Mandžuské písmo | |
---|---|
Typ dopisu | souhláskové vokální psaní |
Jazyky | Manchu |
Příběh | |
Místo původu | Čína |
Tvůrce | Erdeni Bakshi, Gagai Zarguchi |
datum vytvoření | kolem roku 1599 |
Doba | ve stavu 1599 - 1911 |
Původ | aramejské písmo syrské písmo Sogdské písmo Ujgurské písmo Staré mongolské písmo |
Vyvinutý do | Sibo skript, Dagur skript (drobné úpravy) |
Příbuzný | todo beachig |
Vlastnosti | |
Směr psaní | shora dolů, řady zleva doprava |
Rozsah Unicode | U+1800-U+18AF |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
ᠠ _ |
ᡝ . |
ᡳ . |
ᠣ . |
ᡠ _ |
. | . | ᡡ _ |
. | . |
ᠨᠠ . |
ᡴᠠ . |
ᡤᠠ . |
ᡥᠠ . |
ᠪᠠ . |
ᡦᠠ . |
ᠰᠠ . |
ᡧᠠ . |
ᡨᠠ . |
ᡩᠠ . |
ᠯᠠ . |
ᠮᠠ . |
ᠴᠠ . |
ᠵᠠ . |
ᠶᠠ . |
ᠺᠠ . |
ᡬᠠ . |
ᡭᠠ . |
ᡵᠠ . |
ᡶᠠ . |
. | . | ᠸᠠ . |
. | . |
ᡮᠠ _ |
ᡯᠠ . |
ᡰᠠ . |
ᠰᡟ . |
ᡱᡳ . |
. | . | ᡷᡳ . |
. | . |
Mandžuské písmo je systém psaní používaný k psaní různých dialektů mandžuského jazyka .
Mandžuské písmo je dalším vývojem starého mongolského písma . Směr psaní je shora dolů, řádky se píší zleva doprava. Každé písmeno má tři grafické varianty obrysu, určené pozicí ve slově: na začátku, uprostřed a na konci.
V současné době používá Manchus (asi 70 reproduktorů) , stejně jako Sibinové (40 000), kteří mluví sibinským dialektem mandžuského jazyka. Značné množství písemných památek vzniklých za vlády mandžuské dynastie Čching je zaznamenáno v mandžuském písmu – jedná se především o dokumenty historického významu (související s politikou, náboženstvím apod.), překlady čínské literatury, ale i vzácnější originální díla lidové a autorské tvořivosti mandžuské.
Zpočátku používali Mandžuové jako jazyk diplomacie a administrativy mongolský jazyk a staré mongolské písmo .
Podle informací uvedených v díle „Pravdivé záznamy o skutcích prvních mandžuských císařů“ ( Manchu . manju-i yargiyan kooli ; čínsky : 滿洲實錄Mǎnzhōu Shilù ), zakladatel dynastie Daiqing, Nurhatsiyoro , nařídil, aby staré mongolské písmo je upraveno pro záznam mandžuského jazyka . Adaptaci provedli v roce 1599 dva Nurkhatsiho poradci, učený lama Erdeni-bakshi a ministr Gagai-zarguchi. Staré mongolské písmo zůstalo prakticky nezměněno – toto původní písmo se nazývalo tongki fuka akū hergen („psaní bez teček a kruhů“).
Staré mongolské písmo bylo špatně přizpůsobeno fonologii mandžuského jazyka , takže v roce 1632 učenec Da-hai vylepšil písmo přidáním diakritiky , aby odstranil mnoho dvojznačností, které existovaly v původní verzi. Například h, g a k na začátku slova byly označeny tečkou nebo kroužkem nebo absencí diakritiky . Kromě toho bylo představeno deset grafémů používaných v čínských a sanskrtských výpůjčkách.
Tato varianta je standardní a je známá jako tongki fuka sindaha hergen ("tečka a kruh").
Mandžuské písmo bylo aktivně používáno ve státní správě až do Xinhai revoluce v roce 1911 a pádu mandžuské dynastie .
Oficiálně se má za to, že v důsledku nejsilnější jazykové asimilace Mandžuů , jejichž vládnoucí třída a městské obyvatelstvo do konce 19. století téměř úplně přešlo na čínštinu , zmizela potřeba psaného jazyka. Ve třech severovýchodních provinciích Číny, na něž bylo Mandžusko rozděleno, je však výuka jazyka a písma podporována jako součást mandžuské touhy po zachování sebeidentifikace a také používání mandžuského písma zde žijícími Daurovými k psát daurský jazyk (jeden z archaických mongolských jazyků ) a v XUAR je etnografická skupina Mandžuů Sibo nebo Sibe, kteří si dobře zachovali mandžuský jazyk.
K zachování písma významně přispívají vyšší vzdělávací a vědecké instituce ČLR a Mongolska , kde je studium mandžuského jazyka a písma nezbytnou podmínkou pro čtení značného počtu historických dokumentů z říše Čching .
V tradiční gramatice je mandžuské psaní popisováno jako slabikové. Studium psaní nevychází z abecedy, ale ze slabikáře Zhuwang zhuwe uzhu bithe . Slabikář se skládá z 12 skupin o celkovém objemu 1441 slabik. Slabiky lze rozdělit na vlastní mandžuské a další ( tulergi khergen ), které mají zprostředkovat čínské slabiky. Slabiky používané v mantrách k psaní specifických sanskrtských a tibetských slabik se nazývají ali gali a nejsou součástí zhuwan zhuwe . První základní skupina zhuwang zhuwe se skládá ze 131 otevřených slabik. Zbývající skupiny tvoří uzavřené slabiky vzniklé přidáním koncovek i, r, n, ng, k, s, t, b, o, l, m.
První skupina mandžuských slabik přepsaná Möllendorffem (1847-1901):
ᠠ a ᡝ e ᡳ i ᠣ o ᡠ u ᡡ ū ᠨᠠ na ᠨᡝ ne ᠨᡳ ani ᠨᠣ ne ᠨᡠ nu ᠨᡡ nū |
ᡴᠠ ka ᡤᠠ ga ᡥᠠ ha ᡴᠣ ko ᡤᠣ jít ᡥᠣ ho ᡴᡡ kū ᡤᡡ gū ᡥᡡ hū |
ᠪᠠ ba ᠪᡝ být ᠪᡳ bi ᠪᠣ bo ᠪᡠ bu ᠪᡡ bū ᡦᠠ pa ᡦᡝ pe ᡦᡳ pi ᡦᠣ po ᡦᡡ pū |
ᠰᠠ sa ᠰᡝ se ᠰᡳ si ᠰᠣ so ᠰᡠ su ᠰᡡ sū ᡧᠠ ša ᡧᡝ še ᡧᡳ ši ᡧᠣ šo ᡧᡧ šo ᡧᡧ šu |
ᡨᠠ ta ᡩᠠ da ᡨᡝ te ᡩᡝ de ᡨᡳ ti ᡩᡳ di ᡨᠣ to ᡩᠣ do ᡨᡠ tu ᡩᡠ du |
ᠯᠠ la ᠯᡝ le ᠯᡳ li ᠯᠣ lo ᠯᡠ lu ᠯᡡ lū ᠮᠠ ma ᠮᡝ mě ᠮᡳ mi ᠮᠣ mo ᠮᡠ mu ᠮᡠ mu |
ᠴᠠ ca ᠴᡝ ce ᠴᡳ ci ᠴᠣ co ᠴᡠ cu ᠴᡡ cū ᠵᠠ ja ᠵᡝ je ᠵᡳ ji ᠵᠣ jo ᠵᡠ ju ᠵᡠ ju ᠵᡠ ju ᠵᡠ ju ᠵᠠ |
ᠶᠠ ya ᠶᡝ ye ᠶᠣ yo ᠶᡠ yu ᠶᡡ yū ᡴᡝ ke ᡤᡝ ge ᡥᡝ he ᡴᡳ ki ᡤᡳhu gi ᡤᡳhu gi ᡤᡳhu gi ᡤᡳ |
ᠺᠠ k'a ᡬᠠ g'a ᡭᠠ h'a ᠺᠣ k'o ᡬᠣ g'o ᡭᠣ h'o ᡵᠠ ra ᡵᡝ re ᡵᡳ ri ᡵᠣ r ro ru |
ᡶᠠ fa ᡶᡝ fe ᡶᡳ fi ᡶᠣ fo ᡶᡠ fu ᡶᡡ fū ᠸᠠ wa ᠸᡝ my |
ᡮᠠ ts'a ᡮᡝ ts'e ᡮᡟ ts ᡮᠣ ts'o ᡮᡠ ts'u ᡯᠠ dza ᡯᡝ dze ᡯᡳ dzi ᡯᠣ dzo ᡯᠣ dzu |
ᡰᠠ ža ᡰᡝ že ᡰᡳ ži ᡰᠣ žo ᡰᡠ žu ᠰᡟ sy ᡱᡳ c'y ᡷᡳ jy |