Adhezní molekula epiteliálních buněk

Adhezní molekula epiteliálních buněk ( EpCAM , CD326  ) je membránový protein , molekula buněčné adesie . Zprostředkovává Ca 2+ - nezávislou mezibuněčnou adhezi v epitelu . [1] EpCAM se účastní přenosu signálu, [2] buněčné migrace, [3] proliferace a diferenciace. [čtyři]

Kromě toho má EpCAM onkogenní potenciál, protože může zvýšit působení faktorů, jako jsou c-myc , e-fabp a cykliny A a E. [5] Vzhledem ke specifické expresi proteinu výhradně v epitelu a epitelu nádorů, EpCAM může sloužit jako různé typy rakoviny. Hraje roli při vzniku nádorů, metastázování karcinomu. [6]

Tkáňová exprese

Protein byl poprvé objeven v roce 1979 jako dominantní povrchový antigen lidského karcinomu tlustého střeva. [7] Protože je široce přítomen na mnoha karcinomech, byl následně mnohokrát znovu objeven [8] s novými názvy. To vysvětluje velké množství synonym EpCAM: TACSTD1, CD326, antigen 17-1A atd. [9]

Exprese EpCAM není omezena na karcinom tlustého střeva, ale je přítomna v řadě lidských epiteliálních tkání, karcinomů, progenitorů a kmenových buněk . Nepřítomné na neepiteliálních tkáních a maligních nádorech neepiteliálního původu. Za fyziologických podmínek je EpCAM lokalizován na bazolaterální membráně všech typů endotelu, přičemž úroveň exprese se může výrazně lišit. Protein však chybí na buňkách dlaždicového epitelu. V gastrointestinálním traktu je tedy nejnižší exprese EpCAM zjištěna v žaludku, tenké střevo je charakterizováno průměrnou úrovní exprese a tlusté střevo je charakterizováno vysokou úrovní. [9]

Struktura

Ačkoli je protein funkčně klasifikován jako buněčná adhezní molekula, strukturálně nemá nic společného s jinými rodinami buněčných adhezních molekul, jmenovitě kadheriny , integriny , selektiny a členy superrodiny imunoglobulinů. [9]

EpCAM je transmembránový glykoprotein typu I s molekulovou hmotností 30-40 kDa. Protein se skládá z 314 aminokyselin a zahrnuje jednu extracelulární doménu (242 aminokyselin) s repeticemi podobnými EGF a thyroglobulinu, transmembránovou oblast (23 aminokyselin) a krátkou cytosolovou doménu (26 aminokyselin). [6]

Funkce

Buněčná adheze

EpCAM hraje roli v homotypické buněčné adhezi [1] , interaguje se stejnou molekulou na sousední buňce, což zajišťuje mezibuněčnou vazbu díky extracelulárním doménám dvou molekul EpCAM [10] . Avšak kontakty mezi buňkami zprostředkované EpCAM jsou relativně slabé ve srovnání s kontakty poskytovanými jinými buněčnými adhezivními molekulami, jako jsou kadheriny .

Na druhou stranu má EpCAM negativní vliv na kadherinem zprostředkovanou buněčnou komunikaci. Když je EpCAM nadměrně exprimován , tento protein, i když neovlivňuje celkovou hladinu kadherinu v buňce, oslabuje asociaci kadherinu s cateninovým komplexem v cytoskeletu. Zvýšení exprese EpCAM snižuje hladinu a-kateninu. [11] Aktivní proliferace v epiteliální tkáni je doprovázena zvýšením syntézy EpCAM , zatímco buněčná diferenciace epiteliálních buněk je doprovázena jejím poklesem. [čtyři]

Role v onkologii

Částečná proteolýza EpCAM uvolňuje extracelulární doménu do mezibuněčného prostředí, přičemž intracelulární oblast je uvolňována do cytoplazmy, poté tvoří komplex s FHL2 , β-cateninem a Lef proteiny v jádře. Výsledný proteinový komplex se váže na DNA a aktivuje transkripci. V tomto případě jsou cílem proteinu c-myc , e-fabp a cykliny A a E. [2] To podporuje růst nádorových buněk.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Litvínov, Sergej a kol. Ep-CAM: lidský epiteliální antigen je homofilní adhezní molekula buňka-buňka  (anglicky)  // The Journal of Cell Biology : deník. - 1994. - Sv. 125 , č. 2 . - str. 437-446 . - doi : 10.1083/jcb.125.2.437 . — PMID 8163559 .
2. ↑ 1 2 Maetzel, Dorothea a kol. Nukleární signalizace antigenem asociovaným s nádorem EpCAM  // Nature Cell Biology  : časopis  . - 2009. - Sv. 11 , č. 2 . - S. 162-171 . doi : 10.1038 / ncb1824 . — PMID 19136966 .
3. ↑ Osta, W. A. ​​​​et al. EpCAM je nadměrně exprimován u rakoviny prsu a je potenciálním cílem pro genovou terapii rakoviny prsu  //  Cancer Research : deník. — Americká asociace pro výzkum rakoviny, 2004. - Sv. 64 , č. 16 . - S. 5818-5824 . - doi : 10.1158/0008-5472.CAN-04-0754 . — PMID 15313925 .
4. ↑ 1 2 Litvínov, Sergej a kol. Exprese Ep-CAM v cervikálním dlaždicovém epitelu koreluje se zvýšenou proliferací a vymizením markerů pro terminální diferenciaci  // Am J  Pathol : deník. - 1996. - Sv. 148 , č.p. 3 . - S. 865-875 . — PMID 8774141 .
5. ↑ Munz, M. a kol. Antigen EpCAM spojený s karcinomem upreguluje c-myc a indukuje buněčnou  proliferaci //  Onkogen : deník. - 2004. - Sv. 23 , č. 34 . - S. 5748-5758 . - doi : 10.1038/sj.onc.1207610 . — PMID 15195135 .
6. ↑ 1 2 Armstrong, Andrew; Stephen Eck. EpCAM: nový terapeutický cíl pro starý rakovinný antigen  (anglicky)  // Cancer biology & therapy: journal. - 2003. - Sv. 2 , ne. 4 . - str. 320-326 . - doi : 10.4161/cbt.2.4.451 . — PMID 14508099 .
7. ↑ Herlyn, D. a kol. Monoklonální protilátky v buněčně zprostředkované cytotoxicitě proti lidskému melanomu a kolorektálnímu karcinomu  (anglicky)  // Eur J Immunol : deník. - 1979. - Sv. 9 , č. 8 . - S. 657-659 . - doi : 10.1002/eji.1830090817 . — PMID 499332 .
8. ↑ Baeuerle, PA; Gires O. EpCAM (CD326) nachází svou roli v rakovině  //  Br J Cancer : deník. - 2007. - Sv. 96 , č. 3 . - str. 417-423 . - doi : 10.1038/sj.bjc.6603494 . — PMID 17211480 .
9. ↑ 1 2 3 Balzar, M; Zimní MJ; de Boer CJ; Litvínov SV Biologie antigenu 17-1A (Ep-CAM)  (neopr.)  // J. Mol. Med. - 1999. - říjen ( roč. 77 , č. 10 ). - S. 699-712 . - doi : 10.1007/s001099900038 . — PMID 10606205 .
10. ↑ Balzar, M; Bakker H.A.; Briaire de Bruijn IH; Fleuren GJ; Warnaar SO; Litvinov SV Cytoplazmatický ocas reguluje mezibuněčnou adhezní funkci adhezní molekuly epiteliálních buněk  (anglicky)  // Mol Cell Biol : deník. - 1998. - Sv. 18 , č. 8 . - S. 4833-4843 . — PMID 9671492 .
11. ↑ Litvínov, S. a kol. Adhezní molekula epiteliálních buněk (Ep-CAM) moduluje interakce buňka-buňka zprostředkované klasickými kadheriny   // J Cell Biol : deník. - 1997. - Sv. 139 , č.p. 5 . - S. 1337-1348 . - doi : 10.1083/jcb.139.5.1337 . — PMID 9382878 .

Odkazy

• Kapitola 18 Adhezní molekula epiteliálních buněk, str. 854 . BioChemMac. Staženo: 20. července 2018. (neurčitý)