| Sd.Kfz. 221 | |
|---|---|
| Leichter Panzerspähwagen (MG), Sd.Kfz. 221 | |
| Klasifikace | lehký obrněný vůz |
| Bojová hmotnost, t | 4,0 |
| schéma rozložení | klasický |
| Posádka , os. | 2 |
| Příběh | |
| Výrobce | Weserhutte |
| Roky výroby | 1935-1940 |
| Roky provozu | 1935-1945 |
| Počet vydaných, ks. | 361 včetně exportu |
| Hlavní operátoři | |
| Rozměry | |
| Délka pouzdra , mm | 4800 |
| Šířka, mm | 1950 |
| Výška, mm | 1700 |
| Základna, mm | 2800 |
| Dráha, mm | 1610 |
| Světlost , mm | 240 |
| Rezervace | |
| typ zbroje | ocel válcovaná |
| Čelo trupu (nahoře), mm/deg. | 8/37° |
| Čelo trupu (dole), mm/deg. | 8/36° |
| Strana trupu (nahoře), mm/deg. | 8/35° |
| Strana trupu (dole), mm/deg. | 8/35° |
| Posuv trupu (horní), mm/deg. | 5 / 65° |
| Posuv trupu (dole), mm/deg. | 5/31° |
| Střecha korby, mm | 5 |
| Čelo věže, mm/deg. | 8/35° |
| Plášť zbraně , mm /deg. | 8/10° |
| Revolverová deska, mm/deg. | 8/35° |
| Věžový posuv, mm/deg. | 8/35° |
| Střecha věže, mm/deg. | OTEVŘENO |
| Vyzbrojení | |
| Úhly VN, st. | −30…+70 |
| kulomety | 1 7,92 mm MG-34 |
| Kulometná munice | 1000 |
| Mobilita | |
| Typ motoru |
8válcový kapalinou chlazený karburátor ve tvaru V |
| Model motoru | "Horch" 801 |
| Výkon motoru, l. S. | 75 |
| Rychlost na dálnici, km/h | 80 |
| Dojezd na dálnici , km | 320 |
| Měrný výkon, l. Svatý | 18.7 |
| Formule kola | 4×4 |
| typ zavěšení | na vertikálních pružinách a tlumičích |
| Stoupavost, st. | 22 |
| Překonatelný brod , m | 0,6 |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Leichter Panzerspähwagen (MG) , Sd.Kfz. 221 - Německý lehký obrněný automobil z 30. let 20. století. Vyvinutý Eisenwerken Weserhütte na počátku 30. let jako průzkumné nebo velitelské vozidlo. Sériová výroba probíhala od roku 1935 do září 1940, celková produkce činila více než 360 vozidel. Sd.Kfz.221 byly používány německými jednotkami v rotách a četách obrněných vozidel průzkumných praporů divizí po celou druhou světovou válku , postupně byly nahrazovány vyspělejšími Sd.Kfz. 222 .
V roce 1934 byly v Německu zahájeny práce na novém lehkém obrněném automobilu s vyššími výkonnostními charakteristikami. Prvním krokem v tomto směru bylo vytvoření standardního podvozku pro těžké armádní vozidlo.
Tento podvozek musel mít formuli 4 × 4 kola, ovládání působící na všechna čtyři kola, nízkou hmotnost, nízký tlak na půdu, vysokou pevnost, jednoduchou konstrukci, pohodlný přístup do uzlů a z toho vyplývající snadnou opravu. Požadavky se ukázaly být tak vysoké, že vylučovaly možnost použití sériově vyráběných komerčních podvozků. Všechny firmy spolupracující s ministerstvem vyzbrojování proto dostaly zakázku na vývoj zcela nové konstrukce. Nejlepší vzorky byly předvedeny v roce 1936 v Berlíně na Motorizační výstavě. Armáda se rozhodla pro prototyp vytvořený v závodě Horch ve Zwickau, který vlastní Auto-Union AG. Připraveny byly dvě varianty podvozku. První verze, oficiálně pojmenovaná Einheitsfahrgestell I für schwerer Personenkraftwagen, měla motor v zádi a byla navržena speciálně pro instalaci pancéřové nástavby. Druhá možnost - Einheitsfahrgestell II für schwerer Personenkraftwagen - se od první lišila tím, že na ní byl motor uložen vpředu. Tento podvozek byl vhodnější pro stavbu běžných těžkých osobních automobilů.
První verze, označená jako Horch 801/EG I, vážila 1965 kg. Podvozek byl vybaven motorem Horch / Auto-Union V8-108 o objemu 3,5 litru a výkonu 75 koní. S. při 3600 ot./min. Převodovka poskytovala pět rychlostních stupňů vpřed a jeden vzad. V souladu s požadavky armády byl pohon prováděn na všechna kola. Řízení působilo také na všechna čtyři kola, ale při jízdě po dálnici rychlostí více než 35 km/h byla zadní kola fixována v neutrální poloze. Odpružení nezávislé na dvou vertikálních vinutých pružinách. Pneumatiky Continental ve velikostech 210-18 měly nízkotlaké pneumatické komory. Nožní hydraulická brzda působila na všechna kola podvozku.
Na základě podvozku 801 / EG I vznikl nový obrněný vůz s dlouhým názvem Leichter Panzerspäehwagen mit Einheitsfahrgestell I für sPkw. Práce na stroji prováděla Eisenwerke Wesserhütte z Bad Oynhausenu. Obrněný vůz byl vyroben v několika modifikacích, lišících se výzbrojí a vybavením. [1] Výroba lehkých obrněných vozidel modifikací 221/222/223 byla extrémně nerovnoměrná. Takže v září 1939 bylo předáno 48 vozů, v lednu 1940 jejich výroba klesla na 19. V únoru nebyl vyroben ani jeden vůz jako v červenci. Maximum za rok bylo dosaženo v květnu – 24 jednotek. V roce 1941 připadlo maximum emise také na květen - 46, ale v říjnu nebylo nic předáno. První čtyři měsíce roku 1942 se obrněné vozy nevyráběly vůbec, ale již v květnu jich bylo předáno 46 a maximum za rok připadlo na srpen - 65. V roce 1943 se vozy v červenci a srpnu nevyráběly; dosáhl vrcholu v dubnu, 60 vozů. Posledních 21 Sd.Kfz. 223 se vzdal v lednu 1944.
| 1935 | 1936 | 1937 | 1938 | 1939 | 1940 | 1941 | 1942 | 1943 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Série | 1 | 2 | 3 | 4.* | 5 | ||||
| jeden | 23 | 6 | 60 | padesáti | deset | 80 | |||
| 2 | 12 | 5 | padesáti | 23 | padesáti | 45 | 79 | ||
| 3 | 6 | jeden | 16 | 125 | 34 | padesáti | 75 | ||
| čtyři | třicet | čtyři | 100 | 16 | 80 | 76 | |||
| 5 | 26 | osm | 47 | padesáti | 80 | ||||
| 6 | 46 | osmnáct | 37 | padesáti | 80 | ||||
| 7 | 40 | 7 | 37 | 40 | 80 | ||||
| osm | dvacet | deset | padesáti | 12 | 55 | ||||
| 9 | 48 | padesáti | 26 | dvacet | |||||
| deset | jedenáct | padesáti | 89 | ||||||
| jedenáct | 27 | padesáti | |||||||
| 12 | jedenáct | 47 | 92 | ||||||
| Celkový | 259 | 88 | 12 | 126 | 332 | 284 | 328 | 681 | 310 |
* Z 612 vyrobených podvozků bylo 597 použito pro automobily.O zbývajících 15 podvozcích není nic známo.
1. Série (č. 810001 - 810359), 1935-1937
Sd.Kfz. 221-143
Sd.Kfz. 222-72
Sd.Kfz. 223-117
27. července 1936 byla podepsána smlouva s Horchem na dodávku 18 vozidel do Číny (10 - Sd.Kfz. 221, 4 - Sd.Kfz. 222, 4 - Sd.Kfz. 223). Obrněné vozy byly odeslány v březnu 1937.
Z 9 zbývajících podvozků bylo 5 použito pro experimentální práce a 4 v Sd.Kfz. 221 vstoupilo do LSSAH.
2. Série (č. 810360 - 810485), 1938
Sd.Kfz. 221-46
Sd.Kfz. 222-72
Byla vystavena samostatná smlouva na 8 vozidel Sd.Kfz.221; s největší pravděpodobností byly vozy poslány do Číny.
3. Série (č. 810486 - 810817), červen 1939 - září 1940
Sd.Kfz. 221–150
Sd.Kfz. 222 - 64
Sd.Kfz. 223-118
4. Série (č. 810818 - 8101414), září 1940 - prosinec 1941
Sd.Kfz. 222–232
Sd.Kfz. 223-112
Sd.Kfz. 260 - 36
Sd.Kfz. 261 - 215
5. Série (č. 8110004 - 8110994), květen 1942 - únor 1944
Sd.Kfz. 222–550
Sd.Kfz. 223–208
Sd.Kfz. 260-96
Sd.Kfz. 261-137
Celkem přijato Wehrmachtem:
Sd.Kfz. 221-339
Sd.Kfz. 222–990
Sd.Kfz. 223-555
Sd.Kfz. 260–132
Sd.Kfz. 261-352
Přijato SS - Sd.Kfz. 221 - 4
Doručeno do Číny - 26
Celkem bylo smontováno téměř 2400 vozů všech modifikací.
| Modelka | Před rokem 1938 | 1938 | 1939 | 1940 | 1941 | Celkový |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 221 | 143 | 46 | 126 | 24 | 339 | |
| 222 | 72 | 72 | 64 | 53 | 179 | 440 |
| 223 | 117 | 59 | 60 | 112 | 348 | |
| Celkový | 332 | 118 | 249 | 137 | 291 | 1127 |
| jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | deset | jedenáct | 12 | Celkový | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1939 | 5 | dvacet | 41 | dvacet | 48 | 29 | 48 | 38 | 249 | ||||
| 1940 | 19 | osm | 12 | 24 | 17 | 22 | jedenáct | 12 | 12 | 137 | |||
| 1941 | 25 | patnáct | 35 | 16 | 46 | 35 | třicet | 35 | dvacet | dvacet | čtrnáct | 291 | |
| Celkový | 677 | ||||||||||||
*Žádné členění podle modifikace
| Modelka | jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | deset | jedenáct | 12 | Celkový | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1942 | 222 | 46 | 55 | 45 | 38 | 40 | 63 | 34 | 31 | 352 | ||||
| 223 | jedenáct | 27 | 12 | 12 | 62 | |||||||||
| 1943 | 222 | 33 | 38 | 55 | 34 | třicet | osm | 198 | ||||||
| 223 | čtyři | 6 | 26 | dvacet | deset | deset | 5 | dvacet | 7 | 108 | ||||
| 1944 | 223 | 21 | 17 | 38 | ||||||||||
| Celkový | 758 | |||||||||||||
| jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | deset | jedenáct | 12 | Celkový | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1941 | dvacet | 29 | třicet | 13 | 12 | patnáct | 27 | 25 | 171 | ||||
| 1942 | 29 | 26 | 25 | 7 | 17 | čtyři | 46 | dvacet | třicet | 32 | 236 | ||
| 1943 | 23 | dvacet | 24 | 9 | 76 | ||||||||
| Celkový | 483 | ||||||||||||
Kromě toho bylo přiděleno 10 opravárenských podvozků (č. 810032, 810079, 810172, 810222, 810231, 810233, 810254, 810381, 810402, 810426) pro přestavbu Srpna 16. na Srpen 16. 260/261. Takže 3 z nich v Sd.Kfz. 261, 23. dubna byly zařazeny do 11. tankové divize.
Sd.Kfz. 221 měl korbu svařenou z pancéřových plátů tloušťky 14,5 mm. Pancéřové pláty pod úhlem, což zvýšilo jejich účinnou tloušťku. Pancíř spolehlivě chránil vůz před střepinami a střelami z pušek, včetně těch s ocelovým jádrem.
Řidič sledoval silnici obdélníkovým poklopem v přední plachtě. Podobné poklopy jsou poněkud menší na levé a pravé straně těla. Během bitvy byly uzavřeny pancéřovými okenicemi s úzkými průhledy.
Přístup k motoru přes tři obdélníkové poklopy. Za přepážkou oddělující bojový a motorový prostor se nacházely dvě palivové nádrže o objemu 55 litrů.
Posádka se do vozu dostala dveřmi v bocích karoserie. Rezervní kolo bylo zavěšeno na pravé straně vozu.
Obrněný vůz Sd.Kfz. 221 byl vyzbrojen jedním kulometem ráže 7,92 mm umístěným v otočné věži, která měla tvar komolého sedmibokého jehlanu. Věž neměla pevnou střechu. Místo toho byl bojový prostor shora chráněn dvěma skládacími zástěnami z drátěného pletiva. Po stranách věže byly pozorovací otvory.
Na prototypy byly instalovány staré kulomety MG 13, ale sériová vozidla dostala nové MG 34. Náboje do kulometu byly 1050-1200 nábojů. Věž se mohla otáčet o 360° a kulomet poskytoval vertikální úhly zaměření od -10° do +69°. To umožnilo střílet z kulometu nejen na pozemní cíle, ale i na nízko letící letadla.
Posádka obrněného vozu Sd.Kfz. 221 se skládal ze dvou osob: řidiče a velitele, kteří současně sloužili jako střelec. Standardní výzbroj posádky tvořil jeden samopal MP 38 nebo MP 40 a šest ručních granátů. [1] [3]
Na voze nebyla žádná radiostanice, komunikace byla udržována pomocí signálních vlajek [1] .
Ve společnosti Sd.Kfz. 221 měla vážnou nevýhodu - slabé zbraně. Již po začátku druhé světové války se na obrněná vozidla začaly instalovat těžší zbraně. Zejména byli dodatečně vyzbrojeni protitankovou puškou PzB 39 ráže 7,92 mm, umístěnou ve věži vedle standardního kulometu. Dělo umožňovalo vypořádat se s nepřátelskými obrněnými vozidly pouze na extrémně blízkou vzdálenost [1] . První verze s protitankovou puškou Panzerbuchse 39 ráže 7,92 mm - PzB 39 se objevila v roce 1940 - instalace byla provedena ve věži vedle standardního kulometu, aby se vypořádala s lehce obrněnými cíli na vzdálenost 300-400 metrů. http://aviarmor.net/tww2/armored_cars/germany/sd.kfz.221.htm Z 300 metrů pronikla protitanková puška PzB 39 pancířem o tloušťce 22 mm umístěným pod úhlem 30°. Protitanková puška je jednoranná, na pancíři byl zásobník s 1 náboji. Ve složené poloze byla zbraň namontována na pravé straně vozidla. V bojovém postavení bylo protitankové dělo instalováno ve věži.
Úspěšnějším řešením byla instalace na Sd.Kfz. 221 těžkých protitankových děl 2,8 cm sPzB 41. Tato modifikace obrněného vozu se objevila v roce 1941. Místo kulometu MG 34 bylo vozidlo vyzbrojeno těžkou protitankovou puškou ráže 20-28 mm se zúženou hlavní. Nová výzbroj si vyžádala mírnou změnu konstrukce věže (snížení výšky přední stěny). Protitanková puška byla instalována ve věži spolu se štítem, což mírně zvýšilo výšku obrněného vozu. [1] Z 500 metrů střela PzGr 41 pronikla pancířem o tloušťce 40 mm umístěným pod úhlem 30° a ze 100 metrů - pancířem o tloušťce 60 mm. Úhel sklonu protitankové pušky −10°, náměr +40°. Ve vodorovné rovině se dělo pootočilo o 45°-90' na obě strany podélné osy stroje. Protitankové dělo (dělo) sPzB 41 bylo namontováno na konzole namontované před věží. Pro instalaci sPzB 41 bylo nutné odstranit běžný kulomet MG 34. Uvnitř bojového prostoru byla přepravována munice 120 nábojů.
Nejmasivnější a nejúspěšnější modifikací obrněného vozu byl Sd.Kfz. 222. Toto vozidlo bylo vyzbrojeno automatickým kanónem KwK 30 ráže 20 mm (na částech vozidel KwK 38) a kulometem MG 34 umístěným v 10-ti stranné věži otevřené nahoře. Munice se skládala ze 180 nábojů a 1050 nábojů. Elevační úhly děla a kulometu umožňovaly střílet na vzdušné cíle. Obrněných vozů Sd.Kfz.222 bylo vyrobeno 989 kusů [1] .
Od roku 1936 se do formujících se průzkumných jednotek Wehrmachtu začala dostávat lehká obrněná vozidla Leichter Panzerspäehwagen (MG) (Sd.Kfz.221), která začala postupně nahrazovat staré Sd.Kfz. 13 [1] .
V podobě obrněného vozu Sd.Kfz. 221 (vyrobeno 339 kusů) průzkumných jednotek Wehrmachtu dostalo vysokorychlostní a ovladatelné vozidlo [1] .
Většina vozidel vstoupila do průzkumných jednotek tankových a lehkých divizí zformovaných před začátkem polského tažení. V souladu se stavem z roku 1939 byly součástí průzkumného praporu dvě roty obrněných vozidel. Každá rota se skládá z velitelské čety (Sd.Kfz. 247, 263 a 223), čety těžké obrněné techniky (Sd.Kfz. 231 a 232) a dvou čet lehkých obrněných vozidel (Sd.Kfz. 221 a 222) . Následně byla lehká obrněná vozidla předána připojeným jednotkám a průzkumným jednotkám motorizovaných a pěších divizí. Pravidelně byly používány ke korekci dělostřelecké palby.
K 1. září 1939 měla vojska 718 lehkých obrněných vozidel, z toho asi 180 Sd Kfz 13/14. Do května 1940 jich bylo přesně 800. K 1. červnu 1941 bylo ve službě 928 vozidel, téměř všechna byla Sd.Kfz. 221, Sd.Kfz. 222, Sd.Kfz. 223 a jen malé množství Sd Kfz 13/14.
K 1. červnu 1942 měl Wehrmacht 1016 lehkých obrněných vozidel. Údaje o ztrátách v pozdějším období naznačují, že byly intenzivně využívány až do konce války - podle prohlášení od 1. prosince 1943 do 30. listopadu 1944 ztratil Wehrmacht 150 Sd.Kfz. 221 a 223 a 240 Sd.Kfz. 222.
Exportní dodávky byly omezené. V roce 1935 bylo několik obrněných vozidel objednáno vládou Kuomintangu v Číně, která očekávala invazi japonské armády.
Rozkaz nebyl splněn okamžitě a teprve v roce 1937 bylo 3. tankovému praporu dáno k dispozici 18 obrněných vozidel (10 - Sd.Kfz. 221, 4 - Sd.Kfz. 222, 4 - Sd.Kfz. 223). umístěné poblíž Nanjingu. V roce 1938 bylo dodáno 8 dalších Sd.Kfz. 221. Tyto stroje se zúčastnily bojů s Japonci.
Bulharská armáda od září 1943 do února 1944 obdržela 20 Sd.Kfz. 222 a Sd.Kfz. 223 ve dvou dávkách (13 a 7) zařazených do jediné tankové brigády. Při vstupu do průzkumného „týmu“ byly od konce roku 1944 využívány v bojových operacích proti německým jednotkám [1] .
Samostatný příběh s obrněnými vozidly, která padla do rukou nepřítele. První zajatá Sd.Kfz. 221 přišly k polským jednotkám v září 1939, ale protože Polsko bylo k 2. říjnu 1939 zcela obsazeno, Poláci je reálně použít nemohli.
V bitvě o Francii v květnu až červnu 1940 britské a francouzské jednotky zajaly a blíže se seznámily s německými průzkumnými vozidly. Opět díky rychlé porážce spojeneckých sil všechny trofeje opět přešly na Němce.
Jinak v severní Africe. DAK tam dorazil v roce 1941 také s Sd.Kfz. 221 a Sd.Kfz. 222, které byly aktivně využívány pro zpravodajství a komunikaci. Tato aktivita vedla k tomu, že několik desítek vozidel se stalo trofejemi britských jednotek Commonwealthu, z nichž některá byla zajata neporušená, zatímco jiná byla rychle opravena a uvedena do provozu. Nejméně dva Sd.Kfz. 222 (přezbrojený 20 mm děly) byl používán letištní službou RAF.
Bohatší trofeje obdržela sovětská armáda v letech 1941-1942. Na sovětské frontě Sd.Kfz. 221 \ 222 často působily v čele ofenzívy, mimo jiné jako vozidla podpory pěchoty. Přirozeně v této situaci byly ztráty velké - jen podle oficiálních údajů od 1. července 1941 do 1. dubna 1942 bylo ztraceno 159 vozidel všech typů, nepočítaje ty, které byly v opravě. Je těžké říci, kolik z nich se stalo sovětskými trofejemi, protože v létě a na podzim roku 1941 nebyl proveden pečlivý výpočet. Přesto lze hovořit o několika desítkách lehkých obrněných vozidel, z nichž některá byla ve výzbroji až do roku 1943 včetně. Navíc jeden z Sd.Kfz. 221 (s improvizovanou kuželovou věží instalovanou místo standardní, byla použita ve filmu „The Invincibles“, věnovaném obráncům Leningradu a uvedena na obrazovky v roce 1943. Zřejmě po válce byla všechna ukořistěná vozidla rozebrána na kov [4]
| Obrněná vozidla Čínské republiky během druhé čínsko-japonské války | |
|---|---|
| Klíny a malé nádrže | Pz.Kpfw. I CV -33 /CV-35 Carden-Loyd Mk VI Vickers -Carden-Loyd lehký obojživelný tank Renault UE FT -17 Fiat 3000 AMR 33 AMR 35 |
| Lehké tanky | T-26 BT -5 M3A3 Vickers Mk E |
| střední tanky | M4A4 |
| Obrněná auta | M3 Sd.Kfz . 221 / 222 / 223 BA -3 |
| Auta | Typ 320 WK Willys MB |
| Motocykly | K800 |
| Viz také：Šablona: Zbraně čínské pěchoty • Šablona: ROC Artillery • Šablona: Letadla ROC Air Force • ROC Navy Ships | |