T-12

T-12 je zkušený sovětský střední ovladatelný dvouvěžový tank z meziválečného období . Postaveno v jediné kopii.

Historie vytvoření

Vedoucí projektu

20. prosince 1927 formulovalo UMM Rudé armády požadavky na nový typ tanku – „manévrovatelný tank“ s dělovou a kulometnou výzbrojí v otočných věžích. Vývojem nového tanku byla pověřena konstrukční kancelář Charkovského lokomotivního závodu pojmenovaného po Kominterně. Vedení inženýrského týmu vedl hlavní konstruktér GKB OAT S. Shukalov , odpovědným realizátorem projektu byl V. Záslavský, projektantem MTO byl A. Mikulin.

OAT s realizací tohoto úkolu nijak nespěchala a usilovala o přesunutí prací na KhPZ, z nichž za vznik tanku odpovídali zástupce hlavního inženýra M. Andriyanov a zástupce vedoucího traktorové dílny V. Dudka. Přímý dohled nad prací na tanku prováděl inženýr d S. Makhonin.

Popis tanku

Uspořádání nádrže se ukázalo být poměrně husté, i když se ukázalo, že je velké a není dostatečně pohodlné pro práci posádky.

Řídicí prostor byl umístěn vpředu, za ním byl bojový prostor a motorový prostor. Velká devítiboká věž byla navržena pro 3člennou posádku, která zahrnovala velitele, nabíječe a kulometčíka. Do předního plechu tanku bylo možné umístit 45mm kanón nebo 57/60mm houfnici. Dva dvojité kulomety Fedorov byly umístěny po stranách a v horní věži (na hlavní střeše), posunuté dozadu, byly umístěny další dvojité 7,62 mm kulomety. Součástí elektrárny byl letecký motor Hispano-9 o výkonu 200 koní. Podvozek byl vypůjčen z francouzských vozů: 8 válečků na palubě (ve 4 podvozcích s vertikálním tlumením pružin), 4 nosné válečky, zadní pohon a přední volanty. Pancíř měl na bocích tloušťku až 12 mm a vpředu až 22 mm. Řidič zaujal své místo na pravoboku.

Montáž a úprava

Tank byl sestaven celkem rychle, ale na konci montáže byl nečekaně přestavěn. Devítiboká věž byla nahrazena válcovou s rovnou přední deskou a byl vyměněn motor Hispano. Původně se počítalo s dodáním motoru navrženého A. Mikulinem, ten se však nepodařilo sehnat včas a jako alternativa byl zvolen letecký motor M-6 o výkonu 180 až 200 koní. Po instalaci nového motoru byla předělána převodovka a následně vyměněny plovoucí pásové brzdy. Planetová převodovka umožňovala měnit jízdní režim jak o 15,7, tak o 2,7 km/h, při zachování možnosti couvání ve všech rychlostech. Trup byl prodloužen a vybaven speciálním „ocasem“ pro překonávání příkopů a zákopů.

Konstrukce a testování

Stavba probíhala od 13. října 1928 do 15. října 1929 , ale vybavení trvalo další dva měsíce. Tank byl oficiálně přijat v únoru 1930 a ke zkouškám byl předložen 2. dubna . Podle zpráv RGVA tank ujel po zemi jen 2 kilometry, protože poté se mu porouchala převodovka. Během těchto námořních zkoušek byla čistá doba chodu motoru 33 minut (z toho 21 minut v pohybu). Po opravě motoru mechanici objevili problémy a nedostatky na podvozku: přehřívání převodovky, vařící se voda v chladiči, porucha druhého rychlostního stupně a zlomení pravé housenky na měkkém podkladu. Zároveň ti, kteří provedli testy, zaznamenali dobrou hladkost.

Od 28. dubna do 2. května 1930 proběhly další testy, kterých se zúčastnili komisař námořnictva K.E. Voroshilov , vedoucí UMM I.A. Khalepsky a vedoucí technického oddělení UMM G.G. Bokis , jakož i zástupci z KhPZ S. Makhonin a Vladimirov. V testech T-12 prokázal své nejlepší schopnosti, úspěšně projel nerovným terénem a zvládl stoupání pod úhlem 35-36 stupňů na první rychlostní stupeň. Na zemi byla rychlost 26 km/h, ale se zvýšením otáček motoru na 2 tisíce za minutu dosahovala rychlost až 30 km/h. Tanku se podařilo překonat dvoumetrový příkop na písčité půdě (potenciálně by mohl překonat i příkop široký 2,65 m).

Požární testy nemohly být provedeny v plném rozsahu: kvůli nedostatku kulometu Fedorov byl na nádrži instalován kulomet Lewis 7,7 mm v kulovém držáku navrženém Shpaginem. Přesnost střelby byla 60 %. Střelba z děla se neuskutečnila z důvodu nedostupnosti hlavní zbraně. 12. července 1930 prošel opakovanými požárními zkouškami s novým kulometem. Plná munice tanku byla pouze 100 nábojů a 4 000 nábojů kulometných nábojů, ale pokud by byla instalována kompletní sada zbraní, bylo by to 98 nábojů a 7 200 nábojů. Také ostřelování pancéřových plátů tanku vedlo k závěru, že ochrana tanku splňuje požadavky. Problémy zjištěné v prvních testech však nebylo možné zcela napravit.

Konečný osud

Státní komise byla s tankem vesměs spokojena, ale doporučila jeho vylepšení zvýšením dojezdu tanku a odstraněním problémů s housenkou a převodovkou. Tank nikdy nevstoupil do služby u Rudé armády, nicméně na upraveném tanku T-24 byly všechny nedostatky opraveny.

Odkazy

• T-12. střední nádrž