá evangelická církev [264] , Švédská církev [272] , Dánská církev [391] , Islandská církev [392] , Nizozemská protestantská církev [393] , Skotská církev [281] , Sjednocená církev Kanady [ 394] , Episkopální církev USA [395] , Evangelická luteránská církev v Americe [265] , Evangelická luteránská církev Kanady[273] , italská evangelická luteránská církev [269] , starokatolické církve různých zemí [396] [397] a další nepovažují monogamní svazky osob stejného pohlaví za hříšné a umožňují požehnání takovýmto párům stejného pohlaví. mají být provedeny.
Teologové těchto církví obecně souhlasí se základními křesťanskými principy nepřípustnosti neuspořádaného sexuálního života. Ale monogamní vztahy mezi homosexuály, založené na vzájemné lásce a věrnosti, nepovažují za porušení ctnosti cudnosti . V některých liberálních církvích se pro homosexuální páry, které si přejí mít rodiny stejného pohlaví , provádějí obřady požehnání .
Morální ospravedlnění svazků osob stejného pohlaví z pohledu liberálních teologů spočívá v tom, že pokud jsou někteří lidé přirozeně homosexuální , pak oddaný a věrný vztah mezi dvěma takovými lidmi odráží božský dar lásky. Například anglikánský teolog Norman Pittengernárokováno:
„Pro muže nebo ženu, kteří pociťují neustálou sexuální touhu a přitažlivost ke stejnému pohlaví, je homosexuální styk vlastně způsobem, jak oslavit Boha a otevřít se působení nejmocnější lásky v mezilidských vztazích“ [398] .
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Pro muže nebo ženu, jejichž sexuální touha a pud nevyhnutelně směřuje ke stejnému pohlaví, je jednání v homosexuálním fyzickém projevu ve skutečnosti způsobem, jak oslavit Boha a otevřít se působení božské lásky v lidských záležitostech.Někteří liberální teologové a církve v současnosti vůbec nevnímají homosexualitu jako anomálii, která porušuje božský řád. Tvrdí, že homosexuální orientace je vlastní povaze homosexuálů „sám Stvořitelem“. Například v roce 2003 Generální rada Sjednocené církve Kanady potvrdila, že „lidská sexuální orientace, ať už heterosexuální nebo homosexuální, je darem od Boha a součástí úžasné rozmanitosti stvoření“ („ sexuální orientace, ať už heterosexuální nebo homosexuální , jsou darem od Boha a součástí podivuhodné rozmanitosti stvoření “) [394] .
Je třeba říci, že některé liberální církve nedávají rovnítko mezi svazky osob stejného pohlaví a manželství mezi mužem a ženou, a to právě na základě toho, že páry stejného pohlaví nemohou přirozeně plodit děti. Domnívají se však, že plození dětí není jediným účelem lásky a sexuálních vztahů, a že pokud je láska základem svazků osob stejného pohlaví, pak mají takové svazky právo na existenci a lze na nich provádět církevní obřad [396]. . Druhá část liberálních církví nevěří, že za manželství lze považovat pouze svazek muže a ženy, a posvěcuje sňatky osob stejného pohlaví [272] .
Některé liberální církve se aktivně zapojují do kampaní na podporu sňatků osob stejného pohlaví ve společnosti. Tak například největší protestantská denominace v Kanadě, United Church of Canada , podporovala legalizaci sňatků osob stejného pohlaví v Kanadě [394] . United Church of Christ se stala první hlavní americkou denominací, která vydala prohlášení na podporu „ rovných manželských práv pro všechny lidi bez ohledu na pohlaví “ v usnesení z roku 2005 „ Na podporu stejných manželských práv pro všechny “ [399] .
Zatímco tradiční interpretace berou biblické pasáže o homosexuálním chování doslovně a vztahují se na jakýkoli vztah osob stejného pohlaví, liberální interpreti postupují tím, že studují texty v původních jazycích a přizpůsobují chápání významu příslušnému historickému kontextu [400] .
Liberální postoj je založen na moderních představách o homosexualitě jako formě sexuální orientace [394] , přičemž zdůrazňuje absenci těchto představ u starých biblických autorů. Zastánci tohoto postoje se domnívají, že odsuzující postoje vůči homosexuální aktivitě byly v naší době kulturně podmíněné a zastaralé, stejně jako mnoho jiných jevů, o kterých Bible hovoří jako o přijatelných a dokonce schválených Bohem v podmínkách starověkého světa, jsou zastaralé [401] [ 402] . Interpretace textů Bible na základě moderních představ o sexualitě je většinou badatelů považována za záměrné překrucování a pokusy o nalezení takových představ v ní jsou uznávány jako neúspěšné [10] .
Liberální křesťané jdou v boji proti diskriminaci homosexuálů mnohem dále než tradiční křesťané a podporují celý balík požadavků hnutí za práva LGBT [403] [404] , včetně adopcí dětí a rovnosti manželství [399] [405] . Liberální křesťané zahrnují homosexuály mezi skupiny diskriminované společností.
V současné době řada liberálních protestantských církví nepovažuje monogamní vztahy osob stejného pohlaví za hříšné nebo nemorální .
Ve druhé polovině 20. století se formovaly názory zaměřené na kritiku tradičních názorů na homosexualitu, které byly považovány za založené na pozicích heteronormativity [406] . V 90. letech 20. století autoři mimo biblická a náboženská studia vyvinuli tzv. queer teorii , která zpochybňuje rigidní binární rozdíly a stabilitu kategorií mužů a žen, heterosexuálů a homosexuálů [407] . Tato teorie je považována za „mateřskou“ linii výzkumu ve vztahu k queer teologii, která se nějakou dobu rozvíjela v rámci queer teorie. [408]
Počínaje 70. lety se na pozadí rozvoje hnutí za osvobození gayů po nepokojích ve Stonewallu objevilo odvětví teologie, které kritizovalo heteronormativitu a zaměřovalo se na přijetí duchovní a sexuální zkušenosti gayů a lesbiček v církvi. Mezi teology tohoto trendu patří gayové a lesby, kteří zejména zdůrazňují důležitost zážitku coming outu pro duchovní růst. Tento trend je známý jako „teologie gayů“ nebo „teologie gay lesbiček“. Ve svém vývoji prošla třemi etapami, z nichž poslední začíná v 90. letech 20. století, je spojena s queer teorií a nazývá se „ queer teologie “. [409]
Queer teologie souvisí s osvobozeneckými teologickými hnutími, jako jsou hispánské, afroamerické, osvobozenecké feministické teologie a používá podobnou metodologii [410] . Tyto formy teologie osvobození utlačovaných lidí patřících k určité sociální třídě, rase nebo pohlaví se staly vzorem pro queer teologii [409] . Stejně jako teologové těchto osvobozeneckých škol, queer teologové věří, že Bible hlásá osvobození nejen v duchovním, ale také v sociálním smyslu: od útlaku sociálního stigmatu a diskriminace a obhajuje sexuální menšiny v liberálním teologickém myšlení.
Divní teologové odmítají použití náboženských argumentů jako důvodů pro diskriminaci homosexuálů, stejně jako ospravedlnění takových jevů, jako je sexismus a heterosexismus , stejně jako otroctví , segregace a rasismus . Ze stejných pozic osvobození od diskriminace a stigmatu obhajují plné začlenění homosexuálů do církevního života a také podporují hnutí za jejich práva ve společnosti [394] [399] .
Jednou z vedoucích sil ve vývoji queer teologie byla Metropolitan Community Church [411] [412] , speciálně vytvořená jako náboženská instituce s kladným vztahem k sexuálním menšinám, které dnes tvoří většinu stáda a ministrů kostel [413] .
Metody čtení a interpretace biblických textů odsuzujících homosexuální chování představiteli queer ideologie mohou být prováděny v rámci ideologické kritiky a být marginální [414] .
Liberální křesťané věří, že tyto texty neodsuzují žádné, ale určité typy homosexuálního chování – homosexuální násilí, pedofilii, prostituci a jednání při pohanských rituálech [415] .
Liberální hledisko má tvrdit, že pasáž o stvoření člověka neobsahuje žádný výslovný zákaz vztahů mezi osobami stejného pohlaví a že plození není jediným nebo nejdůležitějším cílem intimity [416] . Liberální teologové nepovažují slova „ploďte a množte se“ za všeobecně závazné přikázání dané všem lidem na věky [417] . Zejména věří, že požehnání jednoho typu sexuálního vztahu neznamená zákaz jiného.
V průběhu poslední generace někteří liberální autoři navrhli revizi biblických textů, které byly dosud považovány za odsuzující homosexuální vztahy. V revidovaných výkladech tvrdí, že odsouzení homosexuálního násilí páchaného obyvateli vyhlazených měst Sodoma a Gomora by nemělo být postaveno na roveň obecnému odsouzení všech forem vztahů mezi osobami stejného pohlaví, a také poukazují na porušení kulturní tradice pohostinství [418] [398] [419] [420] .
Liberální spisovatelé vykládají pasáž Lev. 18:22 a Lev. 20:13 různými způsoby: jako zákaz buď určitých homosexuálních aktů mezi muži, nebo všech homosexuálních aktů mezi muži, homosexuálních aktů mezi muži během pohanských rituálů a homosexuálních aktů mezi muži v ženské posteli. Existuje také výklad, že slovo „ohavnost“ odkazuje na homosexuální akty zahrnující podřízenost, ale nikoli na homosexuální akty jako takové [415] . Navíc nastolili otázku použitelnosti zákazů knihy Leviticus v moderní době vzhledem k tomu, že obsahuje mnoho zákazů, které se v moderní době neuplatňují (např. křížení zvířat, používání oděvů z různých látek, atd.). poškození okraje vousů atd. .). Liberální autoři argumentují, že není žádný důvod používat Leviticus k odsouzení konsensuálních vztahů osob stejného pohlaví [416] .
Liberální vykladači se domnívají, že hřích lidu Gibea, stejně jako hřích Sodomy a Gomory, nebyl v dobrovolných homosexuálních vztazích, ale ve skupinovém sexuálním násilí a nedostatku pohostinnosti [78] [421] , které navíc v tomto případě byl ztělesněn v heterosexuální formě [422] .
Podle Johna Boswella je Pavlův postoj k homosexualitě v Listu Římanům založen na praktikách přijatých v éře starověku v řecko-římském světě: mužská prostituce, prostituce otroků a pederasty. Koncept homosexuality, vytvořený v 21. století, Paul neznal. Liberální výklad vychází z názoru, že Paul neměl ponětí o dlouhodobých a dobrovolných vztazích mezi dospělými páry stejného pohlaví, ale odsuzoval vztahy, ve kterých byl jeden z partnerů zapojen do pasivní „ženské“ role a byl vykořisťován [423 ] . Někteří liberální badatelé jsou toho názoru, že text neodsuzuje sexuální akty představitelů homosexuální orientace, ale homosexuální akty heterosexuálů , pro které jsou nepřirozené [424] .
Starořecké slovo arsenokoitai se v ruském synodálním překladu Bible překládá jako „ manželé “. Liberální teologové namítají a poukazují na to, že ve starověké řečtině existovalo další slovo pro popis homosexuálních aktů – άνδροκοιτης – androkoitēs .
Podle některých badatelů by slovo arsenokoitai mělo být přeloženo jako „ homosexuální násilník “ [424] [425] nebo „ homosexuální prostitutka “ [424] . Toto slovo je přeloženo podobným způsobem v řadě moderních překladů Bible: například „ homosexual násilníci “ – „ homosexuální násilníci “ (anglický překlad „ New International Version “), „ Knabenschänder “ – „ znásilňující chlapci “ “ (německý překlad „Die Heilige Schrift, aus dem Grundtext ubersetzt“) atd.
Ve světě existuje řada organizací, které se cílevědomě zasazují o začlenění lidí, kteří praktikují homosexuální vztahy, do církevního života, aniž by vyžadovali změnu sexuální orientace nebo abstinenci od sexuálních aktivit, a také se zasazují o občanská práva lidí s homosexuální orientací. ve společnosti.
Pro-gay LGBT aktivismus v ortodoxních církvích je méně častý než v katolicismu a protestantismu. Jednou z mála takových skupin je Axios, sdružení ortodoxních křesťanů byzantského obřadu a katolíků východního obřadu, kteří jsou gayové , lesbičky , bisexuálové a transsexuálové [426] . Tato organizace sídlí v Los Angeles a má pobočky v několika státech USA a také v Kanadě a Austrálii.
V Americe byla v roce 1980 založena More Light Presbyterians , koalice gayů zahrnujících presbyteriánské kongregace , která poskytuje neformální podporu poslání plně přijímat lidi všech sexuálních orientací do života církve .
V rámci United Methodist Church existuje hnutí Reconciling Ministries Network zaměřené na otevřenější přijetí gayů , lesbiček , bisexuálů a transgender lidí [428] .
V roce 1976 vznikla relativně malá (asi 1500 členů) nezávislá organizace, Mezinárodní příbuznost adventistů sedmého dne ., obhajující sexuální menšiny mezi adventisty. Církev adventistů sedmého dne zažalovala tuto LGBT křesťanskou organizaci kvůli používání názvu adventismus v názvu, ale soudní spory byly ztraceny. [429] [430] .
Někteří letniční Jednoty , exkomunikovaní ze svých původních církví, zorganizovali hnutí, která neodsuzují homosexuální vztahy: The Rock of Christ Church , Apostolic Intercessory Ministry , The National Gay Pentecostal Alliance ), Fellowship of Reconciling Pentecostals International [431] [ 432] . Některá z těchto hnutí, sjednocená mezi sebou, vytvořila alianci gay apoštolských letničních církví..
Bývalý letniční ministr Troy Perry(vyloučen ze své rodné církve pro homosexualitu) v roce 1968 zorganizoval později denominovanou Metropolitan Community Church (viz výše), která slouží gayům a lesbám, akceptujícím jejich homosexualitu [413] .
Mezi mormony existují i hnutí, která nesouhlasí s oficiální konzervativní církevní doktrínou a snaží se ji změnit směrem k přijetí homosexuálních vztahů. Mezi takové skupiny patří například Affirmation: Gay & Lesbian Mormons and Gamofite [433] .
Existuje Mezinárodní podpůrná síť pro lesby, gaye, bisexuály, transgender současné a bývalé svědky Jehovovy pro lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby – současné i bývalé svědky Jehovovy , která poskytuje duchovní pomoc těmto skupinám lidí, aniž by patřili k oficiální organizace a prohlášení, že její členové si mohou vybrat svou vlastní duchovní cestu [434] , stejně jako anglikánská integrita[435] [436] Katolická důstojnost[437] [438] Ekumenická gay křesťanská síť[439] , mezinárodní a mezidenominační lesbické a gay křesťanské hnutí[403] . V Rusku je Nuntiare et Recreare LGBT ministerstvo pro LGBT věřící různých konfesních a náboženských příslušností [2] .
Mezi lidmi, kteří se hlásí ke křesťanství , je po celém světě mnoho homosexuálů . Jejich vztah k církvím a náboženským skupinám a praktikování jejich víry jsou různé a závisí jak na jejich individuálních vlastnostech, tak na vlastnostech náboženského prostředí, se kterým přicházejí do styku.
George Barna , konzervativní křesťanský autor a výzkumník, provedl v roce 2009 americký průzkum a zjistil, že gayové a lesby mají více křesťanské příslušnosti, než se předpokládalo.
„Lidé, kteří vykreslují dospělé gaye jako ateisty a hédonisty, kteří nenávidí křesťanství, nepracují na faktech,“ uzavřel. „Naprostá většina homosexuálů identifikuje víru jako ústřední aspekt svého života, považuje se za křesťany a tvrdí, že oddanost Ježíši Kristu je významnou součástí jejich každodenního života“ [440] .
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] "Lidé, kteří vykreslují dospělé gaye jako bezbožné, hédonistické a křesťanské mládě, nepracují s fakty." "Podstatná většina gayů uvádí svou víru jako ústřední aspekt svého života, považují se za křesťany a tvrdí, že v jejich dnešním životě působí nějaký smysluplný osobní závazek vůči Ježíši Kristu."Studie odhalila významný rozdíl mezi vzorky heterosexuálních a homosexuálních Američanů. Podle údajů z průzkumu bylo jako „znovuzrozené“ křesťany identifikováno výrazně méně homosexuálních respondentů (27 % ve srovnání se 47 % mezi heterosexuály) [441] . Lišila se také míra jejich oddanosti víře a rodinám. Další významné kontrasty byly pozorovány ve vztahu ke srovnání „liberálních“ a „konzervativních“ sociálních pozic a také v chápání Boha: 43 % homosexuálních účastníků sdílí „ortodoxní, biblické“ chápání Boha, které zastává 71 % heterosexuálních účastníků [442] . V důsledku toho Barna uzavírá:
„Tato data ukazují, že miliony gayů se zajímají o víru, ale ne o místní církev, a nezaměřují se na uznávané nástroje a tradice, které představují komfortní zónu pro mnoho křesťanů chodících do kostela. <…> Homosexuální dospělí mají výrazně odlišné způsoby výkladu Bible v řadě ústředních teologických otázek, jako jsou představy o Bohu“ [442] .
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] "Údaje naznačují, že miliony gayů se zajímají o víru, ale ne o místní církev a nezdá se, že by se zaměřovali na tradiční nástroje a tradice, které představují komfortní zónu většiny církevních křesťanů." "Dospělí gayové zjevně mají odlišný způsob výkladu Bible v řadě ústředních teologických záležitostí, jako jsou perspektivy o Bohu."Candace Chellew- Hodge , zakladatelka liberálního křesťanského online lesbického časopisu Whoseoever , komentovala zjištění této studie:
„Obecně jsem Barnovi zavázán za jeho nezaujatý ponor do tématu náboženské víry gayů a lesbiček. Myslím si, že jeho výzkum je důležitý a mohl by jít docela daleko k rozptýlení stereotypu „gay vs. Bůh“, který je prosazován v médiích. Jeho obecný závěr je však stále zhoubný: gayové a lesby jsou křesťané, ale vůbec nejsou tak dobří jako běžní heterosexuálové .
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Celkově vzato jsem vděčný za to, že Barna vůbec zabloudil do tématu náboženského přesvědčení gayů a lesbiček. Myslím si, že jeho studium je důležité a může vést dlouhou cestu k rozptýlení starého „gaye vs. Boží dichotomie, která se příliš často hraje v médiích. Jeho celkové poselství je však stále škodlivé: Gayové a lesby jsou křesťané – jen nejsou tak dobří jako heterosexuálové.Chelew-Hodge tvrdí, že Barna formuloval svou zprávu s nadměrnou ironií a skepticismem a že ve svých závěrech nedokázal pochopit důvody rozdílů, které studie odhalila. Důvodem, proč do kostela chodí méně homosexuálů, je podle ní mnohem méně církví, které jsou ochotny je přijmout. Stejně tak gayové a lesby nejsou nakloněni vnímat Bibli jako jednoznačně pravdivou, protože praxe používání biblických textů proti homosexuálům je nutí chovat se k těmto textům zdrženlivě a kriticky a umožňuje jim věnovat pozornost četným rozporům.v těchto textech [440] .
knihy:
články:
![]() | |
---|---|
V bibliografických katalozích |
Náboženství a homosexualita | |
---|---|