Předkřesťanské psaní u Slovanů

V rusko-byzantské smlouvě z roku 911 je zmínka o písemných závětích zástupců lidu Ruska [14] , kteří žili v Konstantinopoli [15] :

O Rusech sloužících v řecké zemi u řeckého cara. Pokud někdo zemře, aniž by se zbavil svého majetku, a on nebude mít svůj <v Řecku>, tak ať se jeho majetek vrátí na Rus nejbližším mladším příbuzným. Učiní-li závěť, pak ten, komu písemně odkázal , aby zdědil svůj majetek, vezme, co mu bylo odkázáno, a nechá jej zdědit.

Zároveň je v dohodě z roku 911 náznak, že Rusko a Byzanc v dřívějších dobách řešily sporné otázky „nejen ústně, ale i písemně“ [7] . A v dohodě z roku 944 se vypráví o poslíčkových dopisech ruských knížat Řekům, které byly dány velvyslancům a hostům, kteří šli do Konstantinopole. Text smluv však nevysvětluje, co to byly závěti a dopisy, v jakém jazyce byly napsány a jakou abecedu autoři použili [14] . Dříve se mělo za to (např. S.P. Obnorsky ), že smlouvy s Řeky byly přeloženy do slovanského jazyka současně s uzavřením smluv samotných, ale moderní studie (například Yana Malingudi [16] ) ukazují, že překlad zařazený v „ Příběh minulých let “ byl vytvořen z řecké opisované knihy z 11. století, tedy po přijetí křesťanství Ruskem.

Kyjevský dopis

Kyjevský dopis  je doporučující dopis vydaný Jákobu Ben Chanuka židovskou komunitou v Kyjevě k prezentaci v jiných židovských komunitách. Nejstarší autentický dokument, který vyšel z území Kyjevské Rusi . Pravděpodobně datován do 10. století. Dopis je psán hebrejsky a podepsán turkickým runovým nápisem, který se dosud nepodařilo jednoznačně rozluštit.

Archeologické nálezy

• Za nejstarší východoslovanský text je považován nápis Gnezdovskaya [17] na hliněném džbánu ( korchag ), objevený v roce 1949 při výkopu mohyly Gnezdovského archeologického komplexu u Smolenska . Nápis-slovo GOROUKHSHCHA [18] , označující buď nádobu na uskladnění hořčice, nebo jméno majitele, je psáno azbukou a pochází od souboru hrobových předmětů (kostěné hřebeny, meč, zlomky oválné fibuly) až po druhá čtvrtina - polovina 10. století [19] .
• V roce 1912 byla při archeologických vykopávkách kostela desátků v Kyjevě nalezena olověná pečeť, na jejíchž obou stranách byly umístěny obrazy knížecího znamení v podobě prostého bidentu, obklopeného částečně zachovanou řečtinou nebo cyrilicí. nápis. Vědci došli k závěru, že nápis na pečeti znamená jméno Svjatoslav (kníže Kyjeva, který vládl v letech 945-972). V obou případech se jedná o příklad použití písma, které již existovalo mezi křesťanskými Slovany (zejména Bulhary ), pohanskými Slovany.
• Na ruském meči , nalezeném v Kyjevském okrese a pocházejícím z poloviny 10. století, se dochovaly nápisy. Na jedné straně čepele je cyrilský nápis „Slav“, který se kvůli zlomenému meči zcela nedochoval. Představovalo jméno kováře-výrobce, jako Lyudosha (Lyudota) na meči z vesnice Foshchevata ). Na druhé straně jsou zde nerozluštěné znaky [20] .
• Na dřevěných „cylindrových zámcích“ (pečeti) , objevených při vykopávkách v Novgorodu , jsou cyrilské nápisy vytvořené šermíři - výběrčími daní. Na jedné dřevěné pečeti, původně datované do konce 10. století ( 70. - 80. léta :Archangelské oblastina jihozápadě současnéTikhmanga20. století), je tedy nápis zmiňující “ [21] . Později, s objevem nových nálezů pečetních válečků, bylo datum tohoto válečku změněno na nejistější - konec 10. století - začátek 11. století.
• V roce 1897 ve vesnici Alekanovo (nyní Rjazaňská oblast ) našel archeolog V. A. Gorodcov nápis zvaný Alekanovskaja . Znaky jsou aplikovány na malý hliněný hrnec, který byl na slovanském pohřbu [22] . Nápis nemá žádné obecně přijímané čtení. Dvě znamení připomínají skandinávské runy [23] . Gorodtsov datoval nápis do 10.–11. století. V Alekanově bylo v roce 1898 nalezeno pět podobných symbolů na střepech [24] . Podle Gorodcova by se mohlo jednat o „slovanské runy“ [23] .
• V roce 1956 byl na místě vykopávek Nerevsky v Novgorodu nalezen fragment kravského žebra s 32 znaky, z nichž jen o něco více než 10 lze identifikovat s runami „dánského“ futharku z 11. století [25]. .
• V roce 1958 byl na místě vykopávek Nerevsky v Novgorodu nalezen neúplně zachovaný 16znakový futhark na prasečí kosti ve vrstvě první poloviny 11. století [25] .
• Zdlouhavé nerozluštěné nápisy jsou známy na slovanských dvoukónických přeslenech 11.-13. století např. z Beloozera [26] nebo Volkovyska [27] . Rovněž nápis na nádobě z Archeologického oddělení bývalého Tverského muzea, publikovaný A.V. Žiznevským v roce 1888, nebyl rozluštěn [28] .
• Na olověných pečetích nalezených na Západním Bugu byla nalezena písmena cyrilice a na opačné straně nesrozumitelné znaky, které se však shodují s písmeny neznámé slovanské ("servien") abecedy, publikované ve druhém díle Manuel typographique. de Fornier.
• Známé jsou také nerozluštěné znaky na Mikoržinských kamenech ( Poznaň , Polsko ; pravděpodobně jde o padělek) a nápis Sitovskaya ( Sitovo , Bulharsko , objeven v roce 1928), které naznačují runové nápisy Slovanů [29] . Existuje verze dekódování sithského nápisu ve frygštině [30] .
• V rámci studie provedené v roce 2017 v České republice na území raně slovanského osídlení - starověké osady Lana u města Břeclav objevili archeologové z Masarykovy univerzity nápis vepsaný na žeberní kosti domestikované tour , který podle radiouhlíkové analýzy žil kolem roku 600 našeho letopočtu. E. Na práci se podíleli i vědci z Rakouska, Švýcarska a Austrálie. Podle odborníka na germánské jazyky Roberta Nedomy ( německy  Robert Nedoma ) jsou znaky nalezené na žeberní kosti symboly staršího futharku  - písma používaného germánsky mluvícími národy střední Evropy ve 2.–7. století našeho letopočtu. E. Okraje runy nalezené na fragmentu nepředstavují konkrétní slovo - jedná se o posledních sedm písmen abecedy. Podle vědců, kteří tyto studie prováděli, je nález v současnosti nejstarším dokladem přítomnosti písma u Slovanů, čímž potvrzuje procesy vnímání kultury Slovany zvenčí koncem 6. – začátkem 7. století [31] [32] [33] .

• Gnezdovský nápis, azbuka, druhá čtvrtina - polovina 10. století

• Alekanovský nápis , nalezený v roce 1897 na území moderní Rjazaňské oblasti archeologem Vasilijem Gorodtsovem

• Znaky z Drohichynu vedou pečeti: písmena azbuky a neznámé znaky na opačné straně

• hlaholice , připisovaná svatému Jeronýmovi (nahoře) a neznámá slovanská abeceda (dole) ze sbírky Manuel typographique de Fornier , svazek II

Padělky

• Klüverovo dílo [34] líčí příběh a poukazuje na disertační práci německého historika Konrada Schurzfleische z roku 1670 , v níž bylo prokázáno, že germánští Slované měli své vlastní školy, kde se děti učily runám. Stejnou myšlenku zopakoval Kluver ohledně německých Wendů ( Slovanů) [35] :

Pravda, školy Wendů byly ve špatném stavu, nicméně jejich duchovní učitelé spolu s jejich vlastními dopisy používali runové nápisy následujícího vzhledu.

• Prilvitzské modly , bronzové figurky nalezené na konci 17. století v kraji obce Prilvitz a popsané A. G. Mashem. Byly vydávány za obrazy bohů lyutichů , pokryté slovanskými „runovými spisy“ a rituální předměty z chrámu Retrin [38] . Byly rozpoznány jako padělky [39] .

• " Bojanovský hymnus" (" Boyanův hymnus ") je falzifikát [41] [42] [43] [44] , nesystematická imitace staroruského jazyka [45] , psaná kvazirunovou abecedou [46] , " Novgorodské runy“ [44] (stylizované jako runy církevně slovanskými a ruskými písmeny [43] ). Byl nalezen na počátku 19. století [44] ve sbírce textů ruského penzionovaného důstojníka a sběratele starožitností Alexandra Sulakadzeva [47] [42] [44] , který je vědci považován za jeho falzifikátora [41 ] [42] [43] . Text je připisován Boyanovi [41] [44] , starověkému ruskému básníkovi a zpěvákovi, zmiňovanému v „ Příběhu Igorova tažení “ a „ Zadonshchina “. Sulakadzev dodal „Hymnu“ libovolný „překlad“ [41] , který je stylizací „Příběhu Igorova tažení“ a skandinávských ság [41] [43] .
• Mikožinského kameny , dva kameny s obrázkem muže, koně a runovými nápisy, objevené v letech 1855-1856. ve Velkopolském Mikozhinu. Rozpoznáno jako padělek [48] .

• Jedním z nejznámějších padělaných textů prohlašujících se za předcyriliku je „ Kniha Veles “ vytvořená ve 20. století, jejíž písmo je v azbuce deformované podle vzoru Dévanágarí . Jedním z hlavních argumentů pro nepravdivost Knihy Veles je její jazyk [50] . Kniha Veles je napsána směsí moderních slovanských jazyků (ruštiny, církevní slovanština, ukrajinština, polština, čeština atd.). Autor libovolně komolil slova, nahrazoval v nich písmena, přidával slabiky navíc, odřezával konce atd. K těmto slovům byly v libovolném pořadí přidávány koncovky -shche, -sha, -ste, -hom atd. Fonetika, morfologie a syntax tohoto díla chaotické, nelze v nich vyčlenit nějaké zákonitosti. Stupeň gramatické nesystematičnosti a libovůle v textu je takový, že v žádném jazyce světa k tomu neexistují obdoby. Jazyk Knihy Veles nemůže být žádným přirozeným jazykem jakékoli doby. Je to výsledek umělé činnosti falzifikátora, který neměl ani ponětí o historii slovanských jazyků [51] [52] .

Pseudovědecké myšlenky

Téma "starověkého slovanského písma", včetně "slovanských run", je populární v pseudohistorických ( lidově-historických ) a pseudolingvistických spisech [53] [54] . Velké množství nápisů, jak tradičně uvažovaných v sérii slovanského předcyrilického písma, tak i jiných kultur ( etruské texty nebo disk Phaistos ) bylo opakovaně amatérsky „rozluštěno“ jako ruské a slovanské, aniž by se spoléhalo na vědecká data. Taková čtení nabízeli G. S. Grinevich [55] , V. A. Chudinov a další.

Ruská carevna Kateřina II . se zajímala o starověkou slovanskou historii a toponymii Španělska, Francie, Skotska, Indie a Ameriky považovala za „slovanskou“. Podle jejího názoru byli první králové Francie a Španělska původem Slované a etruské a runové památky jsou spojeny se „starověkým slovanským písmem“. Ta pak přišla s myšlenkou, že Slované třikrát dobyli Evropu od Donu po Švédsko a Anglii.

Myšlenku spojení Slovanů s Etrusky podpořili Sebastiano Ciampi , Tadeusz Volansky a A. D. Chertkov . Ruský učitel E. I. Klassen (1795-1862) viděl Slovany v mnoha oblastech a v mnoha dobách, počínaje starověkem a včetně Etrusků, a ztotožňoval sanskrt se slovanským jazykem. Tvrdil, že již před 4 tisíci lety byli Wendové gramotní a všechny runové spisy jsou slovanské.

Myšlenka starověkého slovanského písma v jeho pseudohistorické interpretaci je také spojena s árijským mýtem . Guido von List , zakladatel armanismu , tvrdil, že germánské národy, neboli „ Árijci “, měly psaný jazyk dávno před křesťanstvím. Podle jeho názoru runy obsahují zašifrovaný tajný význam, který byl odhalen pouze zasvěceným. Nacistický teoretik Hermann Wirth v nich při srovnávání pravěkých kreseb a ornamentů viděl stopy primitivního písma. To podle jeho názoru prokázalo existenci prastaré „atlanto-nordické kultury“, vytvořené „atlanto-nordickou rasou“ a šířící se ve vlnách z Arktidy. Ve 20. letech se v Německu rozšířily okultní myšlenky. Rudolf Johan Gorsleben, který propagoval „árijskou“ mystiku a myšlenku nadřazenosti „Árijců“ nad jinými rasami, byl přívržencem magie run a považoval je za „vodiče jemných energií“. Jedním z jeho asistentů byl budoucí nacistický rasový teoretik Hans Günther .

Árijský mýtus se rozšířil i ve slovanském novopohanství (rodnovery) , v jehož mnoha směrech jsou Slované považováni za nejbližší potomky „Árijců“ („Árijců“) nebo jsou s nimi ztotožňováni. Tito „slovanští árijci“ byli podle novopohanů tvůrci nejstarší nebo jedné z nejstarších civilizací, které přenášely své znalosti a výdobytky, včetně písma, na jiné národy. Takové psaní lze chápat jako údajně existující „slovanské runy“ nebo „písmeno písmene“ (historicky má slovo „písmeno“ jiný význam – synonymum pro iniciálu). Je rozšířená představa, že azbuka nevznikla na základě řecké abecedy, ale pochází z jakési praslovanské abecedy. Praktická absence předkřesťanské literatury se vysvětluje zničením všeho tohoto majetku Židy nebo křesťany.

Mezi ruskou emigrací se rozšířila představa, že nejstaršími „árijskými“ lidmi jsou „Rusové“. Emigrant Yu. P. Mirolyubov psal o existenci Rusů již v paleolitu , kdy velmi trpěli invazí neandrtálců. V 50. letech vydal Knihu Veles , údajně psanou předkřesťanskou abecedou. Mirolyubov tvrdil, že slovanské písmo tvoří základ latiny a řečtiny a také skandinávských run. Jeden ze zakladatelů moderního ruského novopohanství V.N.

V sovětských dobách populární román Primordial Russia (1961) od Valentina Ivanova , natočený v roce 1985, obsahuje zmínku o „tabletách a záznamech o narození“, tedy náznak předkřesťanského písma Slovanů [56] .

Koncem 70. let tvůrce esoterického učení A.F. Shubin-Abramov, „akademik“ samozvané „Ruské akademie věd, umění a kultury“ v roce 1992, psal o starověké slovanské abecedě a podle něj [ 55] , „nositel generické paměti“ a „strážce tajných znalostí zasvěcenců“ [53] , představitel druhu strážců „pravé ruské gramotnosti“. Tento „starověký ruský všesvětelný dopis“ se skládá ze 147 znaků a je starý 7500 let [55] . Písmena v dílech klasiků a starověkých textů nejsou podle autora „plochá“, ale prostorově vymezená. V minulosti lidstvo údajně umělo číst prostorové písmo, ale pak lidé degradovali [53] . "Všesvětelný dopis" obsahoval kolosální "védské poznání" a byl dán lidem Stvořitelem neboli "Učiteli". Shubin-Abramov a jeho následovníci považují každé jednotlivé písmeno tohoto dopisu za mající obrovský „ideologický význam“ („multidimenzionální materializující objekt“), jakékoli ruské slovo – jako zkratku, nosič komplexní zašifrované informace, jejíž „zveřejnění“ dává fráze obdařené "nejhlubším významem". Shubin-Abramov dal slovu „Rus“ komplexní význam, je to „sjednocující a podkládající počátek všech typů Hmot stoupajících do Kosmů, které se stávají Vesmíry“. V takové perspektivě je Země považována za „zrnku Všesvětelné Rusi“, její stvoření, „Kyjevská Rus“ – „jméno planety podle jejího původního hlavního města“. "Lidský systém života" Shubin-Abramov nazývaný "ARIAN". Tvrdil, že když se objevili na Zemi, měli lidé nemyslitelné znalosti a schopnosti, ale postupem času je ztratili, včetně většiny písmen dopisu byla ztracena. K této degradaci – „obřízce“ – došlo na příkaz „zlých sil“ – „okupantů-Hebrejců“. Domníval se, že pro „obrodu vlasti“ je nutné vrátit se k původní abecedě a vzbouřit se proti „Hebrejcům“ [55] . Novopohanský koncept „All-Light Literacy“ je popularizován ve spisech řady autorů [53] . Někteří ruští novopohané používají kalendář sestavený Shubinem-Abramovem, ve kterém je mnoho pojmů vysvětleno na základě principů všesvětelné gramotnosti a je uvedena představa o samotné doktríně [55] .

Počátkem 80. let moskevský geolog G. S. Grinevich tvrdil, že četl různé nápisy nalezené na území Ruska [55] , které nemají obecně přijímané čtení nebo nejsou vždy považovány za vlastní nápisy. Grinevich přijal jako pracovní hypotézu předpoklad slabičnosti hypotetického předkřesťanského slovanského písma („psaní čertů a řezů“). Poté se stejnými metodami pokusil rozluštit nápisy, které patří i do jiných písemných systémů. To ho přivedlo na myšlenku existence spisovného jazyka „Slovanů, který používali dávno před vytvořením slovanské abecedy Cyrilem a Metodějem“ [53] . Nejstarší krétské písmo („ Lineární A “) připsal Praslovanům. Poté údajně dokázal přečíst nápis na disku Phaistos z 18. století před naším letopočtem. e., nalezený na Krétě. Tam byly podle jeho názoru zaznamenány stížnosti uprchlíků z „kmene Rusich“, kteří byli nuceni opustit svou rodnou „Rusiuniya“ a přestěhovat se na Krétu. S podporou indologa N. R. Guseva publikoval Grinevich své „objevy“ v novinách Sovetskaja Rossija . Slované podle Grineviče měli psaný jazyk od 5. tisíciletí před naším letopočtem. E. (autor odkazuje na terteriánské tabulky ze 4. tisíciletí př. n. l. s piktografickými znaky nalezené v Rumunsku). Slovanská kultura se údajně stala základem mnoha dalších starověkých kultur a slovanské písmo se stalo základem všech ostatních písemných systémů. Grinevich má řadu následovníků, kteří „čtou“ různé texty jako staroslověnština. Grinevičovy myšlenky převzal krasnodarský spisovatel A. V. Trekhlebov (Vedagor) , který měl blízko k ynglismu . Grineviče nazval „lingvistou“ a „dešifrovatelem“ a tvrdil, že „objev“ „nejstarodávnějšího slovanského písma“ údajně získal podporu ve vědě a vědci toto písmo nazvali „slovanský runic“ [55] .

Koncem 80. let minulého století napsal bývalý geolog a mořeplavec A. S. Ivančenko, že Slované neboli „Rusové“ vynalezli fonetické písmo. Co se týče jejich kultury, „Rusové“ předčili starověkou „Mezopotámii“. Všechny ostatní národy od nich dostaly abecedu, počínaje Etrusky a Trojany. Slova ruského jazyka jsou podle Ivančenka zkratky a mají nejhlubší význam.

V 90. letech 20. století vytvořil omský esoterik Alexander Khinevich Ynglism , novopohanskou doktrínu, která kombinuje esoteriku, ideologii nacismu a radikální rodnověrství [57] [55] . Ynglisté tvrdí, že různé lidské rasy, včetně „bílé rasy“, pocházejí z různých konstelací [55] . Ynglisté vytvořili několik abeced, které podle nich „Slované a Árijci“ používali po mnoho tisíc let. Každý znak má nejen fonetický, ale i sémantický význam (obraz). Mnoho slov ruského jazyka je interpretováno jako zkratky: například post (post) je chápán jako „úplné očištění vlastních těl stvořitele“ [53] . Učení ynglistů je uvedeno v knihách " Slovansko-árijské védy ", falzifikát, který je prezentován jako překlad starověkého "slovansko-árijského" písma, jehož nejstarší část byla údajně vytvořena před 40 tisíci lety [57 ] . „Slovansko-árijské védy“ napsal sám Khinevich [58] [59] .

Rodák z kanadských Ukrajinců V. Pike prokázal bezpodmínečnou autochtonnost Ukrajinců, jejich rozsáhlé osídlení v Malé Asii a Evropě v dávných dobách, přednost ukrajinského jazyka, písma a náboženství před ostatními indoevropskými a mnoha neindoevropskými tradicemi.

Jeden z prvních, kdo zavedl myšlenku starověkých pohanských spisů, údajně uchovávaných „schizmatickými starověrci“, uvedli do beletrie spisovatelé Sergey Alekseev a Yu . Slované jsou podle Alekseeva dědici „Árijců“, kteří vyšli z Hyperborey . Slovanské rukopisy podle Alekseva údajně ničili křesťanští kněží. Spisovatel Jurij Nikitin ve svých dílech reprezentoval „ Rusy “ jako základ, na kterém se zformovaly všechny ostatní národy. Féničané jím byli považováni za „nejčistší Rus“, který vytvořil nejstarší psaný jazyk na světě. Spisovatel Vladimir Ščerbakov vydal v nakladatelství Prosveshchenie knihu pro středoškoláky , ve které rozvinul myšlenky o vztahu Rusů k Etruskům a Thrákům, benátským Slovanům, kteří kdysi žili od Indie po západní Evropu a dali místním lidem psaní a státnosti.

Ukrajinský literární kritik B.I. Yatsenko sdílel myšlenku existence a autochtonní povahy starověké „ukrajinské abecedy“, primární ve srovnání se západní semitskou (kanaánskou) abecedou z levantského, řeckého a latinského písma. Podle jeho názoru v rané době železné , ne-li dříve, žil ve střední Evropě "jeden slovanský národ - Ukrajinci".

V letech 1997-2001 uspořádal autor prací v žánru lidové historie V. N. Demin amatérskou expedici „Hyperborea“ na poloostrově Kola . Členové expedice oznámili, že našli stopy starověké "árijské" civilizace, včetně "starověkých znaků podobných písmenu druidů" nebo "run", o nejstarším "oghamském písmu". Demin a jeho následovníci však nezveřejnili žádné listinné důkazy o těchto objevech. Jednotlivé fotografie členů expedice demonstrují různé přírodní geologické útvary. Ukázalo se, že „zářezy“ na skalách, interpretované jako „abecední znaky“ nejstaršího paleolitického písma, byly řezy, které zanechali geologové.

Novopohanský spisovatel Alexander Asov , popularizátor knihy Veles, ji považuje za sklad paměti, pokrývající události posledních 20 tisíc let. Vytvořil vlastní verzi původu a předkřesťanské historie Slovanů, které ztotožňuje s „ bílou rasou “ a s „Árijci“ („Árijci“), přistěhovalci z Hyperborey [55] . V mnoha svých vydáních Velesovy knihy Asov doplnil její text o řadu dalších děl, např. Slovansko-ruské védy – Asovovy „rekonstruované“ Písně ptáka Gamajuna a „Knihu Koljadu“ a vydal je padělatel A. I. Sulakadzev na počátku 19. století pseudopohanské texty, například „Yarilinova kniha“, „Trizna Boyanova“ [60] . Na rozdíl od názoru vědců, který byl zaveden od dob Sulakadzeva, je Asov nepovažuje za falešné, ale za skutečné kompozice, nabízí vlastní čtení a rozbíjení slov. „Songs of the bird Gamayun“ je „jakási autorská stylizace, která je založena na pseudorekonstrukci hypotetického“ uzlíkového písma „starých Slovanů, identifikovaného sestavovateli sbírky [„Ruské védy“] s tzv. legendární „vlastnosti a střihy““ [61] .

Od 90. let 20. století myšlenku nadpřirozenosti jím údajně objevených „staroslovanských počátečních písmen“ rozvíjel filozof V. A. Chudinov , jeden z následovníků Gennadije Grineviče [53] , který v roce 2005 vedl institut staroslovanské literatury a staré eurasijské civilizace ve veřejné organizaci Ruské akademie přírodních věd „(RANS) [62] . Chudinov „objevil“ systém slabičného psaní, který nazval „runitsa“ nebo „ runy Makosh “. Kromě „staroruských nápisů“, kterých Chudinov přečetl velké množství, našel „nápisy“ na mnoha dalších předmětech, včetně paleolitických památek, takže Chudinov spojuje vzhled „runitsa“ s počátkem středního paleolitu . Jiný typ písma, který Chudinov vyzdvihl, nazývá on „Rodové runy “. Jedná se o abecední písmo, které údajně pocházelo z „runitsa“ uprostřed středního paleolitu a je velmi blízké moderní ruské abecedě. Chudinov čte „Rod Runes“ a „Makosh Runes“ na velkém množství obrázků, od fotografií paleolitických jeskyní po moderní kresby [53] , fotografie povrchu Slunce a dalších vesmírných objektů [63] . Téměř všechny tyto „nápisy“ jsou podle Čudinovovy terminologie „implicitní“. „Metody“ identifikace a čtení „implicitních nápisů“, které Chudinov používá, zahrnují zkoumání nikoli samotných předmětů, ale jejich fotografií nebo náčrtů z knih, přičemž zvětšuje velikost obrazu, zvyšuje jeho kontrast, barevnou inverzi – za účelem nalezení v malých tahy a stíny podobnost „písmen » [53] [64] . Tuto metodu podle jeho vlastního názoru vlastní pouze on. Čtení nápisů na fotografiích zemského povrchu a jiných nebeských těles Čudinov vysvětluje přítomností velkých umělých útvarů, tzv. geoglyfů (a také „selenoglyfů“, „areoglyfů“ a „helioglyfů“). Autor vysvětluje nápisy na pozadí fotografií jako projev „ jemnohmotného světa “ [53] . Chudinov tvrdí, že první civilizací v historii byla „slovanská védská civilizace“ a mnoho národů, včetně Etrusků [65] , byli ve skutečnosti Rusové [66] .

Myšlenku původu Slovanů od „Árijců“ („starověkých Árijců“) zpopularizoval satirik Michail Zadornov . Sdílel představy o slovanském jazyce etruského písma a „ krétském disku “. Zadornov nerozlišoval mezi etruskými nápisy a Knihou Veles, tvrdil, že Etruskové psali „na tabulky“. Poté, co navštívil vykopávky osad Trypillia na Ukrajině, spojil kulturu Trypillia se Slovany. Podle něj tam našel „ rysy a řezy “, což naznačuje, že „měli jsme psaní“ před 6 tisíci lety. Tvrdil také existenci slovanských „runových znamení“ mezolitické éry poblíž Murmansku [55] .

Běžnou vytvořenou „slovanskou“ abecedou je „písmeno“, které je údajně základem ruského jazyka a představuje abecedu 49 písmen ve formě tabulky 7 * 7 (7 je posvátné číslo). Tvrdí se, že každé písmeno této abecedy a slabiky dvou písmen obsahují určitý obraz, skrytý význam. Z těchto obrázků-dopisů v ruském jazyce byla vytvořena všechna slova a když znáte obrázky, můžete odhalit skutečný význam jakéhokoli slova. Významy těchto obrazů jsou maximálně rozmazané, v důsledku čehož lze pod ně shrnout jakékoli slovo. „Písmeno“ je upravená azbuka s přidáním několika znaků z jiných abeced a libovolných názvů a výkladů písmen. Jeho zastánci neposkytují žádné důkazy o pravosti této abecedy. Myšlenka kapky, stejně jako jiné podobné abecedy, naznačuje, že lidé museli vymyslet „jazyk písmen“, než z nich vytvořili slova, tedy vytvořit skript postavený na obrázcích, které ještě neumí mluvit. . Dopis je vyobrazen na pomníku Cyrila a Metoděje před Surgutskou univerzitou : pomník zobrazuje světce ukazující na svitek s dopisem [67] .

V několika „dokumentárních“ pořadech Igora Prokopenka a Olega Šiškina na ruském federálním televizním kanálu „ REN TV “ (2013, 2014, 2016, 2017 atd.) jsou popularizovány pseudohistorické novopohanské myšlenky, včetně původu tzv. Slované od „Árijců“ („Árijci“), starověké předkřesťanské slovanské „runové knihy“ („ Kniha Velesova “, „ Boyanovova hymna “, „ Kniha Kolyada “) a to vše zatajování „ oficiální vědou “ [68] .

Viz také

• Otázka přednosti cyrilice a hlaholice
• Slovanská mytologie
• Slovanské pohanství

Poznámky

1. ↑ Komentář Archivní kopie ze dne 26. září 2015 na Wayback Machine , B. N. Florya : V originále bylo použito slovo „ubo“ – závěrečná spojka, obvykle používaná, když bylo nutné zobecnit to, co bylo řečeno dříve, K. M. Kuev navrhl, že máme výpis z nějaké rozsáhlejší památky (Kuev K. M. Chernorizets Khrabar, str. 45). Je však možné, že v tomto případě Brave jednoduše napodobil formu prezentace přijatou v řeckých gramatických příručkách, které používal. Takže například ve scholionu ke gramatice Dionýsia z Thrákie začíná příběh o vynálezu řecké abecedy podobným obratem. Viz: Dostal A. Les origines de l'Apologie slave par Chrabr. - Byzantinoslavica, 1963. N 2. S. 44.
2. ↑ Komentář archivován 26. září 2015 na Wayback Machine , B. N. Florya : V tomto bodě existuje rozpor mezi dvěma skupinami seznamů památky. Pokud se v moskevských a Chudovských seznamech čte „pismen“, pak v seznamech Lavrentevského, Savinského, Hilendarského - „knihy“. Zdá se, že výklad první skupiny je správnější, protože odpovídá názvu pojednání.
3. ↑ Komentář Archivní kopie z 26. září 2015 na Wayback Machine , B. N. Florya : V originále: "without dispensation." Statečný znamená, že tato písmena byla použita, aniž by byla přizpůsobena zvláštnostem slovanského jazyka. "Římská písmena" - latinská abeceda. Poselství Brave o pokusech Slovanů po přijetí křesťanství používat latinská písmena k zápisu textů ve slovanském jazyce potvrzuje textový a filologický rozbor tzv. „Freisingenských pasáží“ – rukopisu z druhé poloviny r. 10. století obsahující záznamy o modlitbách ve slovanském jazyce, provedené latinkou. Analýza jazykových údajů a identifikace originálů, z nichž byl slovanský text přeložen, ukazuje, že I. a III. z těchto pasáží odrážejí texty vzniklé zřejmě na Moravě v první polovině 9. století. Kopií stejných starověkých textů je Klagenfurtský (Celovecký) rukopis z poloviny 15. století, který obsahuje latinsky psané slovanské texty modliteb – Otče náš, Věřím a Ave Maria, které jsou překladem odpovídajících německých textů století koncem VIII-počátkem 9. století, prováděné zjevně v Horutani, slovanském knížectví, které leželo na území moderních Korutan (viz: Isacenko AV Jazyk a povod Frizinskych pamiatok. Bratislava, 1943; Tamtéž Zaciatky vzdelanosti vo Vel' komoravskej risi.Turčiansky Sv.Martin, 1948). Nahrávky slovanských textů vytvořené pouze pomocí řeckých písmen jsou v současné době neznámé. Tato zpráva o Statečných se však jeví jako docela věrohodná, přinejmenším od počátku 9. století. používání řeckého písma je široce rozšířeno na území Prvního bulharského království (viz desítky řeckých nápisů vytvořených v první polovině 9. století na příkaz chánů a dalších představitelů vládnoucí elity bulharské společnosti: Georgiev E Raztsvet ... str. 16 - 19). Ještě významnější je, že byly nalezeny i samostatné nápisy, kde byla řecká písmena použita k záznamu textů v protobulharském (tureckém) jazyce (viz: Besevliev V. Die protobulgarische Inschriften. Berlin, 1963. N 52-53). Za těchto podmínek se zdá být docela možné používat řecká písmena k záznamu slovanských textů „bez dispense“.
4. ↑ B. N. Zakhoder ho nazývá indickým historikem ( Archivováno 14. července 2014 na Wayback Machine )
5. ↑ V historické literatuře minulých let je jeho jméno často uváděno jako Fakhr al-Din Mubarak Shah Marvarrudi. Anglický orientalista E. D. Ross , který v roce 1927 publikoval část rukopisu „Tarikh-i Fakhr ud-din Mubarak-shah“, mylně připsal jeho autorství Fakhr ud-din Mubarak-shah Marvarudi (Faḵr-al-Dīn Abū Saʿīd Mobārakšāh b. Ḥosayn Marverūdī), ghúridský dvorní básník , který zemřel v roce 1205. Jak později zjistil indický učenec Agha Abdus-Sattar Khan, ve skutečnosti rukopis napsal historik Fakhr-i Mudabbiru, přezdívaný Mubarakshah.

1. ↑ Frolov N. K. , Belyakova S. M., Novikova L. A. Úvod do slovanské filologie. Tyumen, 2002, s. 124.
2. ↑ Gippius A. A. Russian letters Archivní kopie z 30. dubna 2016 na Wayback Machine .
3. ↑ Medynceva A. A. Počátek psaní v Rusku podle archeologických údajů  // Historie, kultura, etnografie a folklór slovanských národů. IX. mezinárodní sjezd slavistů. Kyjev, září 1983 Zprávy sovětské delegace. - M . : Nauka, 1983. - S. [86] - konec strany . Archivováno z originálu 4. července 2015.
4. ↑ Chernorizets Brave. O dopise Archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine Translation by V. Ya. Deryagin
5. ↑ B. N. Florya , Komentář archivován 26. září 2015 na Wayback Machine .
6. ↑ Istrin V.A. Vývoj psaní. - M.: Nakladatelství Akademie věd SSSR , 1961. - S. 273.
7. ↑ 1 2 3 4 5 Istrin, 1965 .
8. ↑ Thietmar z Merseburgu. Kronika. 6.23 Archivní kopie ze dne 10. května 2012 na Wayback Machine / přeloženo z lat. I. V. Djakovov
9. ↑ Thietmar von Merseburg. Chronik // Ausgewaehlte Quellen zur deutschen Gechichte des Mittelalters. bd. 9 Berlín. 1966
10. ↑ Chronici Ditmari Episcopi Mersepurgii libri VII. Archivováno 19. ledna 2019 na Wayback Machine Wechelus, 1580. s. 65.
11. ↑ Ibn Fadlan. „Poznámka“ o cestě do archivní kopie Volhy ze dne 19. června 2012 na Wayback Machine
12. ↑ Bartold V.V. Práce o historické geografii: Ve 4 dílech O psaní mezi Chazary. Archivní kopie ze dne 28. září 2020 na Wayback Machine  - M.: Eastern Literature , 2002-2003. strana 466
13. ↑ Ze spisů Abul-Hasan Ali ibn-Husseina, známého jako Al-Masudi (napsáno od 20. nebo 30. do 50. let 10. století n. l.) Archivní kopie ze dne 3. října 2015 na Wayback Machine // Garkavi A. I Příběhy muslimských spisovatelů o Slovanech a Rusech . (od poloviny 7. století do konce 10. století n. l.). SPb. 1870
14. ↑ 1 2 Kovalevskaya E. G. Favorites. 1963-1999 Archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine / Ed. Dr. Philol. Vědy prof. K. E. Stein . - Petrohrad. - Stavropol: Nakladatelství SGU , 2012. - S. 42-43. — 687 s.
15. ↑ Příběh minulých let // Knihovna literatury starověkého Ruska. Vol. 1 Archivováno 16. března 2015.
16. ↑ Malingudi Ya. Rusko-byzantské smlouvy v desátém století. ve světle diplomacie Archivováno 14. srpna 2020 na Wayback Machine / Per. s ním. D. A. Korobeynikova // Byzantská časová kniha. M., 1997. T. 57 (82). s. 58-87
17. ↑ Nápis Gnezdovskaya - článek z Velké sovětské encyklopedie . 
18. ↑ Lvov A.S.  Ještě jednou o nejstarším ruském nápisu z Gnezdova Archivní kopie ze dne 24. září 2015 na Wayback Machine // Izvestija Akademie věd SSSR . Katedra literatury a jazyka. - T. XXX. Problém. 1. - M., 1971. - S. 47-52, Kresba. Archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine
19. ↑ Nefyodov V.S. Archeologický kontext „nejstaršího ruského nápisu“ z Gnezdova // Gnezdovo. 125 let památkového výzkumu. Sborník GIM. Problém. 124. M. 2001. S. 65.
20. ↑ Kirpichnikov A. N. O začátku výroby mečů v Rusku Archivní kopie ze dne 18. dubna 2009 na Wayback Machine // Sborník VI. mezinárodního kongresu slovanské archeologie. T. 4. M., 1998. S. 246-251.
21. ↑ Yanin V. L. Eseje o historii středověkého Novgorodu Archivní kopie z 16. srpna 2018 na Wayback Machine . - M .: Jazyky slovanských kultur , 2008. - 400 s.
22. ↑ Gorodtsov V. A. Poznámka na hliněné nádobě se záhadnými znaky // Archeologické zprávy a poznámky. M., 1897. T. V. č. 12.
23. ↑ 1 2 Gromov D.V., Bychkov A.A. Slovanské runové písmo: fakta a dohady . - M. : Sofie, 2005. - S. 208. - 384 s. — ISBN 5-9550-0407-6 .
24. ↑ Gorodtsov V. A. Poznámka o záhadných znacích na úlomcích keramiky // Archeologické zprávy a poznámky. 11-12. M., 1898. S. 370. nar.
25. ↑ 1 2 Lebedev G. S. Věk Vikingů v severní Evropě Archivováno 8. prosince 2014 na Wayback Machine . - Petrohrad. : Eurasie, 2005. - 640 s. ISBN 5-8071-0179-0
26. ↑ Golubeva L. A. Graffiti a spirálové nápisy z Beloozera. od So. Kultura středověké Rusi. L.: 1974. S. 21, Obr. 4-7.
27. ↑ Zverugo Ya. G. Starověký Volkovysk X-XIV století. Mn., 1975. S. 124, Obr. 38-39.
28. ↑ Zhiznevsky A. K. Popis Tverského muzea. Archeologické oddělení. M.: 1888. S. 16, tab. 12.
29. ↑ Kaya A. Runes. - M.: "Lokid", 1998.
30. ↑ Bayun L. S., Oryol V. E.  Lingvistická a kulturně-historická interpretace nápisu Sitovskaya // Bulletin of Ancient History 1993. č. 1. S. 126-135.
31. ↑ Archeologové Masarykovy univerzity prokázali nález nejstaršího písma u Slovanů . Získáno 25. října 2021. Archivováno z originálu dne 25. října 2021. (neurčitý)
32. ↑ Runy z Lán (Česká republika) - Nejstarší nápis mezi Slovany. Nový standard pro multidisciplinární analýzu runových kostí . Získáno 25. října 2021. Archivováno z originálu dne 14. února 2021. (neurčitý)
33. ↑ První psaný jazyk Slovanů není hlaholice, ale germánské runy. Důkazy objevené českými archeology. Rádio Praha . Získáno 25. října 2021. Archivováno z originálu dne 25. října 2021. (neurčitý)
34. ↑ Hans Heinrich Klüver. "Beschreibung des Herzogthums Mecklenburg" . 1728
35. ↑ Klüver, 1728, 1.75
36. ↑ Gromov D.V., Bychkov A.A. Slovanské runové psaní: fakta a dohady. M.: Sofie, 2005.
37. ↑ Vendská abeceda z knihy G. Klüvera Archivováno 10. března 2018 na Wayback Machine .
38. ↑ Mash A.G. Treasures of Retra Archived 24. dubna 2008 na Wayback Machine . M., 2006. Per. z německého A. A. Byčkova. - M .: ITs "SLAVA!", 2006. § 12.
39. ↑ Srezněvskij I. I. Starověké slovanské spisy // Věstník ministerstva národního školství , Petrohrad, 1848. Ch. LIX, odd. 2. S. 22.
40. ↑ Lotman, 1962 , str. 397.
41. ↑ 1 2 3 4 5 Lotman, 1962 , str. 396-404.
42. ↑ 1 2 3 Kozlov, 1996 , str. 155-169.
43. ↑ 1 2 3 4 Alekseev, 2004 , str. 128-147.
44. ↑ 1 2 3 4 5 Beskov, 2017 , str. jedenáct.
45. ↑ Lotman, 1962 , str. 403-404.
46. ↑ Lotman, 1962 , str. 402-403.
47. ↑ Lotman, 1962 , str. 397-398.
48. ↑ Mikožinského kameny . Archeologické muzeum v Krakowie. Staženo: 28. září 2019. (Ruština)
49. ↑ Tvaroh. Co je "Vlešová kniha"?, 2004 , str. 47-85.
50. ↑ Danilevsky I.N., 2005 , s. 128-129.
51. ↑ O. V. Curds “Vlesova kniha” // Sborník prací katedry staré ruské literatury . T. 43. L., 1990.
52. ↑ Zaliznyak A. A. O knize Veles // Lingvistika pro všechny. M., 2009.
53. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Polinichenko, 2012 .
54. ↑ Beskov, 2019 , str. 225-253.
55. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Shnirelman, 2015 .
56. ↑ Beskov, 2016 .
57. ↑ 12. Aitamurto , 2007 .
58. ↑ Shnirelman, 2015 , „ Khinevich poprvé podrobně nastínil své názory v knize“ Ynglism. Krátký kurz“ (Omsk 1992) a poté v sérii knih pod obecným názvem „Slovansko-árijské védy“, vydaných na přelomu 90. a 20. století. <...> Již v červenci však Khinevich oživil svou komunitu a ponechal své webové stránky na internetu. Na konci roku 2006 znovu vydal knihu „Slovansko-árijské védy“, dříve soudem uznanou jako extremistickou “, s. 301–302.
59. ↑ Gaidukov, Skachkova, 2019 , “ Blok otázek ohledně používání zvláštních znaků odpovídajících zpovědi respondentů umožnil identifikovat jejich nejpoužívanější jména mezi novodobými rodnověrci: „alatyr“, „kolovrat“ („rotační“). , znamení slunce, sluneční znamení, „kříž Marie“, „květ kapradí“, „znamení Veles“. Primárním zdrojem většiny těchto obrázků, jejich názvů a významů v tom smyslu, v jakém se nyní používají, jsou knihy A. Yu. Khineviche „Slovansko-árijské védy“ (v roce 2016 uznané jako extremistické materiály) “.
60. ↑ Kam chodí mistři lidové historie? Část 5 Archivováno 14. září 2011 na Wayback Machine // Habitat.
61. ↑ Sobolev, 2002 , str. 88.
62. ↑ O projektu Archivováno 8. února 2021 na Wayback Machine . Ústav staroslovanské literatury a starověké euroasijské civilizace.
63. ↑ Jakovlev, 2011 .
64. ↑ Erlichman, 2008 .
65. ↑ Chudinov V. A. Vraťme Etrusky z Ruska. M.: Generace, 2006.
66. ↑ Frost, 2005 , str. 215.
67. ↑ Gurianova, 2020 .
68. ↑ Beskov, 2017 .

Literatura

• Beskov A. A. Reminiscence východoslovanského pohanství v moderní ruské kultuře (druhý článek)  // Colloquium heptaplomeres: vědecký almanach. - 2016. - č. 3 . - S. 6-24 . — ISSN 2312-1696 .
• Beskov A. A. Reminiscence východoslovanského pohanství v moderní ruské kultuře (třetí článek)  // Colloquium heptaplomeres: vědecký almanach. - 2017. - č. 4 . - S. 7-19 . — ISSN 2312-1696 .
• Beskov A. A. "Slovanské runy" na ruských obrazovkách: reprezentace novopohanského mýtu  // ΠΡΑΞΗΜΑ. Problémy vizuální sémiotiky. - 2019. - č. 3 . - S. 225-253 .
• Braichevsky M. Yu. Založení křesťanství v Rusku. - K. , 1988.
• Danilevsky I. N. "Vlesova kniha"  // Ortodoxní encyklopedie . - M. , 2005. - T. IX: " Vladimirská ikona Matky Boží  - Druhý příchod ." - S. 128-129. — 752 s. - 39 000 výtisků.  — ISBN 5-89572-015-3 .
• Gaidukov AB , Skachkova E. Yu. Oděv a posvátná znamení v názorech moderních rodnověrců (na základě sociologického výzkumu) // Znaky a znakové systémy lidové kultury - 2019. Sborník příspěvků ze 4. mezinárodní vědecké a praktické konference. 29. – 30. listopadu 2019 Petrohrad. - Petrohrad. : Smolnyj institut Ruské akademie vzdělávání , 2019. - S. 282-293. - ISBN 978-5-9676-1155-1 .
• Gromov D.V., Bychkov A.A. Slovanské runové psaní: fakta a dohady, - M  .: Sofia, 2005.
• Zaitsev I. V., Morozov D. A. Neznámá a dřívější verze staroruského předcyrilského nápisu Ibn al-Nadim // Starověké Rusko. Středověké otázky . - 2007. - č. 2 (28). - S. 112-115.
• Istrin V. A. Vznik a vývoj psaní, - M. , 1965.
• Istrin V. A. 1100 let slovanské abecedy, - M. , 1963, 1988 (2. vyd.).
• Istrin V. A. Předkřesťanské psaní Slovanů // Vznik a vývoj písma. - M .: Nauka , 1965. - S. 442-466.
• Kozlov V.P. Tajemství falšování: Průvodce pro učitele a studenty vysokých škol . - 2. - M .: Aspect Press, 1996. - 272 s. — ISBN 5-7567-0044-7 .
• Lotman Yu.M. "Příběh Igorova tažení" a literární tradice 18. - počátku 19. století.  // Slovo o Igorově pluku - pomník 12. století / Otv. vyd. D. S. Lichačev ; Akademie věd SSSR. Ústav ruské literatury (Puškinův dům) . — M.; L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR , 1962. - S. 330-405 .
• Moroz E. L. Novopohanství v Rusku // Cena nenávisti. Nacionalismus v Rusku a boj proti rasistickým zločinům: (sbírka článků) / Comp. A. M. Verkhovský . - M . : Centrum "Sova" , 2005. - S. 196-225. — 256 s. - 1000 výtisků.  — ISBN 5-98418-005-7 .
• Polinichenko D.Yu. Novopohanství a amatérská lingvistika v moderním Rusku  // Jazyk a kultura. Vědecký internetový časopis Výzkumného centra kulturní lingvistiky a translatologie Filosofické fakulty Prešovské univerzity v Prešově. - 2012. - č. 12 .
• Porfirij, biskup (Uspensky Konstantin Alexandrovič, 1804-1885) . První cesta do athoských klášterů a sketes Archimandrite, nyní biskup Porfiry (Uspensky), (repr. red.). - M .  : O konzervaci lit. dědictví, 2006, s. 143-167. — ISBN 5-902484-03-0 .
• Rukopisy, které neexistovaly. Padělky v oblasti slovanského folklóru / Sestavili: T. G. Ivanova, L. P. Lapteva , A. L. Toporkov . — M .: Ladomír, 2001.
• Sobolev N. A. Destruktivita falzifikací starověké ruské literatury  // Starověké Rusko. Středověké otázky . - 2002. - č. 2 (8) . - S. 88 . — ISSN 2071-9590 .
• Utevskaya P. A. Slova vzácné poklady. - M. , 1982.
• Formozov A. A. Nádoby kultury Srubnaya se záhadnými znaky // Bulletin dávné historie . - M., 1953. - č. 1.
• Co si vědci myslí o „Knize Veles“: So. st / Ros. akad. vědy , Ústav ruštiny. lit. (Pushk. Dom) ; Sestavil A. A. Alekseev . - Petrohrad. : Nauka , 2004. - 238 s. - ISBN 5-02-027121-7 . (Sebrané články L. P. Žukovskaja , B. A. Rybakova , O. V. Tvorogova , A. A. Alekseeva , I. N. Danilevského , V. P. Kozlova , N. A. Soboleva ). ( kopie ) Recenze této sbírky článků v Nezavisimaya Gazeta .
  • Alekseev A. A. Kniha Veles: analýza a diagnostika . - 2004. - S. 128-147 . (Článek byl poprvé publikován:Ruská literatura. - 2002. - č. 4. - S. 199-207).
  • O. V. Curds Co je to „kniha Vlesova“? . - 2004. - S. 47-85 . (Článek byl poprvé publikován: "Ruská literatura". - 1988. - č. 2. - S. 77-102).
• Shnirelman V. A. Árijský mýtus v moderním světě . - M . : Nová literární revue , 2015. - T. 1. - 536 s. - (Knihovna časopisu " Nedotknutelná rezerva "). — ISBN 978-5-4448-0277-9 , ISBN 978-5-4448-0279-3 .
• Erlikhman V. V. Mikroskop v historii  // Vlast . - 2008. - č. 5 .
• Jakovlev SV "Zázraky" vědy nebo výstřednost ve jménu vědy?  // Bulletin " Na obranu vědy ". - 2011. - č. 8 .
• Aitamurto K. Ruské rodnověrství: Vyjednávání individuálního tradicionalismu . Mezinárodní konference 2007. Globalizace, imigrace a změny v náboženských hnutích. 7.-9. června 2007. Bordeaux, Francie. CESNUR (2007). (neurčitý)

• Lebedeva Yu. V., Shevchenko N. Yu., Neumoina N. G., Korbakova T. V. Základy staroslověnského jazyka // Úspěchy moderní přírodní vědy. - 2014. - č. 11-1. - S. 98-103.

Odkazy

• Gurianová Světlana. Bůh Ra, Etruskové a počáteční písmeno. Odhalujeme hlavní mýty o ruském jazyce . Pravoslaví a mír . 25.03.2020 (2020). (neurčitý)
• „Runes of the Turkic Bulgars“  (anglicky)  je jedním z příkladů nápisů, které byly mylně považovány za „slovanské runy“ nebo alespoň za nápisy ve slovanském jazyce.