VL86F

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 20. dubna 2019; kontroly vyžadují 11 úprav .
VL86 F

VL86F-001 v depu Bataysk
Výroba
Země stavby  SSSR
Továrna NEVZ - mechanická část;
" Kyumi-Stromberg " - elektronické zařízení
Rok výstavby 1985
Celkem postaveno jeden
Technické údaje
Typ služby náklad
Typ proudu a napětí v kontaktní síti variabilní, 25 kV 50 Hz
Axiální vzorec 2(2 o −2 o −2 o )
Plná servisní hmotnost 300 t
Zatížení od hnacích náprav na kolejích 25 tf
Délka lokomotivy 45 000 mm
Průměr kola 1320 mm - nový
1220 mm - středně opotřebený
Šířka stopy 1520 mm
Regulační systém Čtyřkvadrantový převodník (4qS)
typ TED asynchronní, NB-607
Převodový poměr 21:88
Hodinový výkon TED 12×950 kW ( 11,4 MW )
Tažná síla režimu hodin 82 000 kgf
Rychlost režimu sledování 50 km/h
Nepřetržitý výkon TED 12×900 kW (10,8 MW)
Tažná síla s dlouhou životností 78 000 kgf
Rychlost návrhu 110 km/h
Elektrické brzdění Rekuperační
Vykořisťování
Země  SSSR
Doba 1985–2015 _ _
Zachování Sekce B (EC VNIIZhT ) byla přerušena v dubnu 2019.
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

VL86 F (index F znamená fázový přenos proudu ) je experimentální sovětská hlavní dvoudílná střídavá elektrická lokomotiva . Konstrukčně se podobala jiné výkonné elektrické lokomotivě - VL85 , měla však asynchronní trakční motory a základem řídicího systému byly čtyřkvadrantové měniče . Nejvýkonnější představitel sovětského lokomotivního průmyslu, v době uvedení na trh nejvýkonnější elektrická lokomotiva na světě (do novočerkaského závodu vyráběla čtyřčlánkovou elektrickou lokomotivu 4ES5K ). Z řady důvodů, včetně obtížné ekonomické situace v zemi, nebyla tato elektrická lokomotiva zařazena do série a zůstala experimentální. V tuto chvíli jsou oba úseky rozřezány na kovový šrot. Sekce A – 2013, sekce B – duben 2019.

Pozadí

První pokusy o použití elektrických kolejových vozidel s asynchronními trakčními motory na sovětských železnicích byly provedeny již v 60. letech 20. století . V roce 1967 tak závod NEVZ vyrobil experimentální elektrickou lokomotivu VL80-238 , ve které byly na jeden z úseků (figuríny) instalovány osmipólové asynchronní trakční motory ETA-1200 o výkonu 1200 kW . Úsek měl stupňovitou (32 poloh) regulaci vysokonapěťového napětí, dále byl jednofázový střídavý proud převáděn v usměrňovacích jednotkách na stejnosměrný a následně pomocí napěťových střídačů na třífázový . Po provedení různých zkoušek a zjištění určitých nedostatků vyrobil závod v roce 1971 elektrickou lokomotivu VL80 A -751 (se synchronním TED). Tato elektrická lokomotiva měla mechanickou část z elektrické lokomotivy VL80 , ale trakční motory na ní byly asynchronní NB-602 o výkonu 1200 kW. Oproti prototypovému úseku na této elektrické lokomotivě nebyla regulace výstupního napětí stupňovitá, ale plynulá zóna-fáze (v 7 zónách). Stejně jako v sekci se proud převáděl na stejnosměrný proud v autonomních napěťových měničích – jeden pro každý trakční motor. Nedokonalost tehdy dostupné výkonové elektroniky však vedla k omezení prací na výzkumu bezkomutátorového trakčního pohonu závodu.

Vytvoření nové elektrické lokomotivy

Počátkem 80. let se objevila polovodičová zařízení s mnohem lepšími parametry a v té době již byly získány zkušenosti s provozem elektrických lokomotiv VL80 R s elektronickými měniči. V důsledku toho byly v závodě NEVZ obnoveny práce na vytvoření kolejových vozidel s asynchronními TED. Byl zahájen návrh dvou variant 12nápravových elektrických lokomotiv. První z nich byl brzy zamítnut a pracovní návrh začal na druhém. V silovém obvodu byl podle něj nahrazen řízený usměrňovač a autonomní střídač napětí čtyřkvadrantovým měničem. Tento typ měniče se do té doby objevoval pouze na německých drahách a kombinoval jak usměrňovač, tak třífázový střídač a zároveň umožňoval regulaci ve všech čtyřech kvadrantech (odtud název). Zařízení byla vyrobena ve finské firmě Strömberg , se kterou NEVZ již dříve spolupracoval (dodával usměrňovací instalace pro elektrické lokomotivy Sr1 ). Koncem roku 1985 byla dokončena výroba nové elektrické lokomotivy, které bylo přiděleno označení VL86 F -001 .

Zkoušky a osud elektrické lokomotivy

Elektrická lokomotiva VL86F procházela zkušebními zkouškami na pojezdovém okruhu závodu Novočerkassk, během kterých se pracovalo na vylepšení její konstrukce. V roce 1988 prošla elektrická lokomotiva trakčními a energetickými zkouškami a poté byla převedena do zkušebního provozu v batajském depu Severokavkazské dráhy. V roce 1989 byla elektrická lokomotiva převedena do experimentálního okruhu VNIIZhT v Ščerbince u Moskvy, kde prošla řadou testů a byla také předvedena na čtvrté mezinárodní výstavě Zheldortrans-89.

Plánovalo se zahájit sériovou výrobu takových elektrických lokomotiv, ale v kontextu upadající ekonomiky bylo příliš nákladné nakupovat asynchronní dováženou elektrickou výzbroj za cizí měnu. Kvůli složité ekonomické situaci v zemi nebyla nikdy zahájena sériová výroba elektrických lokomotiv.

Později byla experimentální elektrická lokomotiva odpojena - sekce B zůstala na území depa Shcherbinského okruhu VNIIZhT a sekce A byla vrácena do závodu. V roce 2013 byla sekce A rozřezána na kovový šrot. Sekce B ve Shcherbince od roku 2016 zůstala v nefunkčním, zrezivělém stavu, ale v dubnu 2019 byla také rozřezána na kovový šrot.

Viz také

Literatura