Čuvašština | |
---|---|
vlastní jméno | chӑvash chölkhi |
země | |
Regiony | |
oficiální status |
Předmět Ruské federace : |
Regulační organizace | Čuvašský státní ústav pro humanitní vědy |
Celkový počet reproduktorů | 1 042 989 (v Rusku, 2010) [1] |
Postavení | zranitelný [2] |
Klasifikace | |
Kategorie | jazyky Eurasie |
Bulharská skupina | |
Psaní | azbuka ( čuvašské písmo ) |
Jazykové kódy | |
GOST 7.75–97 | Chuv 795 |
ISO 639-1 | životopis. |
ISO 639-2 | chv |
ISO 639-3 | chv |
WALS | chv |
Atlas světových jazyků v ohrožení | 338 |
Etnolog | chv |
IETF | životopis. |
Glottolog | chuv1255 |
Wikipedie v tomto jazyce |
Čuvašština (vlastní jméno - chӑvash chӗlkhi ) je národním jazykem Čuvašštiny , státního jazyka Čuvašské republiky [3] . V genealogické klasifikaci jazyků světa patří do turkické skupiny altajské jazykové rodiny a je jediným živým jazykem bulharské skupiny [4] .
Kromě Čuvašska je tento jazyk běžný mezi čuvašskými komunitami žijícími v Baškortostánu , Tatarstánu , Samaře , Uljanovsku , Saratovsku a Penze , jakož i v některých dalších regionech, územích a republikách Uralu , Povolží a Sibiře . V Čuvašské republice je státním jazykem spolu s ruštinou , zákony Čuvašské republiky jsou oficiálně publikovány ve dvou jazycích [5] .
Počet lidí, kteří mluví čuvašsky v Rusku, je asi 1,04 milionu lidí (sčítání lidu v roce 2010); zatímco počet etnických Čuvašů podle celoruského sčítání lidu z roku 2010 byl 1 milion 436 tisíc lidí; více než 55 % z nich žije v Čuvašské republice.
V kontextu rychlého jazykového posunu je k oživení čuvašštiny zapotřebí komplexu všestranných opatření, což znamená vážné úsilí ze strany státu i společnosti [6] [7] .
Čuvašština se vyučuje jako školní předmět ve školách Čuvašské republiky, některých regionech Baškortostánu a Tatarstánu a jako předmět se vyučuje na univerzitách v Čuvašsku. V Čuvašské republice jsou regionální rozhlasové a televizní programy vysílány v čuvašském jazyce, vycházejí periodika [8] [9] . Noviny v některých oblastech Baškortostánu a Tatarstánu vycházejí také v čuvašštině (například noviny Suvar , vydávané v Republice Tatarstán).
Mezi příbuznými turkickými jazyky zaujímá čuvašský jazyk samostatné postavení: navzdory společné struktuře a lexikálnímu jádru není dosaženo vzájemného porozumění mezi mluvčími čuvašského jazyka a zbytkem Turků [10] .
Některé fonetické rysy čuvašského jazyka - zejména takzvaný rotacismus a lambdaismus , to znamená výslovnost [p] a [l] namísto běžného turkického [z] a [sh] (například kӗr - үz {slovo "podzim" v čuvašštině a kazašštině }; kӗmӗl - komesh {slovo "stříbro" v čuvašštině a tatarštině }), tendence otevírat poslední slabiku, sahá až do starověku, do období existence jediného prototureckého jazyka s jeho dialekty [6] . Dalším rozdílem mezi turkickými jazyky a čuvašštinou je jotacismus , kdy je zvuk [ɕ] přenášený v čuvašštině písmenem ç nahrazen zvukem [j] v jiných turkických jazycích : çămarta - yumurta ( azerb. yumurta), çĕlen - yylan ( turečtina . yılan) , çămăr - yagmur ( turecky yağmur ). Pozoruhodné je také nahrazení některých samohlásek na začátku podobných slov v jiných turkických jazycích jejich kombinací se zvukem [v] vpředu; uvažujme tento jev na příkladu slov s významem "oheň": jakut. uot , prohlídka. ot , a v čuvašském jazyce má lexém tvar vut ( vut ) [11] .
Mezi gramatické rysy patří přítomnost zvláštní přípony množného čísla -sem namísto existující ve všech turkických jazycích -lar (s fonetickými variantami): utsem - atlar ("koně"), yyvӑҫsem - agashtar ("stromy"); stejně jako zvláštní tvary některých časů sloves, pády, základy ukazovacích zájmen, které se neshodují s běžnou turečtinou [12] . Lingvisticky jsou Čuvaši považováni za jediné žijící potomky Ogurů , tedy mluvčích jazyka r [13] .
Mnohé z toho, co odlišuje čuvašský jazyk od starotureckých jazyků, je nepochybně výsledkem následného vývoje, který vzhledem ke své periferní poloze vůči ostatním turkickým jazykům probíhal v podmínkách dlouhodobé interakce s cizími systémovými jazyky. - mongolské , íránské , ugrofinské , slovanské [14] [15] .
Sovětský a americký lingvista N. N. Poppe po rozboru teorií o původu čuvašského jazyka dokazuje nekonzistentnost teorie o existenci jeho ugrofinských kořenů, odmítá pokusy o zařazení čuvašštiny mezi jiné jazykové skupiny a dochází k závěru :
<...> Čuvašština se od společného jazyka předků oddělila před zhroucením turečtiny, a proto ji lze s jistými výhradami považovat za mezičlánek mezi turkickými jazyky a mongolštinou, která stála dávno před tím...
- Poppe N. N. O vztahu čuvašského a turecko-tatarského jazykaV kontextu rozšířeného čuvašsko-ruského bilingvismu se do slovníku čuvašského jazyka dostávají nové ruské výpůjčky, které zachovávají ruský fonetický vzhled [16] .
V 8.-10. století ve Střední Asii se pro záznamy v turkických jazycích používalo starověké turkické písmo (runové písmo Orchon-Yenisei) . Turkické epitafy VII-IX n.l zanechali mluvčí různých dialektů (tabulka):
Ruská slova v turkických jazycích: noha, put
jazyk j ( oguzes , kypčakové): ajaq, qoj-
d-language ( Ujgurština ): adaq, qod-
z-jazyk ( kypčak ): azaq, qoz-
r-jazyk ( bulharština ): urah , hor- [17]
Ruská slova v turkických jazycích: černá, husa, dívka
Oguzes , Kypčakové : qara, qaz, qyz
Čuvašština: hura, hur, hĕr [17]
Ruská slova v turkických jazycích: vejce, had, déšť, dům, země
Oguzes : yumurta, yilan, yagmur, yort, yez (tur ., azerb., tat., )
Kypčakové : Zhumurtka, Zhylan, Zhamgyr, Zhort, Zher ( Kyrgyz, Kazach )
Čuvašština: çămarta, çĕlen, çămăr, çurt, çĕr [17]
Ruská slova v turkických jazycích: zima, stříbro
Oguzes , Kipčakové : kysh , kemesh
čuvašština : khĕl, kamӗl
Ruská slova v turkických jazycích: kůň, mince, hlava, krok
Oguzes , Kypčakové : at, akcha, bash, adym
čuvašština : ut, ukça, puç, utăm [17]
V moderní době v čuvašštině [a] zůstává tatarské „ kapka“ ~ čuvašština „ khapkha“ (brána), když by to mělo být „ khupkha“ z kořene „ khup – zavřít“ .
Ruská slova v turkických jazycích: oheň, deset, les, ruština, on, třicet
Oguzes , Kypčakové : ut, un urman, urus, st, utyz
Čuvašština: vut, vun, vărman, vyrăs, văl, vătăr
Ruská slova v turkických jazycích: domorodec, hora
Oghuz : tugan, dag
čuvašština : tăvan, tuv
Doktor filologie N. I. Egorov identifikuje tři hlavní složky v glottogenezi čuvašského jazyka:
Moderní národní čuvašský jazyk se zformoval v 15. století na základě dialektů středobulharského jazyka. Nejdůležitější roli v glottogenezi sehrály tři hlavní složky: 1) středobulharský základní jazyk (který si již osvojil značný počet středobulharských výpůjček, včetně slovní zásoby mongolského , perského a arabského původu); 2) Horský substrát Mari (hlavně v jezdeckém dialektu ); 3) silný kontaktní dopad z kazaňsko -tatarského a mišarského jazyka, který se v různé míře projevuje na všech bojových úrovních čuvašštiny.
- Egorov N. I. Chuvash glottogenesis // Chuvash Encyclopediadoktor filologie B. A. Serebrennikov , poukazující na lexikální paralely čuvašských a mongolských jazyků , čuvašských a tungusko-mandžuských jazyků , značného počtu slov, která přibližují čuvašský jazyk k jazykům sibiřských a středoasijských turkických národů, dochází k následujícímu závěru:
K rozpadu společného turkického jazyka nepochybně došlo hlavně v Asii: jeden z těchto nově vzniklých turkických jazyků, předchůdce moderního čuvašského jazyka, byl zřejmě někde v oblasti jezera Bajkal vedle některých mongolských jazyků.
- Serebrennikov B. A. Původ Čuvašů podle jazyka // O původu Čuvašů / Sbírka článků. - Cheboksary: Čuvash. Stát nakladatelství, 1957. - S. 41.Dále píše:
... turkicky mluvící předkové moderních Čuvašů byli první turkické kmeny, které pronikly na území Evropy.
Následně se turkicky mluvící komunita na dolním toku Volhy zjevně rozpadla na dva jazyky - bulharštinu a chazar. <...> Úzké spojení mezi bulharštinou a čuvašštinou je nepopiratelné. Několik bulharských slov dochovaných v nápisech odhaluje takové rysy, které se vyskytují pouze v čuvašštině a jsou zcela necharakteristické pro ostatní turkické jazyky.
- Serebrennikov B. A. Původ Čuvašů podle jazyka // O původu Čuvašů / Sbírka článků. - Cheboksary: Čuvash. Stát nakladatelství, 1957. - S. 43-44Průzkum dvou sad set slov a stanovení relativní chronologie genealogických stromů turkických jazyků na základě lexikálních a statistických údajů, které provedl A. V. Dybo , ukázaly, že začátek kolapsu proto- Turkický jazyk je spojován s oddělením Chuvash od jiných jazyků, obvykle definovaný jako oddělení Bulgar skupiny . Na obou genealogických stromech se odpovídající první uzel datuje asi do 30 - 0 let. před naším letopočtem E. A. V. Dybo spojuje toto datum s migrací části Xiongnu ze západního Mongolska na západ, přes severní Sin-ťiang do jižního Kazachstánu , do Syrdarji v roce 56 př.nl. E.
Prvním uzlem obou našich rodokmenů je oddělení čuvašštiny od ostatních jazyků, obvykle definované jako oddělení bulharské skupiny.
— Dybo, AB Chronologie turkických jazyků a jazykové kontakty raných Turků. - M .: Akademie, 2004. - S. 766.Poměrně výrazný rozdíl mezi čuvašským jazykem (a v menší míře Khalaj ) od ostatních turkických jazyků zaznamenal italský historik a filolog Igor de Rakevits . Čuvaš nesdílí některé společné charakteristiky turkických jazyků v takové míře, poznamenává Igor de Rakevits, že někteří učenci, kteří podporují altajskou hypotézu , ji považují za nezávislého člena altajské rodiny, jako jsou turkické nebo mongolské jazyky, a spojení čuvašštiny s turkickými jazyky bylo kompromisním řešením pro účely klasifikace [18] .
Čuvašština sahá až do starověkého (4.–11. století) a středobulharského (13.–16. století) jazyků [19] [20] .
Stará bulharština je jazykem starých Bulharů ( Bulharů ) 7.-13. století. [21] , tedy před invazí Mongolů . Patří do bulharské (oghurské) skupiny turkických jazyků [22] . V IX-XI století. střední a dolní tok Volhy obsadili Bulhaři a Chazaři , kteří mluvili stejným jazykem, nesrozumitelným ani Turkům, ani Finům; se vší pravděpodobností se to týká jazyka, který je nyní zachován pouze mezi Čuvaši [23] [15] [24] . VF Minorsky věřil, že jazyk hlavní skupiny Chazarů je reprezentován starobulharskými nápisy a moderním čuvašským jazykem. [25] V předmongolském období povolžského Bulharska se v celém středním a dolním Povolží dalo snesitelně vysvětlit v jazyce čuvašských předků. [26] [27]
Akademik Kunik A.A. v roce 1878 [28] napsal , že u Čuvašů je pozůstatek jedné skupiny staroturků, jedné z turkických větví, k nimž patřili obyvatelé Bulharského chanátu ve středním Povolží, a s pomocí tzv. čuvašským jazykem a s přihlédnutím k vlastním a topografickým jménům nalezeným v zemi Čuvašů, vědci vnesou světlo do studia starověkého turkického prvku, který lze vidět u chánských Bulharů na Dunaji, u černých Bulharů na Kubáně, mezi Chazary a dalšími menšími turkickými kmeny, známými téměř jen z ruských kronik. [29] [30] [31] [32] [33]
Středobulharština je jazykem Bulharů (Bulgarů), Suvarů a dalších obyvatel Bulharského ulus Zlaté hordy ze 13.–14. a až do 16. století, kdy bylo etnonymum Chuvash poprvé zmíněno v historických kronikách . Poprvé byl objeven v 60. letech 19. století, kdy Hussein Feyzhanov , přednášející na Orientální fakultě Petrohradské univerzity , objevil čuvašské prvky v náhrobcích Bulharů. Při analýze hrobových nápisů ponechaných od starověkých Bulharů z Volhy a Kamy byl velmi ohromen podobností bulharských slov se současnými čuvašskými slovy. Například: bulg. " khir " - Chuv. " khör " (dívka, dcera), " aykh " - " uyökh " (měsíc), " jal " - " ul " (rok), " dzhyur " - " ҫӗr " (sto), " jiati " - " ҫichchӗ " ( sedm), " sakr " - " sakkӑr " ( atd)osm [35] [36]
V hrobových památkách XIII-XIV století. odrážejí se dva dialekty (styly): turkický r-jazyk ( khir - "dívka, dcera" tokhur - "devět") a turkický jazyk z ( kyz - "dívka, dcera", tokuz - "devět"). Takové rozdělení bylo charakteristické již pro jazyk starých Bulharů a tyto stejné kmeny se zjevně podílely na formování povolžských Bulharů. [32] [37]
Zvláště zajímavý je čuvašský specifický množný indikátor -sam v textu náhrobku z města Bulgar z roku 1308. Turkická část nápisu tohoto monumentu je celá v jazyce r. Stejná slova, která jsou na chistopolském pomníku zdobena běžnou tureckou plurálovou příponou -lar/-lar, na bulharském pomníku jsou zdobena specifickým bulharsko-čuvašským indikátorem plurality -sam a některá slova jsou neocenitelným materiálem s přesným datováním historie čuvašského jazyka. To platí zejména pro indikátor množného čísla -sam. [38] [39]
Přepis [39] | Překlad [39] | Pluralis -sam/sem | Vstup do moderní čuvašštiny |
---|---|---|---|
1) Ăl-hokmü li-l-lahi! | 1) Alláhův soud! | ||
2) Huwä-l-häjji-l-läzi lä jamutu, | 2) Žije, kdo neumírá, | ||
3) wa küllü häjjin siwahu säjamutu. | 3) a všechno, co žije, kromě něj, zemře! | ||
4) 'ulamasamna säwän mäsǯidsämnä | 4) Kdo miloval vědce, mešity | 'ulamasam, mäsǯidsäm | rubáš (milující) miçĕtsene (akuzativ množného čísla „mešita“) |
5) 'amarat tonan ükil χajratlu | 5) vztyčený, držitel mnoha ctností, | tunӑ (kdo to udělal) | |
6) äluwi bäräkätlü mun suwar jäli | 6) štědrá (dosl. "s hojnýma rukama"), vesnice mun suvar ... | alli pereketlĕ măn Savar yalĕ | |
7) …'ali χuwaǯa owlï äträǯ | 7) ... syn Ali-Khuwaji, Etrej | Ali huҫan (majitel) yvӑlĕ (syn) | |
8) χuwaǯa owlï abubäkür χuwaǯa | 8) khuvadzhi, (jeho) syn Abubekur-khuvadzhi, (jeho) | huça yvălĕ Apupakur huça | |
9) owlï olïp χuwaǯa bälükü kü | 9) je náhrobek syna Olypa-Khuvadzhiho | yvӑlĕ Ulyp khuça palokĕ ku. | |
10) tonjaran küwäǯrüwi tariχa ǯijä- | 10) Odešel ze světa: podle chronologie sedm | tӗncheren (ze světa) kuҫrĕ (překřížený, dojatý) | |
11) -ti ǯür säkir ǯol ǯumada alu- | 11) - sto osmý ročník Jumada-al-ula | ҫichӗ ҫӗr (sedm set) sakӑr (osm) ҫul (let) | |
12)-la ojχi ǯjirim äkiši küwän äti | 12) dvacátého druhého dne v měsíci, kdy to bylo | uyӑhӗ (měsíce) ҫirӗm (dvacet) ikkӗmӗsh (druhý) kun (den) -chchĕ (byl) |
Soudě podle dochovaných epitafů na náhrobcích 2. stylu (jazyk r), které se objevily po mongolské invazi , je jazyk r nejblíže modernímu čuvašskému jazyku, s nímž jej spojuje řada fonetických a morfologických rysů: korespondence "r" a "l" společné turecké "z" a "sh", přítomnost dvou tvarů řadových číslovek, použití participiálních tvarů v -mysh / -mish (místo tvaru v -an , -en / -gan , -gen ) a tvary v -sun / -sn (místo tvarů na -ik / -y / -k) . Bulharské výpůjčky se nacházejí ve slovní zásobě marijštiny , udmurtštiny , maďarštiny , bulharštiny , ruštiny a dalších jazyků [40] . Vědci, kteří popírají příbuznost moderního čuvašského jazyka s jazykem bulharských epitafů XIII-XIV století, se více než jednou pokusili je rozluštit, aniž by se uchýlili k čuvašskému jazyku, ale tyto pokusy ukázaly, že bez ohledu na rozlišovací rysy čuvašského jazyka od turkických, podstata těchto epitafů povolžských Bulharů 13.-14. nelze identifikovat.
Prominentní vědec V.K. Magnitsky, který porovnal abecedu etnických jmen Čuvašů s „abecedním indexem sídel provincie Kazaň, připojeným k „Seznamu sídel provincie Kazaň“, který v roce 1866 vydal Ústřední statistický výbor, napočítal až sedm set vesnic podle tohoto indexu a dalších zdrojů, nepočítaje mnoho okresních a některých provinčních měst, jejichž názvy pocházejí a jsou vysvětleny ze starých etnických jmen Bulharů (Chuvash), což je dalším silným důkazem jejich hromadného pobytu na tomto území od nepaměti [41] .
Jazyk moderní čuvašštiny se tedy zjevně vyvinul z volžsko-bulharského r-jazyka starých Bulharů.
Moderní spisovný čuvašský (novobulharský) [42] jazyk se od 70. let 19. století formoval na základě lidového dialektu. Před tímto obdobím se používal starý spisovný jazyk založený na horním dialektu [43] .
Před vytvořením nového psaného jazyka (1871-1872) sloužil čuvašský jazyk pouze oblasti ústní komunikace a různým druhům lidového umění. S příchodem psaní se hranice aplikace výrazně rozšířily. Významnou roli při formování spisovného jazyka sehrála činnost I. Ja. Jakovleva a učitelské školy Simbirsk Čuvaš (konec 19. století) [44] [45] .
Se vznikem Čuvašské autonomní oblasti v roce 1920 se rozsah fungování výrazně rozšířil. V rámci Čuvašské ASSR ve 20. a 30. letech 20. století se čuvašština stává jedním ze dvou oficiálních jazyků (spolu s ruštinou). Ve všech regionech kompaktního sídla Čuvašů se stává jazykem školní výuky (až do 8. třídy), mluví se jím v oficiálních institucích, provádějí se kancelářské práce, ve velkém se provádí knihtisk, filmy jsou vyrobený v čuvašském jazyce, čuvašská řeč zní z jeviště. Noviny a časopisy v čuvašském jazyce vycházejí v Čeboksary , Kazaň , Ufa , Samara , Simbirsk , Moskva [46] [47] [48] .
Na počátku 30. let 20. století byla nastolena otázka překladu čuvašské grafiky do latinky: „Otázka romanizace čuvašské abecedy byla projednána ve zvláštní komisi a předložena k projednání akademické radě [49] . Akademická rada po důkladné diskusi vydala usnesení o potřebě a účelnosti romanizace čuvašské abecedy“ [49] .
Podle sčítání lidu v roce 1989 ze všech Čuvašů žijících na území bývalého SSSR téměř čtvrtina z nich označila za svůj rodný jazyk nečuvašský jazyk; v Čuvašské ASSR podíl Čuvašů, kteří nemluví svým rodným jazykem bylo asi 15 %.
Čuvašština je v moderní době jedním z největších menšinových jazyků v Rusku , ale počet rodilých mluvčích rychle klesá: za osm let mezi předposledním a posledním sčítáním lidu, od roku 2002 do roku 2010, se snížil o čtvrtinu. [50] . UNESCO klasifikuje čuvašštinu jako jazyk, který je ohrožený ( rozhodně ohrožený ). V souvislosti s rychlým jazykovým posunem by byl zapotřebí soubor všestranných opatření k oživení čuvašského jazyka, což by znamenalo vážné úsilí ze strany státu i společnosti [6] [7] [51] .
Jazyková krajina čuvašského jazyka je celkem homogenní, rozdíly mezi dialekty jsou nepatrné. V současnosti se rozdíly mezi dialekty ještě více vyrovnávají [52] .
Vědci rozlišují tři hlavní dialekty [53] [54] :
Malo-Karachinsky dialekt je označen jako zaujímající samostatnou pozici [55] . Absence ostrých rozdílů mezi dialekty se ukázala jako příznivý faktor při vytváření nového čuvašského písma a rozvoji norem psaného jazyka. Při rozvíjení lexikálních a gramatických norem čuvašského spisovného jazyka byly upřednostňovány ty prostředky, které se pro svůj odraz v tradičních folklorních žánrech staly veřejným majetkem [51] [56] .
Všechny dnes zavedené dialekty mají také své vlastní subdialekty, které mají své vlastní výlučné rysy a vlastnosti, čímž je rozdělují do ještě menších dialektových forem.
V čuvašštině byly identifikovány následující dialektové důsledky:
1) jako součást jezdeckého dialektu: a) Sundyr ; b) Morgaushsko- Yadrinsky ; c) Krasnochetaysky ; d) Čeboksary ; e) Kalinin - Alikovský ;
2) v pásmu středního dialektu: a) Malo Tsivilsky ; b) Urmar ; c) Tsivil-Marposad [54] ;
3) v pásmu nižšího dialektu: a) Buinsko - Simbirsky ; b) Nurlatsky (Cheremshanye) .
a) Použití hlásky [ o ] v počátečních slabikách slov horního nářečí (s výjimkou kalininsko-alikovského subdialektu) místo spodního (spisovného) [ u ]: [o'ram] - [ u'ram] („ulice“).
b) Existence zaoblených hlásek [o̞] a [ɞ] ve středních a vyšších dialektech namísto nezaokrouhlených [ ə ] a [ɘ] spodního dialektu.
c) Použití zvuku [ɵ] v sundyrském subdialektu horního dialektu namísto [y] běžného ve všech ostatních skupinách : [ʃɵr'bʲe] - [ʃyr'bʲe] („ shurpe “).
V horním dialektu v sundyrském subdialektu se místo hlásky -ÿ- (používané ve všech ostatních dialektech) používá hláska -ö- , což je korelativní měkká dvojice zadní řady -o-, například:
v ruštině: chýše, hřbet, vývar
v Sundyr: pört, tort, shörpe
ve všech ostatních: pÿrt tÿrt sharpe
d) V horním a dolním nářečí se konsonantismus odlišuje výslovností africké hlásky -ch-. Mezi jezdeckými čuvaši a mluvčími dialektů středního dialektu se zvuk -ch- téměř neliší od výslovnosti ruské afrikaty, v nižším dialektu je slyšet téměř jako měkké -ch- jako v tatarštině .
e) V horním dialektu ( ve většině subdialektů) vypadne zvuk -y- před sonoranty -l-, -n-, -r- a stop -t-, což zase znamená palatalizaci těchto souhlásek. , například:
rusky: ruská žena, vyber si
ježdění: mar'a, sul'l'a
v lidech: mira, suila
f) Ve vysokém dialektu ( pro většinu sub -dialektů ) je typická geminace intervokálních souhlásek, například:
v ruštině: šátek, opilý, křivý
ježdění: tottăr, ĕssĕr, kokkăr
v lidech: tutăr, ÿsĕr, kukăr
Obecně platí, že geminace samotná je normou pro čuvašský jazyk, protože mnoho historicky kořenových slov v obou dialektech obsahuje geminaci, například: anne, atta, pichche, appa, kukka, pĕrre, ikkĕ, viççĕ, tvattă, pillĕk, ulttă, çichchĕ , sakkăr, tăhhăr, vunnă atd. Někteří lingvisté se kloní k domněnce, že se jedná o vliv povolžských Finů na přelomu 7. století, kdy se předkové Čuvašů přestěhovali do Volhy , jsou i tací, kteří s tímto tvrzením nesouhlasí. V jedné podskupině zakamanských čuvašů ve stejných slovech neexistuje vůbec žádná geminace, například slovo otec se vyslovuje jako Adyi a matka jako Ani, jejich popis vypadá takto: pĕr, ik, viç, tvat, pÿl, çich, sagăr, tăgăr, vun – ale mnoho vědců předpokládá, že jde o důsledek vlivu tatarštiny, mají také potvrzovací slovo „ano“ zní jako „já“, zatímco ve většině dialektů je to buď „ iya " nebo " ara " (příklad: proč to potřebuji? - I , mana kirlĕy văl?) , také " ma?" — " proč ?" (možná z mĕn fog?) všechny mají slovo " hare - kuçana" pro všechna "mulkach", "palačinky - hăimak" pro zbytek ikerchĕ, "cat - pĕçi" pro zbytek "sash" atd. [57]
a) V horním dialektu jsou synharmonické varianty množného čísla afix - sam / -sem , a v dolním pouze -sem , například:
v ruštině: koně, ovce, louky, krávy, květiny
na koni: lashasam, surăkhsam, çaramsam, ĕnesem, checheksem
v lidech: lashasem, surăkhsem, çeremsem, ĕnesem, checheksem
b) V horním dialektu ( ve většině podsloves) je přivlastňovací přípona -yăn (-yĕn) , dativní pád je -ya (-ye) , když v dolním dialektu -năn (-nĕn, -n) , -na (-not) , například:
na koni: lashaiăn, ĕneyĕn, lashaya, ĕneya, ĕneye
v lidech: lashan (ăn), ĕnen (ĕn), lashana, ĕnene
Existuje i smíšený typ , kde se používají všechny pádové varianty najednou, což je patrné zejména na těch osadách, které vznikly na přelomu 17.-20. k univerzálnějšímu dialektu, kde byly použity obě možnosti.
c) v horním dialektu se přípony příslušnosti, s výjimkou přípony 3. osoby -i (-ĕ) , téměř nepoužívají nebo nacházejí použití extrémně vzácné. V druhém případě přípona 2. osoby -у (-ÿ) horního dialektu obvykle odpovídá -ă (-ĕ) v dolním dialektu ;
v ruštině: vaše hlava, vaše dcera
v jezdectví: san puçu, san khĕrya
v lidech: san puçă, san xĕrĕ
Existuje také smíšený typ , jak již bylo zmíněno výše.
d) V jezdeckém nářečí se geminace přechodného ukazatele -t- používá v příponách 2. osoby množného čísla slovesa přítomného času, například:
v ruštině: čteš
ježdění: esĕr vulattăr
na nižší: esir vulatăr
Existuje i smíšený typ, kde se používají obě možnosti, jak již bylo zmíněno výše.
e) V horním dialektu se přípona možnosti sloves -ai (-s) v důsledku kontrakce změnila na hlásku -i :
v ruštině: nemohl říct, nemohl zjistit
ježdění: kalimarăm, pĕlimarăm / pĕlimerĕm
v lidech: kalaymarăm, pĕleimerĕm
f) V horním nářečí je běžná synharmonická varianta tázací částice -i , v nářečích dolního nářečí se používají varianty -a (-e) :
v ruštině: odešel jsi? víš?
v jezdectví: esĕ kairăn-i?, esĕ pĕletĕn-i?
v lidech: esĕ kairăn-a?, esĕ pĕletĕn-e? / esĕ pĕletn-e?
g) v horním dialektu se jednotlivá slovní spojení redukují (stahují) na složené slovo:
v ruštině: jabloň, rukojeť pánve, náušnice, opice, pásek
na koni: ulmuççi (olmaççi), çatmari, khălkhanki, upăte, piçĕkhe
v lidech: ulma yyvăçĕ, çatma avri, hălha çakki, upa-etem, pilĕk çihkhi [57]
a) V horním nářečí ( ve většině nářečí ) plní gerundium v -sa (-se) funkci jednoduchého predikátu, což ve středním a nižším nářečí není povoleno:
v ruštině: napsal jsem
v jízdě Ep çyrsa
uprostřed a na nejnižší úrovni: Epĕ çyrtăm
b) V horním dialektu se místo spodního syntetického používají analytické konstrukce:
v ruštině: Jdi na večeři, Napsáno v novinách
ježdění: Apat çima kilĕr, Haçat çinche çyrnă
v lidech: Apata kilĕr, Khaçatra çyrnă
Existuje i smíšený typ, kde se používají obě možnosti, jak již bylo zmíněno výše.
Jiné lexikální rozdílyDalší rys mezi horním a dolním dialektem:
V ruštině: My, vy
Jízda: Epĕr, Esĕr
V lidech: Epirus, Aesir
Existují také ti základní Čuvaši (žijící v oblasti Kama) se skřípavým dialektem, kteří používají jezdeckou verzi Epĕr, Esĕr .
Existují také velmi odlišná slova:
V ruštině: dědeček (otcovská), babička (otcovská), sousedka, hrom, vzestup, vrabec, hřbitov, vana, okno, koule
Jízda na koni: maçak, mamak, poskil, mănaçi, hăpar, fat kayăk, çăva, kluziště, kantăk, pÿske
Na lidech: asatte, asana, kÿrshĕ, aslati, ulăh(uh), çerçi, masar, staikka, choreche, tuă
Spor o spisovný jazykModerní čuvašský literární jazyk, vytvořený na základě nižšího dialektu, před tímto obdobím se používal starý spisovný jazyk založený na horním dialektu. Existují lingvisté, kteří věří, že jezdecký dialekt Čuvašů byl stále mateřským jazykem, když je nyní považován za primární nižší dialekt. Jejich argumenty jsou založeny na určitých faktorech, zde jsou některé z nich: 1) migrace Čuvašů v období po Hordě probíhala ze severu na jih, a nikoli naopak, čím dále se pohybovali od kořenové oblasti směrem na jih a na východ, tím více se jejich jazyk proměňoval. 2) podle jejich předpokladů, založených na lingvistických rozborech, byl dialekt nižší čuvašštiny nejprve silně ovlivněn kipčackými jazyky (stepní nájezdy) a po osídlení Simbirsku ruským lidem (v té době velmi velkým město, mnohem větší než Čeboksary ), dialekt dolního čuvašštiny v oblasti Buinsk Ruský jazyk také silně ovlivnil, což lze snadno dokázat, všechny nejstarší záznamy o čuvašštině pořízené různými cestovateli , například G.F. 3) Ukazovací dialekt nižší čuvašštiny je vlivem ruského jazyka, uvádějí příklad klasifikace turkických jazyků: ruský put, oghuz qoj, ujgurské qod, kipčakové qoz, jezdecký hor, další příklad: ruský dům, Oguzes yort, Kipchaks zhort , jezdecký çort. 4) Jedno z pravidel říká, že hláska -T- na konci přejatého slova v čuvašštině vypadává, např.: friend - dust - tus, cross - xĕres , atd. Auslaut [t] se v ústní řeči nevyslovuje. , mizí na pozici za souhláskou [ s] (ta je v tomto případě nahrazena měkkým [s]) moc ~ vlaҫ, výrok - vedӑmӑҫ, volost - vulăs, špinavý trik - pakăç, lékařská jednotka - sanchaҫ, region - oblaҫ . Kromě toho se afixum [t] také nevyslovuje v ústní řeči v samostatných slovesných tvarech: pulmast [pulmaҫ] ~ neexistuje, správný historický tvar je " pulmas" , kurmast [kurmaҫ] ~ nevidí, správný historický forma je " kurmas" , kilmest ~ [kilmeҫ] ~ nepřichází, správný historický tvar je " kilmes" . Jak víte, forma s koncovkou -st a -st není svou povahou charakteristická pro čuvašský jazyk, což znamená, že jde o pozdní vliv ruského jazyka na dialekt čuvašsky mluvících " kilmesti", v originále všechno kilmeççĕ - nejdou, văl kilmes - nejde to. 5 ) Geminace jako primární fenomén jak v ježdění, tak ne vliv zvenčí, argumentujte na základě slov: Anne – máma, Atte – táta, Shăllăm – bratr, Pĕrre – jedna, Zulla – léto, Hĕlle – Zim, Putekki - Jeho jehně, Chĕppi - Jeho kuře, Chitti - Jeho plátno, Kaymalla - Musíme jít, Sappun - Zástěra), Kilmelle - Musíme přijít, Pymalla - Musíme se přiblížit, Utmalla - Musíme jít, Çyrmalla - Musíme napsat, Kayappăr - Jdeme (dial.), Utappăr - Přicházíme (dial.), Vulappăr - Čteme (dial.), Zul utti - Rok kalendáře , Ăna vally - Pro něj a další.
Mluvené odlišnosti čuvašštiny se od sebe příliš nelišily, což umožňuje bez problémů spolu volně komunikovat mluvčím různých dialektů [57] .
Psaní čuvašského jazyka je založeno na azbuce s několika dalšími písmeny:
A a | Ӑ ӑ | B b | dovnitř | G g | D d | Její | Její |
Ӗ ӗ | F | W h | A a | čt | K to | L l | Mm |
N n | OH oh | P p | R p | C s | Ҫ ҫ | T t | U u |
Ӳ ӳ | f f | x x | C c | h h | W w | U u | b b |
s s | b b | uh uh | ty jo | jsem |
Tato část popisuje fonetiku a fonologii literárního čuvašského jazyka. Článek používá transkripci IPA založenou na latince , ale pro všechny její znaky v závorkách jsou uvedeny korespondence použité ve fonetické transkripci založené na azbuce.
Fonetický přepis [58] | Slovní příklady | Latinská písmena ( GOST 7.79-2000 (ISO 9) / ALA-LC ) | azbuka písmena |
---|---|---|---|
[A] | ala ("síto") | A a | A a |
[ə] | ӑshӑ ("teplý") | Ӑ ӑ | Ӑ ӑ |
[b] [p̬] (b) |
baobab , yӗpe ("mokrý") |
Bb | B b |
* [bʲ] *[p̬ʲ] (bʲ) |
obchodní epĕr ("my") |
B b P str |
B b p p |
[ʋ] [ʋː] |
sӑvӑ („verš“) savӑnӑҫ („radost“) |
Vv | dovnitř |
*[ʋʲ] | kӗvӗ ("melodie") | Ww | dovnitř |
[g] (k̬) | plyn, vӑkӑr ("býk") | G g K k |
G g K k |
*[kg) | yökel ("žalud") | G g K k |
G g K k |
[t̬] ( d ) | doména , parhatar ("dobrý") | D d T t |
D d T t |
[t̬ʲ] (dʲ) | atya! ("pojďme!"), prezident | D d T t |
D d T t |
[je] [ʲe] |
entesh ("krajan") |
Její | Její |
[jo] [ʲo] |
Yoshkar-Ola | Ö ö | Její |
[ɘ] (ɘ~ø) | ӗҫ ("práce") | Ӗ ӗ | Ӗ ӗ |
[ ʂ̬ ] ( ʐ [59] ) | lasha ("kůň") | Ž Ž | F
W w |
[ʂ̬ʲ] ( ʐʲ ) | karshi ("jeho soused") | Š š | F
W w |
[s̬] ( z ) | Khusan (" Kazaň" ), tasa ("čistý") | Zz | W h
C s |
*[s̬ʲ] (zʲ) | Z | ||
[ i ] [ɨ] |
ir ("ráno") savni ("milovaný") |
já i | A a |
[ɨ] | yikhӑ ("sen") | já i Y y |
Já a Y s |
[j] [jː] |
yӑva (“hnízdo”) iya |
J̌ǰ | čt |
[k] [kː] [kʲ] (c) [kʲː] [k̬] (g) [k̬ʲ] (gʲ, ɟ ) |
kalav („příběh“) kӑrkka („krocan“) kӗrӗk („kožich“) ekki („příroda“) aka („sev“) pӗkӗ („oblouk“) |
G g K k |
G g K k |
[l] [lː] [lʲ] [lʲː] |
laiakh („dobrý“) allӑ („padesát“) vylya („hrát si“) vӗlle („včelí úl“) |
l l | L l |
[m] [mː] |
mӑyӑr ("vlašský ořech")
kumma ("kuma") |
M m | Mm |
*[mʲ] | minter ("polštář") | M m | Mm |
[n] [nː] [nʲ] (ɲ [60] ) [nʲː] |
nayan ("líný") vunnӑ ("deset") ӗne ("kráva") anne ("matka") |
N n | N n |
[Ó] | oceán | O o | OH oh |
[Ó] | |||
[p] [pː] [p̬] ( b ) |
pӑr ("led") appa ("velká sestra") apat ("jídlo") |
B b P str |
B b p p |
*[pʲ] | jáma ("tvář") | ||
[r] [rː] |
aröm („manželka“) choreche kari („závěs“) |
R r | R p |
[rʲ] | tӑri ("skřivan") | R r | R p |
[s] [s̬] (z) [sː] |
sas ("hlas") asamlӑh ("kouzlo") sassӑr ("tiše") |
Z z S s |
W h m s |
[ɕ] [ɕː] [ɕ̬] |
ҫӳҫ ("vlasy") viҫҫӗ ("tři") uҫӑ ("otevřené") |
Ş ş | Ҫ ҫ |
[t] [tː] [tʲ] [t̬ʲ] (dʲ) [tʲː] [t̬] (d ) |
tyt („podržet“) pattӑr („odvážný“) tӳlevsӗr („zdarma“) vӗtӗ („malý“) tette („hračka“) atӑ („bota“) |
D d T t |
D d T t |
[u] | usӑ ("výhoda") | U u | U u |
[y] | ӳker ("kreslit") | U u | Ӳ ӳ |
[f] [f̬](v) |
jemná žirafa ("žirafa") |
F f | f f |
[x] [xː] [xʲ] [xʲː] [x̬] ( ɣ [61] ) [x̬ʲ] ( ɣ ʲ) |
hypar ("zprávy") tukhkhӑmra ("okamžitě") khӗvel ("slunce") urӑkhkhi ("jiné") ahah ("agat " ) mekhel ("příhodný okamžik") |
H h | x x |
[ʦ] [ʦː] [ʦ̬] (ʣ) |
odstavec cirkus revoluce („ten odstavec“) |
c c | C c |
[ ʨ ] [ʨː] [ʨ̬] (ʥ) |
chun ("duše") kachcha ("přítel") acha ("dítě") |
Ç ç | h h |
[ʂ] [ʂː] [ʂ̬] ( ʐ [ 59] ) |
Shurӑ („bílý“) Chӑvash tashshi („Čuvašský tanec“) kashґk („lžíce“) |
W w w w | |
*[ʂʲ] | shӳlkeme [62] | ||
[ʂʨ] [ɕ] |
štětec | U u | |
[ɯ] [ɨ] |
yrӑ ("druh") ҫyn ("muž") |
Y y | s s |
[ʲ] | |||
[e] [ɛ] |
etemlokh ("lidstvo"),
ereshmen ("pavouk") |
ɘ ə | E e e e e |
[ju] [ʲu] [u] |
yuratu ("láska")
yurӑ ("píseň") |
U u | ty jo |
[ja] [ʲa] [a] |
yalav ("vlajka")
yat ("jméno") |
Ä ä | jsem |
Čuvašština má 5 předních samohlásek a 4 zadní samohlásky: and , s , y, ӳ , e , ӗ , o , a , ӑ . Takovou klasifikaci navrhl N. A. Andreev; JR Crueger například vyčleňuje 8 spíše než 9 samohláskových fonémů, nezahrnuje samostatný foném /o/, který se vyskytuje pouze v ruských výpůjčkách ( polk, notӑ , rozum atd . ).
Podle Ústavu lingvistiky Ruské akademie věd má čuvašský jazyk 8 samohlásek a 17 souhlásek [63] .
Synharmonismus: všechny samohlásky ve slově musí být přední nebo zadní. Toto pravidlo, typické pro turkické jazyky, je však v čuvašštině často porušováno. Navzdory tomu, že i při tvoření a skloňování slov je nutné dodržovat harmonii samohlásek, některé přípony nemají odpovídající alomorfy a v důsledku toho dochází k porušení principu harmonie samohlásek v novém slovním tvaru, např. indikátor množného čísla -sem ( -sen ): lasha -sem "koně", tinös-sem "moře".
KonsonantismusV čuvašštině nejsou žádné fonologické rozdíly mezi hlučnými neznělými/znělými a tvrdými/měkkými souhláskami. V prvním případě lze v některých polohách (tj. v intervokalické poloze, nikoli však při zdvojení souhlásky a po /lmnryv/) mluvit o vztahu volné variace mezi znělými a neznělými alofony a někdy (velmi zřídka) i najít případy jejich rozdílné opozice:
Existují fonologické opozice pro:
1. /h'/ a /d'zh'/ — kilchö „přišel“ a kilchö „přišel bys“.
2. /g/ a /k/ - aka "sestra" a také "starší sestra".
Pokud jde o palatalizaci, příkladem, i když nepříliš přesvědčivým, opozice /k'/ a /k/ mohou být staré a nové výpůjčky z ruského jazyka: praҫnik , old man , prenӗk („perník“) [k'] proti technik , JZD [k]. Rozdíl ve dvou variantách je vyjádřen ve skloňování: stará slova, kvůli změkčenému /k'/, berou ukazatele s přední samohláskou a nová - se zadní samohláskou: starike - technika (dat.), starikpe - tehnikpa (návod).
V čuvašštině lze také pozorovat alomorfní variace způsobené asimilací: /n/+/l/=[ll] - mӗnlӗ "co" se vyslovuje jako [mӗll ӗ ].
Výslovnost čuvašských zvukůVýslovnost většiny čuvašských zvuků zobrazených ruskými písmeny se poněkud liší od výslovnosti odpovídajících ruských zvuků , ale v některých polohách jsou tyto zvuky podobné. Čuvašské samohlásky a , a , y , s se vyslovují jako odpovídající zvuky pod přízvukem. Například foneticky identická čuvašská a ruská slova: kin („snacha“) - házet!; par ("dát") - páry; tyt ("zachovat") - vy atd. Čuvašské e na začátku slova ( ereshmen - "pavouk") se vyslovuje jako ruské e ve slovech toto, toto.
Hlásky označené písmenem ӑ , ӗ mají ve hláskách ruského jazyka pouze přibližnou shodu.
Ӑ - nelabiální zadní samohláska , často nazývaná redukovaná a, přibližně odpovídá ruskému o nebo a v přízvučné slabice (jako poslední hláska ve slově „krásně“).
Ӗ - nelabiální přední samohláska, nazývaná také redukované e (e) , vyslovovaná jako ruské e v přízvučné slabice (jako poslední zvuk ve slově „pole“).
Ӳ je přední labiální samohláska. Podobný zvuk v němčině označujeme písmenem ü (jako ve slovech fünf a lügen ) [64] .
Ҫ - zvuk označující něco mezi ruským s a sch .
Zvuk h je vyslovován poněkud měkčeji než ruský h , což lze vidět porovnáním výslovnosti čuvašského chanu „zvonek“ a ruského chanu ) .
Hlučné souhlásky ( b, d, d, g, z, k, p, s, ҫ, t, f, x, c, h, sh ) v čuvašštině mohou znít dvěma způsoby: v hluché a znělé verzi ( navíc se vůbec nezobrazuje vyjadřování písemně). Na začátku a na konci slov, uprostřed slova před souhláskami, se vyslovují jen tupě: puҫ („hlava“), shӑpchґk („slavík“). V pozici mezi samohláskami a mezi sonorantem a samohláskou se ozývají hlučné souhlásky: Šupashkar ( "Cheboksary"; slyšet jako "shubashkar"), kurka ( " pohár"; slyšet jako "kurga") [64] .
Pravidla stresuČuvašština patří k jazykům aglutinačního typu. Změny na přechodech morfémů (střídání hlásek, jejich vkládání nebo naopak ztráta) jsou možné, hranice mezi nimi však zůstává snadno rozlišitelná. Kořen předchází afixálním morfémům (z tohoto pravidla existují pouze dvě výjimky: kam („kdo“) - kam-tӑr („někdo, někdo, kdokoli“), nikam ta („nikdo“). Afixální morfémy jsou obvykle jednoznačné; přesto jsou v řečovém proudu shluky pomocných morfémů extrémně vzácné – v průměru připadají na jeden kořen méně než dva pomocné morfémy. Kořenové morfémy jsou častěji jedno- nebo dvouslabičné, víceslabičné jsou velmi vzácné: kvůli převaze ekonomie ve znacích preferuje čuvašština krátké jednotky.
Jména a slovesa jsou jasně protikladná ke každému jiný . Jmenné druhy řeči - podstatná jména , přídavná jména , číslovky a příslovce jsou sémantické třídy a jsou špatně rozlišeny gramatickými rysy. Podstatná jména, stejně jako přídavná jména, často určují jméno ( chul ҫurt "kamenný dům"), yltӑn ҫӗrӗ ("zlatý prsten") a přídavná jména mohou určovat jména i slovesa ( tӗrӗs sӑmah "pravé slovo"), tӗrӗs kala ( „mluvit pravdivě“). Do skupiny jmenných slovních druhů patří také rozmanitá ukazovací slova, tradičně nazývaná zájmena, a také velmi početná kategorie napodobenin.
Služební slova jsou reprezentována postpozicemi , spojkami a částicemi .
Podstatná jména nemají ani kategorii rodu, ani kategorii živosti -neživosti , ale liší se v linii člověk-nelidský. Do kategorie osoby patří všechna osobní jména, názvy rodinných vztahů, povolání, postavení, národnosti, tedy vše, co je s označením osoby spojeno. Všechna ostatní jména, včetně jmen všech živých bytostí, patří do kategorie „nečlověk“. Nejprve odpovězte na otázku kam? "Kdo?", druhý - na otázku мӗн? "co?".
Kategorie čísla je charakteristická pro podstatná jména, některé skupiny zájmen a sloves. Indikátorem množného čísla v závislosti na kategorii vlastnictví podstatných jmen je přípona -sam / -sem: khurӑnsem („břízy“), ҫynsem („lidé“) nebo -san / -sen , přesněji -sa- / -se- : lashana - lashasana , ӗnene - ӗnesene . Je-li pluralita zřejmá ze situace řeči, obvykle se nezaznamenává: kuҫ kurmast (oči nevidí), ura shӑnat („chladnou nohy“), alӑ ҫu („umýt si ruce“), khӑyar tat („shromáždit okurky“), ҫyrlana ҫӳre („chodit po bobulích“) atd. Ze stejného důvodu, když se podstatná jména používají s číslovkami nebo s jinými slovy kvantitativní sémantiky, mají tvar jednotného čísla: vӑtӑr ҫyn („třicet lidí“), numai ҫynpa kalaҫ („mluvte s mnoha lidmi“).
V konjugovaných tvarech sloves se množné číslo tvoří pomocí přípon -ӑr ( ӗр ) a -ҫ : kayӑp-ӑr „půjdeme“, kai-ӑr „půjdeš“, kayӗ-ҫ „půjdou“ .
Skloňování jmen zahrnuje osm pádů . Sloveso je charakterizováno kategoriemi nálady, času, osoby a čísla. Existují čtyři způsoby: indikativní, imperativní, konjunktivní a ústupkové. V ukazovacím způsobu se slovesa mění v čase. Vyvinul se systém neosobních (nekonjugovaných) tvarů - příčestí, příčestí a infinitivů (poslední jmenné však nejsou jmennými tvary sloves, čuvašština nemá jmenný tvar sloves podobný ruský infinitiv). Některé formy příčestí a gerundia se vyznačují dočasnými významy.
Hlavními způsoby tvoření slov jsou skládání a afixace . Při skládání se složky kombinují buď na základě koordinačních ( pit-kuҫ „tvář, vzhled“, lit.: „obličej-oko“), nebo na základě podřadných vztahů ( aryn „člověk“ - ar + yn „muž + muž“; jako + tiv „zkusit“).
Případy [65]V čuvašštině téměř všechny slovní druhy klesají (mění se) podle případů podle zákona o harmonii samohlásek : na a a ӑ po prvním nebo druhém písmenu na a , ӑ , y , s , yu , i , a na e a ӗ za prvním nebo druhým písmenem na : e , ӗ , ӳ a .
případ | Problematika případů jednotného čísla . | Jednotné připevnění pouzdra | Otázky pádů množného čísla . | Nálepky v množném čísle | |
---|---|---|---|---|---|
titul v ruštině | v čuvašštině | ||||
Základní | Тӗп | kam? muž? | - | kamsem? mansem? | -sem |
Přivlastňovací | Kamӑnlakh | kamen? muž? | -ӑn/-ӗн, -нӑн/-нӗн, -н | kamsen? mansen? | -sen |
Dativ - akuzativ | Pár | Kama? těžit? | -a / -e, -na / -ne | kamsene? Mansene? | - smyslný |
Místní | Vyran | camra? manre? Ohta? | -ra / -re, -ta / -te, -h | kamsenche? mensenche? | -senche |
originál | Tuhu | kamran? manren? Ogutan? | -ran/-ren, -tan/-ten, -chen | kamsenchen? mensenchen? | -senchen |
Instrumentální | Pӗrlelӗkh | tábor? manpe? | -pa / -pe, -pala (n) / -pele (n) | kamsempe? mansempe? | -sempe |
zbavení | kuklakh | kamsar? mӗnsӗr? | -сӑр/-сӗр | kamsemsar? mӗnsemsӗr? | -semsar |
Kauzální [66] | pirque | kamshen? mansh? n? | -shӑn/-shӗn | kamsemshen? mansemshen? | -semshen |
Slovo v hlavním případě se používá jako následující členy věty:
Přivlastňovací pád vyjadřuje:
Dativní akuzativ vyjadřuje:
Místní případ vyjadřuje:
Původní případ ukazuje:
Instrumentální případ v čuvašském jazyce slouží k označení:
Deprivativní případ vyjadřuje:
Případ kauzálního cíle znamená:
K pouzderovým afixům lze také připojit další nálepky:
Sloveso v čuvašském jazyce má poměrně bohatý a složitý systém tvarů. Základem slovesa je tvar rozkazovacího způsobu 2. osoby jednotného čísla . Sloveso má kategorie nálady ( indikativní , imperativní , konjunktiv , ústupkový a optativní ), čas, osobu, číslo a hlas , formy možnosti a nemožnosti a pozitivní a negativní formy. Existují tranzitivní a nepřechodná slovesa .
Orientační náladaSloveso v přítomném čase:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -а(тӑ)п/-е(тӗ)п | -а(t)pӑr/-е(t)pӗr | -ma(stӑ)p/-me(stӗ)p | -ma (st) pӑr / -me (st) pӗr |
2 | -а(тӑ)н/-е(тӗ)н | -atӑr/-etӗr | -mastӑn / -místo | -master / -placer |
3 | -at/-et | -аҫҫӗ/-еҫҫӗ | -oblek/-místa | -maҫҫӗ/-meҫҫӗ |
Přítomný (přítomný-budoucí) čas v čuvashském jazyce označuje akci, která nastává v okamžiku řeči, nebo neustálou akci; akce, která se uskuteční v budoucnu.
Příklady: Epӗ kakai ҫi etӗp - („Jím maso [právě nebo vůbec]“). Epӗ kakai ҫi mestӗp - („Já nejím maso [mluvčí nejí, protože v tuto chvíli jí něco jiného nebo nejí vůbec, protože je vegetarián]“).
Epir payan kinona ka yatpӑr - („Dnes jdeme do kina“).
Sloveso minulého kategorického času:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -tӑm/-tӗm, -rӑm/-rӗm | -tӑmӑr/-tӗmӗr, -rӑmӑr/-rӗmӗr | -marӑm/-merӗm | -marӑmӑr/-merӗmӗr |
2 | -tӑn/-tӗn, -rӑn/-rӗn | -tӑr/-tӗr, -rӑr/-rӗr | -marӑn/-merҗn | -marӑr/-merӗr |
3 | -chӗ, -rӗ | -chӗҫ, -rӗҫ | -marӗ/-merӗ | -marӗҫ/-merӗҫ |
Minulý kategorický čas označuje akci, které byl mluvčí sám svědkem nebo se jí účastnil, nebo přesně ví, o čem mluví.
Příklady: Epӗ ӗҫren kil tӗm - („Přišel jsem z práce“). Ҫak kaҫ epir ҫyvӑr marӑmӑr - („Tu noc jsme nespali“).
Děj, který se odehrál v minulosti nebo kterého mluvčí nebyl svědkem ( minulý neurčitý čas ) [67] , je vyjádřen minulým příčestím v -нӑ (-нӗ) (neměnně pro jakoukoli osobu a číslo):
Vӑl 1994 ҫulta ҫural nӑ - („Narodil se v roce 1994“);
Yulya apat-ҫimӗҫ tuyan nӑ - („Yulya koupila potraviny [řečník neviděl dívku nakupovat potraviny, ale vidí výsledek]“) [64] .
V záporných tvarech se používá přípona -man (-men ) : Ҫav kaҫ nikam ta ҫyvӑrman - („Tu noc nikdo nespal“).
Předminulý neurčitek se tvoří z minulého příčestí a částice -chė nebo pomocí pomocného slovesa pulnӑ .
Příklady: Ҫav kun epӗ shӑpakh 18 tultar nӑchchӗ… — („Ten den mi bylo právě 18…“); ku rent ulseren vӑrlӑkh sukhan aksa tӑnӑ pulnӑ — („V minulých letech bylo toto pole obvykle osázeno cibulovými saty“).
Minulý imperfektní čas ( imperfektum ) označuje nedokončenou akci v minulosti nebo akci provedenou několikrát. V ruštině odpovídá nedokonalému tvaru minulého času. Tvoření sloves: kmen sloves + gerundium přípona -а-(-е-) + přípona -т- + koncovka minulého kategoriálního času.
Příklady: Epӗ un chukhne Shupashkarta ӗҫle ttӗm (chchӗ) - („Tehdy jsem pracoval v Cheboksary“) [67] .
Sloveso budoucího času:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -ӑp/-ӗp | -ӑpӑr/-ӗpӗr | -mӑp/-mӗp | -mӑpӑr/-mӗpӗr |
2 | -ӑн/-ӗн | -ӑр/-ӗр | -mӑn/-mӗn | -mӑr/-mӗr |
3 | -ӗ | -ӗҫ | -mӗ | -mӗҫ |
Budoucí čas označuje akci, která se stane v budoucnosti, ale nemusí se stát (srovnejte s kategoričtějším přítomným a budoucím časem).
Příklad: Shkul hyҫҫӑn vӑl právník vӗrenme kai ӗ — („Po škole půjde studovat právníka“) [70] .
Předbudoucí sloveso [71] :
Kromě budoucího neurčitého v čuvašštině existuje složitá budoucnost, kterou lze nazvat předbudoucí čas (latinsky analog futurum secundum ) . Označuje budoucí akci, která se musí uskutečnit před jinou budoucí akcí. Budoucí složenina se tvoří pomocí příčestí minulého ve všech osobách jednotného i množného čísla, které zůstává nezměněno, a tvarů budoucího času pomocného slovesa pool.
Příklady: Epӗ tepӗr ҫul tavrӑnӑp, esӗ un chukhne pӗrremӗsh klasa kainӑ pulӑn - („Příští rok se vrátím, do té doby budeš v první třídě“).
SubjunktivTvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -ӑttӑm/-ӗttӗm | -ӑttӑmӑr/-ӗttӗmӗr | -mӑtӑm/-mӗtӗm | -mӑttӑmӑr/-mӗttӗmӗr |
2 | -ӑttӑn/-ӗтӗн | -ӑttӑr/-ӗttӗr | -mӑtӑn/-mӗtӗn | -mӑttӑr/-mӗttӗr |
3 | -ӗchcha | -ӗchchӗҫ | -mӗchcha | -mӗchchӗҫ |
Konjunktiv vyjadřuje děj, který je žádoucí, ale možný pouze za určitých podmínek :
Epӗ san patna khanana pyr ӑttӑm ta, anchah payan eӗ pushӑ mar — („Přišel bych tě navštívit, ale dnes nemám čas“).
Pro stavbu konstrukce (jako kdyby ... pak v ruštině) se používá slovo pulsan :
Esӗ ҫӑraҫҫine ilnӗ pulsan, alӑk umӗnche kӗtse tӑmalla pul mӗchcho — („Kdybyste si vzali klíče, nemuseli bychom čekat u dveří“) [64] [67] .
ImperativVe slovnících se slova uvádějí v tázacím a rozkazovacím způsobu 2. osoby jednotného čísla.
Tvář | Jednotné číslo | Množný |
---|---|---|
jeden | -dopoledne | -ar |
2 | - | -ӑр/-ӗр |
3 | -tӑr/-tӗr | -chӑr/-chӗr |
Příklad: Achasem uramra vylya chchӑr - („nechte děti hrát si venku“).
Záporná forma se tvoří s částicí an před slovesy 2. a 3. osoby ( vylya - "nehraj si") a slovem mar - za slovesy 1. [72] [73] .
koncesivní nálada
Koncesivní nálada vyjadřuje zcela lhostejný postoj mluvčího k akci, jeho naprostý nezájem. Koncesivní způsob se tvoří z tvarů budoucího neurčitého času indikativního způsobu s přidáním přípon -in, -sӑn (-sӗн):
ukҫa pӗter ӗpin , un vyranne hvatterlӗ tӑrsa yulӑp - ("No, nech mě utratit peníze, ale zůstanu u bytu"); kal ӑsӑn , mana mӗn pulat unpa? - ("Ano, alespoň mi řekni, co se to se mnou děje?").
Příklad použití ve složité podobě minulého času: Sasha zkouška hatӗrlennӗ pulin te, vӑl vӑyla pӑshӑrkhanni kurӑnchӗ - („I když se Saša připravoval na zkoušku, bylo patrné, že má velké obavy“).
Požadovaný sklon
Optativní nálada ( optative ) vyjadřuje touhu nebo záměr provést nějakou akci. Tento sklon se tvoří z koncesivní nálady pomocí přípony -chchӗ : mana pulӑsh inchҗ - („kdybys mi jen mohl pomoci“). V současnosti se tato nálada používá extrémně zřídka [74] .
Neosobní tvary slovesMožné tvary sloves přítomného času:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -ayatӑp/-eyetӗp | -ayatpӑr/-eyetpӗr | -aymastӑp/-eymestӗp | -eymastpӑr/-eymestpӗr |
2 | -ayatӑn/-eyetӗn | -ayatӑr/-eyetӗr | -aymastӑn/-eymestӗn | -aymastӑr/-eymestӗr |
3 | -ayat / -oko | -ayaҫҫӗ/-eyeҫҫӗ | -aymast/-imest | -aymaҫҫӗ/-eymeҫҫӗ |
Příklady: Esir vyrt ayatör („Můžeš si lehnout“); vӑl khӑyӗn telefonne tup aimast („nemůže najít svůj telefon“).
Možné tvary sloves minulého času:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -airӑm/-eyrӗm | -airӑmӑr/-eyrӗmӗr | -aymarӑm/-eymerӗm | -aymarӑmӑr/-eymerӗmӗr |
2 | -airӑn/-eyrӗn | -airӑr/-eyrӗr | -aymarӑn/-eymerӗn | -aymarӑr/-eymerӗr |
3 | -airӗ/-airӗ | -airӗҫ/-eyrӗҫ | -aymarӗ/-eymerӗ | -aymarӗҫ/-eymerӗҫ |
Příklad: Aran bus ҫine ӗlker eiram - (“Sotva jsem se dostal do autobusu”) ; ham valli vyrӑn tup aymarđm („Nemohl jsem najít místo pro sebe“).
Možné tvary slovesa budoucího času:
Tvář | Jednotné číslo | Množný | jednotné číslo (záporná forma) | Množné číslo (záporná forma) |
---|---|---|---|---|
jeden | -ayӑp/-eyӗp | -aiӑpӑr/-eyӗpӗr | -aymӑp/-eymӗp | -aymӑpӑr / -eymӗpӗr |
2 | -aiӑn/-eyӗn | -ayӑr/-eyӗr | -aimӑn/-eymӗn | -aymӑr/-eymӗr |
3 | -aiӗ/-eyӗ | -aiӗҫ/-eyӗҫ | -ayme/-eyme | -aymӗҫ/-eymӗҫ |
Příklad: Vӗsem ҫӗnter eiӗҫ („Mohou vyhrát“); k aҫar, epӗ kil eymӗp („Omlouvám se, nebudu moci přijít“).
Hlasy v čuvašském jazyceČuvašský jazyk má následující záruky : skutečný, reflexivně-pasivní, vzájemný a přesvědčivý.
Podle významu zájmen v čuvašštině se dělí do následujících kategorií: osobní , osobní-reflexivní , ukazovací , tázací , zápor, neurčitý , definitivní a přivlastňovací . Osobní zájmena se skloňují podle druhu podstatných jmen. Zbývající kategorie zájmen jsou skloňovány pouze tehdy, když fungují jako podstatné jméno.
Osobní zájmenaPŘÍPAD | 1 osoba | 2 osoby | 3 osoby |
---|---|---|---|
Základní | Ep(ӗ) ("já")/ Epirus ("my") | Es(ӗ) ("Vy") / Esir ("Vy") * | Vӑl („On“) / Vӗsem („Oni sami“) |
Přivlastňovací | Muž(ӑn)/ Piren | San(ӑn)/ Sirӗn | Unӑn / Vӗsen |
Dativní akuzativ | Mana/Pyre | Sana/Sire | Ӑna/ Vӗsene |
Místní | Manra/ Pirte | Sanra/Sirte | Unra/ Vasenche |
originál | Manran / Pirten | Sanran/ Sirten | Unran / Vasenchen |
Instrumentální | Manpa/ Pirenpe | Sanpa / Sirenpe | Unpa/ Vasenpe |
zbavení | Mansӑr/ Pirӗnsӗr | Sansӑr/ Sirӗnsӗr | Unsӑr/ Vӗsemsӗr |
kauzální účel | Manshӑn/ Pirenshӗn | Sanshön/ Sirönshön | Unshӑn/ Vӗsemshӗn |
* v čuvašštině, stejně jako v ruštině, je forma zdvořilé adresy ve formě 2. osoby množného čísla:
Epӗ Sire yuratatӑp - („Miluji tě“); Kaҫarӑr ta, esir mana pulґshaymastӑr-i ? — („Promiňte, můžete mi pomoci?“) [76]
Záporná forma je postfix mar.
Ukazovací zájmenaV jazyce se ukazovací zájmena dělí na zájmena, která označují blízký předmět ( ku, ҫak / ҫaksem - „toto“, „tyto“), a zájmena, která označují vzdálenější objekt ( ҫav, lesh / ҫavsem - „to“, „ti“). Můžete nakreslit analogii s ukazovacími zájmeny v angličtině (this - these - that - there). Zájmeno haihi se používá, když se mluví o známém, již zmíněném předmětu.
Příklady: Epӗ ҫak kӗnekene vulanӑ - („Četl jsem tuto knihu“); Epӗ ҫav kӗpene tӑhӑnӑ - („oblékl jsem si ty šaty“); Ku haihi acha ikken - („Ukáže se, že jde o stejné dítě“).
Tázací zájmenaV čuvašštině existují následující tázací zájmena: kam? ("SZO?"); muž? maskér? ("co?"); hash? hash? ("který?"); miye? („kolik?“ [podle čísla]); mӗn chukhlӗ? („kolik?“ [podle množství]); mužský? eple? ("který?"). Tázací kamera? se používá pouze ve vztahu k osobě, zvířata a předměty se označují zájmenem мӗн?. Tato zájmena, na rozdíl od ruských zájmen kdo? tak co?, s pomocí přípony -sem může tvořit i množné číslo. Zájmena kam? muž? hash? mužský? lze zdvojnásobit pro označení více položek a pro definování přesnosti.
Příklady: Sanӑn ҫuralnӑ kunna kam-kam kilcha? - („Kdo přesně přišel na vaši narozeninovou oslavu?“); Ku miҫe tenkӗ tӑrat? - ("Kolik to bude stát?")
Záporná zájmenaZáporná zájmena se tvoří ze zájmen tázacích s přidáním předpony částice ni- . Vyjadřují stejný význam jako záporná zájmena ruského jazyka. Je pozoruhodné, že v mnoha jiných turkických jazycích jsou záporná zájmena méně rozvinutá než v čuvašštině [77] .
Nikam - ("nikdo"); nim , nimön - („nic“); nihӑshӗ — („žádný z nich“); nimönle — („žádný“); nieple - ("v žádném případě"); ho chukhlo - („vůbec ne“) atd.
Neurčitá zájmenaNeurčitá zájmena dávají obecné, přibližné označení předmětu a atributu a jsou tvořena z tázacích pomocí:
a) předpony ta-( te-): takam ("někdo") ; temӗn ("něco") ; temönle ("někteří") ; takhӑshӗ ("někdo") ; temiҫe („několik“) .
b) částice ta (te) a slova pulin: kam ta pulin („někdo“); mӗn te pulin („něco“); miҫe te pulin („cokoli“).
c) s přidáním slova kirek k tázacímu zájmenu: kirek kamta („kdokoliv“); kirek mӗn te („cokoli to je“) atd.
Příklady: Kashni ҫyn khӑyӗn pravisene kirek mӗnle sakkuna hirӗҫlemen melpe hӳtӗleme pultarat .— („Každý má právo chránit svá práva jakýmikoli neilegálními metodami“).
Definitivní zájmena1) zájmena vyjadřující celek: purte („všechno, všichni“); purӗ („celek, celkem“); pӗtӗm („celek“); mӗn pur („vše, co je“).
2) zájmena vyjadřující izolaci: kašni („každý“); harpӑr khӑy („každý“); ytti („jiný, odpočinek“); urӑkh , tepӑr ("jiný, jiný").
Příklady: Andriyan Nikolaev astronaut purte pӗleҫҫӗ - („ Každý zná kosmonauta Andriyan Nikolaev “) [64] [67] .
Přivlastňovací zájmenaV čuvašštině neexistují žádná přivlastňovací zájmena ve vlastním slova smyslu. Odpovídají afixům kategorie sounáležitosti a tvarům přivlastňovacího pádu osobních tvarů zájmen, jakož i osobně-reflexivnímu zájmenu ham. Přivlastňovací formy těchto zájmen mohou mít:
Příklad: manӑn anne - („moje matka“); sirönni pek - („jako ty“).
Zvratná zájmenaV (osobně zvratných) zájmenech se množné přípony shodují buď s nominálními nebo slovesnými; například: ham "já sám" - hamӑr "my sami", khӑy "on sám" - khӑysem "oni sami". Osobně-reflexivní zájmeno vyjadřuje pojem osoby a zároveň pojmy „sám sebe“ a „sebe“.
Ve větě se zvratné zájmeno používá jako osobní zájmeno a působí jako předmět, přísudek, definice a okolnost. Například: ham kalӑp „(řeknu si sám“) , hӑv tu („udělej si sám“) , hama par („dej mi to“) , hӑyӗnche („on [má] sebe“) , hӑyӗnchen yit ( „zeptej se ho sám“) [67] .
PŘÍPAD | 1 osoba | 2 osoby | 3 osoby |
---|---|---|---|
Základní | Ham („Já sám“) / Hamӑr („My sami“) | Khӑv („Vy sám“) / Khӑvӑr („Vy sám“) | Khӑy („on sám“) / Khaysem („oni sami“) |
Přivlastňovací | Hamӑn/ Hamӑrӑn | Khӑvӑn/ Khӑvӑrӑn | Khӑyӗn/ Khӑysen |
Dativní akuzativ | Hama/ Hamara | Khӑvna/ Khӑvӑra | Khӑyne / Kheysene |
Místní | Hamra / Hamӑrta | Khӑvӑnta/ Khӑvӑrta | Khӑyӗnche/ Khӑysenche |
originál | Hamran / Hamӑrtan | Khӑvӑntan/ Khӑvӑrtan | Khӑyӗnchen/ Khӑysenchen |
Instrumentální | Khampa / Hamӑrpa | Khӑvӑnpa/ Khӑvӑrpa | Khӑyӗnpe/ Khӑysenpe |
zbavení | Khamsӑr/ Hamӑrsӑr | Khӑvӑnsӑr/ Khӑvӑrsӑr | Khayӗnsӗr/ Khӑysemsӗr |
kauzální účel | Hamshӑn/ Hamӑrshӑn | Khӑvӑnshӑn/ Khӑvӑrshӑn | Khӑyӗnshӗn/ Khӑyisemshӗn |
Číslovky se dělí na kvantitativní , řadové , hromadné , dělící . Kardinální čísla mají plnou a krátkou formu, které se liší v délce souhlásky poslední slabiky. Například: tӑva tt ӑ („čtyři“) a tӑva tӑ sashak ҫuri („čtyři koťata“).
Číslice se v případech mění.
0 | jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | deset | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
nula | parre | ikkö | viҫҫӗ | tӑvattӑ | pillok | Ultӑ | hichcha | sakkar | tӑkhkhӑr | wunn | |
jedenáct | dvacet | třicet | 40 | padesáti | 60 | 70 | 80 | 90 | 100 | 1000 | |
wun pör | ҫirėm | vӑtӑr | khӗrӗkh | alle | utmal | ҫitmӗl | sakӑr vunnӑ | tӑkhӑr vunnӑ | ҫӗр | kolík |
Účet jde ve stejném pořadí jako v ruštině: 1926 - pin te tӑkhӑr ҫӗr ҫirӗm ulttӑ.
V čuvašštině, stejně jako v mnoha jiných turkických jazycích [78] , existuje kategorie sounáležitosti, která současně vyjadřuje jak předmět vlastnictví, tak tvář majitele.
Tvář | jednotka h | Význam | Množný | Význam |
---|---|---|---|---|
1 * | - ӑm ( -ӗm ) - po souhláskách
-m - po samohláskách |
"můj" | -ӑm-ӑr (-ӗm-ӗr) — po souhláskách
-m-ӑr (-m-ӗr) - po samohláskách |
"náš" |
2 | -u (-ӳ) | "vaše" | -ӑr (-ӗр) | "vaše" |
3 | -ӗ - po souhláskách
-i - po samohláskách |
"jeho její)" | -ӗ - po souhláskách
-i - po samohláskách |
"jim" |
* v moderní řeči se tvar první osoby používá mnohem méně často
Příklad: Yvӑlӑm - yvӑlu - yvӑlӗ - yvӑlӑmӑr - yvӑlӑr - yvӑlӗ ( yvӑl - "syn". "Můj syn, tvůj syn, jeho/její syn atd.")
Chökeҫӗm - chӗkeҫӳ - chӗkeҫӗ - chӗkeҫӗmӗr - chӗkeҫӗr - chӗkeҫӗ ( chӗkeҫ - "vlaštovka").
Lasha - lashu - lashi -lashamӑr - lashӑr - lashi ( lasha - "kůň") [79] .
Použití přivlastňovacích přípon v čuvašském jazyce je extrémně nekonzistentní. Profesor N. I. Ashmarin poznamenal, že přivlastňovací přípony 1. a 2. osoby množného čísla se v jezdeckém dialektu čuvašského jazyka prakticky nevyskytují; přípona 1. osoby jednotného čísla je také málo použitelná mezi jezdeckými čuvaši. V nižším nářečí je jejich použití úplnější a správnější, i když i tam se výše uvedené přípony často vynechávají [80] .
Přibližně dvě třetiny čuvašských lexémů používaných v každodenní komunikaci jsou prvotního původu a pocházejí z praturkického státu. Nejmasivnějšími zdroji vypůjčené slovní zásoby jsou ruština a tatarština. V podstatě slovní zásoba arabského a perského původu pronikla do čuvašštiny přes tatarštinu. Částečně přes tatarštinu a částečně přímo do čuvašštiny byla vypůjčena slovní zásoba střední mongolštiny. Lexikální výpůjčky ze sousedních ugrofinských jazyků nejsou četné (několik desítek marijských výpůjček, ne více než tucet permských ; výpůjčky z mordovštiny jsou vzácné). Starší vrstva zahrnuje výpůjčky datované do období pobytu Bulharů, předků Čuvašů, v Ciscaucasia . Jedná se především o výpůjčky z osetského jazyka a některých sousedních jazyků (zřejmě prostřednictvím osetského prostředníka) [63] .
Srovnávací slovní zásoba s turkickými jazyky na příkladu názvů květinruština | čuvašský | Tatar | kazašský | jakutský | turečtina | Etymologie čuvašského slova [81] | Příklad |
---|---|---|---|---|---|---|---|
"Červené" | hӗrlӗ* | kyzyl | kyzyl | kyhyl | gyzyl | * Čuvašské jméno pro barvu, na rozdíl od jiných turkických slov, pochází ze slova khĕrÿ (“teplo, teplo”) | |
"Růžová (červená)" | karen*, šupka** khӗrlӗ | al | alkyzyl | oruosabai | pembe | * studium etymologie slova kĕren vede k mongolštině , kde podobné slovo označuje hnědou (hnědou) barvu koně; ze staré čuvašštiny se toto slovo dostalo i do maďarštiny jako görény
** slovo šupka souvisí se slovem Mountain Mari ("bledý") |
|
"Žlutá" | sarӑ* | sarah | sarah | saharkhai | sarI | *běžná turečtina | |
"Zelená" | simӗs* , e shӗl** | Byl jsem | zhasyl | z kuoҕe | anosil | * etymologie není jasná, snad z Mountain Mari simsy („tyrkysová, modrá“) nebo z čuvašského çimĕç - zeleň .
**běžná turečtina |
|
"Modrý" | kavak* | zәңgәr, kүk | kök | kuoh | mavi | obyčejná turkština, nalezená v mnoha mongolských jazycích ; ze starověkého čuvašského slova se dostalo do maďarštiny | |
"Modrý" | shenker* , ç utӑ kӑvak | zaңgәr | kogildir | kuoh | gok mavisi | *běžné slovo pro mnoho turkických jazyků pochází z perštiny | |
"Bílý" | šura* | ak | aq | үрүҥ | beyaz | *etymologie není jasná, možná z yur - sníh (beyaz - yaz - yur - shur) | |
"Šedá" | sӑrӑ* | odpadky | sur | boro, sur | gri | *běžná turečtina | |
"Černá" | hura* | Kara | Kara | hara | kara | obyčejná turkština, nalezená v mnoha mongolských jazycích; | |
"Hnědý" | khӑmӑr* | kogyrt, kөran | konyr | hohor | kahverengi | obyčejný turkický; v mongolštině - khongor ("světle červený, saurian"), z prototureckého kondora - bobr (barva bobří) |
Čuvašština patří k jazykům nominativního systému . Subjekt ve větě pro jakýkoli predikát si zachovává formu jediného pádu. Spisovný jazyk nemá pasivní konstrukce.
Ve struktuře fráze plní slovosled gramatickou funkci: i za přítomnosti formálních ukazatelů komunikace je závislá složka umístěna před hlavní ( chul ҫurt „kamenný dům“, pysӑk chul ҫurt „velký kamenný dům ", tӑkhӑr hutlӑ pysӑk chul ҫurt "velký kamenný dům s devíti patry") . Ve stavbě věty plní slovosled především sémantickou funkci. S jeho pomocí se rozlišují: 1) předmět řeči a samotné sdělení o něm (téma a réma), 2) sémantické jádro výpovědi.
Otázka je vyjádřena pomocí tázacích slov a částic, intonace hraje pouze pomocnou roli. Umístění tázacích slov ve větě je relativně volné. Tázací částice, stejně jako indikátory negace, korelované s výrokem, sousedí pouze s predikátem. Přiřazení otázky k jednomu nebo druhému prvku věty je dosaženo slovosledem.
Čuvašština má mnoho typologických rysů turkických jazyků: harmonii samohlásek ve slově a ve skloňování, nepřítomnost iniciál /r/ a /l/ , používání přivlastňovacích přípon (níže) , absence gramatické kategorie rodu, aglutinační typ intermorfemických hranic – to vše je charakteristické i pro Čuvaše [82] . Mezi další rysy patří absence členů , použití postpozic spíše než předložek [83] ; stejně jako použití tázací částice ( -i, im ) [81] :
esӗ kai-mastӑn - im ? jdeš- NEG - PRES . 2SG - ITRG . PTC ? (zkratky podle Leipzig Glossing Rules ) Překlad: "Nepřijdeš?"a „ konverbií “ ( nekonečné tvary sloves , obvykle podřazené a plnící „ příslovečnou “ roli) ke spojení vět :
ar-pa vyrt-san saral-at man- INSTR lie -CRD. GER 2 [84] zjasnit-PRES.3SG [85] Překlad: „když leží s mužem, stává se světlou (blondýnou)“ (úryvek z lidové písně)Čuvašský jazyk, stejně jako všechny turkické jazyky, je syntetický , typ hranic mezi morfémy je aglutinace ; alomorfní variace se vysvětluje mj. zákonem synharmonismu (např. střídání předních a nefrontových samohlásek u pádových morfémů , iniciální samohlásky a její absence u stejných pádových morfémů v závislosti na koncovém fonému kořenový morfém podstatného jména). Aglutinace je nejběžnějším a nejkonzistentnějším rysem této jazykové rodiny. Značení je sufixální, postpozice jsou charakteristické [83] [63] .
Hlavní označení v přivlastňovací substantivní frázi – buď závislé (pomocí indikátoru přivlastňovacího případu) nebo dvojité pomocí konstrukce isafet – označuje hodnoty kategorie přivlastňování na vrcholu podstatné jmenné fráze a přivlastňovací pád (jehož ne- referenční ukazatel je nula, viz níže) na závislém vrcholu [ 86] :
untan uç-ăl-chĕ-ç văl-sem-ĕn (vĕsen) kuç-ĕ-sem pak otevřít-REF- PRET -PL3 [87] he(a)-PL- GEN eye-PX3 [88] - PL Překlad: „pak se jim otevřely oči“ tӑri-ø yur-ri iltӗn-et lark-GEN song-PX3SG [88] být slyšitelný-PRES.3SG Překlad: "je slyšet píseň skřivana" kuç–ӗ–sem-ne pӑh-nӑ chuh eye-PX3SG-PL-INSTR watch-PERF.PTC POP (když) // kachchӑ-n chӗr-i çӗklen-et. mlad.man-GEN srdce-PX3SG flinch-PRES.3SG Překlad: "když se podívala očima, srdce mužů se zachvěla" (úryvek z básně " Narspi ")V některých případech postačí označení vrcholu (když je tvář majitele vyjádřena osobním zájmenem - zejména první nebo druhá osoba - stačí ke slovu označujícímu předmět držby přidat přivlastňovací příponu; dvojí označení přivlastňování slouží , například pro rozlišení čísla ve 3. osobě a pro posílení přízvuku) :
tusă-măr; vše-ĕn (wĕsen) tus-ĕ přítel-PX1PL; oni-GEN přítel- PX1PL (PX je hodnota vlastnictví) Překlad: "náš přítel" Překlad: "jejich přítel"V moderní čuvašštině je pro množné číslo první nebo druhé osoby rozšířená analytická forma s přivlastňovacím zájmenem, kde se přivlastňovací přípona nepoužívá:
pir-ӗn yal-ta we-GEN vesnice- LOC Překlad: "v naší vesnici" Označení v predikaciOznačení predikátu - blíže k závislému , sloveso souhlasí s podmětem osobně i číslem a připisuje mu, stejně jako doplnění (pokud sloveso není jednomístné), pád.
Čuvash je nominativní jazyk s akuzativní strategií kódování rolí [63] .
man-a Turӑ-ø ulma-ø pa-chӗ i- DAT God- NOM apple- ACC give-PRET.3SG Překlad: "Bůh mi dal jablko" yytӑ-ø sash-a ҫyrt-nă pes-NOM kočka-ACC skus-PRET.3SG Překlad: "Pes pokousal kočku" hӑva-ø yyvӑҫ-ø avӑn-at vrba-GEN dřevo-NOM ohyb-PRES.3SG Překlad: "Vrba se ohýbá" chӑh-sem-ø shavlӑn vӗҫ-se salan-chӗҫ chicken-PL-NOM létat nahlas- GRD .GER1 scatter-PAST.3PL Překlad: "Slepice se hlasitě rozprchly" sӑmah-sem uyrӑm sasӑ-sem-ø ҫine paylan-aççӗ word-NOM-PL samostatný zvuk-PL-ACC POP(to) share-PRES.3SG - Překlad: "Slova jsou rozdělena do samostatných zvuků"Zde jsou však některé zvláštnosti, kterým je třeba věnovat pozornost. Zejména v čuvašštině, stejně jako ve většině turkických jazyků, existuje diferencované značení předmětu (tzv. „skrytá tranzitivita“ [89] ) – např. první dvě věty výše.
V ruštině existuje příklad podobného rozděleného značení: použití různých pádových indikátorů v případě živých a neživých podstatných jmen v akuzativu (například vidím tabulku _ - s nulovým koncem jako v nominativu, ale vidím kočku a - s koncovkou genitivu). Nicméně, taková charakteristika jako gramatická animace , v Čuvash jazyce není doložena; akuzativ se na základě odkazovosti dělí na dva typy , z nichž první ( referenční akuzativ) se shoduje s dativem a druhý (nereferenční) má nulový ukazatel a shoduje se tedy s nominativem. Navrhují se však i jiné klasifikace případů v čuvašštině.[ kým? ] , kde se referenční akuzativ sloučí s dativem do jednoho dativu-akuzativu a nereferenční se spojí s nominativem .
Slovosled je typický pro turkické jazyky: sloveso je na konci věty ( pořadí SOV ). Odlišný slovosled je možný pod vlivem pragmatických nebo stylistických faktorů. Závislé prvky ve skupině jmenné a slovesné před hlavním slovem. Strategie kódování pro verbální aktanty je akuzativní. Vztahové věty se používají zřídka, a proto před definované slovo předcházejí různé modifikátory (například konvertibilní ) [63] .
Vystoupení v čuvašském jazyce je možné na konferencích věnovaných problematice čuvašských studií; abstrakty v čuvašštině jsou publikovány (v omezeném počtu) ve sbornících z konference [63] . Podle článku 18 zákona Čuvašské republiky ze dne 25. listopadu 2003 č. 36 „O jazycích v Čuvašské republice“ má republika svobodnou volbu jazyka vědeckých prací. Zároveň by měly být v oblasti vědy vytvořeny podmínky pro rozšíření používání čuvašštiny [90] .
Čuvašština je spolu s ruštinou jedním ze státních jazyků Čuvašské republiky.
Občané Ruské federace mají právo obracet se na státní orgány, instituce, organizace s návrhy, prohlášeními, stížnostmi ve státních jazycích Čuvašské republiky (včetně čuvašštiny) nebo v jakémkoli jiném jazyce, který znají. Odpovědi autorovi odvolání se pokud možno poskytují v jazyce odvolání. Texty dokumentů (formuláře, razítka, razítka) a nápisy s názvy státních orgánů, institucí, organizací v Čuvašské republice jsou vypracovány v čuvašském a ruském jazyce. Doklady prokazující totožnost občana, doklady o osobním stavu, pracovní sešity, doklady o vzdělání a další doklady se spolu s ruským jazykem vyhotovují zákonem stanoveným způsobem také v čuvašštině [90] .
Psaní názvů geografických objektů a návrh nápisů, dopravních značek a dalších značek podle právních předpisů republiky musí být provedeno v čuvašském a ruském jazyce [90] . Podle projektu Lingvistického ústavu Ruské akademie věd „Malé jazyky Ruska“ jsou v Čuvašské republice tabulky s názvy ulic, osad, řek v čuvašském jazyce, ale jejich použití je nekonzistentní. [63] .
Podle zákona Čuvašské republiky ze dne 25. listopadu 2003 č. 36 „O jazycích v Čuvašské republice“ musí být zákony v tomto předmětu zveřejněny v čuvašském a ruském jazyce. Ruština a čuvašština se používají při přípravě a průběhu voleb do státních orgánů Ruské federace, do státních orgánů Čuvašské republiky, do místních samospráv a referend.
Žaloby právnických osob a jednotlivců porušující právní předpisy Čuvašské republiky o jazycích mají za následek odpovědnost a lze se proti nim odvolat způsobem stanoveným právními předpisy Ruské federace a právními předpisy Čuvašské republiky [90] .
Neexistují žádné informace o dostupnosti překladů trestních a správních zákoníků Ruské federace do čuvašského jazyka [63] .
Největší stránkou v čuvašské sféře internetu je čuvašská sekce Wikipedie . Zakladatel Wikipedie Jimmy Wales na výroční mezinárodní konferenci „ Wikimedia Foundation “ Wikimania 2009 na příkladu čuvašské Wikipedie ukázal důležitost Wikipedie pro jazyky, které jsou na pokraji vyhynutí.
Důležitým krokem v digitalizaci jazyka čuvash bylo vytvoření služby Yandex.Translate na začátku roku 2020 . K tomu museli vývojáři sestavit malý paralelní korpus více než 250 tisíc příkladů frází v čuvašštině a ruštině a natrénovat neuronovou síť. Práce probíhaly pod vedením Nikolaje Plotnikova, šéfredaktora Chuvash People's Website.
Čuvašština je jazyk bohoslužby v čuvašském etno-náboženství a používá se také při bohoslužbách, psaní církevní literatury [91] [92] a v náboženské výchově v ruské pravoslavné církvi . V Cheboksary se bohoslužby v čuvašském jazyce konají v kostele Vzkříšení .
Strategie rozvoje vzdělávání v Čuvašské republice do roku 2040, schválená výnosem prezidenta Čuvašské republiky ze dne 21. března 2008 č. 25 říká: „V současné době existuje 344 čuvašských, 177 ruských, 17 tatarských národních škol . v republice studují studenti mordovštinu ve 4 všeobecně vzdělávacích institucích. Stávající síť umožňuje vyjít vstříc dětem při získávání kvalitního vzdělání v multikulturním prostoru“ [93] .
Podle ministerstva školství Čuvašska bylo ve školním roce 2009-2010 v republice 65 % škol s čuvašským, 31 % s ruským a 3 % s tatarským vyučovacím jazykem. Čuvašština byla vyučována jako mateřský jazyk ve 344 (325 [94] ) čuvašských školách a jako státní jazyk ve všech ostatních 198. V 1. až 5. ročníku čuvašských, tatarských národních škol, se vyučovalo v rodném jazyce [95] . Ve městě Alatyr, městě Shumerlya a v okrese Poretsky nejsou žádné čuvašské školy.
Před zrušením celostátně-krajské složky státního standardu všeobecného vzdělávání v roce 2007 byla výuka mateřského (neruského) jazyka na školách republiky realizována v rámci celostátně-regionální složky. Úroveň znalosti čuvašského jazyka u absolventů ruskojazyčných škol sice zůstala velmi nízká, ale podle bývalého ministra školství Čuvašské republiky G.P.
V Koncepci Národní školy Čuvašské republiky v moderním systému vzdělávání a výchovy, schválené výnosem kabinetu ministrů Čuvašské republiky ze dne 1. června 2000 č. 109 a zrušené výnosem kabinetu č. Ministři Čuvašské republiky ze dne 29. června 2011 č. 263 je uvedena tato definice národní školy: „Národní škola je obecně vzdělávací instituce nacházející se na území Čuvašské republiky v místech hustě osídlených zástupci různých národností. , realizující vzdělávací programy založené na principu začleňování žáků do jejich rodného etnokulturního prostředí a obsahujících odpovídající národně-regionální složku“ [97] . Následně byla tato definice upřesněna v zákoně ze dne 8. ledna 1993 „o vzdělávání“, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ze dne 18. října 2004, kde národní vzdělávací institucí je instituce uskutečňující vzdělávací programy založené na principu začleňování studentů do jejich rodného etnokulturního prostředí a národních tradic (článek 12.2) [98] . Poslední vydání zákona Čečenské republiky „O vzdělávání“ neobsahuje pojem „národní škola“ [99] .
ChronologieSpolečnost Iröklökh nabídla v roce 2017 vedoucím představitelům Čuvašské republiky Michailu Ignatievovi , Ivanu Motorinovi, Vladimiru Filimonovovi sledování znalosti čuvašského jazyka mezi státními a obecními zaměstnanci [110] [111] . Odvolání bylo zasláno také na adresu Státní rady republiky.
V roce 2020 Čuvašská republika přijala státní program pro zachování, studium a rozvoj čuvašského jazyka. Dnes se aktivně zavádí do života výuka ve školách, odborných třídách, lingvistických kroužcích, metodických sezeních a literárních večerech. Od roku 2021 dostávají školy v Čuvašské republice nové učební pomůcky pro první stupeň, které jsou založeny na principech rozvoje komunikačních dovedností v čuvašském jazyce. Plánuje se provedení obdobných prací pro všechny stupně ZŠ , stejně jako pro MŠ [112] [113] .
Podle ministerstva školství Čuvašska, pokud se v akademickém roce 2017–2018 čuvašský jazyk učilo 84 % školáků, pak do roku 2021 jen asi 48,2 % školáků v Čuvašské republice (68 tisíc lidí) studuje čuvašštinu jako svou rodný jazyk [114] .
Polovina Čuvašů žije mimo Čuvašskou republiku . Ve druhé polovině XIX - začátkem XX století. Bylo otevřeno několik vzdělávacích institucí, které školily učitele základních škol a učitele předmětů pro školy s vyučovacím jazykem Čuvaš, které se nacházejí mimo Čuvašskou republiku. Do roku 1956 byly zlikvidovány, s výjimkou čuvašské pobočky Belebeevského pedagogické školy , která trvala o něco déle.
28. října 1868 byla ve městě Simbirsk otevřena učitelská škola Simbirsk Chuvash . V roce 1917 byl přeměněn na učitelský seminář Simbirsk Chuvash. V roce 1920 byl přeměněn na Chuvash Institute of Public Education. V roce 1923 byla přeměněna na Ulyanovsk Chuvash Pedagogical School pojmenovanou po I. I. Ya.Jakovlev [115] , která byla zlikvidována v roce 1956 v souvislosti s převodem vzdělání na národních školách do ruštiny.
V roce 1874 v Kazanském učitelském semináři otevřel NI Ilminsky kazaňskou čuvašskou základní školu a byla základní školou pro výuku studentů semináře. Řada jeho absolventů vstoupila do učitelského semináře. Škola byla uzavřena na jaře 1918 v souvislosti se zrušením učitelského semináře [116] .
V září 1917 byl v Tetyushi otevřen učitelský seminář Tetyush Chuvash , který školil učitele základních škol pro školy Chuvash. V roce 1921 byla přeměněna na vysokou školu pedagogickou. V polovině 20. let 20. století byla čuvašská pobočka uzavřena [117] .
Na podzim roku 1918 byl ve vesnici Suncheleevo otevřen učitelský seminář pro přípravu učitelů pro čuvašské školy, který se na podzim roku 1921 transformoval na Suncheleevsky Chuvash Pedagogical College , která byla uzavřena v říjnu 1922 [118]
V říjnu 1921 byla na základě čuvašských pedagogických kurzů organizovaných v listopadu 1919 otevřena Kazaňská čuvašská pedagogická škola, která měla do roku 1923 pobočku ve vesnici Suncheleevo , okres Chistopol. V roce 1930 byla technická škola sloučena s tatarskou a ruskou pedagogickou technickou školou v Kazani, ve které do roku 1936 fungovalo čuvašské oddělení. [119]
V roce 1932 byla v Aksubaevu otevřena pedagogická technická škola pro přípravu učitelů základních škol pro čuvašské školy Tatarské autonomní sovětské socialistické republiky a Samarské oblasti , která byla v roce 1937 transformována na Aksubajevskou čuvašskou pedagogickou školu. Ta byla uzavřena v roce 1956 v souvislosti s překladem výuky na národních školách do ruštiny [120] .
1. listopadu 1918 byl ve městě Ufa na základě tříletých pedagogických kurzů zorganizován Ufský čuvašský učitelský seminář, který připravoval učitele pro školy v čuvašských vesnicích na Uralu. 20. února 1922 byla přeměněna na Ural Chuvash Pedagogical College s kursem studia 4 roky. V roce 1930 byla technická škola převedena do města Belebey s přechodem na tříleté studium, se kterým byla otevřena mordovská pobočka. V roce 1941 byla sloučena s Belebeevským Tatarským pedagogickým učilištěm a stala se čuvašskou pobočkou Belebeevského pedagogické školy [121] . V současné době na Belebeevsky Pedagogical College není žádné čuvašské oddělení [122] .
Nedostatek učitelského sboru byl jedním z důvodů poklesu úrovně znalosti čuvašského jazyka u Čuvašů žijících mimo Čuvašskou republiku.
Podle zástupců Čuvašů z Uljanovské oblasti je mimo Čuvašskou republiku vysoká potřeba učitelů čuvašského jazyka a literatury:
V prvních letech sovětské moci, za účelem školení učitelů čuvašských škol, byly kromě pedagogického institutu, pedagogické školy a pedagogických škol na území Čuvašské ASSR speciální čuvašské vzdělávací instituce (pedagogické školy) v Uljanovsku v Samaře. , Kazaň, Sengiley, Pokhvistnev, Belebey, Tetyushi, Aksubajev atd. A všechny tyto pedagogické školy, které vychovávaly odborníky na čuvašskou etnokulturu, byly v posledních letech vládou „nového“ Ruska uzavřeny. Noviny vycházely v jejich rodném jazyce, fungovala čuvašská divadla a pěvecké sbory. Úřady se v současné době připravují na uzavření oddělení čuvašského jazyka a literatury na Uljanovské státní pedagogické univerzitě, ačkoli potřeba učitelů čuvašského jazyka a literatury je velká.
- Manifest Čuvaše z Uljanovské oblastiLingvistické studium čuvašského jazyka začalo v 18. století , první tištěná gramatika se objevila v roce 1769 ( Veniamin Putsek-Grigorovich ). Podoba prvních slovníků se datuje do druhé poloviny 15. století. Počátek christianizace národů Povolží vyžadoval studium jejich jazyků, v souvislosti s nimiž byly sestavovány gramatiky a slovníky. Ke gramatice z roku 1769 byl dán na tehdejší dobu dosti významný dodatek, Čuvašsko-ruský slovník. Ačkoli fonetický vzhled čuvašských slov byl často přenášen velmi přibližně, zanechal znatelnou stopu v historii studia čuvašského jazyka. Více než půl století sloužilo toto dílo jako téměř jediný nástroj k seznámení vědeckého světa s jazykem čuvašština. Na základě materiálu v něm uvedeného začali někteří lingvisté již v té době docházet k závěru, že čuvašština patří do turkické skupiny jazyků. Orientace gramatiky z roku 1769 na ruský grafický systém byla zachována po celou následující historii čuvašského písma.
Během 18. století se čuvašská slovní zásoba odráží v několika dalších tištěných a ručně psaných slovnících, zejména ve Srovnávacích slovníkech všech jazyků a dialektů Kateřiny 2 . Tyto slovníky však pro nevýznamnost v nich prezentovaného materiálu i pro nedokonalost lexikografického podání slov nemohly zanechat žádnou znatelnou stopu při studiu čuvašštiny [123] .
Ucelenější lexikální materiál byl představen ve Slovníku jazyků různých národů v Nižněnovgorodské diecézi žijících [124] , jmenovitě: Rusů, Tatarů, Čuvašů, Mordovců a Čeremů, sestaveném pod vedením D. S. Rudneva (biskup z Damašek) v roce 1785. Čuvašská přeložená část tohoto slovníku obsahuje více než 10 tisíc slov. Slovník bohužel zůstal v rukopise. Další významný slovník čuvašského jazyka také nebyl vydán, sestavený se vší pravděpodobností současně s pětijazyčným slovníkem D. S. Rudněva a obsahující až 3 tisíce slov.
V 19. století jsou informace o čuvašštině nadále doplňovány a zpřesňovány. V roce 1836 byla pod názvem „ Zápis pravidel čuvašského jazyka a slovník sestavený pro teologické školy kazaňské diecéze “ (práce V. P. Višněvského ) vydána druhá tištěná gramatika, obsahující poměrně podrobné informace o morfologické struktuře hlavních kategorií slov a zahrnujících až 3 tisíce jednotek ve slovní zásobě.
V roce 1875 se objevil kořenový čuvašsko-ruský slovník N. I. Zolotnického . Kromě ruského překladu tento slovník poskytuje lexikální paralely k čuvašským slovům v sousedních jazycích - turkické a ugrofinské. Na sběru a systematizaci čuvašské slovní zásoby pracovala také řada zahraničních vědců, především maďarských . V roce 1906 maďarský učenec Zoltan Gombots vydal trojjazyčný čuvašsko-rusko- maďarský slovník. Bylo to malé velikosti. Slovník obsahuje náznaky turkických a mongolských paralel k čuvašským slovům a také etymologii některých slov. Čuvašsko-maďarsko- německý slovník Heikkiho Paasonena , vydaný v Budapešti v roce 1908, se ukázal být mnohem úplnější . Úplnost prezentovaného materiálu, dokonalé fonetické ztvárnění slov a etymologické odkazy učinily z tohoto slovníku jeden ze spolehlivých zdrojů pro studium čuvašské slovní zásoby [125] [126] [127] .
Z domácích dvojjazyčných slovníků vydaných před revolucí se jako nejúplnější ukázal rusko-čuvašský slovník N. V. Nikolského , vydaný v roce 1910 v Kazani . Zdrojem pro tento slovník byl nejen živý lidový jazyk, jehož nositelem byl sám sestavitel, ale i veškerá psaná literatura v čuvašštině , která se do té doby nashromáždila . V tomto ohledu byly do slovníku poprvé zařazeny termíny pro některá odvětví vědění.
Změny, ke kterým došlo v čuvašském literárním jazyce během sovětského období, se poprvé projevily v Čuvašsko-ruském slovníku V. G. Egorova [128] , vydaném v roce 1936 (druhé upravené vydání vyšlo v roce 1954). Nejvýznamnějším počinem čuvašské lexikografie bylo vydání 17svazkového Slovníku čuvašského jazyka lingvistou-turkologem, členem korespondentem Akademie věd SSSR N. I. Ashmarinem . První dva díly tohoto slovníku, vydané v letech 1910-1911, byly znovu vydány v letech 1928-1932 v Kazani, další díly vyšly v Čeboksarech (poslední díl vyšel v roce 1950). Slovník N. I. Ashmarina obsahuje nejbohatší lexikální materiál o jazyce (asi 40 tisíc slov) a díky tomu, že je opatřen značným množstvím názorných příkladů z živé lidové řeči, je encyklopedií předrevolučního čuvašského života, toponyma jsou v něm hojně zastoupeny , stejně jako stará čuvašská pohanská jména [129] [130] .
Ve 20. letech se začalo pracovat na zefektivnění terminologické slovní zásoby. Zobecnění tohoto díla ve 30. letech umožnilo vydávat terminologické slovníky čuvašského jazyka.
V pochopení etymologie čuvašského jazyka ve druhé polovině 20. století V. G. Egorov , který je autorem Etymologického slovníku čuvašského jazyka z roku 1964, a M. R. Fedotov (Etymologický slovník čuvašského jazyka, 1996 vydání; Slovník čuvašských nekřesťanských osobních jmen, vydaný v roce 1998 a obsahující informace o původu čuvašských jmen, která jsou nyní málo používaná) [131] .
Obrovský přínos ke studiu čuvašštiny měli ve 20. století také N. K. Dmitriev (velký rusko-čuvašský slovník 1951), M. Ya. Sirotkin (čuvašsko-ruský slovník 1961), I. A. Andreev (rusko-čuvašský slovník 1971 rok; Čuvašsko-ruský 1982), Johannes Benzing (Německo-Čuvašský slovník 1943), M. I. Skvortsov [132] (Rusko-Čuvašský slovník, 2002; Čuvašsko-tatarský slovník, 1994); Rusko- čuvašský slovník společenské slovní zásoby, 2004), G. A. Degtyarev (Slovník neologismů čuvašského jazyka, 2003), E. V. Fomin a A. M. Ivanova ( Retrospektivní výkladový slovník čuvašského jazyka, 2010), A. V. Blinov A. V. Blinov 2020) a další badatelé [133] [125] .
Slovníky a encyklopedie | |
---|---|
V bibliografických katalozích |
Státní a úřední jazyky v předmětech Ruské federace | |
---|---|
Státní jazyk Ruska | ruština |
Státní jazyky subjektů federace | |
Jazyky s oficiálním statusem | |
Jazyky Ruska Wikipedie v jazycích národů Ruska Literatura národů Ruska Písně národů Ruska Slovníky v ruských jazycích Média v jazycích Ruska |