IS-3

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 4. května 2022; kontroly vyžadují 4 úpravy .
IS-3

Chabarovsk , IS-3M na přehlídce věnované 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce
IS-3M
Klasifikace Těžký tank
Bojová hmotnost, t 49 [1]
schéma rozložení klasický
Posádka , os. 4 osoby
Příběh
Vývojář Design Bureau of ChKZ a Design Bureau of Experimental Plant No. 100
Výrobce CHKZ
Roky vývoje 1944
Roky výroby 1945 - 1946 _
Roky provozu 1945 - 1973 _
Počet vydaných, ks. 2315
Hlavní operátoři

SSSR NDP Československo ČLR KLDR UAR → Egypt UAR → Sýrie Irák
 






Izrael
Rozměry
Délka pouzdra , mm
  • 10 m
Délka s pistolí vpřed, mm 9850
Šířka, mm 3390
Výška, mm 2450
Světlost , mm 450
Rezervace
typ zbroje Ocel litá a válcovaná
Čelo trupu (nahoře), mm/deg. 110/72°
Čelo trupu (uprostřed), mm/deg. 110 / 55°+43° (štikový nos) [2]
Čelo trupu (dole), mm/deg. 110/63°
Strana trupu (nahoře), mm/deg. 90 / 60° +
30 / 30°
Strana trupu (dole), mm/deg. 90 / 0..60°
Posuv trupu (horní), mm/deg. 60/48°
Posuv trupu (dole), mm/deg. 60/41°
Spodní, mm 16
Střecha korby, mm dvacet
Čelo věže, mm/deg. 250
Plášť zbraně , mm /deg. 250
Revolverová deska, mm/deg. 110…220 / 0…60°
Věžový posuv, mm/deg. 110…220 / 0…60°
Střecha věže, mm/deg. 20 / 82…90°
Vyzbrojení
Ráže a značka zbraně 122 mm D-25T arr. 1943
typ zbraně loupil
Délka hlavně , ráže 48
Střelivo _ 28 granátů
Úhly VN, st. -5…+20°
GN úhly, st. 360°
Dostřel, km

5 (se zaměřovačem TSh-17)

15 (s boční úrovní)
památky

Teleskopické kloubové panorama TSh-17
Hertz

boční úroveň
kulomety 1 × 12,7 mm DShKM ,
1 × 7,62 mm DTM [1]
Kulometná munice

945 (pro DTM)

250 (za DShKM)
Motor
Mobilita
Výkon motoru, l. S. 520
Rychlost na dálnici, km/h 40
Rychlost na běžkách, km/h dvacet
Dojezd na dálnici , km 301
Výkonová rezerva v nerovném terénu, km 150 panna
Objem palivové nádrže, l 1210
Měrný výkon, l. Svatý 10.6
typ zavěšení Individuální, torze
Šířka stopy, mm 650
Specifický tlak na půdu, kg/cm² 0,87
Stoupavost, st. 32
Schůdná stěna, m jeden
Překonatelný příkop, m 2.5
Překonatelný brod , m 1.1
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

IS-3 ( Objekt 703 ) je sovětský těžký tank vyvinutý během Velké vlastenecké války , spuštěn do sériové výroby v posledních dnech a neměl čas se zapojit do bitev. Proto je toto bojové vozidlo často považováno za jeden z prvních poválečných sovětských tanků.

Zkratka IS znamená " Josef Stalin " - oficiální název řady sovětských těžkých tanků vyrobených v letech 1943-1953. Index 3 odpovídá třetímu sériovému modelu tanku této rodiny. Pro charakteristický tvar horní přední části trupu se mu přezdívalo „ Štika “.

Historie vzniku a výroby

Tvorba projektu nového těžkého tanku pod kódovým označením „Kirovets-1“ začala koncem léta 1944. První experimentální várka těžkých tanků IS-3 opustila továrnu v květnu 1945. Zbraň byla vybavena dvoukomorovou úsťovou brzdou a horizontálním klínovým uzávěrem s poloautomatickým mechanickým typem. Rychlost střelby 2-3 rd/min. Dělová munice sestávala z 28 samostatných nabíjecích nábojů , z toho 18 s vysoce výbušnými tříštivými granáty a 10 s průbojnými . Na střeše věže, na věži , byl protiletadlový kulomet DShK ráže 12,7 mm . Rezerva chodu - 340 km. Tank IS-3 byl v sériové výrobě do poloviny roku 1946 (v roce 1945 nějakou dobu spolu s IS-2 ). IS-3 vstoupil do služby u těžkých samohybných tankových pluků sovětské armády .

Při vývoji projektu tanku IS-3 byly zohledněny závěry komise, která zkoumala bojové škody, které tanky utrpěly během bitvy u Kurska v frontových podmínkách . Pozornost přitáhla hromadná porážka čelních prvků korby a věže . Proto bylo rozhodnuto vypracovat na základě tanku IS-2 nový design věže a trupu, aby jim dodal aerodynamický tvar a ostře odlišil pancéřovou ochranu. V důsledku konstrukčních prací byl sklon svařovaných plátů, zejména v přední části trupu, uveden na maximum možného. Tlusté 110mm pláty čelního pancíře byly uspořádány tak, že vznikl trojsměrný kuželovitý , dopředu protáhlý nos, kterému se říkalo „štikový nos“. Poklop byl umístěn ve střeše nad řidičem, který u tanků IS-1 a IS-2 nebyl. Nebyla potřeba průchozí průhledová mezera v čelním pancíři před řidičem - byla nahrazena periskopovými pozorovacími zařízeními . Nové konstruktivní formy pancíře poskytovaly lepší ochranu proti střelám.

Nová, zploštělá, litá věž byla následně použita také na zařízeních IS-7 a T-10 , poskytovala lepší odolnost proti střelám ve srovnání s předchozími verzemi sovětských tankových věží a vykazovala odolnost proti převrácení při průletu rázové vlny. jaderný výbuch taktické munice.

V únoru - březnu 1945 bylo postaveno 10 tanků instalační série - č. 1 - 10 (výr. č. 703-67001 - 703-67010).

Výroba tanků IS-3 v závodě ChKZ
1945 1946
Plán Pronajato poznámky* Plán Pronajato
leden 100 100
Únor 100 120
březen 100 130
duben 25 Předáno v květnu 100 60
Smět 100 125 100 90
červen 250 140 110 předán začátkem července 100 75
červenec 250 291 69 předán začátkem srpna 25
srpen 250 264 55 předán začátkem září
září 230 215 70 předán začátkem října
říjen 200 270
listopad 200 125 75 předán začátkem prosince
prosinec 200 275
Celkový 1705 1705 600 600
Sestaveno podle dokumentů TsAMO

*Navzdory tomu, že se závod snažil plně splnit měsíční cíle, nepodařilo se to v prvním roce výroby. Vyrobené nádrže vyžadovaly opravu závad, které byly masivně zjištěny při uvádění do provozu a provozu. Vojenská přejímka tedy umožňovala přejímku vozidel, která nebyla předána do konce účetního měsíce, do 4. - 6. dne následujícího měsíce.

Úpravy

Popis designu

IS-3 měl klasické uspořádání , s motorovým prostorem vzadu, řídicím prostorem vpředu a bojovým prostorem uprostřed. Posádku tanku tvořili čtyři lidé: řidič, střelec, nabíječ a velitel.

Obrněný sbor a věž

IS-3 měl výkonnou a vysoce diferencovanou pancéřovou ochranu (na svou dobu v roce 1945), umístěnou v optimálních úhlech náklonu a určenou především k ochraně před palbou nejsilnějších moderních tankových a protitankových děl v čelního letounu a před palbou většiny tankových a protitankových děl - především z německých 88mm kulometných tankových děl 8,8 cm KwK 43 a 7,5 cm KwK 42 a zároveň poskytovaly prakticky kompletní ochranu před nejběžnějšími taženými 75 -mm Pak 40 protitanková děla .

Pancéřový trup tanku byl sestaven svařováním z válcovaných plechů homogenní pancéřové oceli o tloušťce 20, 30, 60, 90 a 110 mm. Přední pancíř tanku byl vyroben z pancéřových plátů o tloušťce 110 mm podle schématu známého jako „štikový nos“ a skládal se ze dvou klínovitých levých a pravých horních plátů, umístěných ve sklonu 56° k vertikále a s otočením o 43°, spodní deskou, umístěnou pod úhlem 63°, a střechou ovládacího prostoru, umístěnou pod sklonem 73°. Každá ze stran korby se skládala ze dvou pancéřových plátů o tloušťce 90 mm: horního, umístěného pod úhlem 60° a tvořící boční výklenek, a svislého spodního. Kromě toho byla horní část boků pokryta 30mm clonami umístěnými pod úhlem 30° spolu s nepancéřovanými blatníky, které tvořily další boční výklenky, ke kterým byl přístup z vnější strany tanku. Záďová část byla sestavena z 60 mm pancéřových desek: spodní, umístěná pod úhlem 41 °, a několik horních, které měly sklon 48 °. Střecha korby byla vyrobena z několika 20mm pancéřových plátů. Dno trupu, ploché v oblasti převodového prostoru a „žlabovité“ ve zbytku trupu, bylo vyraženo a také vyrobeno z 20 mm pancéřového plechu.

Věž IS-3 byla jednodílný tvarovaný odlitek z homogenní pancéřové oceli a měla téměř zploštělý polokulovitý tvar, v půdorysu ve tvaru slzy. Tloušťka stěn věže v bocích a zádi se pohybovala od 220 mm dole do 110 mm nahoře, zatímco v čelní části dosahovala 255 mm. Obecně byly úhly sklonu, které se pohybovaly od -8° do 35°, voleny tak, aby v kterémkoli místě stěn věže byla jejich vodorovná tloušťka alespoň 160 mm. V přední části věže byly střílny pro kanón a koaxiální kulomet, zakryté litou pancéřovou maskou upevněnou na hlavni děla, jejíž tloušťka dosahovala 250 mm.

Výzbroj

Hlavní výzbrojí IS-3 byl 122mm kulomet D-25T z roku 1943, který měl délku hlavně 48 ráží / 5852 mm a počáteční rychlost střely prorážející pancíř 800 m/s. . Zbraň D-25T měla horizontální klínová brána s poloautomatickým mechanickým typem, elektromagnetickými a mechanickými sestupy. Zařízení pro zpětný ráz zbraně se skládala z hydraulické brzdy zpětného rázu a hydropneumatického rýhovače umístěného nad hlavní děla vlevo a vpravo. Zbraň byla instalována v přední části věže na čepech v instalaci souosé s kulometem, což umožňovalo její zaměření ve vertikální rovině pomocí sektorového mechanismu v rozsahu od -5 do +20° [3 ] .

Navádění dvojinstalace na cíl bylo prováděno pomocí teleskopického kloubového zaměřovače TSh-17 , který měl zvětšení 4× a zorné pole 15°. Kromě toho byla pro nepřímou střelbu zbraň vybavena boční úrovní a indikátorem azimutu .

Střelivo pro kulomet sestávalo z 28 nábojů s odděleným nábojem s dlouhými granáty z oceli prorážející pancíř a vysoce výbušnou tříštivou kanónovou ocel . . Z granátů bylo 25 umístěno do zásobníků po stranách věže, další 3 byly na stojanech v bojovém prostoru. Z granátů bylo 6 umístěno v hromadách na obou stranách řidiče, 4 byly umístěny na horních listech křídelních vložek korby, 5 bylo ve stohu na podlaze bojového prostoru, zbytek byl umístěn ve svěrce stohy: dva - na přepážce motorového prostoru a jeden další - na korpusu na pravoboku. Vzhledem k tomu, že vysoce výbušné tříštivé granáty byly větší, mohly být do 11 schránek s municí umístěny pouze granáty prorážející pancéřování [4] .

Střelivo D-25T [5] [6]
Značka střely typ střely Značka projektilu Hmotnost střely, dohromady 25 kg projektil + 15 kg nábojnice Hmotnost střely, kg Hmotnost výbušnin, kg Značka pojistky Úsťová rychlost, m/s Dostřel přímé střely na cíl o výšce 2 m Rok adopce
Pancéřové granáty
53-VBR-471B pancéřový tupohlavý s balistickou špičkou, tracer BR-471B 40 25.0 0,156 MD-8 nebo DBR 781 1000 [7]
53-VBR-471 brnění průbojný ostrohlavý, stopař BR-471 40 25.0 0,156 MD-8 781 1000
53-VBR-471D pancéřový ostrohlavý s ochrannými a balistickými hroty, stopovač BR-471D 40 781 900 poválečné období
Vysoce výbušné náboje
53-VOF-471 dělová ocel vysoce výbušná fragmentace solid-hull OF-471 40 25.0 3.6 RGM nebo RGM-6 781
53-VOF-471N dělová ocel vysoce výbušná fragmentace s hlavou šroubu OF-471N 40 25.0 3.8 RGM nebo RGM-6 781
Osvětlovací projektily
BC29 osvětlení 3S4 T-90
VS-30 osvětlení S-463Zh T-7
Praktické střely
VPBR-471 praktické pevné, trasování PBR-471 —
Tabulka průniku pancíře pro D-25T [8]
Projektil \ Vzdálenost, m 100 300 500 1000 1500 2000 3000
BR-471B
(úhel setkání 90°) 165 160 155 145 135 125 105
(úhel setkání 60°) 135 131 125 120 110 100 85
BR-471
(úhel setkání 90°) 164 157 150 130 115 100 75
(úhel setkání 60°) 134 128 120 105 95 80 60
BR-471D
(úhel setkání 90°) 185 170 155 145 125
(úhel setkání 60°) 150 140 125 115 95
Je třeba mít na paměti, že v různých dobách a v různých zemích se používají různé metody pro stanovení průniku pancíře. V důsledku toho může být přímé srovnání s podobnými údaji z jiných zbraní obtížné.

V instalaci koaxiální s dělem byl umístěn kulomet DTM ráže 7,62 mm . Náboj munice kulometu byl 2 000 nábojů : 1 200 - s lehkou kulkou, 200 - s rozněcovačem a 600 - se stopovkou . Z toho 756 nábojů ve 12 diskových zásobnících po 63 nábojích, zbylých 1244 bylo uloženo ve standardním uzávěru bez zásobníků.

Na střeše věže, na prstencové věži , byl 12,7 mm protiletadlový těžký kulomet DShK nebo DShKM, který měl kruhovou palbu ve svislých úhlech zaměřování od -4 do + 84 °. Kulomet byl vybaven kolimátorovým zaměřovačem K-8T , určeným ke střelbě na vzdušné cíle pohybující se rychlostí až 400 km/h ve výšce až 400 m. Kulomet mohl být použit i pro střelbu na pozemní cíle, ale jeho použití bylo spojeno se značným rizikem pro střelce, který se kvůli tomu musel zvednout po pás z poklopu zpod ochrany pancíře. Ve složené poloze byl kulomet demontován z věže a upevněn na pravé straně věže. Kulometná munice byla 300 nábojů v 6 páskách po 50 kusech. Z tohoto počtu bylo 225 nábojů vybaveno zápalnými střelami B-32 a 75 zápalnými střelami BZT. Také v bojovém prostoru pro posádku bylo umístěno 25 obranných granátů F-1 nebo útočných granátů RG-42 a dva samopaly 7,62 mm PPS-43 a 1000 nábojů pro ně [1] .

Dohled a komunikace

Řidič v nebojových podmínkách monitoroval oblast ze svého poklopu, zatímco v boji používal periskopové pozorovací zařízení MK-4  - kopii britského Mk.IV, které poskytovalo kruhový výhled. Zařízení bylo vyrobeno snadno odnímatelné a před otevřením krytu poklopu řidiče bylo nutné jej odstranit. Na tancích modernizovaných na standard IS-3M bylo také pasivní zařízení nočního vidění TVN-1 , které bylo možné instalovat na místo MK-4 nebo na samostatný stojan při jízdě s otevřeným poklopem. Změnila se také konstrukce pozorovacího zařízení řidiče, která eliminuje zbytečný výhled do všech stran z místa řidiče [9] . Velitel tanku, střelec a nakladač měli také po jednom zařízení MK-4, které bylo umístěno na střeše věže. Při modernizaci na standard IS-3M byl velitelův MK-4 nahrazen binokulárním přístrojem TPK-1 pro tento účel více přizpůsobeným , poskytujícím 1x nebo 5x zvětšení [9] .

Pro vnější komunikaci měl IS-3 simplexní telefonní a telegrafní radiostanici 10RK-26 , umístěnou ve věži tanku vlevo od děla a vybavenou bičovou anténou o délce 1 až 4 m. 10RK-26 poskytoval telefonní komunikace na vzdálenost do 35-40 km od zastávky a 20-25 km v pohybu [10] . Pro vnitřní komunikaci na tanku byl pro všechny členy posádky instalován telefonní tankový interkom TPU-4-bis-F napojený na radiostanici.

Motor a převodovka

IS-3 byl vybaven 12válcovým čtyřdobým kapalinou chlazeným vznětovým motorem ve tvaru V, model V-11-IS-3 , který vyvinul výkon 520 koní. S. Pohonná soustava motoru zahrnovala čtyři palivové nádrže o celkovém objemu 425 litrů, umístěné v motorovém prostoru po stranách motoru a ve vnitřních blatnících, dále čtyři vnější válcové palivové nádrže umístěné na střeše motorového prostoru, s kapacitou 90 litrů paliva. Chladicí systém motoru se skládal ze dvou deskových trubkových chladičů umístěných v půlkruhu nad hlavní spojkou , na jejichž hřídeli byly uchyceny také ventilátory . Pro usnadnění startování v chladném období byl motor vybaven topným zařízením.

Přenos IS-3 zahrnoval:

Podvozek

Podvozek IS-3 na každé straně sestával z hnacího kola, lenochodu, šesti dvojitě litých nepogumovaných silničních kol o průměru 550 mm a tří dvojitých pogumovaných litých nosných kladek o průměru 385 mm. Odpružení silničních kol - individuální, torzní tyč , bez tlumičů .

Caterpillar IS-3 - šířka 650 mm, ocelový, maločlánkový, lucernový převod, s otevřeným kovovým pantem. Housenka každé strany se skládala z 86 pásů, nejprve ze 43 hřebenových a 43 plochých pásů, ale od roku 1947 se tankové pásy začaly montovat pouze z hřebenových pásů [11] .

Vozidla založená na IS-3

Použité


Operace a bojové použití

Sovětská armáda

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nalezeného v zastaralých zdrojích [13] , tanky IS-3 nebyly použity v bojových operacích druhé světové války [14] (prvních 207 tanků bylo z továrny odesláno vojákům až v červnu 1945), ale právě tato bojová vozidla v počtu 52 kusů se 7. září 1945 zúčastnila berlínské přehlídky spojeneckých vojsk na počest vítězství ve 2. světové válce v rámci Dělnicko-rolnické Rudé armády , kde silně zapůsobila západní spojenci SSSR v protihitlerovské koalici .

Existuje také názor [15] , že IS-3 by mohl být použit během nepřátelských akcí proti Japonsku v srpnu 1945 v rámci bojových zkoušek.

IS-3 byly použity při potlačení maďarského povstání v roce 1956 [16] . Ztráty aut byly ojedinělé. Maďarské události se staly jedinou epizodou účasti IS-3 v bojových operacích v rámci ozbrojených sil SSSR [17] .

Během osmdesátých let byl IS-3 používán záložními tankovými divizemi ve vojenském okruhu Trans-Bajkal . Zejména 80. záložní tanková divize ZabVO byla vyzbrojena 270 tanky IS-3M. [osmnáct]

Ostatní země

IS-3 nebyly prakticky dodávány sovětským spojencům v rámci Varšavské smlouvy . Dva tanky byly v roce 1946 předány Polsku , aby se seznámili s konstrukcí vozidla a vyškolili instruktory. Následně byly tanky používány při přehlídkách a jako cvičné tanky až do 70. let 20. století. Další tank byl převeden do Československa v roce 1950 [19] .

Největší počet IS-3 byl dodán do Egypta , který obdržel celkem 100 vozidel jak základní modifikace, tak IS-3M. První z nich dorazily na konci 50. let, přičemž hlavní část tanků byla dodána v letech 1962-1967 [20] .

Jako součást egyptské armády byly IS-3 použity během šestidenní války v roce 1967 . IS-3 během této války nedosáhl významného úspěchu, byl zpravidla v rukou špatně vycvičených posádek a operoval ve velmi obratné válce proti mobilnějším a obecně modernějším nepřátelským tankům, které navíc měly vyšší rychlost palbou, jako je Centurion nebo M48 , i když posledních několik IS-3 se ještě podařilo vyřadit. Během ústupu egyptské jednotky jednoduše opustily své tanky, včetně IS-3. Podle izraelského historika Maora Levyho ztratili Egypťané během války 19 tanků IS-3M [21] . Podle Michaila Barjatinského ztratili Egypťané v této válce 72 tanků tohoto typu, z nichž více než polovina byla opuštěna v dobrém stavu [22] . Existují i ​​další odhady ztrát IS-3, například jeden z amerických zdrojů uvádí, že během války bylo sestřeleno pouze 16 tanků IS-3, dalších 30 vozidel opustily posádky v dobrém stavu [23] .

Do Jomkipurské války v roce 1973 byl v egyptské armádě ještě jeden pluk vybavený IS-3, ale o jeho účasti v této válce nejsou žádné informace [20] . Řada vozidel zničených nebo opuštěných Egypťany v roce 1967 byla zajata Izraelskými obrannými silami a provozována jako součást jejich vlastních obrněných sil až do počátku 70. let, a to jak jako bojová vozidla, tak jako tahače tanků . Část tanků přitom místo opotřebovaných vlastních motorů obdržela vznětové motory V-54 vyjmuté z tanků T-54/55 , často byla přenesena i střecha motorového prostoru [20] . Izraelci tanky IS-3 v boji nepoužili, ale několik vozidel s demontovanými motory a převodovkami, na jejichž místo byla umístěna další munice, bylo použito v letech 1969-1970 během opotřebovací války jako pevná palebná místa a dvě poté, co jim došla munice, byli znovu zajati egyptskými jednotkami [20] .

Značný počet IS-3 byl převeden do KLDR , v 60. letech jimi měla Korejská lidová armáda vyzbrojené minimálně dva pluky [20] .

21. století

Během ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině v roce 2014 byl IS-3, který stál v podobě pomníku v Konstantinovce , uveden do provozuschopného stavu a svržen z podstavce. Podle zástupců ozbrojených formací DPR byl tank 30. června 2014 poprvé použit v bitvě u Uljanovska [24] [25] [26] . V červenci byl tank zanechaný ozbrojenými formacemi DPR zajat ukrajinskými ozbrojenými formacemi po obsazení Konstantinovky. Nyní se nachází v Kyjevě poblíž Národního vojenského historického muzea .

V letech 2014-2015 razila moskevská mincovna sérii žetonů věnovaných ozbrojeným formacím Donbasu, jeden z nich – s raženým nápisem „ 2 wars IS-3 “ (dvě války IS-3) je věnován bitvě u Donbasu. vesnice Ulyanovka.

Oceňování strojů

Navzdory mnoha technickým inovacím a jasnému pokroku, zejména v revolučním schématu pancéřování korby a věže ve srovnání se svým „předchůdcem tanku“ IS-2, měl IS-3 řadu nedostatků, z nichž mnohé byly zděděny od stejného IS- 2. Již počátkem roku 1946 byla ustavena komise pro rozbor závad tohoto tanku, která odhalila řadu problémů - poruchu motoru, nespolehlivý chod převodovky, problémy s pancéřovými prvky trupu v oblasti motorový prostor a tak dále. Za hlavní důvod tolika problémů lze považovat fakt, že IS-3, navržený během Velké vlastenecké války, zůstal v podstatě „produktem zvláštní doby“. Potřeby fronty diktovaly přísný časový rámec prací, takže neměli čas fyzicky provést podrobnou studii projektu nového tanku. Mnoho technických řešení, včetně těch nejúspěšnějších, bylo vypůjčeno z IS-2 v hotové podobě a nové jednotky často neměly čas konečně „připomenout“.

V důsledku toho, s přihlédnutím ke stávajícím nedostatkům, byly všechny tanky IS-3 podrobeny modernizaci a úpravám v rámci programu UKN (odstranění konstrukčních nedostatků), ale tanky nebyly nikdy uvedeny na požadovanou úroveň provozních požadavků. V polovině roku 1946 byl IS-3 ukončen.

Přežívající kopie

V různých zemích světa se dochovalo poměrně velké množství tanků IS-3 jako muzejní exponáty nebo ve formě památek.

Fotogalerie

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Motor tanku IS-3. Váha. Rozměry. Brnění. Historie . Získáno 18. července 2018. Archivováno z originálu 18. července 2018.
  2. ↑ Domácí obrněná vozidla 1941-1945. Svazek 2. Strana 247
  3. ↑ Ministerstvo SSSR. Průvodce materiální částí a provozem tanku IS-3. - Vojenské nakladatelství Ministerstva obrany SSSR, 1955.
  4. ↑ A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 106. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  5. ↑ M. V. Pavlov, I. V. Pavlov. Domácí obrněná vozidla 1945-1965 // Vybavení a zbraně: včera, dnes, zítra. - M. : Tekhinform, 2008. - č. 9 . - S. 55 .
  6. ↑ Širokorad, 2000 , str. 669.
  7. ↑ M. V. Pavlov, I. V. Pavlov. Domácí obrněná vozidla 1945-1965 // Vybavení a zbraně: včera, dnes, zítra. - M. : Tekhinform, 2008. - č. 9 . - S. 49 .
  8. ↑ M. V. Pavlov, I. V. Pavlov. Domácí obrněná vozidla 1945-1965 // Vybavení a zbraně: včera, dnes, zítra. - M. : Tekhinform, 2008. - č. 9 . - S. 56 .
  9. ↑ 1 2 A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 104. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  10. ↑ A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 71. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  11. ↑ A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 69. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  12. ↑ 1 2 3 4 5 Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru – databáze transferů zbraní . Získáno 16. ledna 2011. Archivováno z originálu 14. dubna 2010.
  13. ↑ Tim Bean, Will Fowler. Sovětské tanky druhé světové války. Obrněná pěst Stalina. - M. : Eksmo, 2007. - 176 s. — (Ilustrovaná historie válek XX století).
  14. ↑ Soljankin A. G., Pavlov M. V., Pavlov I. V., Zheltov I. G. Domácí obrněná vozidla. XX století. 1941–1945 - M. : "Exprint", 2005. - T. 2. - S. 245. - 2000 výtisků.  — ISBN 5-94038-074-3 .
  15. ↑ David Porter. Druhá světová válka - Ocelová hřídel z východu: Sovětské obrněné síly 1939-1945. - M. : Eksmo, 2011. - 192 s.
  16. ↑ Bojové použití těžkých tanků IS-3 (nedostupný odkaz) . Získáno 12. srpna 2009. Archivováno z originálu 16. září 2010. 
  17. ↑ Tank s „štikovým nosem“ (nepřístupný odkaz) . Získáno 12. července 2015. Archivováno z originálu 13. července 2015. 
  18. ↑ Feskov V. I., Golikov V. I., Kalašnikov K. A., Slugin S. A. Ozbrojené síly SSSR po 2. světové válce: od Rudé armády k Sovětům. Část 1: Pozemní síly. - Tomsk: Tomsk University Press, 2013. - S. 268. - 640 s. - ISBN 978-5-89503-530-6 .
  19. ↑ A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 138. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  20. ↑ 1 2 3 4 5 A. Čubachin. Těžký sovětský tank IS-3 / IS-3M / I. Moščanskij. - M. : BTV-Kniga, 2007. - S. 139. - 140 s. - (Muzeum obrněné techniky č. 15). - 1000 výtisků.
  21. ↑ "To zahrnovalo více než 550 tanků a tankových obrněných vozidel: 256 T-54/55, 127 T-34/85, 56 SU-100, 55 tanků Sherman (dva různé modely), 19 IS-3M, 14 PT -76 let, 8 Centurion Mk. 3 a 2, kolem 20 velitelských vozidel a ARV na bázi T-34.“/T-54/5 DO IDF TIRAN 4/5. Zrození Bastard Tank. Major Levy. Ak-interactive, Sl 2019. S.13
  22. ↑ Izraelské tanky v akci (2012). Michail Barjatinský. strana 21
  23. ↑ Sovětský těžký tank IS-3 'Stalin': Důležitost správného posouzení James M. Warford. brnění. Edice Zima 2019  (nedostupný odkaz)
  24. ↑ Milice v bitvě úspěšně použily tank IS-3 odstraněný z podstavce . Datum přístupu: 1. července 2014. Archivováno z originálu 3. července 2014.
  25. ↑ V Krasnoarmejsku porazil tank "Joseph Stalin-3" kontrolní stanoviště, jsou tam mrtví . Datum přístupu: 1. července 2014. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  26. ↑ Tank "Joseph Stalin-3" porazil kontrolní stanoviště na Donbasu, jsou tam mrtví . Datum přístupu: 1. července 2014. Archivováno z originálu 4. března 2016.

Literatura

Odkazy

 Sériové těžké poválečné tanky
 Sériové těžké tanky z období druhé světové války
 Druhá světová válka → Obrněná vozidla období SSSR od roku 1945 do roku 1991 → Rusko , Ukrajina , Bělorusko
*  - vyrobeno pouze pro export; prototypy a vzorky, které se nedostaly do sériové výroby , jsou kurzívou Seznam sovětských a ruských sériových obrněných vozidel
 Meziválečné období → Obrněná vozidla SSSR za 2. světové války → 1945-1991
Vzorky psané kurzívou jsou zažité a nešly do sériové výroby
Seznam sovětských a ruských sériových obrněných vozidel