IT-1

IT-1 "Dragon" ("Destroyer tanků", "Object 150") je sovětský raketový tank , uvedený do provozu v roce 1968 . Je to první a jediný „čistý“ raketový tank přijatý do služby, jehož hlavní výzbrojí jsou rakety a není zde žádná zbraň. IT-1 vychází ze středního tanku T-62 . IT-1 odpaloval speciálně navržené protitankové střely 3M7 Dragon z lafety namontované na věži. Do provozu byl uveden v roce 1968, vyřazen z provozu v letech 1972-1974. Hlavním konstruktérem IT-1 je L. N. Kartsev .

Historie vývoje

Raketový tank "Object 150" začal být navrhován v UVZ Design Bureau v roce 1957 na základě komponent a sestav tanku T-62 . OKB-16 pod vedením A. E. Nudelmana vedl vývoj raketových zbraní. A. A. Raspletin , vedoucí KB-1 Státního výboru pro radioelektronický průmysl, byl přizván jako konzultant pro systém řízení. Tento tým byl v budoucnu společně s TsKB-14 pověřen tvorbou celého areálu. Předběžný návrh raketového tanku byl připraven závodem č. 183 v roce 1958, zpočátku na základě tanku T-54, ale pak byl projekt upraven a za základ vzal tank T-62. V dubnu 1964 byly provedeny testy, ve kterých byly testovány dva prototypy IT-1.

22. července 1960 byl na cvičišti Kapustin Yar předveden pokročilý vývoj v oblasti zbraní a vojenské techniky vedení země v čele s předsedou Rady ministrů SSSR N. S. Chruščovem . O „objektu 150“ podal hlášení vrchnímu vedení plukovník I. K. Kobrakov, zástupce vedoucího obrněného cvičiště. Nedaleko byl přítomen hlavní konstruktér L. N. Kartsev. Konstrukce tanku a odpalovacího zařízení tehdy splňovala tyto požadavky: Munice byla v obdélníkovém zásobníku, odpalovací zařízení bylo ve složené poloze uvnitř věže, posunuté směrem ven s raketou na kolejnici, načež křídla raketa byla narovnána a upevněna, raketa byla připravena ke startu.

N. S. Chruščov po konzultaci se svými poradci o raketových zbraních požadoval od konstruktérů, aby vytvořili protitankovou řízenou střelu , která nebude odpalována z naváděcího zařízení mimo věž, ale z tankového děla , jehož opeření by se narovnalo již v r. letu a munice by měla být umístěna přímo ve věži, v pevném bubnovém skladu s automatickým podáváním (logikou těch, kteří Chruščovovi radili, bylo zvýšit úsťovou rychlost střely , a tím jí poskytnout větší stabilitu a zkrátit dobu přebíjení , protože bubnový sklad měl řadu výhod ve smyslu zjednodušení práce automatického nakládacího systému). Na to Kartsev namítl, že dostupné technologie neumožňují provést narovnání opeření, aniž by byla ohrožena ovladatelnost střely, ta by podle něj spadla hned po startu. Kromě toho by to vyžadovalo kompletní přepracování celého systému řízení palby a uspořádání věže a buben uvnitř obytného prostoru tanku způsobil nepříjemnosti pro posádku, protože ve stávající velikosti nebylo volné místo pro střelce-operátora. věžička. Hlavní konstruktér OKB-52 V.N. Chelomei, který byl na přehlídce přítomen, se zavázal poskytnout svým kolegům z TsKB-14 dostupné informace o vývoji skládacích a rektifikačních opeření střel za letu. Přesto Chruščov nakonec projekt schválil v podobě, v jaké mu byl předložen bez nutnosti revize, a pogratuloval Kartsevovi k úspěšně dokončenému úkolu strany a vlády.

Následně 14. září 1964 při ukázce bojových schopností komplexu Dragon nejvyššímu vedení země vystoupil důstojník cvičiště G. B. Pasternak, který se aktivně podílel na vývoji řídicího systému a perspektivní komplex zvládl lépe než ostatní. testery (dlouho jako jediný efektivně střílel tankovou střelou), za pohybu třemi střelami ze vzdálenosti 3 tisíc metrů zasáhl tři pohyblivé tankové cíle jeden po druhém. Chruščov, který to všechno viděl, okamžitě usoudil, že když jsou tanky tak snadno zasaženy raketami, pak je prakticky nepotřebují, což zopakoval následující den, 15. září, když promluvil v Kremlu: „Včera jsem viděl, jak byly tanky účinně zničeny již na cestě. V přítomnosti takových protitankových střel jsou tanky zbytečné! Sami konstruktéři, především L. N. Kartsev, znalí skutečných bojových schopností komplexu, však byli mnohem skeptičtější k vyhlídkám na nahrazení běžných tanků raketovými. Odstavení Chruščova od moci zabránilo realizaci plánů na úplné zavedení těchto typů vojenské techniky do provozu a práce na IT, stejně jako na dalších raketových tancích a samohybných stíhačech tanků ATGM, byly z velké části pozastaveny. a pokračoval mnohem pomalejším tempem (výsledkem bylo vyrobeno méně než dvě stě vozidel, která se nezúčastnila ozbrojených konfliktů).

Do konce roku 1964 bylo provedeno 94 zkušebních startů střel Dragon. Fáze návrhu byla dokončena v roce 1965.

Popis

Posádku IT-1 tvořili tři lidé: řidič , střelec operátor a velitel tanku . Samotný tank měl svařovaný trup zapůjčený z výroby tanku T-62 . Věž  je litá, polokulovitého zploštělého tvaru, s výsuvnou instalací zbraňového systému řízené střely 2K4 Dragon a nabíjecím mechanismem, který obsahoval 12 řízených střel ZM7. Další tři střely byly umístěny v nemechanizovaném muničním stojanu. Jako pomocná zbraň byl IT-1 vybaven 7,62 mm kulometem PKT s 2000 náboji . Věž měla elektrické a ruční rotační mechanismy.

Zbraňový komplex řízených střel zahrnoval protitankové řízené střely , nakládací a odpalovací systém, denní a noční zaměřovače , stabilizátor 2EZ, naváděcí a řídicí stanice. Řízení rakety - rádiové velení, poloautomatické, na libovolné kombinaci sedmi frekvencí a dvou kódů, které umožňovalo současně střílet z několika stíhačů tanků. Účinnost zasažení cíle: od prvního nebo druhého výstřelu.

Načítání launcheru je automatické. Automatizace byla aktivována stisknutím tlačítka na denním zaměřovači. Kolébka odpalovacího zařízení spolu se zorným polem denních a nočních zaměřovačů, anténou, kulometem PKT a osvětlovačem nočního zaměřovače stabilizována ve vertikální rovině a věží v horizontální rovině.

Před odpálením rakety byl stanoven dolet k cíli a tato charakteristika byla zadána do zaměřovače. Operátor držící zaměřovací kříž na cíli stiskl tlačítko start. Směr sestupu rakety se lišil od zaměřovací čáry ve vertikální rovině o 3°20', v horizontální rovině s přihlédnutím k rychlosti větru. Po startu rakety se odpalovací zařízení automaticky stáhlo do věže. Současně bylo odstraněno vedení s ohledem na vítr a věž se otočila ve směru cíle. V době startu byla před vstupní okénko zaměřovače během 1,5 sekundy automaticky instalována vzduchová clona (při testech v roce 1965, kdy raketa začala opouštět odpalovací zařízení, zvedly plyny z jejích trysek sníh z přídě trup tanku, který rozprášil vstupní okénko zaměřovače, v důsledku čehož se ovládání rakety znemožnilo). Prvních 0,5 sekundy letěla raketa neřízená. Během této doby se boční složka větru (v důsledku větrání ocasu rakety) a gravitační síla rakety dostala do zorného pole. Od tohoto okamžiku byly souřadnice létající rakety určovány automaticky, byly generovány šifrované rádiové příkazy a vysílány ve směru rakety, na které byly přijímány, dekódovány a přiváděny do kormidel. Určení souřadnic polohy rakety vůči zaměřovací čáře bylo provedeno pomocí světelné skvrny ze sledovače , která byla promítnuta na optický systém zaměřovače na fotokatody , což způsobilo vznik elektrických impulsů nezbytných pro generování rádiové příkazy v systému řízení raket.

Po 25,5 sekundách od odpálení rakety se systém vrátil do původní polohy a bylo možné provést další naložení a odpálení. Palebný dosah během dne se pohyboval od 300 do 3300 m, v noci - od 400 do 600 m. Průnik pancíře pod úhlem 60 ° byl 250 mm.

Bojová hmotnost tanku byla 34,5 tuny.

IT-1 byl ve výzbroji sovětské armády tři roky. Podle plánu armády měly být motostřelecké divize rozmístěné v tankově nebezpečných směrech vybaveny samostatnými prapory stíhačů tanků . Byly vytvořeny pouze dva takové prapory: jeden v běloruském a druhý v karpatských vojenských újezdech .

Během testování a provozu raketový systém vykazoval vysokou spolehlivost  – až 96,7 %. Nicméně jeho konstrukční nedostatky: velké rozměry a hmotnost, zastaralá základna prvků, velká mrtvá zóna , chybějící tanková zbraň atd. způsobily, že byl IT-1 vyřazen z provozu. Tyto stroje se neúčastnily nepřátelských akcí a nebyly vyváženy.

Herní průmysl

Tank IT-1 je součástí Tanktastic , multiplayerové tankové arkádové střílečky vydané pro platformy Android a IOS .

IT-1 je také součástí War Thunder , multiplayerové střílečky s prvky simulátoru věnovaného bojovým vozidlům 20. a 21. století . [jeden]

Literatura

• Karpenko A. V. Recenze domácích obrněných vozidel (1905-1995) . - Petrohrad: Něvská bašta, 1996.
• Baryatinsky M. B. Sovětská obrněná vozidla 1945-1995 // Obrněná sbírka. - 2000. Vydání. 3.
• Barjatinskij M. B. T-62. Zabiják "Centurionů" a "Oliphanta" . — M.: Yauza ; EKSMO , 2014. - S. 21-26.
• Pavlov M.V., Pavlov I.V. Domácí obrněná vozidla 1945-1965 // Vybavení a zbraně: včera, dnes, zítra. - Moskva: Tekhinform, 2009. - č. 8 . - S. 56 .
• Korolev V. Stíhač tanků IT-1 v jednotkách  (ruské)  // Vybavení a zbraně: včera, dnes, zítra. - 2010. - únor ( č. 02 ). - S. 35-43 .

Poznámky

1. ↑ IT-1 – War Thunder Wiki . wiki.warthunder.ru . Získáno 18. března 2022. Archivováno z originálu dne 14. dubna 2021. (neurčitý)

Odkazy

• Historie vzniku tanku T-62 (nepřístupný odkaz) . russarms.com (4. července 2005). Získáno 13. listopadu 2009. Archivováno z originálu 28. září 2007. (Ruština) 
• "Object 150": jak byl testován jediný raketový tank IT-1 na světě