Diodato, Johannes

Johannes Diodato ( latinsky  Johannes Diodato , narozený jako Hovhannes Astvatsatur ( Arm.  Հովհաննես Աստվածատուր ) je arménský obchodník , překladatel a zvěd z Konstantinopole . 1] [ 2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] .

Životopis

Hovhannes Astvatsatur se narodil v roce 1640 v Konstantinopoli .

V roce 1683 Turci oblehli Vídeň . Astvatsatur díky své znalosti mnoha jazyků a dovednostem zvěda pomohl zajistit, že spojenci Svaté říše římské ve Svaté lize dosáhli Vídně a díky čemuž 12. září 1683 sjednocený křesťan armády dokázaly zasadit zdrcující porážku Osmanské říši. Jako vděčnost udělil v roce 1685 císař Svaté říše římské Leopold I. Hovhannesovi Astvatsaturovi monopolní právo prodávat kávu na 20 let. Astvatsatur využil této příležitosti a otevřel první kavárnu ve Vídni , kde začali podávat první vídeňskou kávu. Kavárna byla otevřena v domě samotného Astvatsatura, který se dnes nachází na Rotenturmstrasse, 14 [21] .

Zemřel ve Vídni v roce 1725 .

Paměť

• V roce 2004 byl po Hovhannesovi Astvatsaturovi pojmenován jeden z vídeňských parků ve čtvrti Wieden a stal se známým jako Johannes-Diodato-Park [22] .

Viz také

• vídeňská kavárna

Poznámky

1. ↑ Vídeňská arménská káva . Získáno 19. července 2014. Archivováno z originálu dne 28. července 2014. (neurčitý)
2. ↑ Peter Noever, Global Lab , Distributed Art Pub Incorporated, 2009, s. 9

   Ve skutečnosti první vídeňskou kavárnu otevřel v roce 1685 Armén jménem Johannes Diodato.

   Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] De Fakto wurde das erster Wiener Kaffehaus 1685 od einem Armenier jmen Johannes Diodato gegründet
3. ↑ Éva R. Bajkay, Zeit des Aufbruchs: Budapest und Wien zwischen Historismus und Avantgarde : eine Ausstellung des Kunsthistorischen Museums Wien in Zusammenarbeit mit dem Collegium Hungaricum , Kunsthistorisches Museum, 2026, s.

   Majitelem první vídeňské kavárny byl – nehledě na legendu o Kolchitském – Armén Johannes Diodato

   Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Der erster Kaffeinhaber Wiens war - wenn wir von der Kolchitzky-Legende absehen - der Armenier Johannes Diodato
4. ↑ Paul Hofmann, The Viennese: Splendor, Twilight, and Exile , Doubleday, 1989, s. 62Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Podle úctyhodného příběhu, který se dodnes vypráví v rakouských učebnicích, je zavedení kávy a kavárny zásluhou chytrého a odvážného Poláka Georga Frantze Kolschitzkého... Je to dobrá příze, ale moderní věda ji zpochybňuje. Jeden Johannes Diodato, popisovaný jako Armén, se nyní domnívá, že skutečně otevřel první komerční kavárnu ve Vídni.
5. ↑ Lillian Schacherl, Vídeň , Prestel, 1993, s. 20Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Nyní je známo, že první šálek kávy ve Vídni uvařil Armén Johannes Diodato na Haarmarktu v roce 1685.
6. ↑ Ina Baghdiantz McCabe, Orientalismus ve Francii raného novověku: Eurasijský obchod, exotika a starověký režim , Berg, 2008, s. 195-196Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Legenda vypráví, že káva byla do Vídně přivezena v opuštěných pytlích, když osmanské vojsko prchalo po obléhání města v roce 1683. Hrdinou tohoto příběhu je jistý Georg Franz Kolschitzky (1640-1694). Navzdory rozšířenosti této legendy je nyní z dokumentů prostudovaných ve vídeňských archivech zřejmé, že před tímto datem byly ve Vídni otevřeny nejméně dvě kavárny. Povolení bylo uděleno dvěma Arménům, Johannesu Diodatovi a Isaacu de Luca, jednomu císaři Leopoldu I. a druhému město Vídeň. věří se, že byli první, kdo prodával kávu z trvalého povolení. Diodato, jehož otec byl konvertita k římskokatolické církvi, žil mezi vídeňskou arménskou komunitou a získal práva prodávat turecké zboží ve městě. V roce 1685 získal Diodato ve Vídni první povolení podávat kávu ve veřejné kavárně, ačkoli již dříve bez povolení působil jako prodejce kávy.
7. ↑ Harold B. Segel, The Vienna Coffeehouse Wits, 1890-1938 , Purdue University Press, 1993, s. 8 Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Rakouský učenec Karl Tepy ve vyčerpávající studii o zavedení kávy ve Vídni přesvědčivě dokazuje, že zásluhu na založení prvních kaváren ve Vídni vůbec nenáleží Koltschitzkymu, ale dvěma Arménům, Johannesu Diodatovi a Isaacu de Luca, as. byli známí.
8. ↑ Johannes Ebert, Knut Görich, Die große Chronik Weltgeschichte: Absolutismus, Aufklärung und Revolution: 1648 - 1793 , Wissenmedia Verlag, 2008, s. 103

   Jako poděkování za průzkum během osmanského obléhání Vídně dostal Armén Johannes Diodato císařské privilegium „prodávat tento orientální nápoj po dobu 20 let“. To znamenalo zrod vídeňské kavárny.

   Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Als dank für die geleisteten Kundschafterdienste während der Belagerung Wiens durch die Osmanen erhält der Armenier Johannes Diodato das kaiserliche Privileg, "solches orientalisches Getränkh auf 20 jahr allein zu verkauffen". Dies ist die Geburtsurkunde des Wiener Kaffehauses.
9. ↑ Mark Pendergrast, Uncommon Grounds: The History of Coffee and How It Transform Our World , Basic Books, 2010, str. 10Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Někteří Vídeňané kávu nepochybně znali ještě před Kolschitzkého činy, protože Turci v roce 1665 zřídili ve Vídni velvyslanectví. Johannes Diodato získal povolení k otevření kavárny ve Vídni v roce 1685, zřejmě ještě před Kolschitzkym.
10. ↑ Mădălina Diaconu, Sensorisches Labor Wien: urbane Haptik- und Geruchsforschung , LIT Verlag Münster, 2011, s. 180

    Kulturní historik a orientalista Karl Tepi v roce 1980 ve svém díle Uvedení kávy do Vídně poprvé poprvé ukázal, že „prezentováno jako historický fakt, tvrzení, že Kulchitsky údajně dovezl kávu zachycenou v tureckých táborech do Vídně, nejenže nenachází potvrzení ve zdrojích, ale on [Kulchitsky] nemá nic společného s vídeňskou kavárnou. Naopak jistý Johannes Diodato dostal od císařského dvora první, výhradní privilegium na přípravu a prodej kávy ve Vídni. Johannes Diodato byl Armén a jeho skutečné jméno bylo Hovhannes Astvatsatur.

    Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] První kulturhistoriker a orientalista Karl Teplý klobouk 1980 in seinem Werk Die Einführung des Kaffees ve Vídni nachgewiesen, „dass sich nicht nur keine quellenmäßige Fundierung für die allgemein als historisches Rouße Rouße Genomungmenelbringen haürbe Wien eingebürgert, sondern dass er überhaupt nichts mit dem Wiener Kaffeehaus zu tun“ klobouk (Teply 1980, 56). Vielmehr erhielt ein gewisser Johannes Diodato am 17. Jänner 1685 von der Kaiserlichen Hofkammer das erste, ausschließliche Privileg zur Zubereitung und zum Ausschank von Kaffee in Wien. Johannes Diodato válka Armenier und hieß eigentlich Owanes Astouatzatur.
11. ↑ Brigitte Beier, Neue Chronik der Weltgeschichte , Wissenmedia Verlag, 2007, s. 425
12. ↑ Peter Csendes, Ferdinand Opll, Karl Vocelka, Wien: Die frühneuzeitliche Residenz (16. bis 18. Jahrhundert) , Böhlau Verlag Wien, 2003, s. 442
13. ↑ Hans Jürgen Teuteberg, Die Revolution am Esstisch: neue Studien zur Nahrungskultur im 19.-20. Jahrhundert , Franz Steiner Verlag, 2004, s. 180
14. ↑ Ursula M. Becker, Kaffee-Konzentration: zur Entwicklung und Organization des hanseatischen Kaffehandels , Franz Steiner Verlag, 2002, s. 37
15. ↑ Los cafés nacieron en Viena Archivováno 13. srpna 2014 na Wayback Machine , Revist de la Universidad Autonoma de Yucatan, č. 247-248, 2008-2009Původní text  (španělština)[ zobrazitskrýt] Kolschitzky murió en la miseria en 1694, víctima de la tuberculosis, y hoy parece establecido como cierto que no fue él sino un comerciante armenio llamado Johannes Diodato o Deodat quien obtuvo la deserva primera coporeel conceséón laboratórium asedio turco ve Vídni.
16. ↑ Prof. Dr. Armin Reller, Dr. Jens Soentgen Kaffee – Die Biographie eines weltwirtschaftlichen Stoffes Archivováno 13. srpna 2014 na Wayback Machine , Universität Augsburg, 2006Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Jacob beschließt das erste Buch mit der Geschichte um Georg Franz Kolschitzky, der, wie Jacob nacherzählt, das erste Wiener Kaffeehaus gegründet haben soll. Hier sitzt Jacob allerdings einer Legende auf: Das erste Wiener Kaffeehaus wurde 1685 von dem Armenier Johannes Diodato eröffnet.
17. ↑ Andrea Hrušková, Kaffeehauskultur in Wien-im Wandel , Masarykova univerzita, 2006Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Es gibt in Wien auch eine Straβe, die nach ihm benannt ist, die Kolschitzkygasse. Kolschitzky kennte die orientalischen Sitten und Gebräuche von seinen Reisen. Seine erste Versuche mit dem Kaffee hatten aber mäβigen Erfolg, denn das bittere, schwarze Getränk schmeckte den Wienern nicht. Nach Experimenten fand er aber die richtige Mischung: Er seihte den Kaffee ab, zuckerte ihn und gab ein paar Tropfen Milch dazu und so enstand wahrscheindlich die "Wiener Melange". Es existieren aber keine Belege für diese Geschichte. Urkundlich belegt ist, dass die erste kaiserliche Lizenz zum alleinigen Vertrieb des türkischen Getränks der Armenier Johannes Diodato (auch Deodat genannt) im Jahre 1685 für seine Dienste als Spion während der Türerkenbeltung
18. ↑ Dr. Ramazan Yildiz, Avusturya'daki Ermeni Diasporas Archived 13. srpna 2014 na Wayback Machine , Ermeni Arastirmalari č. 33-34, 2009Původní text  (tur.)[ zobrazitskrýt] Tarihi arastirmalar gostermistir ki, XVII. asrin ikinci yarisinda Avusturya tarihinde baska Ermeniler de önemli roller oynamislardir. Birçok Ermeni, králiyet sarayinin menfaatine Polonya-Macaristan-Avuturya arasinda ulak olarak gidip gelmislerdir. Bunlardan biri casus Johannes Diodato (Owanes Astouatzatur) idi. Johannes, 1648 tarihinde Istanbul'da dogdu. Osmanli sarayi ile yakin münasebetleri olan tüccar ve kuyumcu Elias Diodato'nun ogluydu ve Viyana'ya ilk kez 1654'te, henüz çocuk yasta iken babasiyla beraber geldi. Bu aile Türkiye'den Avusturya'ya ihracat yapmaktaydi. Ihraç ettikleri mallar arasinda kahve ve muhtemelen tütün de vardi. Johannes Diodato 1666'da Viyana'ya yerlesip bir ticarethane açti. Avusturya Krali, kahve, çay ve serbet ticaretini 17.1.1685'te yirmi seneligine Johannes Diodato'nun tekeline verdi. Kim bu imtiyaza ragmen kahve satarsa, bes altin Mark cezaya çarptirildi. Aslinda Viyana'ya jako kahvehaneyi açan kisi Georg Franz Kolschitzky degil, Johannes Diodato'dur.
19. ↑ Fritz Maritsch, Alfred Uhl Kaffee und Tee Archivováno 13. srpna 2014 na Wayback Machine , in: Scheerer, Sebeastian; Vogt, Irmgard; Hess, Henner: Drogen und Drogenpolitik. Campus, Frankfurt/New York, 1989Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Bezüglich der Geschichte um dieses erste Wiener Kaffeehaus muss man zwischen einer sehr populären Legende und der historischen Wirklichkeit unterscheiden. Der Legende nach erhielt der Pole Kolschitzky, als Belohnung für Kurierdienste während der Türkenbelagerung, vom Kaiser die von den abziehenden Belagerern vor Wien zurückgelassenen Kaffeesäcke und das Exklusivprivileg Kaffeee a. Die Legende um Kolschitzky, nach dem in Wien sogar eine Gasse benannt ist, lebt im Bewusstsein der Wiener und in der populären Literatur über das Wiener Kaffeehaus unerschütterlich weiter. Tatsächlich hat jedoch ein anderer Kurier, ein Armenier se jmenují Diodato, von 1685 an das kaiserliche Exklusivprivileg besessen, Tee, Kaffee und Limonade steuerfrei auszuschenken und in der Folge dann auch auch biss.
20. ↑ Peter Diem Die Symbole Österreichs Archived 13. srpna 2014 ve Wayback Machine , Vídeň, 1995Původní text  (německy)[ zobrazitskrýt] Das Wiener Kaffeehaus geht zwar auf die Zeit unmittelbar nach der zweiten Türkenbelagerung zurück, doch wurde es nicht, wie immer wieder hartnäckig behauptet wird, von Franzte Georg Kolschitzky (bohaté) kölzerste zuritz der Kölste de la Réunion habe, sondern von einem "Kollegen", dem Orientkaufmann und Geheimagenten Johannes Diodato
    . Zum Katholizismus konvertiert, wurde er Ende des 17. Jahrhunderts Bürger von Wien und Mietshausbesitzer.
21. ↑ Historie přátelských arménsko-rakouských vztahů (nepřístupný odkaz) . Získáno 25. února 2015. Archivováno z originálu 25. února 2015. (neurčitý) 
22. ↑ Wien mit Leib und Seele - Johannes Diodato (Version aus dem Internet Archive , da Original nicht mehr verfügbar)