| T-27 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| T-27, obrněné muzeum v Kubince | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| série T-27 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Bojová hmotnost, t | 2.7 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| schéma rozložení | převodovka vpředu, motor uprostřed, posádka vzadu | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Posádka , os. | 2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Příběh | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Vývojář | skupina konstruktérů vedená N. N. Kozyrevem | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výrobce | Gorkého autobusový závod / GZA, závod č. 2 VATO / závod č. 37 , závod "Bolševik" / č. 174 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Roky výroby | 1931 - 1934 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Roky provozu | 1931 - 1941 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Počet vydaných, ks. | 3155 T-27, 187 HT-27 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rozměry | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Délka pouzdra , mm | 2600 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Šířka, mm | 1830 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výška, mm | 1443 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Světlost , mm | 240 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rezervace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| typ brnění | homogenní | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Čelo trupu (nahoře), mm/deg. | 10/52°, 10/75°, 10/0° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Čelo trupu (dole), mm/deg. | 10/-15° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Deska trupu, mm/deg. | 10/0° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Posuv trupu (horní), mm/deg. | 10/0° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Posuv trupu (dole), mm/deg. | 6/0° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Spodní, mm | čtyři | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Střecha korby, mm | 6 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Čelo věže, mm/deg. | 10/30° (horní uzávěry) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Plášť zbraně , mm /deg. | 10 (štít kulometu) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Revolverová deska, mm/deg. | 6/35° (horní uzávěry) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Věžový posuv, mm/deg. | 6/30° (horní uzávěry) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Vyzbrojení | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| kulomety | 1 × 7,62 mm DT | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Motor | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mobilita | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Model motoru | Ford-AA (GAZ-AA) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výkon motoru, l. S. | 40 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rychlost na dálnici, km/h | 40 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rychlost na běžkách, km/h | 16 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dojezd na dálnici , km | 120 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výkonová rezerva v nerovném terénu, km | 60 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Měrný výkon, l. Svatý | 14.8 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| typ zavěšení | blokovaný polotuhý | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Specifický tlak na půdu, kg/cm² | 0,66 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Stoupavost, st. | 30° | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Průchodná stěna, m | 0,5 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Překonatelný příkop, m | 1.2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Překonatelný brod , m | 0,5 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
T-27 - Sovětská tanketa . Vyráběno v letech 1931-1933 .
První návrhy tanket se objevily v sovětském Rusku již v roce 1919 , kdy byly zvažovány projekty „terénního obrněného kulometu“ inženýra Maksimova. Prvním z nich je projekt jediné cisterny o hmotnosti 2,6 tuny s motorem o výkonu 40 k. S. a pancéřování 8-10 mm, s maximální rychlostí 17 km/h a vyzbrojené jedním kulometem. Druhý projekt nazvaný „shield-carrier“ je blízký prvnímu, ale lišil se tím, že jediný člen posádky byl umístěn vleže, což umožnilo drasticky zmenšit rozměry a snížit hmotnost na 2,25 tuny. není implementováno.
Ve 20. letech byl o wedge ve světě velký zájem. V SSSR je aktivně prosazoval M. N. Tuchačevskij , jmenovaný v roce 1931 náčelníkem vyzbrojování Dělnické a rolnické Rudé armády (RKKA). V roce 1930 dosáhl vytvoření vzdělávacího filmu „Wedge Tank“ na propagaci nových zbraní a sám napsal scénář k filmu. Není divu, že tvorba tanket je součástí dlouhodobých plánů na tvorbu obrněných zbraní. Podle tříletého programu stavby tanků přijatého 2. června 1926 se do roku 1930 plánovalo vytvoření praporu (69 jednotek) tanket (v tehdejší terminologii „doprovodných kulometů“). V roce 1926 začala konstrukce jednomístné cisterny "Liliput", ale po chvíli byla uzavřena, protože vůz vyžadoval vytvoření nového podvozku a motoru. 3.3.1928 obrana nového klínového projektu s názvem T-17 . Podvozek a převodovka využívaly komponenty experimentálního doprovodného tanku T-16 , motor je také "polovinou" motoru T-16, pancéřovaný trup byl zapůjčen z Liliputu. Byly vyrobeny 2 experimentální vzorky (první na podzim 1929), testovány v roce 1930. Tanketa měla hmotnost 1,95 tuny, posádku 1 osobu, pancíř 7-16 mm, motor 18 hp. S. a rychlost 17 km/h. Výzbroj jednoho 6,5mm kulometu Fedorov s 9000 náboji. Podle výsledků zkoušek bylo rozhodnuto o upuštění od sériové výroby T-17, a to především z důvodu přítomnosti pouze jednoho člena posádky, který v bitvě nemohl plnit všechny potřebné funkce.
V letech 1929-1930 se objevil projekt tanketu T-21 - posádka dvou lidí, pancéřování 13 mm, součásti tanků T-18 a T-17 byly použity při návrhu. Projekt byl zamítnut z důvodu nedostatečné rychlosti. Přibližně ve stejnou dobu jsou navrženy návrhy pro tankety T-22 a T-23 , klasifikované jako „velké doprovodné tankety“. Lišily se typem motoru a umístěním posádky. Po přezkoumání projektů, pro výrobu experimentálního, byl T-23 vybrán jako nejlevnější a nejrealističtější v konstrukci. V roce 1930 byl vyroben prototyp a během výrobního procesu byl podroben mnoha vylepšením, která jej změnila téměř k nepoznání. Ani tato tanketa se však nedostala do výroby kvůli vysoké ceně, srovnatelné s cenou doprovodného tanku T-18 .
9. srpna 1929 byly předloženy požadavky na vývoj kolové pásové cisterny T-25 o hmotnosti ne více než 3,5 tuny s motorem o výkonu 40-60 hp. S. a rychlost 40 km/h. na kolejích a 60 km/h. na kolech. Na jeho vytvoření je vypsána soutěž. V listopadu 1929 byl vybrán jeden ze dvou předložených projektů - zmenšený tank typu Christie , ale s řadou změn, zejména se schopností plout na hladině. Vývoj projektu se setkal s velkými obtížemi a byl uzavřen v roce 1932 , nedosáhl výroby experimentálního vzorku kvůli vysokým nákladům.
Začátkem roku 1930 navštívila Velkou Británii komise vedená náčelníkem oddělení mechanizace a motorizace (UMM) Rudé armády I. A. Khalepským a vedoucím konstrukční kanceláře pro tanky S. A. Ginzburgem . Komise měla za cíl seznámit se s pokročilými modely stavby cizích tanků a pokud možno i s jejich nákupem. Komisi byl předveden klín Carden-Loyd Mk.IV , nejúspěšnější ve své třídě (vyvážel se do šestnácti zemí světa). Komise rozhodla o nákupu 20 tanket, technické dokumentace a licence na výrobu v SSSR. V srpnu 1930 byla tanketa označená jako K-6 ukázána zástupcům velení Rudé armády (včetně Tuchačevského) a udělala dobrý dojem. Bylo rozhodnuto zorganizovat jeho velkovýrobu.
Po prostudování dokumentace (projekční tým vedl N. N. Kozyrev) bylo rozhodnuto upustit od podrobného kopírování a projekt dokončit s ohledem na domácí zkušenosti. 3. listopadu 1930 byl postaven první experimentální vzorek, odeslán po testování k revizi. V lednu 1931 byl připraven prototyp T-27. Zachoval si především design anglického prototypu, vyznačoval se poněkud většími rozměry, absencí otočné věže, zesíleným pancéřováním (pancéřové pláty byly spojeny nýty a částečně elektrickým svařováním), větší kapacitou plynové nádrže, širšími pásy, rozsáhlé používání automobilových jednotek zvládnutých průmyslem, opustilo podélné uspořádání oddělení motorových převodů. Tank byl přijat Rudou armádou 13. února 1931 , ještě před koncem testů. 2. srpna 1931 bylo přijato usnesení o programu stavby tanků ve válečných podmínkách. T-27 se podle něj v případě války měl stát nejmasivnějším typem tanku - na první rok války plánovali vyrobit 16 tisíc tun.
Vydání T-27 začalo v roce 1931 v závodě Bolševik (vyrobeno 45 vozidel), poté závod č. 37 a GAZ. Celkem bylo předáno 3155 cisteren. Uvolnění T-27, na rozdíl od uvolnění jiných tanků v té době, nebylo doprovázeno velkými obtížemi, protože tanket byl velmi technologicky vyspělý (automobilové jednotky byly široce používány).
Výroba T-27 (podle vojenské přejímky)| Modelka | Výrobce | 1931 | 1932 | 1933 | 1934 | Celkový |
|---|---|---|---|---|---|---|
| T-27 | Budova č. 2 VATO/č. 37 (Moskva) | 303 | 1600 | 742 | čtrnáct | 2659 |
| Z-d bolševik / č. 174 (Leningrad) | 45 | 45 | ||||
| GZA (Gorky) | 45* | 83 | 323 | 451 | ||
| XT-27 | Budova č. 2 VATO/č. 37 (Moskva) | deset | 177 | 187 | ||
| Celkový | 393 | 1693 | 1242 | čtrnáct | 3342 | |
*podle jiných zdrojů bylo GZA předáno v roce 1931 28 a v roce 1932 17 tanket.
T-27 byl klasický tanket bez věže . Rozložení tankette bylo velmi husté. V přední části trupu byla převodovka, ve střední části - motor a v zadní části - posádka 2 lidí (řidič a velitel kulometu). V horní části korby byly 3 výsuvné uzávěry, které blokovaly přístup do míst řidiče, kulometčíka a do elektrárny.
Pancéřová ochrana tankety byla vyrobena z plátů válcovaného homogenního pancíře, spojených šrouby a nýty na rohovém rámu (u některých vozidel bylo použito svařování). Pancéřové pláty korby byly umístěny převážně svisle, bez náklonu (s výjimkou části čelního pancíře a horních víček). Tloušťka pancíře je převážně 10 mm (kloboučky kromě přední části 6 mm). Rezervace poskytovala ochranu pouze před kulkami z ručních zbraní a úlomky min a granátů, a to ani tehdy ne ve všech případech.
Tanketa byla vyzbrojena jedním kulometem DT ráže 7,62 mm , umístěným v předním štítu korby vpravo. Náboj munice kulometu byl 2520 ran (40 zásobníků), později byla zátěž snížena na 28 zásobníků (1764 nábojů).
T-27 neměl žádné sledovací a komunikační zařízení. Pozorování v bojové situaci prováděl řidič pozorovacím otvorem a kulometčík zaměřovačem kulometu. Komunikace s ostatními stroji měla být udržována pomocí signálních vlajek.
Tanketa byla vybavena čtyřdobým čtyřválcovým kapalinou chlazeným karburátorovým motorem Ford-AA (GAZ-AA) o výkonu 40 hp. s., nainstalovaný setrvačník dopředu. Převodovka (zapůjčená z nákladního vozu Ford-AA / GAZ-AA) je mechanická, skládala se ze suché jednolamelové spojky, čtyřstupňové převodovky (4 stupně vpřed a jeden vzad), natáčecí mechanismus poskytoval vozu zatáčka na místě (minimální poloměr otáčení na 1. a 2. rychlostním stupni), jednoduchý diferenciál s čelisťovými brzdami. Tank měl polotuhé blokované zavěšení, sestávající ze šesti dvojitých silničních kol na palubě , vzájemně propojených do podvozků. Pružným prvkem odpružení byly listové pružiny. Klínový housenkový posouvač se skládal z maločlánkového lucernového ozubeného řetězu s otevřeným závěsem, dvou zadních vodicích kol s napínacím mechanismem klikové dráhy, 12 vodicích kladek s vnějším tlumením nárazů, dvou předních lucernových hnacích kol a dvou 150 mm širokých kolejnic řetězy.
Elektrická výzbroj byla jednovodičová síť o napětí 6 V. Zapalovací soustava byla bateriová, motor se spouštěl elektrostartérem z velínu nebo zvenku (pomocí kliky).
T-27 měl být původně používán pro průzkum, komunikaci a doprovod těžkých tanků v bitvě. K tomu se ale příliš nehodili. Tankettes vstoupil do střeleckých a jezdeckých divizí pro průzkum a doprovod kavalérie. Vojáci rychle začali považovat T-27 spíše za výcvikové než bojové vozidlo. Ve 30. letech 20. století byly aktivně využívány k výcviku personálu pro obrněné jednotky, některé opotřebované tankety byly převezeny do OSOAVIAKhIM . Tankety byly často používány při manévrech, přehlídkách a také při různých experimentech, zejména při letecké přepravě na vnějším závěsu (zařízení pro zavěšení vyvinuto A. F. Kravtsevem) letadla a přistání na padácích z malé výšky. Byl ve službě s první jednotkou výsadkových vojsk Ruska sovětského období - leteckým motorizovaným přistávacím oddílem ( Aviamotodesantny oddíl ) ( nestandardní , zkušený), vytvořeným v roce 1931 podle směrnice z 18. března 1931 v Leningradský vojenský okruh (LVO), který byl určen pro výzkum otázek operačně-taktického využití a nejvýhodnějších organizačních forem výsadkových (výsadkových) jednotek, jednotek a útvarů . Provoz tanketu v armádě ukázal, že jde o celkem jednoduchý a nenáročný stroj.
Malý počet cisteren byl exportován: v roce 1932 bylo 5 vozů zakoupeno Tureckem a 15 Mongolskem, jedna cisterna přišla do Tuvy v březnu 1941 .
V boji se T-27 poprvé zúčastnil na počátku 30. let 20. století operací proti Basmachi ve Střední Asii . Více než 100 T-27 se zúčastnilo sovětsko-finské války , přičemž několik jich bylo ztraceno.
V roce 1938 byly tankety a vozidla na ní založená již považovány za zastaralé a plánovalo se jejich vyřazení z provozu.
Kromě Rudé armády bylo 180 tanket přijato jednotkami OGPU / NKVD. V roce 1931 bylo převedeno 30 kusů, v roce 1932 - 100, v roce 1933 - 50. Jeden z nich byl ztracen během bojů proti Basmachi ve Střední Asii. K 1. lednu 1939 bylo v jednotkách NKVD 179 tanketů T-27. Od 1. ledna 1941 již nebyly uvedeny v rozvaze lidového komisariátu.
Přítomnost T-27 v Rudé armádě 1. června 1941 [8]| Modelka | Kategorie | LVO | POVO | ZOVO | KOVO | OdVO | ZakVO | SAVO | ZabVO | DVF | ArchVO | MVO | PRIVO | ORVO | HVO | SKVO | UrVO | Sibiřský vojenský okruh | Rembaza | Sklady | Celkový |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| T-27 lineární | 2 | 38 | 157 | 231 | 45 | osm | 122 | 54 | 108 | 106 | 60 | 22 | 67 | 12 | 24 | 3 | 1057 | ||||
| 3 | čtyři | 86 | 61 | 22 | 12 | 6 | 93 | osm | 53 | 68 | 23 | 16 | 2 | 19 | 58 | 531 | |||||
| čtyři | 25 | 149 | 76/46 | 36 | 3 | 6 | 129/114 | osm | 10/2 | 25 | 43 | 32/4 | 11/2 | 5 | 16/6 | 115 | 66 | 755 | |||
| Celkový | 67 | 392 | 368/46 | 103 | patnáct | osm | 134 | 276/114 | 16 | 171/2 | 199 | 126 | 70/4 | 80/2 | 36 | 98/6 | 115 | 69 | 2343 | ||
| Traktor T-27 | 2 | 28 | 27 | osm | jeden | čtyři | 6 | 74 | |||||||||||||
| 3 | 35 | 3 | 6 | 3 | 47 | ||||||||||||||||
| čtyři | 38 | patnáct | osm | 61 | |||||||||||||||||
| Celkový | 101 | 27 | 23 | jeden | 3 | osmnáct | 9 | 182 | |||||||||||||
| Chemická látka T-27 | 2 | jeden | 2 | 3 | |||||||||||||||||
| 3 | 3 | 3 | 6 | ||||||||||||||||||
| čtyři | 3/3 | 17/1 | čtyři | 24 | |||||||||||||||||
| Celkový | 3 | 3/3 | 17/1 | jeden | 3 | 2 | čtyři | 33 | |||||||||||||
| Celkový | 101 | 94 | 395 | 394/49 | 103 | patnáct | osm | 134 | 293/115 | 16 | 173/2 | 205 | 146 | 79/4 | 80/2 | 36 | 98/6 | 119 | 69 | 2558 | |
T-27 se s válkou setkaly v nejrůznějších jednotkách - byly součástí mechanizovaného sboru (MK; např. u 35. tankové divize 9. MK 1. června 1941 sedm tanketů T-27), oba řádné a mimo stát (byly používány k výcviku řidičů nových tanků, aby šetřili jejich motorové prostředky a poskytovali bojový výcvik. Například v 10. tankové divizi bylo 40 tanket T-27 na volné noze. Určitý počet tanket byl k dispozici v puškách divizí a opevněných oblastí. Před začátkem války se zformovalo pět samostatných tankových praporů po 50 T-27 pro obranu pobřeží Baltského a Černého moře. Tak vznikla 3. samostatná střelecká brigáda POVO na hl. Ostrovy Moondzund měly obdržet 12. prapor.Neexistují žádné údaje o tom, zda tyto prapory vznikly.Některé z nich byly přestavěny na vozidla pro startování leteckých motorů.Několik set tanket bylo použito jednotkami NKVD.
Většina tanket západních okresů byla ponechána mimo provoz v místech jejich nasazení (jako 40 T-27 10. tankové divize) a zajata nepřítelem, ale některé se účastnily bitev - například v Minsku směr [9] . Posledními zmínkami o jejich bojovém použití jsou bitvy u Moskvy (kde byly T-27 použity jak jako podpůrné tanky pěchoty, tak jako tahače protitankových děl) a na Krymu koncem roku 1941.
Jejich provoz pokračoval i po skončení druhé světové války. Takže 20. prosince 1945 bylo na Dálném východě 200 tanketů T-27. 28. května 1946 měla GBTU v rozvaze ještě 196 vozidel, která byla nabídnuta k odpisu.
Koncepce tanketu, „obrněného samohybného kulometu“, levného a masivního, byla v polovině 30. let zastaralá. Ukázalo se, že nádrž tak malé velikosti v zásadě nemůže být vyvážena. Také to nebylo levné.
T-27 byla kritizována za velmi těsné uspořádání, nepohodlné umístění členů posádky kvůli umístění motoru uprostřed trupu bez jakéhokoli plotu mezi sedadly řidiče a střelce. Pevný podvozek vytvářel silné otřesy při vysoké rychlosti. Vzhledem k těsnosti sedadel posádky bylo nutné pro T-27 vybrat nízké osoby. Největší nevýhodou byla nedostatečná komunikace. Tankové pancéřování bylo na konci 20. let uspokojivé, ale v polovině 30. let se v armádách různých zemí začaly objevovat malorážné protitankové zbraně, takže tankety neměly žádnou šanci.
V době výroby T-27 plně odpovídal světové úrovni, což není překvapivé, protože jeho prototypem byl tanket, uznávaný jako nejlepší ve své třídě. Ani polský TKS , ani italský CV3/33 nebo český LT vz.33 neměly oproti T-27 žádné zvláštní výhody. Ve Wehrmachtu byl PzKpfw I jakýmsi analogem tanket , ale byl dvakrát tak velký, silněji vyzbrojený a pancéřovaný. V roce 1939 však byla beznadějně zastaralá.
V roce 1941 byly skutečné bojové schopnosti T-27 malé. Jeho pancíř byl proražen ze vzdálenosti asi 200-300 m pancéřovými střelami z německých pušek SmKH ráže 7,92 mm, to znamená, že i když nepřítel neměl speciální protitankové zbraně, bylo riskantní přiblížit se k němu na T-27. Proti 7,92 mm protitankovým puškám PzB 39, které byly ve Wehrmachtu k dispozici ve velkém počtu, nemluvě o protitankových dělech, byl T-27 bezbranný na svou efektivní palebnou vzdálenost.
Neměli bychom však předpokládat, že T-27 v roce 1941 byl zcela zbytečný stroj. Dalo by se dobře využít pro hlídkování, střežení velitelství, jako obrněný tahač a transportér (např. Wehrmacht hojně využíval zastaralé německé a francouzské tanky ke střežení mostů, letišť atd., ale i k boji proti partyzánům). Nízká silueta T-27 přispěla k jeho kamufláži, což umožnilo jeho poměrně efektivní využití v obraně.
Řada tanket T-27 byla zajata Wehrmachtem v roce 1941. V řadě zdrojů, například v ilustrované příručce I. P. Shmeleva [10] , se uvádí, že T-27 sloužil Wehrmachtu k pomocným účelům (hlídka, tahač protitankových děl). Podle stejné knihy byly T-27 předány spojencům nacistického Německa, například 9 exemplářů bylo dodáno do Maďarska , několik šlo do Rumunska a bylo použito v jejich ozbrojených silách. Kromě toho bylo do Mongolska dodáno 10 cisteren.
Tanketa T-27 byla lehká, což umožnilo její použití u vyloďovacích jednotek. A také během ofenzivy, podél rychle vytvořených mostů a přechodů. Tankette by se dal táhnout horami a bažinami, což je s těžšími vozidly mnohem obtížnější. Také mosty v té době ve venkovských oblastech často měly nosnost 2-3 tuny. T-27 je nepostradatelný pro podporu pěchoty v ofenzívě, kdy se tanky prostě nemohly dostat na bojiště.
Repliky tanketu T-27 jsou také vystaveny v Muzeu vítězství na Poklonnaya Gora v Moskvě a na otevřeném prostranství obrněných vozidel Muzea Velké vlastenecké války v Kyjevě .
| Sériové tankety a malé tanky | ||
|---|---|---|
| Klíny |
| |
| malé nádrže |
| |