Toyota Prius | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
společná data | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výrobce | Toyota Motor Corporation | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Roky výroby | 1997–2003 _ _ | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Shromáždění |
Závod Takaoka , závod Motomachi |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jiná označení | NHW10, NHW11 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Design a konstrukce | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
tělesný typ | 4dveřový sedan (5 míst) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozložení | motor vpředu, pohon předních kol | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Formule kola | 4×2 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Motor | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hmotnost a celková charakteristika | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Délka | 4275 - 4310 mm [1] [2] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Šířka | 1695 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výška | 1490 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odbavení | 140 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozvor | 2550 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zadní dráha | 1475 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přední dráha | 1480 mm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hmotnost | 1220-1240 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dynamické vlastnosti | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Koeficient odporu vzduchu | 0,30 [3] [4] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Na trhu | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Podobné modely | Honda Insight | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jiná informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Objem nádrže | 45—50 l | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Prius druhé generace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Toyota Prius (Toyota Prius) první generace je hybridní osobní automobil vyráběný japonskou společností Toyota v letech 1997 až 2003. Latinské slovo prius (プリ ウス) v názvu modelu se vykládá jako první, původní [5] . Za svou šetrnost k životnímu prostředí a originální design získal mnoho cen a ocenění, včetně uznání jako auto roku v Japonsku [6] .
14. října 1997 byl veřejnosti představen hotový sériový vůz (model NHW10) [7] a v prosinci byl zahájen jeho prodej v Japonsku. Zpočátku závod Takaoka vyráběl asi 1000 vozidel měsíčně, ale poptávka byla silná a výroba se v létě zvýšila. Kupujícím se líbil prostorný interiér vozu, snadné nastupování a vystupování, nedostatek hluku a vibrací a dobrá viditelnost [8] . V únoru 2000 byla výroba Priusu v závodě Takaoka ukončena a bylo zde vyrobeno celkem 37 425 vozidel [9] .
V květnu 2000 byla v závodě Motomachi obnovena montáž modernizovaného modelu (NHW11) a první generace Priusu byla představena v Severní Americe a Evropě [10] . Pro lepší splnění požadavků těchto trhů byly změněny charakteristiky spalovacího motoru, převodové poměry a algoritmus řídicího systému [8] . Výroba pokračovala až do června 2003 a v tomto závodě bylo vyrobeno celkem 33 411 vozidel [11] .
V srpnu 2003 byla v závodě Tsutsumi zahájena výroba modelu druhé generace [12] .
Prostorný pětimístný sedan původního typu byl vyvinut v kalifornském designérském studiu Toyota Calty Design Research [13] . Vůz měl na svou třídu velmi nízký koeficient odporu vzduchu , pouhých 0,3 . Karoserie modelu byla vyrobena z vysokopevnostních ocelí a zohledňovala všechny nejnovější úspěchy v pasivní bezpečnosti . Vpředu byly instalovány dva airbagy a bezpečnostní pásy řidiče a spolujezdce byly vybaveny předpínači a omezovači síly. Přední sedadla měla opěrky hlavy se speciálním patentovaným systémem ochrany krku v případě zadního nárazu. Přistání na všech místech bylo vyšší než u konvenčního automobilu, což zajišťovalo dobrou viditelnost a zjednodušilo nástup a výstup [14] .
Původním prvkem modelu bylo centrální umístění elektronické přístrojové desky v blízkosti čelního skla . Tato poloha podle specialistů společnosti umožňovala řidiči rychle se zaměřit na zařízení při přesunu pohledu ze silnice. Na středové konzole byl umístěn multifunkční 15centimetrový dotykový displej. Zobrazovalo schéma fungování hybridního pohonu a také stav hudebního systému.
Velká řadicí páka na sloupku řízení neměla přímé spojení s převodovkou, ale dávala signály pouze řídící jednotce. Ke standardním polohám byl stejně jako u běžné automatické převodovky ( PRND ) jeden přídavný režim B (Brzda, brzdění), který se používá při dlouhých sjezdech, aby nedošlo k přehřátí brzd a aktivuje brzdění benzinovým motorem. .
Jako standardní vybavení byla zahrnuta vysoce účinná klimatizace. Na objednávku byl instalován navigační systém využívající vestavěnou obrazovku [15] .
V roce 2000 auto dostalo malou externí aktualizaci. Přibyly nové nárazníky a osvětlovací zařízení vpředu i vzadu a na hranu víka zavazadlového prostoru se začalo montovat zadní křídlo . V kabině bylo díky změněné poloze baterie možné vytvořit poklop v zadní části zadního sedadla, užitečný při přepravě dlouhých předmětů [16] .
K pohonu slouží čtyřválcový 1,5litrový benzínový motor s výkonem 58 koní. pracoval na speciálním Atkinsonově cyklu , který poskytoval vysokou účinnost, ale v omezeném rozsahu otáček motoru [17] . U hybridního systému je to přijatelné, protože v případě potřeby můžete vždy dodatečně připojit elektromotor pro trakci. Navíc byly omezeny maximální otáčky motoru, což umožnilo mnoho jeho dílů zmenšit a odlehčit a v konečném důsledku snížit vnitřní ztráty [18] [19] .
K pohonu byl použit synchronní střídavý motor o výkonu 30 kW a generátor stejné konstrukce a také měnič elektrického proudu. To vše se nacházelo pod kapotou vozu. Vysokonapěťová trakční baterie nikl-metal hydridových baterií s kapacitou 6,5 Ah, výrobce Panasonic , se skládala ze 40 bloků po 6 malých bateriích a měla vlastní systém nuceného chlazení vzduchu. Zpočátku byla baterie umístěna svisle za opěradla zadních sedadel. Střídač převáděl stejnosměrný proud z baterie na střídavý proud pro napájení elektromotoru a naopak, když byl nabíjen z generátoru nebo elektromotoru. Snížilo také vysoké napětí trakční baterie na 13,8 voltu, aby bylo možné napájet všechny současné spotřebiče ve voze (světla, stěrače, popáleniny sedadel atd.) a nabíjet konvenční baterii.
Centrální částí pohonu byla planetová převodovka , která sdružovala hlavní komponenty systému. Výstupní hřídel benzinového motoru byl přes tlumič torzních kmitů, vyhlazující nepravidelnosti jeho práce, spojen s unášečem převodovky. Vnitřní centrální kolo převodovky bylo připojeno ke generátoru. Vnější převod - s elektromotorem a hlavním převodem , ze kterého se rotace přenášela na hnací kola vozu. Elektronický systém řídil otáčky a směr otáčení generátoru, takže převodový poměr převodovky se plynule měnil a přenášel rotaci z motoru nebo elektromotoru, případně z obou na kola. Tento plynulý chod hybridní převodovky byl podobný variátoru ( CVT ), jak se tomu někdy říkalo [20] . Systém neměl startér, jeho roli sehrál generátor, který nastartoval motor ve správný čas.
Pod zadním sedadlem auta byla plynová nádrž. Uvnitř byla elastická nádoba, do které se lil přímo benzín. Při plnění nádrž nabobtnala a s vyčerpáním paliva se stáhla. Byl tak zajištěn minimální kontakt benzínu se vzduchem a téměř se nevypařoval. Při nízkých teplotách se nádoba mírně smrští a objem nádrže se zmenší asi o 5 litrů [21] .
Po modernizaci v roce 2000 vzrostl výkon benzinového motoru na 72 koní a hnacího elektromotoru až 33 kW [2] . V baterii byly válcové prvky nahrazeny prizmatickými čtvercovými sekcemi, díky čemuž se stala lehčí, o 40 % menší a bylo možné ji umístit vodorovně za opěradla zadních sedadel [22] .
Přední nezávislé odpružení typu MacPherson se spodními rameny ve tvaru L a stabilizátorem zajišťovalo dobrou ovladatelnost a plynulost vozu. Kompaktní polonezávislé odpružení zadních torzních nosníků s integrovanou tyčí stabilizátoru ponechalo dostatek místa pro kufr. Podélná závěsná ramena se skládala ze dvou částí: přední krátké části byly připevněny ke karoserii, druhý konec těchto pák byl vložen dovnitř hlavních ramen přivařených k příčnému nosníku. V místě vložení byly instalovány spoje pryže s kovem , což umožnilo hlavním ramenům se mírně pohybovat a otáčet se relativně krátce. Tato konstrukce kompenzovala rotaci zadní nápravy vozu v zatáčce a poskytovala vynikající stabilitu jejího pohybu [23] .
Hřebenové řízení bylo vybaveno elektrickým posilovačem, který fungoval vždy bez ohledu na benzínový motor. Elektromotor zesilovače instalovaný dole, na kolejnici, měnil stupeň zesílení v závislosti na jízdních podmínkách. Takže při pomalém manévrování na parkovišti byla námaha na volant minimální, ale při jízdě vysokou rychlostí po dálnici se zvýšila [24] .
Vůz byl vybaven koly z hliníkové slitiny a speciálními 15palcovými pneumatikami s nízkým valivým odporem [14] . Pro dodávky mimo Japonsko byl vůz vybaven 14palcovými koly a pneumatikami [25] .
Systém využíval konvenční brzdy s ventilovanými kotouči vpředu a bubny vzadu, neobvyklé byly hydraulické brzdy. Použil vysoký tlak kapaliny, generovaný elektrickým čerpadlem, jak ke snížení síly na brzdové pedály ( hydraulický posilovač ), tak ke správnému rozložení brzdných sil podél náprav ( EBD ) a zabránění zablokování kol ( ABS ).
Sešlápnutím brzdového pedálu řidič pohyboval pístem hlavního brzdového válce, čímž se vytvořil tlak, který přinutil k pohybu cívku hydraulického posilovače umístěnou poblíž. Cívka byla přemístěna a do speciální dutiny válce začal proudit vysoký tlak z čerpadla, který se přidal k tlaku vytvořenému řidičem. Tento zvýšený tlak působil na přední brzdy. K zadním brzdám byl přes regulátor přiváděn tlak z hydraulického čerpadla. Před dosažením každé z předních brzd a obou zadních procházel tlak řídicími ventily, které jej mohly zvýšit, snížit nebo zablokovat, takže brzdy bylo možné přesně ovládat [26] .
To je přesně to, co se stalo s regenerativním brzděním , které bylo použito, když byla řadicí páka v poloze D (jízda) nebo B (brzda). Tlak způsobený sešlápnutím brzdového pedálu byl detekován snímačem řídicího systému, který dal trakčnímu motoru příkaz přejít do režimu generátoru. Začal vyrábět elektřinu a zároveň vytvářet brzdný moment na předních kolech. K tomu se přidal, přesně řízený pomocí ventilů, moment vytvářený konvenčními brzdami tak, aby celkový brzdný moment odpovídal přání řidiče a stavu vozovky [27] .
V případě poruchy některého z jejich prvků brzdového systému se regenerační brzdění nezapnulo a na přístrojové desce se rozsvítila varovná kontrolka. Ventilový systém přesměroval tlak v aktuátoru tak, aby bylo možné vůz v každém případě zastavit [28] .
Parkovací brzda byla aktivována pomocí pedálu. Při stlačení se zatáhlo lanko a zadní bubnové brzdy auto držely. Při opětovném sešlápnutí pedálu parkovací brzdy její speciální mechanismus uvolnil lanko, čímž se odblokovaly zadní brzdy [29] .
Emise znečišťujících látek, jako jsou nespálené uhlovodíky (HC), oxid uhelnatý (CO), oxidy dusíku (NO x ), dosahovaly pouze 10 % úrovní povolených japonskými zákony. A jeho spotřeba paliva 3,6 l/100 km (28 km/l) významně snížila emise oxidu uhličitého (CO 2 ) [30] .
Ve srovnání s australskými ekologickými předpisy představovaly emise škodlivých výparů pouze 8 % požadavků, nespálené uhlovodíky (HC) - 5 %, oxid uhelnatý (CO) - 8 % a oxidy dusíku (NO x ) pouze 2 % to , která byla specifikována v národní normě [31] .
Použití snadno recyklovatelných olefinových polymerů (TSOP) usnadnilo likvidaci vozidel s ukončenou životností. Zvuková izolace vyrobená z recyklovaného odpadu (RSPP) také přispěla k menšímu znečištění životního prostředí.
Na každém prodejním trhu Toyota organizovala sběr a recyklaci baterií, i když stálo za zmínku, že jejich životnost byla vyšší než u elektrických vozidel, protože fungovaly na méně tuhém cyklu nabíjení-vybíjení [8] . Společnost navíc spustila speciální program nákupu ojetých vozů, které byly buď zrestaurovány a prodány na sekundárním trhu, nebo zlikvidovány s minimální škodou na životním prostředí [32] .
První setkání novinářů s vozem Prius způsobilo zpravidla překvapení a potěšení. Odborníci ze slavné americké automobilové publikace Motor Trend se tedy rozhodli, že na ní uběhnou 200 mil (322 km) pouští. Jakmile auto nabralo slušnou rychlost, na přístrojové desce se rozsvítila žlutá štěnice signalizující vybitou baterii. Po zpomalení želva zhasla, ale jakmile zrychlila, znovu se rozsvítila. V důsledku takového výletu se sice opozdili do cíle, ale dorazili, obdivují odborníci [33] . Ozývají se i novináři „ Za volantem “ (ZR), kteří si koupili pět let starý Prius z Japonska na testování. „Tohle není auto, ale hračka,“ řekli novináři, ve kterém se motor a elektromotor zapínají a pracují samy, což je zajímavé sledovat na obrazovce monitoru [34] .
Když tito i ostatní trochu pochopili, začali Prius kritizovat. Odborníkům z Motor Trendu se v dalším testu nelíbilo lehké řízení bez zpětné vazby a úzká kola, která špatně držela boční zatížení. Nejvíce je ale zklamal hlučný interiér se špatnou ergonomií, který nevyvolal touhu v něm dlouho zůstat [35] . Novináři za volantem zjistili silnou změnu v dynamickém výkonu vozu (zrychlení, maximální rychlost) v závislosti na úrovni baterie. Poznamenali také, že skutečná spotřeba paliva 7,4 l / 100 km je mnohem vyšší, než společnost deklaruje, ale stojí za zmínku, že většina z téměř 10 000 jízd jejich vozu připadla na zimu [36] .
Nejvíc se ale Prius nelíbil odborníkům z jiného amerického časopisu „ Car and Driver “ (CD). Kritizovali brzdy, které jsou přecitlivělé, nepohodlné na ovládání a ABS na kluzké vozovce zabírá příliš brzy . Totéž s plynovým pedálem, jehož i malé pohyby ve střední poloze způsobovaly rázy výkonu, takže bylo obtížné udržet požadovanou rychlost. Po ujetí více než 900 mil (1 450 km) při typickém dojíždění odborníci určili, že vůz měl průměrnou spotřebu 6,6 l/100 km na galon benzínu. To není o moc víc než u jiných podobných sedanů, které byly levnější a měly lepší dynamický výkon. V důsledku toho byly hlavními přednostmi modelu Prius jeho exkluzivita a vynikající technické vycpávky. A samozřejmě majitel tohoto vozu mohl hrdě projet kolem další přírodní katastrofy a ukázat tak všem, že to nebyla jeho chyba [22] .
Některé výsledky měření | ||
---|---|---|
ZR [36] | CD [22] | |
maximální rychlost | 153 km/h | - |
Doba zrychlení 0-100 km/h | 17 s | |
Doba zrychlení 0-60 mph (0-96,5 km/h) | 13 s | |
400 m od místa | 20,8 s - 111,1 km/h | |
Standardní ¼ míle (400 m) v klidu | 19,2 s – 73 mph (117,5 km/h) | |
Brzdná dráha od 100 km/h | 41,9 m | |
Brzdná dráha od 70 mph (112,6 km/h) | 183 stop (55,8 m) | |
Poznámka: novináři „Za volantem“ (ZR) testovali první (NHW10) verzi modelu a odborníci „Car and Driver“ (CD) testovali pozdější (NHW11) |
Prius, speciálně připravený anglickou společností Roger Dowson Engineering , se zúčastnil rallyového maratonu v létě 2002 [37] . Posádka novináře Nik Berg (Nik Berg) a obchodník Tim Bampton (Tim Bampton) startovala ze Švédska a během tří týdnů urazila více než 8 000 kilometrů, včetně 720 kilometrů rychlostních zkoušek , skončila v Jordánsku na 14. místě ze 17, kteří závod dokončili [ 38] . Bylo to světově první vystoupení hybridního vozu v oficiálních soutěžích pod záštitou FIA , které nezastavila ani porucha odpružení v České republice, ani deště na horských silnicích v Rumunsku, ani kvalita paliva v Turecku, ani horkem v jordánských pouštích [39] .
Toyota Motor Corporation | |
---|---|
Pododdělení | |
Značky | |
aktuální modely |
|
Vodíková auta | Toyota Mirai |
Minulé modely |
|
koncepční vozy |
|
Benzínové motory | |
Dieselové motory |
|
Technika | |
Keiretsu |
|
|